Wikipedie

Moskva

hlavní město Ruska
Tento článek je o hlavním městě Ruska. Další významy jsou uvedeny na stránce Moskva (rozcestník).

Moskva (rusky Москва zvuk [mɐˈskva]) je hlavní město Ruska o rozloze 2 511 km². Žije zde přibližně 13,1 milionu obyvatel. Představuje politické, hospodářské a kulturní centrum země s asi 60 univerzitami a množstvím dalších vysokých škol, kostelů, divadel, muzeí a galerií. Sídlí zde všechna ministerstva, státní úřady i významné firmy a také patriarcha ruské pravoslavné církve.

Moskva
Москва
Po směru hodinových ručiček počínaje obrázkem nahoře: Kreml, katedrála Krista Spasitele, Velké divadlo, Lomonosovova univerzita, Moskva-City, Moskva
Poloha
Souřadnice55°45′2″ s. š., 37°37′3″ v. d.
Nadmořská výška130–253 m n. m.
Časové pásmo+3
StátRuskoRusko Rusko
Federální okruhCentrální
Federální městoMoskva
Administrativní dělení12 okresů
Moskva
Moskva
Moskva
Moskva
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha2 562 km²
Počet obyvatel13 149 000 (2024)
Hustota zalidnění5 132,3 obyv./km²
Etnické složeníRusové (91.65 %), Ukrajinci (1.42 %), Tataři (1.38 %), Arméni (0.98 %), Azerové (0,53 %), Židé (0,49 %), Bělorusové (0,36 %), Gruzíni (0,36 %)[1]
Náboženské složeníPravoslaví, Islám, Judaismus
Správa
StarostaSergej Sobjanin
Vznik1147
Oficiální webwww.mos.ru
Telefonní předvolba495, 499 a 095
PSČ101001–135999
Označení vozidel77, 97, 99, 177, 197, 199, 777 a 799
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Moskva je nejlidnatější město v Evropě a nejsevernější megalopole na světě. Má největší počet rezidentních miliardářů na světě.[2] Je klasifikována jako Alfa globální město.[3] Stojí zde TV věž Ostankino (1968), která je nejvyšší stavbou v Rusku a která byla zároveň do roku 1975 nejvyšší stavbou v Evropě. Stojí zde i Věž Federace, druhý nejvyšší mrakodrap v Evropě.

Historické centrum je staré stovky let, v jeho středu se rozkládá trojúhelníkový Kreml, prohlášený spolu s Rudým náměstím v roce 1990 za světové kulturní dědictví UNESCO.

Dějiny

editovat

Počátky Moskvy

editovat
 
Uspenskij sobor
 
Moskevská Katedrála Krista Spasitele je největší pravoslavný kostel na světě

V první polovině 12. století se nalézal na západním okraji Rostovsko-suzdalského knížectví v místech dnešní Moskvy zemědělský dvorec bojara Štěpána Kučky, jenž byl podle řeky zván Moskva. Rostovsko-suzdalský kníže Jurij Dolgorukij ve 12. století začlenil dvorec do knížecího vlastnictví.[4]

Z roku 1147 pochází první písemná zmínka o Moskvě, Jurij Dolgorukij pozval svého spojence, novgorodsko-severského knížete Svjatoslava, na setkání, o kterém letopisec zaznamenal: „Přijď ke mně, bratře, do Moskvy.“ Roku 1156 vybudoval kníže Jurij v souvislosti s posilováním obrany západní hranice suzdalského knížectví v osadě pevnost obehnanou dřevěnou palisádou, základ dnešního Kremlu. V počátcích byla Moskva jedno z míst, které mělo obranný charakter a sloužilo jako místo noclehu suzdalských knížat. Kromě toho se nacházela na průsečíku několika obchodních cest, což ji předurčilo pro roli významného ekonomického centra.

Budoucí význam Moskvy byl zapříčiněn jednak rostoucí mocí vladimirských knížat, která nakonec získala nad ostatními severoruskými knížaty převahu, jednak stěhováním obyvatelstva do severovýchodních oblastí z jihu sužovaného nájezdy kočovníků. V Moskvě se jako první usadil údělný kníže Daniil Alexandrovič (zemřel 1303), syn Alexandra Něvského, a založil tím moskevskou větev rodu Rurikovců.

Svou moc nad ostatními větvemi Rurikovců se snažila moskevská knížata zabezpečit i přenesením rezidence metropolity vší Rusi do Moskvy. Ruští metropolité sídlili od počátku v Kyjevě, metropolita Maxim však přenesl své sídlo do Vladimiru. Jeho nástupce Petr (v letech 1307–1326) vsadil na spolupráci s moskevskými knížaty a často pobýval v Moskvě. Metropolita Theognost (1328–1323) pak přesídlil natrvalo do Moskvy, kde nechal s podporou Ivana Kality a Simeona Hrdého vybudovat pět kamenných chrámů jako symbol prestižního postavení Moskvy. Theognostovi nástupci již všichni sídlili v Moskvě a Moskva se tak stala nejen politickým, ale i církevním centrem Ruska, což se odrazilo i na stoupajícím počtu obyvatel – v polovině 14. století jich v Moskvě žilo asi 30 000. Další dějiny Moskvy byly ovlivněny skutečností, že se jednalo o sídlo jednoho z nejvýznamnějších ruských knížat, který postupně sjednotil zemi.

Zlatá horda v průběhu mongolské invaze (1238) vypálila město a zabila jeho obyvatele. Mongolové s Tatary také vyplenili města Rjazaň, Kolomna, Vladimir, Kyjev a ruský stát byl nucen podrobit se jejich nadvládě. V roce 1380 porazil Dmitrij Donský na Kulikovském poli tatarské vojsko, čímž ukázal, že Tataři nejsou neporazitelní. Sama Moskva však na Dimitrijovo vítězství doplatila odvetnou výpravou chána Tochtamyše v roce 1382, při níž byla vypálena a vypleněna. Moskva nebyla nyní zpustošena Tatary poprvé, jako však dříve, i nyní se znovu vzpamatovala.

Moskva ve středověku a raném novověku

editovat
 
Chrám Vasila Blaženého

Významnou změnu pro město představovala vláda Ivana III., na řece Ugře dosáhl roku 1480 definitivního vítězství a vymanění se z tatarské moci. V roce 1472 se oženil s byzantskou princeznou Zóé Palaiologovnou, to se odrazilo na podobě města, kam Sofie pozvala architekty z Itálie. Ti postavili Uspenský, Archangelský a Blagověsčenský chrám, Kreml rozmnožili věžemi a hradbami. Kamenné stavby se začaly v té době množit, kamenný palác si postavil například metropolita Iona. Na počátku 16. století již okolí Kremlu mělo charakter evropského města, ostatní čtvrti však byly ještě převážně dřevěné. Roku 1478 připojil ke svému státu rozlehlé území Novgorodské země a v roce 1485 knížectví tverské. Pod Ivanem III. se město stalo hlavním městem ruské říše.

V roce 1571 Krymští Tataři s podporou Turků (80 000 Tataři, 33 000 Turci a 7 000 janičáři) vpadli do Ruska a vyplenili Moskvu, spálili vše kromě Kremlu.

V roce 1610 vstoupil do Moskvy polský generál Stanisław Żółkiewski, poté, co porazil Rusy v bitvě Klušino. Po povstání vedeném Kuzmou Mininem a Dmitrijem Požarskim došlo u bran Moskvy k rozhodujícímu střetu mezi Polsko-litevskou armádou a Rusy. Polsko-litevská vojska byla rozdrcena a několik okupantů se ještě drželo za branami Kremlu, avšak po dlouhém obléhání se vzdali 26. října 1612.

Moskva druhým městem Ruska

editovat

Město přestalo být hlavním městem Ruska v roce 1712 (s výjimkou období 1728–1732) po založení Petrohradu Petrem Velikým v blízkosti pobřeží Baltského moře v roce 1703.

Roku 1812 vpadl do země Napoleon Bonaparte, jeho tažení vrcholilo okupací Moskvy a skončilo bitvou na Berezině. Napoleon v bitvě u Borodina sice vybojoval vítězství, ale doplatil na to většími ztrátami, dále během tažení počítal s tím, že bude moci krmit armádu z ukořistěných zásob, ovšem Kutuzov ho takticky nutil ustupovat stejnou cestou, kterou předtím drancoval, přitom byl sužován neustálými nájezdy kozáků a ruskou zimou. Dále v Rusku bylo více schopnějších generálů odchovaných Suvorovem.[5] Napoleon byl nucen ustoupit, tehdy zemřelo při ústupu na 400 000 vojáků Grande Armée kvůli sérii porážek, jež postupně utrpěl, a taky kvůli rychlým a devastujícím výpadům kozáků do týlu a partyzánské válce opočlenie. Dalších 200 000 dezertovalo na začátku tažení. Původně chtěl Napoleon přezimovat v Moskvě, ale to mu neumožnil velký nedostatek zásob, protože Kutuzov nařídil celé město evakuovat a vyvézt jak zásoby, tak i pracovní sílu. Podezřívá se, že byl Moskevský požár činem ruské sabotáže.[6] Navzdory historickému významu se Moskva stala na značnou dobu méně významnou a to až do občanské války, kdy byla znovu prohlášena za hlavní město.

V říjnu 1917 se do Moskvy přemístil T. G. Masaryk, který jako předseda Československé národní rady na Rusi osobně od 15. května 1917 budoval československé legionářské vojsko. Zažil tam revoluční boje a Moskvu definitivně opustil v den svých 68. narozenin 7. března 1918, odjezdem na transsibiřskou magistrálu, do Vladivostoku, Japonska a Spojených států, předpokládajíc, že bude "kvartýrmajstrem" (logistikem) legionářských vojsk nejen na Rusi, ale i na francouzských bojištích.[7]

Od roku 1918

editovat

Nedlouho po podepsání Brestlitevského míru se z důvodu strachu z možné zahraniční invaze dne 12. března 1918 stala Moskva hlavním městem RSFSR. Moskevské metro bylo otevřeno v roce 1935. Po německé invazi (1941) se nacházel výbor obrany státu i generální štáb armády v Moskvě. Německá skupina armád byla zastavena a odehnána na okraji města v Bitvě před Moskvou.

V roce 1980 hostila Moskva letní olympijské hry. V roce 1991 bylo město dějištěm neúspěšného pokusu o převrat (tzv. Srpnový puč) ze strany členů vlády proti reformám Michaila Gorbačova. Když byl SSSR rozpuštěn na konci tohoto roku, Moskva i nadále zůstala hlavním městem Ruska. V Moskvě bylo spácháno několik teroristických útoků islámských radikálů, například bombové útoky v Moskevském metru v roce 2004 a 2010.

Přírodní poměry a podnebí

editovat
 
Park Gorky a Katedrála u řeky Moskvy

Moskva se nalézá v evropské části Ruska na 55,75° severní zeměpisné šířky a 37,62° východní zeměpisné délky. Město leží v průměrné nadmořské výšce 156 metrů v kopcovité krajině mezi řekami Volhou a Okou, na řece Moskvě, přítoku Oky, která se následně vlévá do Volhy. Řeka Moskva protéká územím města v meandrech ve směru severozápad-jihovýchod v délce asi 80 km, má od 120 do 200 metrů našíř. Do Moskvy se v katastru města vlévá dalších 140 vodních toků, z nichž jen 14 nyní zůstává na povrchu, ostatní byly kanalizovány. V roce 1937 byl otevřen kanál Moskva-Volha, který směřuje na sever.

Hranice města tvoří převážně dálniční okruh MKAD, dlouhý 109 km, na některých místech však město pokračuje i za něj. Rozloha Moskvy činí v současnosti 1 097,12 km², z toho přibližně třetinu zaujímá zeleň, tvořená zhruba 100 parky či lesíky; vodní plochu tvoří kromě řek a kanálů asi 500 rybníků. Kolem města se táhne 30 až 40 km dlouhý pás výletních lesíků s četnými zábavními atrakcemi.

Podnebí

editovat

Podnebí je mírné kontinentální. Zima je od poloviny listopadu do konce března. V zimě mohou být periody (3-5 dní) silných mrazů s noční teplotou okolo -20 °C, ale výjimečně mohou teploty spadnout až k -30 °C. V prosinci a na začátku ledna bývají často oblevy, kdy teploty stoupají k +5 °C. Přechodná roční období (jaro, podzim) jsou krátká a téměř letní teploty jsou někdy už začátkem dubna. Začátkem června se může krátkodobě ochladit. Léto je od poloviny května do začátku září a teploty často dosahují 30 °C.

