Irena Hesensko-Darmstadtská
Irena Hesensko-Darmstadtská (německy Irene Luise Maria Anna Prinzessin von Hessen und bei Rhein) (11. června 1866, Darmstadt – 11. listopadu 1953) byla rodem hesenská a sňatkem pruská princezna.
| Irena Hesensko-Darmstadtská | |
|---|---|
 Irena Hesensko-Darmstadtská | |
| Úplné jméno | Irene Louise Marie Anne |
| Narození | 11. července 1866 Darmstadt, Hesenské velkovévodství |
| Úmrtí | 11. listopadu 1953 (ve věku 87 let) Šlesvicko-Holštýnsko, Západní Německo |
| Manžel | Jindřich Pruský |
| Potomci | Waldemar Pruský Zikmund Pruský Jindřich Pruský |
| Dynastie | Hesensko-Darmstadtští |
| Otec | Ludvík IV. Hesenský |
| Matka | Alice Sasko-Koburská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatPůvod, dětství a mládí
editovatPrincezna Irena se narodila jako třetí ze sedmi dětí předposledního hesenského velkovévody Ludvíka IV. a jeho manželky Alice Sasko Koburské, původem britské princezny. Jejími prarodiči ze strany matky byli britská královna Viktorie a její manžel, princ Albert, prarodiči ze strany otce pak hesenský vévoda Karel a princezna Alžběta Pruská. Dostala jméno Irena (řecky mír), neboť se narodila na konci prusko-rakouské války. Alice ji považovala za velmi nevzhledné dítě a napsala své sestře Viktorii, že Irena není pěkná.
Vévodkyně Alice vychovávala své děti velmi prostě. Děti měly anglické chůvy, jedly a oblékaly se velmi jednoduše, učily se např. péci a vařit, stlaly si lůžka, uklízely. Matka učila děti vnímat utrpení a bídu ostatních, často s nimi navštěvovala špitály a charitativní zařízení.
První tragédie zasáhla rodinu v roce 1873, když mladší bratr Ireny, hemofilik Fridrich vypadl z otevřeného okna, uhodil se hlavou o žebřík a o hodinu později zemřel na krvácení do mozku. Alice často brala ostatní děti na hrob syna, aby se tam modlily a v melancholii na něj vzpomínaly.
Další neštěstí přišlo na podzim roku 1878, kdy celá rodina, vyjma matky a Ireniny starší sestry Alžběty onemocněla záškrtem. Nemoci podlehla nejdříve (16. listopadu) nejmladší sestřička, čtyřletá Marie, po čtyřech týdnech (14. prosince) pak i matka Alice, vyčerpaná péčí o nemocné a oslabená žalem ze ztráty dcerky.
Po smrti Alice převzala péči o děti královna Viktorie; strávily rok v Anglii.
Manželství a potomci
editovat24. května roku 1888 roku se Irena provdala za prince Jindřicha Pruského, svého bratrance (matky Ireny a Jindřicha byly sestry), třetí dítě a druhého syna německého císaře Fridricha III. Pruského a Viktorie Sasko-Koburské. Manželství denervovalo královnu Viktorii, neboť s ní nebylo zkonzultováno. Bylo však šťastné a pár byl označován jako "velmi sympatický". Z manželství vzešli tři synové:
- 1. Waldemar Pruský (20. 3. 1889 Kiel – 2. 5. 1945 Tutzing)
- ⚭ 1919 Kalista Lippsko-Biesterfeldská (14. 10. 1895 Postupim – 15. 12. 1982 Eltville am Rhein)
- 2. Zikmund Pruský (27. 11. 1896 Kiel – 14. 11. 1978 Puntarenas)
- ⚭ 1919 Šarlota Sasko-Altenburská (4. 3. 1899 Postupim – 16. 2. 1989)
- 3. Jindřich Viktor (9. 1. 1900 Kiel – 26. 2. 1904 tamtéž)
Irena, vychovaná ve viktoriánské morálce, byla zasažená některými událostmi. Těžce nesla konverzi svých dvou sester, Alžběty a Alix na pravoslaví. Kromě toho v roce 1907 pomohla k uzavření sňatku velkokněžny Marie Pavlovny s princem Vilémem Švédským, svazek se ukázal jako katastrofální. V roce 1912 naopak byla zdrojem velké podpory pro svou sestru Alix, když její syn cesarevič Alexej málem zemřel na následky banálního zranění, komplikovaného ovšem hemofilií, které utrpěl na lovu v Polsku.
V době první světové války byly vztahy Ireny se sestrami podvázány, neboť se nacházely na opačných stranách konfliktu. Nakonec byly dvě z nich, Alžběta a Alix (spolu s celou Alixinou rodinou) zavražděny bolševiky.
Po abdikaci německého císaře přestala být země pod vládou Hohenzollernů, Irena s manželem však zachovali svoje majetky v severním Německu.
Irenin manžel, princ Jindřich, zemřel v roce 1929. Irena adoptovala dceru svého syna Zikmunda Barbaru (1920), když její otec opustil Německo. V roce 1945 ji velmi zasáhla smrt jejího nejstaršího syna Valdemara. Ona sama zemřela v roce 1953, zanechavši svůj majetek vnučce. Byla nejdéle žijícím potomkem Ludvíka IV. a velkovévodkyně Alice.
Dědičná zátěž
editovatIrena byla nositelkou dědičné nemoci – hemofilie. Nemoc předala dvěma ze svých synů – nejstaršímu a nejmladšímu. Zdraví Valdemara ji trápilo od jeho nejútlejšího věku, později, v roce 1904 byla zasažena smrtí čtyřletého Jindřicha, který upadl a zranil se na hlavě. Několik měsíců po jeho smrti porodila Irenina sestra Alix, ruská carevna Alexandra Fjodorovna syna Alexeje, u něhož se hemofilie rovněž záhy objevila. I jejich sestřenice, španělská královna Viktorie Evženie Battenberg, porodila dva syny nemocné hemofilií.
Vývod z předků
editovatBibliografie
editovat- Grand Duchess Marie (1930). Education of a Princess: A Memoir. Viking Press.
- Mager, Hugo (1998). Elizabeth: Grand Duchess of Russia. Carroll and Graf Publishers, Inc. ISBN 0-7867-0678-3.
- Massie, Robert K. (1995). The Romanovs: The Final Chapter. Random House. ISBN 0-394-58048-6.
- Mironenko, Sergei, and Maylunas, Andrei (1997). A Lifelong Passion: Nicholas and Alexandra: Their Own Story. Doubleday. ISBN 0-385-48673-1.
- Pakula, Hannah (1995). An Uncommon Woman: The Empress Frederick: Daughter of Queen Victoria, Wife of the Crown Prince of Prussia, Mother of Kaiser Wilhelm. Simon and Schuster. ISBN 0-684-84216-5.
- Queen Victoria (1975). Advice to my granddaughter: Letters from Queen Victoria to Princess Victoria of Hesse. Simon and Schuster. ISBN 0-671-22242-2.
- Vorres, I, The Last Grand Duchess: Her Imperial Highness Grand Duchess Olga Alexandrovna, Charles Scribners and Sons, New York, 1964.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Irena Hesensko-Darmstadtská na Wikimedia Commons - http://romanov.blogs.sapo.pt/13923.html
- http://www.thepeerage.com/p10073.htm#i100726
- http://forum.alexanderpalace.org/index.php?board=4.0 Archivováno 2. 3. 2009 na Wayback Machine.
