Wikipedie

Seznam států na říšském sněmu v roce 1803

seznam na projektech Wikimedia

Tento článek obsahuje seznam států a stavů Svaté říše římské na říšském sněmu k roku 1803, tedy v době rozsáhlých územních a správních změn po sekularizaci duchovních knížectví a mediatizaci říšských měst, v období krátce před zánikem říše.

Seznam států a říšských stavů

editovat

Kolegium kurfiřtů

editovat

Tučně jsou označeny nové kurfiřtské hlasy, vzniklé toho roku

1   kurfiřt-arcikancléř/arcibiskup řezenský (svobodný pán Karl Theodor von Dahlberg) - přeneseno ze zrušeného arcibiskupství mohučského
4   král český (císař František II.)
5   falckrabě rýnský (Maxmilián IV. Josef Bavorský)
6   vévoda saský (Bedřich August III.)
7   markrabě braniborský (Bedřich Vilém III., král pruský)
9   vévoda brunšvicko-lüneburský, kurfiřt hannoverský (Jiří III., král Velké Británie)
10   vévoda salcburský (Ferdinand III. Toskánský)
11   vévoda württemberský (Fridrich II.,1754-1816)
12   markrabě bádenský (Karel Fridrich)
13   lankrabě hesensko-kasselský (Vilém IX. (Vilém I.)), 1743–1821)

Knížecí rada

editovat

Kurie knížat

editovat

Kvůli přehlednému zobrazení změn z předchozích let je knížecí rada prezentována formou tabulky. Číslo v (závorce) v prvním sloupku značí pořadí vzniku hlasu (dovedeno k roku 1792, kdy naposledy platilo staré číslování). Hlasy jsou však seřazeny podle pořadí hlasování. Kurzívou jsou vyznačena knížectví odstoupená zcela či z podstatné části Francii, příp. Švýcarsku mírem v Lunéville (na levém břehu Rýna). Tučně jsou vyznačena nová knížectví. Buď šlo o knížectví zaniklá před r. 1582 a nyní znovu obnovená nebo o státy přijaté do knížecí rady z hraběcího kolegia. Knížectví od č. 101 a vyšší nebyla až do zániku říše z důvodu nedostatku času uvedena mezi řádné členy sněmu. Proto ani ty knížecí rody, jimž bylo r. 1803 nově přislíbeno členství na sněmu, v něm reálně již nikdy nestihly hlasovat. Podtržením na shodné řádce tabulky je označeno knížectví se změnou názvu. Podrobnosti k hlasování na říšském sněmu viz článek: Seznam států na říšském sněmu v roce 1792.

