Taťána Nikolajevna

ruská velkokněžna

Svatá Taťána Nikolajevna (rusky Татья́на Никола́евна, 29. květnajul./ 10. června 1897greg. Petrodvorec, Petrohradská gubernie, Ruské impérium17. července 1918, Jekatěrinburg, Permská gubernie, RSFSR) byla velkokněžna (великая княжна) (Její Imperátorská Výsost), druhá dcera cara Mikuláše II. a jeho choti Alexandry Fjodorovny (narozené jako princezna Alix Hesensko-Darmstadtská).

Taťána Nikolajevna
Velkokněžna ruská
Portrét
Velkokněžna Taťana Nikolajevna v roce 1914.
Úplné jménoJejí Imperátorská Výsost velkokněžna Taťána Nikolajevna.
Křest20. června 1897
Narození10. června 1897 (29. května)
Petrodvorec, Petrohradská gubernie, Ruské impérium
Úmrtí17. července 1918 (ve věku 21 let)
Jekatěrinburg, Permská gubernie, RSFSR
PohřbenaChrám svatého Petra a Pavla, Petrohrad, Rusko
DynastieHolstein‑Gottorp‑Romanov
Oteccar Mikuláš II.
MatkaAlexandra Fjodorovna
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
 
Malý znak ruských velkokněžen, dcer imperátora

Taťána se narodila roku 1897 v Petrohradě. Vyrůstala na carském dvoře společně se svými sestrami Olgou, Marií, Anastázií a bratrem carevičem Alexejem.

Ze všech dcer byla velkokněžna Taťána carevně Alexandře Fjodorovně nejbližší, vždy se ji snažila zahrnovat starostlivostí a klidem, vyslyšet ji a pochopit.

První světová válka

editovat

V době první světové války (1914–1918) se aktivně zapojila do veřejně prospěšné činnosti, byla čestnou prezidentkou «Taťánina výboru» — organizace, zabývající se poskytování pomoci uprchlíkům a dalším lidem kteří utrpěli nějaké ztráty způsobených válkou. Spolu s matkou carevnou a starší sestrou Olgou pravidelně pracovala ve špitálech a lazaretech. Pořádala sbírky milodarů na pomoc raněným a postiženým.

Uvěznění a smrt

editovat

V březnu 1917 byla společně s celou carskou rodinou podrobena uvěznění v Carském Selu, poté byla deportována nejprve do Tobolsku, poté do Jekatěrinburgu.

Velkokněžna Taťána Nikolajevna byla spolu s celou carskou rodinou zavražděna v noci ze 16. na 17. července roku 1918 ve sklepě domu inženýra N. N. IpaťjevaJekatěrinburgu. Jejím vrahem byl čekista Jakov Jurovskij.

V polovině 90. let 20. století byly její pravděpodobné ostatky převezeny a pohřbeny v Petropavlovské pevnosti. V roce 2000 byla velkokněžna Taťána, spolu s rodiči a sourozenci pravoslavnou církví kanonizována jako „strastotěrpěc”.

Výpovědi o jejím životě

editovat

Sofie Jakovlevna Ofrosimovová, carevnina dvorní dáma, o Taťáně napsala následující[1]: «Napravo ode mne sedí velkokněžna Taťána Nikolajevna. Ona je velkokněžna celou svou bytostí, ona je tak aristokratická a vznešená. Její tvář je matně bledá, pouze líce se maličko růžoví, přímo zpod její tenké pokožky prosvítal růžový atlas. Její profil je bezchybně krásný, doslova jako vytesaný z mramoru dlátem velkého sochaře. Svérázný vzhled a originalitu jejího obličeje ještě podtrhují oči posazené daleko od sebe. Jí více než jejím sestrám sluší šátek milosrdné sestry a červený kříž na hrudi. Méně často než její sestry se také směje. Její tvář má někdy soustředěný a přísný výraz. V tyto chvilky je velmi podobná matce. Na alabastrových rysech jejího obličeje jsou patrné stopy napjaté mysli a někdy téměř melancholie. Beze slov cítím, že je něčím zvláštní, jiná než její sestry, nehledě na její dobrotu a přívětivost, které mají společné. Cítím, jako by v ní byl obsažen celý jiný osobitý svět.»

 
« Její profil bezchybně krásný, doslova jako vytesaný z mramoru dlátem velkého sochaře…»

Baronka Sofie Buxhoeveden napsala toto:

Taťána Nikolajevna, byla – podle mého názoru – ze všech dětí nejlepší. Postavou byla vyšší než její matka, a tak štíhlá a dobře stavěná, že její vysoká postava (175 cm) nebyla vůbec na závadu. Měla nádherné, pravidelné rysy obličeje, podobala se svým překrásným carským příbuzným, jejichž portréty krášlily palác. Tmavovlasá, bledolící, s široko rozesazenýma očima – to jejímu vzhledu přidávalo poetický, poněkud nepřítomný výraz, což neodpovídalo její povaze. Byla v ní obsažena směs upřímnosti, přímočarosti a tvrdohlavosti, sklony k poetičnosti a abstraktnímu myšlení. Byla ze všech nejbližší matce a byla oblíbenkyní její i otce cara. Zcela prosta ješitnosti, byla vždy ochotna odložit své plány, naskytla-li se možnost jít na procházku s otcem, předčítat matce, učinit cokoli, oč byla požádána. Byla to především Taťána, která se ráda mazlila s mladšími sourozenci, pomáhala organizovat činnost v paláci, aby se oficiální ceremonie shodovaly s osobními plány rodiny. Ovládala praktický um detailního přístupu ke všemu, zděděný po carevně - matce.

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
Mikuláš I. Pavlovič
 
 
Alexandr II. Nikolajevič
 
 
 
 
 
 
Šarlota Pruská
 
 
Alexandr III. Alexandrovič
 
 
 
 
 
 
Ludvík II. Hesenský
 
 
Marie Alexandrovna
 
 
 
 
 
 
Vilemína Luisa Bádenská
 
 
Mikuláš II. Alexandrovič
 
 
 
 
 
 
Fridrich Vilém Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Glücksburský
 
 
Kristián IX.
 
 
 
 
 
 
Luisa Karolína Hesensko-Kasselská
 
 
Marie Sofie Dánská
 
 
 
 
 
 
Vilém Hesenský
 
 
Luisa Hesensko-Kasselská
 
 
 
 
 
 
Luisa Šarlota Dánská
 
Taťána Nikolajevna
 
 
 
 
 
Ludvík II. Hesenský
 
 
Karel Hesenský
 
 
 
 
 
 
Vilemína Luisa Bádenská
 
 
Ludvík IV. Hesenský
 
 
 
 
 
 
Vilém Pruský
 
 
Alžběta Pruská
 
 
 
 
 
 
Marie Anna Hesensko-Homburská
 
 
Alexandra Fjodorovna
 
 
 
 
 
 
Arnošt I. Sasko-Kobursko-Saalfeldský
 
 
Albert Sasko-Kobursko-Gothajský
 
 
 
 
 
 
Luisa Sasko-Gothajsko-Altenburská
 
 
Alice Sasko-Koburská
 
 
 
 
 
 
Eduard August Hannoverský
 
 
královna Viktorie
 
 
 
 
 
 
Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská
 

Reference

editovat
  1. Archivovaná kopie. www.st-nikolas.orthodoxy.ru [online]. [cit. 2010-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-19. 

Literatura

editovat
  • SOKOLOV, Nikolaj Aleksejevič. Zavraždění carské rodiny. Překlad Jan Konstantin Kessler. Praha: Josef Šrámek, 1926. 298 s. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat