Milica Černohorská
Milica Petrovićová-Njegošová (14. července 1866, Cetinje – 5. září 1951, Alexandrie) byla rozená černohorská princezna, druhý potomek černohorského knížete a později krále Nikoly I. a jeho ženy, kněžny a královny Mileny.
| Milica Černohorská | |
|---|---|
| princezna černohorská velkokněžna ruská | |
 Princezna Milica v roce 1889 | |
| Úplné jméno | Milica Ada Petrovićová-Njegošová |
| Tituly | Její královská výsost princezna černohorská; velkovévodkyně ruská |
| Narození | 14. červenec 1866 Cetinje, Černá Hora |
| Úmrtí | 5. září 1951 Alexandrie, Egypt |
| Pohřbena | Chrám archanděla Michaela |
| Sňatek | 1889 - 1931 |
| Manžel | Petr Nikolajevič Ruský |
| Potomci | Marina, kněžna ruská; Roman, velkokníže ruský; Nděžda, kněžna ruská; Sofie, kněžna ruská |
| Dynastie | Petrovićové-Njegošové; Romanovci (sňatkem) |
| Otec | Nikola I. Petrović-Njegoš |
| Matka | Milena Černohorská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Náležela k dynastii Petrovićů-Njegošů a k černohorské královské rodině. Sňatkem s velkoknížete Petrem Nikolajevičem se stala rovněž členkou dynastie Romanovců a ruskou velkokněžnou.
Život
editovatDětství a vzdělání
editovat
Princezna Milica se narodila 14. července 1866 v královském paláci v Cetinje, kde vyrůstala se svými sourozenci.
Stejně jako její sestry Zorka, Anastázie, Marica a Elena, tak i Milica byla již jako dítě vzdělávána v Petrohradu na vysoké škole Smolný institut pro urozené dívky. V Rusku však Milica tyfem[nepřesný odkaz] a především na přání carevny Marie Alexandrovny se vrátila zpět do Černé Hory, aby se ve své rodné zemi zotavila. V roce 1882 se po vyléčení do Petrohradu vrátila a dokončila svá studia s několika vyznamenáními. Stala se brilantní a uznávanou klavíristkou v Rusku i za jeho hranicemi. V roce 1885 ji však zasáhla první životní tragédie - smrt její sestry Maricy.
Manželství a rodina
editovat
26. července 1889 se princezna Milica v Petrodvorci vdala za velkoknížete Petra Nikolajeviče, vnuka cara Mikuláše I. a carevny Alexandry Fjodorovny. Z manželství se narodily čtyři děti:
- Marina Petrovna, kněžna ruská (11. března 1892 – 15. května 1981) ∞ kníže Alexandr Galitzinský (bezdětní)
- Roman Petrovič Romanov, kníže ruský (17. října 1896 – 23. října 1978) ∞ hraběnka Praskovia Šeremetěva (2 děti)
- Naděžda Petrovna, kněžna ruská (3. března 1898 – 21. dubna 1988) ∞ kníže Mikuláš Orlov (2 děti)
- Sofie Petrovna, kněžna ruská (*/† 3. března 1898), pochována na klášterním hřbitově v Kyjevě, kde byla její babička, velkokněžna Alexandra Petrovna mniškou.
Druhým manželem Miliciny sestry, princezny Anastázie, byl velkokníže Nikolaj Nikolajevič, starší bratr Miliciného manžela Petra.
Rasputin
editovatMilica se po svatbě nijak zvlášť nezapojovala do oficiálních záležitostí na carském dvoře. S manželem Petrem vedli poklidný život v soukromém paláci nedaleko Petrohradu, výjimkou byly pouze Petrovy vojenské povinnosti. Při reprezentativních příležitostech Milica svého manžela sice doprovázela, věnovala se však především charitativním aktivitám, díky čemuž si vysloužila u ruských lidí velkou úctu.
Po studiích se začala zajímat, stejně jako její sestra Anastázie, o mystiku a obě dvě i s manžely patřily ke skupině esoteriků. Zřejmě na základě jednoho z Miliciných finančních darů a jejím zájmům se do Petrohradu dostal mystik Grigorij Rasputin, který později významně ovlivnil život carské rodiny na počátku 20. století. Milica často o Rasputinovi psala carevně Alexandře Fjodorovně, se kterou udržovala velmi dobré vztahy. Nakonec Rasputina carevně i carovi osobně představila. Postupem času však začala Milica pochybovat o Rasputinové roli kazatele a jeho věrohodnosti a nakonec v roce 1909 carevnu varovala před jeho kacířskými názory a výhrůžkami a dala jí také knihy, které měly tento názor podpořit. Rasputin si ale důvěru cara i carevny definitivně získal záchranou života jejich syna, careviče Alexeje. O několik týdnů později se Milica s manželem sešli s carským párem při soukromé večeři, avšak Alexandra se k ní chovala chladně. "Od té doby byl blízký vztah carevny k mým rodičům navždy zlomen", jak později ve svých pamětích napsal Milicin syn Roman.
Exil
editovat
V roce 1919, krátce před invazí Rudé armády, byla Milica s manželem, dětmi a mnoha dalšími členy carské rodiny nuceni odejít do exilu. Na palubě britské válečné lodi HMS Marlborough se dostali do Francie, kde 17. ledna 1931 v Cap d'Antibes zemřel Milicin manžel Petr, což ji velice poznamenalo. Necelý rok po jeho smrti se ovdovělá velkokněžna přestěhovala se svým synem Romanem a jeho rodinou do Itálie, kde pobývala u dvora krále Viktora Emanuela III. a jeho ženy, královny Eleny, Miliciny sestry.
Po několikaletém pobytu u své sestry Milica odešla do Egypta, kde 5. září 1951 zemřela. Spočívá po boku svého manžela v hrobce pravoslavného chrámu sv. archanděla Michaela v Cannes na jihu Francie.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Milica of Montenegro na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Milica Černohorská na Wikimedia Commons