číslo hlasu 1792 1803 držitel v roce 1803
1 (53)   arcivévodství Rakouské   arcivévodství Rakouské císař
2 (52)   vévodství Bavorské   vévodství Hornobavorské kurfiřt bavorsko-falcký
3 (54)   vévodství Burgundské (Rakouské Nizozemí)   vévodství Štýrské císař
4 (1)   vévodství Magdeburské   vévodství Magdeburské král pruský
5 (2)   knížecí arcibiskupství Salcburské   vévodství Salcburské kurfiřt salcburský
6 (52)   falckrabství Lauternské   vévodství Dolnobavorské kurfiřt bavorsko-falcký
7 (3)   kníže-arcibiskup z Besançonu (personalista)   knížecí arcibiskupství Řezno kurfiřt-arcikancléř
8 (52)   falckrabství Simmern   falckrabství Sulzbach kurfiřt bavorsko-falcký
9 (75)   řádové knížectví Mergentheim   řádové knížectví Mergentheim velmistr řádu německých rytířů, arcivévoda Karel Ludvík Rakousko-Těšínský
10 (52)   falckrabství Neuburg   falckrabství Neuburg kurfiřt bavorsko-falcký
11 (5)   knížecí biskupství Bamberg   knížectví Bamberg dtto.
12 (4)   vévodství Brémské   vévodství Brémské kurfiřt hannoverský a král Velké Británie
13 (6)   knížecí biskupství Würzburg   markrabství Míšeňské kurfiřt saský
14 (52)   falckrabství Zweibrücken   Vévodství Berg kurfiřt bavorsko-falcký
15 (7)   knížecí biskupství Worms   knížectví Würzburg dtto.
16 (52)   falckrabství Veldenz   vévodství Korutanské císař
17 (10)   knížecí biskupství Eichstätt   knížectví Eichstätt kurfiřt salcburský
18 (55)   vévodství Sasko-výmarské   vévodství Sasko-coburské
  • vévoda sasko-saalfeldský (František, 1750–1806)
  • vévoda sasko-meiningenský (Jiří I. Fridrich, 1761–1803)
19 (8)   knížecí biskupství Špýr   knížectví Bruchsal kurfiřt bádenský
20 (55)   vévodství Sasko-eisenašské   vévodství Sasko-gothaiské vévoda sasko-gothajsko-altenburský (Arnošt II. Ludvík, 1745–1804)
21 (9)   knížecí biskupství Štrasburk   knížectví Ettenheim kurfiřt bádenský
22 (55)   vévodství Sasko-coburské   vévodství Sasko-altenburské vévoda sasko-gothajsko-altenburský
23 (12)   knížecí biskupství Kostnice   knížectví Kostnice kurfiřt bádenský
24 (55)   vévodství Sasko-gothaiské   vévodství Sasko-výmarské vévoda sasko-výmarsko-eisenašský (Karel August, 1757–1828)
25 (11)   knížecí biskupství Augsburg   knížectví Augsburg kurfiřt falcko-bavorský
26 (55)   vévodství Sasko-altenburské   vévodství Sasko-eisenašské vévoda sasko-výmarsko-eisenašský
27 (13)   knížecí biskupství Hildesheim   knížectví Hildesheim král pruský
28 (58)   markrabství Braniborsko-Kulmbach   markrabství Braniborsko-Ansbach dtto.
29 (14)   knížecí biskupství Paderborn   knížectví Paderborn dtto.
30 (58)   markrabství Braniborsko-Ansbach   markrabství Braniborsko-Kulmbach dtto.
31 (21)   knížecí biskupství Freising   knížectví Freising kurfiřt bavorsko-falcký
32 (59)   knížectví Brunšvicko-lünebursko-cellské   knížectví Brunšvicko-wolfenbüttelské kníže brunšvicko-wolfenbüttelský a titulární vévoda brunšvicko-lüneburský,[1] (Karel Vilém Ferdinand, 1735–1806)
33 (28)   knížecí biskupství Řezno   lankrabství Durynské
  • kurfiřt saský