Nejnižší naměřená teplota za posledních 130 let byla −42,1 °C a byla naměřena 17. ledna 1940. Nejvyšší teplota byla +39 °C a byla naměřena 29. července 2010.

Podnebí v Moskvě
Veličina leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec rok
Absolutní maximum, °C 8.6 8.3 17.5 28.9 33.2 34.7 39 37.3 32.3 24 14.5 9.6 39.0
Průměrné maximum, °C −4 −3.7 2.6 11.3 18.6 22.0 24.3 21.9 15.7 8.7 0.9 -3.0 9.6
Průměrná teplota, °C −6.5 −6.7 -1 6.7 13.2 17.0 19.2 17.0 11.3 5.6 -1.2 −5.2 5.8
Průměrné minimum, °C −9.1 −9.8 −4.4 2.2 7.7 12.1 14.4 12.5 7.4 2.7 -3.3 −7.6 2.1
Absolutní minimum, °C −42.2 −38.2 −32.4 −21.0 −7.5 -2.3 1.3 -1.2 −8.5 −20.3 −32.8 −38.8 −42.2
výpočtové srážky, mm 52 41 35 37 49 80 85 82 68 71 55 52 707
Zdroj: http://pogoda.ru.net[8]

Obyvatelstvo

editovat
 
Studentky moskevské Lomonosovovy univerzity

V roce 2010 tvořili část moskevského obyvatelstva z 92,65 % Rusové, z 1,42 % Ukrajinci, z 1,38 % Tataři a z 0,98 % Arméni.[1]

Vývoj počtu obyvatel mezi lety 1400 a 1856
1400 1638 1710 1725 1738 1775 1785 1811 1813 1825 1840 1856
40 000 200 000 160 000 145 000 138 400 161 000 188 700 270 200 215 000 241 500 349 100 368 800
Vývoj počtu obyvatel mezi lety 1868 a 2002
1868 1888 1897 1912 1920 1926 1939 1959 1979 1989 1996 2002
416 400 753 459 1 038 600 1 617 157 1 027 300 2 101 200 4 609 200 6 133 100 8 142 200 8 972 300 8 434 300 10 383 000
Vývoj počtu obyvatel mezi lety 2006 a 2014
2006 2008 2010 2012 2014
10 425 100 10 470 300 11 514 000 11 612 943 12 108 257

Rozšíření HIV

editovat

V roce 2012 ukázalo statistické šetření v Moskvě a Petrohradu, že 6 % mužů – Moskvanů, kteří měli pohlavní styk s muži, bylo HIV pozitivních, což je nejvyšší procento v Evropě a více, než v Petrohradu (5,5 %).[9][10]

Administrativní dělení

editovat
Moskva, Rusko  
Administrativních okruhů 12
Rajónů 125
Okresů 21
 
Plánek městských okruhů

Moskva jako federální město je od roku 2012 rozdělena do 12 administrativních okruhů, 125 rajónů, 21 okresů.

No. Okruh Rusky
1 Centrální administrativní okruh Центральный административный округ
2 Severní administrativní okruh Северный административный округ
3 Severovýchodní administrativní okruh Северо-Восточный административный округ
4 Východní administrativní okruh Восточный административный округ
5 Jihovýchodní administrativní okruh Юго-Восточный административный округ
6 Jižní administrativní okruh Южный административный округ
7 Jihozápadní administrativní okruh Юго-Западный административный округ
8 Západní administrativní okruh Западный административный округ
9 Severozápadní administrativní okruh Северо-Западный административный округ
10 Zelenogradský administrativní okruh Зеленоградский административный округ
11 Novomoskevský administrativní okruh Новомосковский административный округ
12 Troický administrativní okruh Троицкий административный округ

V čele každého okresu stojí prefekt, jmenovaný starostou Moskvy, představitelem moskevské vlády, a jemu bezprostředně podřízený. Každý okres má také radu sestávající z 11 volených poslanců.

Kultura a pamětihodnosti

editovat
 
Vítězný oblouk byl postavený po ruském vítězství nad Napoleonem

Kreml s celkem 20 věžemi je nejobdivuhodnější pamětihodností Moskvy. Tuto stavbu z červených pálených cihel vybudovali italští stavební mistři pozvaní v 15. století carem Ivanem III. Kreml představuje nejimpozantnější soubor nejrůznějších architektonických forem.

