Alexandra Fjodorovna Ruská
Svatá Alexandra Fjodorovna Hesenská (6. června 1872 – 17. července 1918), původním jménem německy Victoria Alix Helena Louise Beatrice von Hessen und bei Rhein (Alix) byla původem princezna hesenská a sňatkem poslední ruská carevna jako manželka cara Mikuláše II. Po bolševické revoluci v Rusku v roce 1917 byla spolu s manželem a rodinou zavražděna ve vyhnanství.
Alexandra Fjodorovna Ruská | |
---|---|
Ruská carevna | |
carevna Alexandra Fjodorovna (1908) | |
Doba vlády | 1894–1917 |
Korunovace | 26. května 1896 |
Úplné jméno | Alix Viktoria Helena Luise Beatrice |
Křest | 1. července 1872 |
Narození | 6. června 1872 Darmstadt, Německé císařství |
Úmrtí | 17. července 1918 (ve věku 46 let) Jekatěrinburg, RSFSR vražda |
Pohřbena | Chrám svatého Petra a Pavla (Petrohrad) |
Předchůdce | Marie Sofie Dánská |
Manžel | Mikuláš II. Alexandrovič |
Potomci | Olga Nikolajevna Taťána Nikolajevna Marie Nikolajevna Anastázie Nikolajevna Alexej Nikolajevič |
Dynastie | Hesenští |
Otec | Ludvík IV. Hesensko-Darmstadtský |
Matka | Alice Sasko-Koburská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
editovatDětství a mládí
editovatNarodila se jako Victoria Alix Helena Louise Beatrice von Hessen und bei Rhein, jako čtvrtá z pěti dcer (šestá z celkem sedmi dětí) hesenského vévody Ludvíka IV. a jeho manželky, druhé nejstarší dcery britské královny Viktorie Alice. Když jí bylo šest let, zemřela jí matka, nakazivši se od svých dětí tyfem[nepřesný odkaz]. Od té chvíle byly hesenské princezny vychovávány na britském královském dvoře u své babičky z matčiny strany, královny Viktorie. Alix náležela k oblíbeným vnučkám Viktorie, jež ji nazývala „Sunny“ (Sluníčko).
Manželství
editovatStarší sestry se provdaly do britských, německých a ruských panovnických rodin. Jako dvanáctiletá odjela na svatbu své sestry Elly do Ruska a zde se poprvé setkala s šestnáctiletým carevičem Mikulášem, jenž se do ní prý zamiloval na první pohled. Až o deset let později se idylický příběh naplnil jejich sňatkem – Alix, třebaže careviče velmi milovala, dlouho váhala, neboť byla hluboce věřící luteránkou a konverze pro ni představovala velmi závažný krok; všechny neblahé peripetie svého života považovala za trest za tento krok. Ani Mikulášův otec, car Alexandr III., nebyl nakloněn tomuto sňatku a měl pro Mikuláše vyhlédnuté jiné nevěsty, i u nich však vyvstal problém s konverzí, především však byl Mikuláš stran výběru své životní partnerky zcela neústupný. Protože pravoslavné právo přikazovalo, aby carevič v okamžiku přijetí vlády byl ženat (s výjimkou, že by nebyl ještě plnoletý), svolil car v tušení blízké smrti (zemřel 1. listopadu roku 1894) ke svatbě.
Sňatek proběhl v pochmurném prostředí státního smutku – car Alexandr III. zemřel tři týdny před svatbou a čerstvý novomanžel se stal zároveň i novým panovníkem; jejich líbánky proběhly ve znamení tryzen za zemřelého monarchu. Počátek jejich panování byl však poznamenán velkou tragédií: v průběhu korunovace manželského páru 18. dubna roku 1896 vypukla na Chodynském poli panika, v jejímž důsledku zahynulo ušlapáním na 1400 osob, množství dalších bylo zraněno – na počest korunovace bylo vyhlášeno rozdávání almužen a obrovský dav, který se pro ně hrnul, nebylo možno zvládnout. Car a carevna chtěli na výraz smutku zrušit plánovaný program oslav, jejich okolí však mladého cara přesvědčilo program dodržet; veřejnost to ale chápala jako výraz povýšenosti a necitelnosti k utrpení lidu. Celá chodynská tragédie jako by předznamenala průběh Mikulášova panování a byla i jednou z námitek proti jeho kanonizaci v roce 2002.