  • vévoda sasko-výmarsko-eisenašský
  • vévoda sasko-gothajsko-altenburský
34 (59)   knížectví Brunšvicko-callenberské   knížectví Brunšvicko-lünebursko-cellské kurfiřt hannoverský a král Velké Británie
35 (20)   knížecí biskupství Pasov   knížectví Pasov kurfiřt bavorsko-falcký
36 (59)   knížectví Brunšvicko-wolfenbüttelské   knížectví Brunšvicko-calenberské kurfiřt hannoverský a král Velké Británie
37 (43)   knížecí biskupství Trident   knížectví Tridentské císař
38 (59)   knížectví Brunšvicko-grubenhagenské   knížectví Brunšvicko-grubenhagenské kurfiřt hannoverský a král Velké Británie
39 (44)   knížecí biskupství Brixen   knížectví Brixen císař
40 (17)   knížectví Verden   knížectví Halberstadt král pruský
41 (20)   knížecí biskupství Basilej   kníže basilejský (personalista, náhrada za hlas 79 (88)) císař
42 (16)   knížectví Halberstadt   markrabství Baden-Baden kurfiřt bádenský
43 (42)   knížecí biskupství Lutych   vévodství Teck kurfiřt württemberský
44 (66)   vévodství Württemberské   markrabství Baden-Durlach kurfiřt bádenský
45 (19)   knížecí biskupství Osnabrück   knížectví Osnabrück kurfiřt hannoverský a král Velké Británie
46 (65)   lankrabství Hesensko-kasselské   knížectví Verden dtto.
47 (18)   knížecí biskupství Münster   knížectví Münster král pruský
48 (65)   lankrabství Hesensko-darmstadtské   markrabství Baden-Hachberg kurfiřt bádenský
49 (32)   knížecí biskupství Lübeck   knížectví Lübeck-Eutin kníže lübecký a vévoda oldenburský (Petr I. Oldenburský)
50 (67)   markrabství Baden-Baden   vévodství Württemberské kurfiřt württemberský
51 (15)   knížecí biskupství Chur (personalista)   knížectví Hanavské kurfiřt hesensko-kasselský
52 (67)   markrabství Bádensko-durlašské   vévodství Holštýnské, glückstadtský úděl král dánský (Kristián VII.)
53 (76)   knížecí biskupství Fulda   knížectví (Nasavsko-Oranžsko)-Fulda kníže oranžsko-nasavský, princ oranžský etc. (Vilém V. Oranžsko-Nasavský)
54 (67)   markrabství Bádensko-hachberské   vévodství Holštýnské, gottorpský úděl král dánský
55 (77)   okněžněné opatství Kempten   knížectví Kempten kurfiřt bavorsko-falcký
56 (61)   vévodství Meklenbursko-Schwerin   vévodství Meklenbursko-Schwerin vévoda Meklenbursko-schwerinský (Fridrich František I., 1756–1837)
57 (78)   okněžněné proboštství Ellwangen   knížectví Ellwangen kurfiřt württemberský
58 (61)   vévodství Meklenbursko-güstrowské   vévodství Meklenbursko-güstrowské vévoda Meklenbursko-schwerinský
59 (81)   řádové panství Heitersheim[2]   řádové knížectví Heitersheim[2] německý velkopřevor Johanitů (Ignaz Balthasar Willibald Rink von Baldenstein, 1721–1807)
60 (60)   vévodství Přední Pomořany   lankrabství Hesensko-darmstadtské lankrabě hesensko-darmstadtský (Ludvík X., 1753–1830)
61 (82)   okněžněné proboštství Berchtesgaden   knížectví Berchtesgaden kurfiřt salcburský
62 (60)   vévodství Zadní Pomořany   lankrabství Hesensko-kasselské kurfiřt hesensko-kasselský
63 (83)   okněžněné proboštství Weißenburg (personalista)   vévodství Vestfálské lankrabě hesensko-darmstadtský