Mezi nejznámější kostely a paláce patří chrám Nanebevzetí Panny Marie (Успенский Собор) se slavnými freskami, chrám Zvěstování (Благовещенский собор), chrám sv. Archanděla Michaela (Архангельский собор) a Velký kremelský palác.

 
Rudé náměstí
 
Obchodním dům GUM
 
Moskva-City
 
Památník Velké vlastenecké války
 
Památník Jurije Gagarina
 
Pamětní muzeum kosmonautiky

Zastavme se na Rudém náměstí. Ze všech stran je nyní uzavřeno historickými budovami a charakterizováno symboly – chrámem Vasila Blaženého, kremelskou zdí a mauzoleem V. I. Lenina, Státním historickým muzeem a na něj navazujícím dvouvěžím se vstupní branou (byly za stalinismu zbourány, po roce 1988 znovu postaveny) a obchodním domem GUM (zařazený mezi 10 nejluxusnějších obchodních domů světa, ústřední dvoranu se zastřešením ze skla obklopují galerie s jednotlivými obchody a provozovnami služeb).

Pak následuje Tverská třída, Starý a Nový Arbat. Starý Arbat byl dříve centrem umění a literatury, jak vyznačuje pomník básníka Bulata Okudžavy. Dnes se zde nacházejí kavárny, obchody a pestrý, životem pulsující bleší trh. V Novém Arbatu lze posedět v restauracích připravujících speciality z téměř všech oblastí Ruska.

Dochovaly se překrásné stavby klasické Moskvy, například opevněné kláštery a velký počet kostelů postavených v 16. století.

Bolšoj těatr je světově proslulé divadlo s velkou návštěvností.

V rozsáhlém areálu na severu Moskvy se nachází Výstaviště VDNCh („Výstaviště úspěchů národního hospodářství“, do roku 2014 VVC), představující jak bývalé součásti Sovětského svazu v Muzeu SSSR, tak i jinak tematicky laděné čtvrti. Najdete tu tedy jak ukázky technického pokroku včetně rakety Sojuz nebo obřích prvků sovětské elektrické přenosové sítě, tak zemědělské stavby, například velkovýkrmnu vepřů nebo vyasfaltované koňské závodiště. Nachází se tu i největší maketa Moskvy na světě,[11] lunapark, Atomový pavilón, Labyrint strachu, Pavilón vesmíru či jeden z testovacích modelů raketoplánu Buran. Krásné jsou fontány. Některé části výstaviště působí kontroverzním dojmem, připomínajícím těžký život lidí v SSSR.

Mezi nejnavštěvovanější monumenty patří: Památník pokořitelů kosmu, sousoší Dělník a kolchoznice a památník Juriji Gagarinovi.

V Parku Gorkého, situovaném u řeky Moskvy a založeném v roce 1928, najdeme různé zábavní atrakce, horskou dráhu i ruské kolo.

V Moskvě se také koná mezinárodní filmový festival, mezi hlavními cenami se udílejí zlaté a stříbrné medaile a také hlavní ruská filmová cena Nika.

Mezi další zajímavosti patří 160 tun těžký zvon Car kolokol, dále úřední budovy ruského prezidenta, Moskevská univerzita s výhledem na olympijský stadión v Lužnikách, Treťjakovská galerie se světově proslulou sbírkou obrazů. Televizní vysílač Ostankino, který je nejvyšší stavbou v Evropě.

V létě se stmívá až v jedenáct hodin.

Kulturní a historické památky

editovat
Ulice Starý Arbat Tverský bulvár
Rudé náměstí Chrám Vasila Blaženého
Kreml Velký kremelský palác
Leninovo mauzoleum Stalinovy mrakodrapy
Novoděvičskij klášter a hřbitov Kazaňský kostel
Kostel Nanebevzetí (Moskva) Kostel Blahořečení
Chrám sv. Archanděla Michaela Vítězný oblouk (Moskva)
Státní historické muzeum Chrám svatého Klementa mučedníka
zvon Car-kolokol a dělo Car-puška
nedaleko Zvonice Ivana Velkého 		Treťjakovská galerie
Puškinovo muzeum Kolomenskoje
Borodinské panorama Moskevská státní univerzita
Státní ústřední muzeum moderní historie Ruska Muzeum Gorkého
Památník pokořitelů kosmu katedrála Krista Spasitele
Uspenská katedrála Kostel vzkříšení božího slova
Danilovovův klášter Bílý dům (Moskva)
televizní věž Ostankino Věž Federace
Moskva-City Památník pokořitelů kosmu
Šuchovova věž Evangelicko-luteránská katedrála sv. Petra a Pavla

Sport

editovat
 
Největší ruský stadion Lužniki hostil LOH 1980 a MS ve fotbale 2018

V Moskvě se konaly olympijské hry v roce 1980.