Prvních deset let vlády a manželství bylo vcelku šťastných a Rusko spělo pomocí reforem k evropským standardům. Svým dílem přispěla ke změnám i mladá carevna, která přes okázalou zbožnost nezapomněla na svou výchovu v liberalizujícím britském prostředí. Také carský rodinný život byl vcelku šťastný, manželé se hluboce (a přes přísnou viktoriánskou výchovu i fyzicky vášnivě) milovali, spojovalo je i souznění povah. Po čtyřech dcerách přišel 12. srpna 1904 na svět vytoužený následník trůnu, carevič Alexej. Štěstí rodičů však bylo zkaleno jak válkou a nastupující revoluční situací v Rusku, tak i dědičnou hesenskou chorobou, hemofilií, kterou dlouho očekávaný syn trpěl.
Synova nemoc, Rasputin
editovatOd propuknutí synovy choroby se carevnin život zcela proměnil, fakticky se zajímala pouze o záchranu malého Alexeje a její zbožnost se stupňovala až k hysterii. Snažila se vyprosit si buď zázrak, nebo zázračného léčitele. Na scéně se objevil ruský mužik Rasputin. Dodnes panují rozpory v jeho hodnocení: šarlatán, pijan, sexuální zvrhlík, nebo zázračný léčitel?[zdroj?] V každém případě dokázal, pravděpodobně díky svým hypnotickým schopnostem, zmírnit jak projevy carevičovy zhoubné choroby, tak i carevninu hysterii.[zdroj?] Jeho působení na carském dvoře jakoby korespondovalo se skvělými výsledky společenského i ekonomického vývoje v Rusku, kde byla revoluce eliminována Stolypinovými reformami.
Konec vlády a smrt
editovatRoku 1913, při oslavách třístého výročí panování Romanovců, se zdálo, že před carskou rodinou i celým Ruskem leží perspektivní budoucnost. O rok později však přišla první světová válka a během dvou let byla elita ruské armády vybita na bojištích. Události se již hnaly mimo carskou rodinu a v únoru 1917 svrhla únorová revoluce cara a nastolila republiku. Carská rodina byla nejprve internována v Carském Selu a došlo k jednání o jejím odjezdu do Velké Británie, v létě 1917 však odjela do vyhnanství na Sibiř. Ve městě Tobolsku ji zastihl listopadový bolševický převrat, a v dubnu a květnu 1918 odvezli bolševici nejprve cara s carevnou a potom i jejich děti do uralského města Jekatěrinburgu, kde se stal jejich poručníkem bolševik Jakov Jurovskij. V tomto městě se bývalý panovník stal figurkou ve hře bolševické tajné služby, nechvalně proslulé Čeky. Její provokatér nabídl carské rodině útěk z bolševické internace, když se označil za výrazného člena monarchistického spiknutí. Mikuláš mu uvěřil, a tím byl nad ním i jeho rodinou prakticky podepsán rozsudek smrti.
V úterý 17. července 1918 přišlo popravčí komando, odvedlo carskou rodinu do suterénu domu a zahájilo palbu.[1] První zemřel Mikuláš, kterého odpravil osobně Jurovskij, Alexandra Fjodorovna byla smrtelně zasažená jako druhá. Dne 25. července 1918 osvobodily Jekatěrinburg jednotky československých legií spolu s Bělogvardějci; legie zde setrvaly zhruba rok.[2]
Vývod z předků
editovatOdkazy
editovatReference
editovat- ↑ Z vraždy carské rodiny mrazí. Komornou a šlechtičny dobilo komando bajonety. Reflex [online]. 17. července 2018. Dostupné online.
- ↑ Jekatěrinburg. [s.l.]: Československá obec legionářská Dostupné online. Archivováno 26. 12. 2021 na Wayback Machine.
Literatura
editovat- ERICKSON, Carolly: Alexandra. Domino, Ostrava 2003. ISBN 80-7303-109-4.
- KING, Greg: Poslední carevna: Život a doba poslední carevny Alexandry Fjodorovny. Melantrich, Praha 1997. ISBN 80-7023-259-5.
- HERESCH, Elisabeth: Alexandra: tragédie poslední carevny. Knižní klub, Praha 1995. ISBN 80-7176-147-8.
- SOKOLOV, Nikolaj Aleksejevič. Zavraždění carské rodiny. Překlad Jan Konstantin Kessler. Praha: Josef Šrámek, 1926. 298 s. Dostupné online.
- VEBER Václav: Carevna Alexandra a její "přítel" Rasputin. Historický obzor, 2000, 11(3/4), s. 56-62. ISSN 1210-6097.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandra Fjodorovna Ruská na Wikimedia Commons
- Galerie Alexandra Fjodorovna Ruská na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandra Fjodorovna Ruská
- Seznam prací o Alexandře Fjodorovně Ruské v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
Ruská carevna | ||
---|---|---|
Předchůdce: Marie Sofie Dánská |
1894–1917 Alexandra Fjodorovna Ruská |
Nástupce: – |