64 (62)   vévodství Sasko-lauenburské   vévodství Přední Pomořany král švédský (Gustav IV. Adolf)
65 (84)   okněžněné opatství Prüm   vévodství Holštýnsko-plönské král dánský
66 (31)   knížectví Minden   vévodství Zadní pomořany král pruský
67 (85)   okněžněné opatství Stablo-Malmédy   vévodství Breisgau bývalý vévoda modenský (Ercole III. d'Este, 1727–1803; arcivévoda Ferdinand Rakouský)
68 (51)   vévodství Holštýnsko, glückstadtský úděl   vévodství Sasko-lauenburské kurfiřt hannoverský a král Velké Británie
69 (86)   knížecí biskupství Corvey   knížectví Corvey kníže oranžsko-nasavský
70 (63)   vévodství Holštýnsko-gottorpský úděl   knížectví Minden král pruský
71 (73)   vévodství Savojské   okněžněné purkrabství Míšeň kurfiřt saský
72 (69)   okněžněné lankrabství Leuchtenberg   okněžněné lankrabství Leuchtenberg kurfiřt bavorsko-falcký
73 (70)   knížectví Anhaltské   knížectví Anhaltské
74 (71)   okněžněné hrabství Henneberg   okněžněné hrabství Henneberg
75 (35)   knížectví Schwerin   knížectví Schwerin vévoda Meklenbursko-zvěřínský
76 (34)   knížectví Kammin   knížectví Kammin král pruský
77 (48)   knížectví Ratzeburg   knížectví Ratzeburg vévoda Meklenbursko-zvěřínský (Karel II., 1741–1816)
78 (87)   knížectví Hersfeld   knížectví Hersfeld kurfiřt hesensko-kasselský
79 (88)   markrabě z Nomény (personalista)   okněžněné hrabství Tyrolské císař
80 (89)   okněžněné hrabství Montbéliard   falckrabství Tübingen kurfiřt württemberský
81 (90)   vévodství Arenberg   knížectví Querfurt kurfiřt saský
82 (91)   okněžněné hrabství (Hohen)Zollern   vévodství Arenberg-Meppen (náhrada za hlas 82 (91)) vévoda z Arenbergu (Ludvík Engelbert, 1750–1820)
83 (93)   okněžněné hrabství Störnstein   okněžněné hrabství (Hohen)Zollern kníže Hohenzollern-Hechingen (Fridrich, 1776–1838)
84 (94)   okněžněné hrabství Horní Salm   knížectví Fritzlar kurfiřt hesensko-kasselský
85 (95)   panství Tarasp   okněžněné hrabství Störnstein kníže Lobkowitz (František Josef, 1742–1816)
86 (96)   hrabství Nasavsko-Dillenburg a   hrabství Nasavsko-Diez   společné knížectví Salm (náhrada za hlas 84 (94)) kníže Salm-Salm (Konstantin Alexander Josef, 1762–1828)
87 (96)   hrabství Nasavsko-Hadamar a   hrabství Nasavsko-siegenské panství Neu Ravensburg (náhrada za hlas 85 (95)) kníže Ditrichštejn (Jan Baptista Karel, 1728–1808)
88 (97)   okněžněné hrabství Thengen   hrabství Nasavsko-dillenburské a   hrabství Nasavsko-Diez kníže oranžsko-nasavský
89 (98)   hrabství Východní Frísko   hrabství Zwiefalten kurfiřt württemberský
90 (99)   okněžněné hrabství Fürstenberg   hrabství Nasavsko-hadamarské a   hrabství Nasavsko-Siegen kníže oranžsko-nasavský
91 (100)   okněžněné hrabství Schwarzenberg   okněžněné hrabství Thengen kníže Auersperg (Vilém, 1749–1822)
92 (101)   knížectví Lichtenštejn   knížectví Starkenburg lankrabě hesensko-darmstadtský
93 (102)   kníže Thurn-Taxis[3][4]   hrabství Východní Frísko král pruský
94 (103)   knížectví Schwarzburg   okněžněné hrabství Fürstenberg kníže Fürstenberg (Karel, 1771–1804)