V Moskvě sídlí tyto sportovní týmy:

Doprava

editovat
 
Monorail v Moskvě
Související informace naleznete také v článku Doprava v Moskvě.

Město má jako hlavní a největší v Rusku i jako jedno z největších na světě rozsáhlý dopravní systém. Kříží se zde mnoho železničních, silničních, vodních i leteckých tras. Počet registrovaných aut je zde větší než v New Yorku a Londýně dohromady.[12][13][14] Moskva je nejzápadnější místo Transsibiřské magistrály. Nachází se zde pět mezinárodních letišť, největší jsou Šeremeťjevo, Domodědovo a Vnukovo.

Též i systém MHD je největší a nejvíce vytížený v celé zemi; tvoří jej dvanáct linek metra, tramvajová, trolejbusová, autobusová síť a monorail. Metro je jedním z nejhlubších systémů na světě, například stanice Park Pobědy je 84 m pod zemí a má nejdelší eskalátory v Evropě. Metro přepraví až 9,3 miliónu lidí denně, je to nejvytíženější metro mimo Asii.[15]

Partnerská města

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Počet a rozdělení obyvatelstva (2010). www.gks.ru [online]. [cit. 2014-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-03-15. 
  2. ↑ Mexico’s Carlos Slim still tops Forbes’ richest list. News Rickey [online]. 2012-07-13 [cit. 2018-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-07-13. 
  3. ↑ GaWC - The World According to GaWC 2012 [online]. [cit. 2018-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-03. 
  4. ↑ Moskva před příchodem bolševiků[nedostupný zdroj]
  5. ↑ KEEP, John L. H. Soldiers of the tsar : army and society in Russia 1462-1874. Oxford: Clarendon Press, 2002. 432 s. ISBN 978-0-19-822575-1. 
  6. ↑ LENTZ, Thierry. Nouvelle histoire du Premier Empire. [s.l.]: Fayard 690 s. Dostupné online. ISBN 9782213619446. (francouzsky) Google-Books-ID: bvwhAQAAIAAJ. 
  7. ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.12–25, 26–98, 140–148, 169
  8. ↑ http://pogoda.ru.net/climate/24688.htm
  9. ↑ Risks for HIV Infection Among Gay, Bisexual, and Other Men Who Have Sex with Men in Moscow and St. Petersburg, Russia, s. 876 [online]. AIDS Research [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. 
  10. ↑ Ruskem se šíří epidemie HIV. Moskevské parky jsou plné infikovaných jehel. Lidovky.cz [online]. 2012-05-25. Dostupné online. 
  11. ↑ Hlas Ruska, Na VDNCH se objeví největší ve světě maketa Moskvy. czech.ruvr.ru [online]. [cit. 2015-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-21. 
  12. ↑ In the Moscow region – there are more than 7 million vehicles. eng.autostat.ru [online]. Dostupné online. 
  13. ↑ Car Ownership Continues To Rise Under Mayor de Blasio. Streetsblog New York City [online]. 2018-10-03. Dostupné online. 
  14. ↑ How many cars are there in London and who owns them? [online]. tfl.gov.uk. Dostupné online. 
  15. ↑ The world’s top 10 busiest metros
  16. ↑ Partnerská města HMP. zahranicnivztahy.praha.eu [online]. [cit. 03-12-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 25-06-2013. 

Literatura

editovat
  • Moskva: inspirace na cesty.. Brno: [s.n.], 2013. 141 s. ISBN 978-80-87471-91-3. 
  • LUKAVEC, Jan. Slované a probuzení lidství na Sibiři: Moskva. In Od českého Tokia k exotické Praze. Praha: Malvern, 2013. 317 s. ISBN 978-80-87580-61-5. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Moskva&oldid=24484322“