95 kolegium švábských prelátů   okněžněné hrabství Schwarzenberg kníže Schwarzenberg (Jan Josef, 1769–1833)
96 kolegium wetterauských hrabat   knížectví Brunšvicko-göttingenské kurfiřt hannoverský a král Velké Británie
97 kolegium rýnských prelátů   knížectví Mindelheim kurfiřt bavorsko-falcký
98 kolegium švábských hrabat   knížectví Lichtenštejn kníže Lichtenštejn (Alois I. Josef, 1759–1805)
99 kolegium franckých hrabat   kníže Thurn-Taxis[3][4] kníže Thurn-Taxis (Karel Anselm, 1733–1805)
100 kolegium vestfálských hrabat   knížectví Schwarzburg
101   vévodství Ortenau bývalý vévoda modenský
102   knížectví Aschaffenburg kurfiřt-arcikancléř
103   knížectví Eichsfeld král pruský
104   knížectví Blankenburg vévoda brunšvicko-wolfenbüttelský
105   panství Stargard vévoda Meklenbursko-zvěřínský
106   knížectví Erfurt král pruský
107   hrabství Nasavsko-usingenské kníže nasavsko-usingenský (Karel Vilém, 1735–1803; Fridrich August, 1738–1816)
108   hrabství Nasavsko-weilburské kníže nasavsko-weilburský (Fridrich Vilém, 1768–1816)
109   hrabství Sigmaringen a   Veringen (personalista)[5][6] kníže Hohenzollern-Sigmaringen (Anton Alois, 1762–1831)
110   společné knížectví Salm kníže Salm-Kyrburg (Fridrich IV. Ota, 1789–1859, nezletilý, pod poručnictvím)
111   lankrabství Baar a lankrabství Stühlingen kníže Fürstenberg
112   okněžněné lankrabství Klettgau kníže Schwarzenberg
113   knížectví Buchau kníže Thurn-Taxis
114   hrabství Waldeck kníže Waldecko-pyrmontský
115   bezprostřední statky knížat Löwenstein-Wertheim kníže Löwenstein-Wertheim-Rosenberg (Dominik Konstantin, 1762–1814)
116   hrabství Oettingen-Spielberg kníže Oettingen-Spielberg (Jan Alois II., 1788–1855, nezletilý, pod poručnictvím)
117   hrabství Oettingen-Wallerstein kníže Oettingen-Wallerstein (Ludvík Kraft Arnošt, 1791–1870, nezletilý, pod poručnictvím)
118   hrabství Solms-Braunfels kníže Solms-Braunfels (Karel Ludvík Vilém, 1727–1812)
119   knížata Hohenlohe-Neuenstein kníže Hohenlohe-Neuenstein-Öhringen (Ludvík Fridrich Karel, 1723–1805)[7]
120   knížectví Hohenlohe-Waldenburg-Schilingfüst kníže Hohenlohe-Waldenburg-Schilingfüst (Karel Josef, 1766–1838)
121   knížectví Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein kníže Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein (Ludvík Alois, 1765–1829)
122   hrabství Isenburg kníže Isenburg-Birstein (Wolfgang Arnošt II., 1735–1803; Karel Fridrich Ludvík, 1766–1820)
123   hrabství Rietberg kníže Kounic-Rietberg (Dominik Ondřej II., 1739–1812)
124   hrabství Reuss-Greiz kníže Reuss z Greiz (Jindřich XIII., 1747–1817)
125   knížectví Leiningen kníže Leiningen (Karel Fridrich Vilém, 1724–1807)
126   hrabství Edelstetten kníže de Ligne (Karel Josef, 1735–1814)
127   knížectví Rheina-Wollbeck vévoda Looz-Corswarem (Vilém Josef Alexandr 1732–1803; Josef Arnold, 1770–1827)
128 kolegium wetterauských hrabat
129 kolegium švábských hrabat
130 kolegium franckých hrabat
131 kolegium vestfálsko-dolnorýnských hrabat

Kolegia říšských hrabat

editovat

Zkratkou "SH" jsou označeny ty hraběcí a (novo)knížecí rody, které byly do některého kolegia přijaty do roku 1582 a patří tedy k tzv. starým hrabatům či starohraběcím rodům.

Wetterauské hraběcí kolegium
editovat
  • 52-53   kníže a hrabata ze Solmsu SH
    •  
        kníže Solms-Lich und Hohensolms (Karel Kristián, 1725-1803; Karel Ludvík August, 1762–1807)
    •  
        hrabě Solms-Rödelheim-Assenheim (Vollrath, 1762-1818)
    •  
        hrabě Solms-Laubach (Fridrich Ludvík Kristián, 1769–1822)
  • 46   hrabě Isenburg SH
    •   hrabě Isenburg z Büdingenu (Arnošt Kazimír II., 1781–1852)
    •  
        hrabě Isenburg z Meerholzu (Karel Vilém Ludvík, 1763–1832)
    • hrabě Isenburg z Wächtersbachu (Ludvík Maxmilián II., 1741-1805)
  • 76   panství Gedern (Karel Jindřich, kníže Stolberg-Gedern, 1761–1804) SH
  • 76   panství Ortenberg
    • Stolberg-Gedern
    •   Stolberg-Roßla (Jan, Vilém Christoph, hrabě Stolberg-Roßla,1748-1826) SH
  • 76   mediátní hrabství Stolberg (Karel Ludvík, hrabě Stolberg-Stolberg, 1742-1815) SH
  • 76   mediátní hrabství Wernigerode (Kristián Fridrich, hrabě Stolberg-Wernigerode, 1746–1824) SH
  • 78   hrabství Barby (kurfiřt saský, hlas neuplatňován)[8]
  • 64   hrabství (Sayn)-Wittgenstein SH
    •  
        kníže Sayn-Wittgenstein-Berleburg (Albrecht, 1777–1851)
    •  
        kníže Sayn-Witgenstein-Hohenstein (Fridrich Karel, 1766–1837)
  • 103 hrabství Sayn-Wittgenstein SH
    • kníže Sayn-wittgenstein-Berleburg
    • kníže Sayn-wittgenstein-Hohenstein
  • 59   "Pustinný a porýnský hrabě" Salm-Horstmar[9] (Vilém-Kristián, 1741–1810) SH
  • 35-36   hrabě Leiningen SH
    •   hrabě Leiningen-Heidesheim-Neudenau (Wenzel Josef, 1738–1825)
    •   hrabě Leiningen-Guntersblum-Billigheim (Vilém Karel, 1737–1808)
  • 95   hrabě Leiningen-Westerburg-Altleiningen (Kristián Karel, 1757–1811) SH
  • 95   hrabě Leiningen-Westerburg-Neuleiningen (Karel III., 1767–1813) SH
  • 85   hrabata a knížata Reussové von Plauen
    •   hrabě Reuss zu Schleiz (Jindřich XLII., 1752–1818)
    •   kníže Reuss zu Lobenstein (Jindřich XXXV., 1738–1805)
    • hrabě Reuss zu Ebersdorf (Jindřich LI., 1761–1822)
  • 117   mediátní panství rodu Schönburgů
  • 109   hrabství Ortenburg (Josef Karel, hrabě Ortenburg, 1780–1831) SH
Švábské hraběcí kolegium
editovat
Francké hraběcí kolegium
editovat
  • 28-29   knížata Hohenlohe  (oficiálně knížata a hrabata z Hohenlohe) SH
    •   kníže Hohenlohe-Neuenstein-Langenburg (Karel Ludvík, 1762–1825)
    •   kníže Hohenlohe-Neuenstein-Kirchberg (Kristián Fridrich Karel, 1729–1819)
    •   kníže Hohenlohe-Neuenstein-Ingelfingen (Fridrich Ludvík, 1746–1818)
  • 25   hrabata z Castellu SH
    • hrabě Castell-Castell (Remlingen) (Albrecht Fridrich Karel, 1766–1810)
    • hrabě Castell-Rüdenhausen-starší linie (Fridrich Ludvík Karel, 1746-1803)
    • hrabě Castell-Rüdenhausen-mladší linie (Kristián Fridrich, 1772–1850)
  • 33   hrabata z Erbachu[14] SH
    • hrabě Erbach-Fürstenau (Kristián Karel August, 1757–1803; Albrecht August Ludvík, 1787-1851, nezletilý, pod poručnictvím)
    • hrabě Erbach-Erbach (František, 1754–1823)
    • hrabě Erbach-Schönberg (Karel I., 1732-1816)
  • 26   hrabství Wertheim SH
    •   hrabě Löwenstein-Wertheim-Freudenberg-starší linie (Jan Karel Ludvík, 1740-1816)
    •   hrabě Löwenstein-Wertheim-Freudenberg-mladší linie (Fridrich Karel Gottlieb, 1743-1825)
  • 31   dědicové alodiálního hrabství Limpurg-Gaildorf[15][16]
    • kurfiřt württemberský
    • hrabě Pückler-Limpurg-gaildorfská linie (Alexander, 1751–1820)
    • hraběnka Pückler-Limpurg-gaildorfská linie (Louisa Kristiáne Eleonore, 1770–1808)
    • kněžna Leiningen (Kristiáne Vilémine Louise, 1756–1803) SH Po její smrti dědicové:
      • kněžna Solms-Braunfels (Augusta Friederika, 1771–1810) SH
      • hraběnka Solms-Wildenfels (Karolina Sophie Vilémina, 1757–1832) SH
    • hrabě Isenburg-Meerholz SH
    • nevládnoucí hrabě Isenburg-Meerholz (Josef Vilém Fridrich, 1772–1822) SH
    • hrabě Solms-Rödelheim-Assenheim SH
  • 32   dědicové alodiálního panství Limpurg-Speckfeld[15][16]
    • hrabě Rechteren-Limpurg (Fridrich Ludvík Kristián, 1748–1814)
    • hrabě Rechteren-Limpurg (Fridrich Reinhard Burkhard, 1751-1842)
    • kurfiřt württemberský
    • kníže Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein SH
    • hrabě Löwenstein-Wertheim-Freudenberg-starší linie SH
    • hraběnka Isenburg-Meerholz (Karolína, 1764-1833) SH
    • hraběnka Bentheim-Teckleburg-Rheda (Luisa, 1768–1828) SH
    • hrabě Pückler-Limpurg-speckfeldská linie (viz č. 164)
    • "pustinná a porýnská hraběnka" Salm-Grumbach (Bedřiška, Vilemína, 1769–1849) SH
    • princ Sayn-Wittgenstein-Hohenstein (Jan František, 1779-1815)
    • princ Sayn-Wittgenstein-Hohenstein (Adolf Arnošt Kornelius, 1783–1856, nezletilý, pod poručnictvím)
    • hraběnka Bentheim-Teckleburg-Rheda (Vilemína Alžběta Karolína, 1773–1856) SH
    • princezna Hohenlohe-Ingelfingen (Josina Alžběta, 1738–1804) SH
  • 27   říšské hrabství (dříve též zvané purkrabství) Rieneck (Jan František Josef, hrabě Nostic-Rieneck, 1758–1824; od 1803 kníže Colloredo-Mannsfeld)
  • 155   panství Seinsheim (kníže Schwarzenberg) SH
  • 156   dědicové hrabat z Wolfsteinu, resp. dědicové jejich alodiálního panství Pyrbaum-Sulzbürg (personalisté)[17]
    • kníže Hohenlohe-Neuenstein-Kirchberg SH
    • hrabě Giech (viz 162)
  • 157   panství Reichelsberg[18][19] (Hugo Damián Erwein, hrabě Schönborn, 1738–1817)
  • 157   panství Wiesentheid (Dtto.)
  • 158   hrabě Windisch-Graetz (personalista, Alfred, 1787–1862, nezletilý, pod poručnictvím)
  • 159   kníže Orsini-Rosenberg (personalista, František, 1761–1832)
  • 160   kníže Starhemberg (personalista, Jiří, 1724–1807)
  • 161   hrabě Wurmbrand-Stuppach (personalista, Gundakar, 1762-1847)
  • 162   hrabě Giech (personalista, Karel Kristián, 1763–1818)
  • 163   hrabě Grävenitz (personalista, Ludvík Vilém, 1791-1841, nezletilý, pod poručnictvím)
  • 164   hrabě Pückler (personalista, Fridrich Philip Karel, 1740–1811)
Vestfálsko-dolnorýnské hraběcí kolegium
editovat

Jednotné kolegium říšských měst

editovat

K - příslušnost ke katolickému táboru (Corpus catholicorum)

E - příslušnost k evangelickému táboru (Corpus evangelicorum)

Odkazy

editovat

Externí odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Brunšvicko-lüneburské vévodství si rod Welfů od r. 1269 postupně rozdědil na pět dílčích knížectví, ovšem každý jejich panovník i nevládnoucí členové rodiny nosili také vévodský titul jako symbol jednoty původního vévodství. Všechna knížectví s výjimkou Brunšvicka-Wolfenbüttelska sjednotili pod svou vládu rod welfských hannoverských kurfiřtů a britských králů.
  2. ↑ a b Právě roku 1803 získalo panství plnou říšskou bezprostřednost (předtím bylo lénem habsburského Breisgau) a bylo povýšeno na knížectví.
  3. ↑ a b Knížata Thurn-Taxisové byly na sněmu fakticky zastoupeni jako personalisté, ačkoli tak nebyli nazýváni. Jejich přijetí na sněm r. 1754 se totiž odehrálo na základě držby poštovního regálu říšského poštmistra, který byl r. 1744 povýšen císařem Karlem VII. na říšské okněžněné trůnní a korunní léno. Nic na tom neměnila skutečnost, že již od poč. 18. stol. držel rod řadu říšských bezprostředních území. Situace se nezměnila ani koncem 80. let. V r. 1785 rod ve Švábsku zakoupil hrabství Friedberg a panství Scheer, povýšené císařem r. 1787 na okněžněné hrabství Friedberg-Scheer. Na statusu rodiny na sněmu se však nic nezměnilo, i když za personalisty knížata nikdy nebyla považována. To se změnilo teprve právě r. 1803, kdy rod získal druhé říšské knížectví v Buchau a jeho kníže přestal být faktickým personalistou.
  4. ↑ a b Gothaischer genealogischer Hofkalender 144. 1. vyd. Gotha: Justus Perthes, 1917. 1196 s. Dostupné online. S. 233. 
  5. ↑ Sigmaringen a Veringen byla hrabství pod svrchovaností Rakouska, resp. součást Předních Rakous. Ani rok 1803 na věci nic neměnil (rodina Hohenzollernsko-Sigmaringenských ovšem dosáhla bezprostředního statusu na malých panstvích Haigerloch a Wehrstein, jakož i na nových ziscích ze sekularizací z let 1802 a 1803 (Glatt, Dettensee). Hlas za Sigmaringen a Veringen byl však vytvořen v podstatě jako personalistický.
  6. ↑ Hohenzollern na blogu German Hereditary Rulers [online]. [cit. 2017-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Původně se měl hlas dělit mezi všechny větve rodu Hoh.-Neuenstein. Vnitrorodinnou smlouvou jej však získal jen kníže H.-Oehringen.
  8. ↑ Článek o vysoké říšské šlechtě na webu Holy Roman Empire Association [online]. [cit. 2017-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Zvláštní a ojedinělý titul "Wild- und Rheingraf" držela výlučně tato větev Salmů a dříve také vyhaslá větev Salm-Rheingrafenstein. Jako vedlejší titul jej držela také knížata Salm-Salm a Salm-Kyrburg.
  10. ↑ Říšská bezprostřednost stavovských území: hrabství Kirchberg a svobodné panství Weißenhorn náležela císaři, resp. jeho Předním Rakousům. Hrabě Fugger však mimo tato šlechtická nesuverénní panství držel ještě několik velmi drobných stavovských a bezprostředních statků. KÖBLER..., s. 267
  11. ↑ Ačkoli bylo panství Eglofs i v dobových oficiálních dokumentech označováno často za hrabství (takto jej označil dokonce Ferdinand III. v listině z roku 1656, kterou Trauny přijímal na říšský sněm), šlo o označení mylné a Eglofs byl vždy pouze říšským panstvím.
  12. ↑ LANJUS, Friedrich Graf. Die erbliche Reichsratswürde in Österreich. 1. vyd. Schloß Haindorf am Kamp, Langenlois, Niederdonau: Selbstverlag, 1939. 214 s. S. 134, 135. (německy) 
  13. ↑ Kaiserliches Hofdekret die Aufnahme des Grafen Frantz von Sickingen in das schwäbischen Reichsgrafen Kollegium. 1.. vyd. Regensburg: Konrad Neubauer, 1797. Dostupné online. 
  14. ↑ Panství Erbach bylo od středověku zatíženo lenní povinností vůči Falckému kurfiřtství, na čemž nic nezměnilo ani jeho povýšení na říšské bezprostřední hrabství roku 1532. Přesto ovšem bylo hrabství chápáno jako bezprostřední a oprávněné k výkonu říšských stavovských práv. Viz: FRANK, Karl Friedrich von, Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806 sowie kaiserlich österreichische bis 1823 mit einingen Nachtregen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon 1823–1918, Senftenberg, Karl Friedrich von Frank, svazek 1. z 5 (Bd. 1 A-E), 1967, 290 S., s. 283.
  15. ↑ a b Stránka o složitých genealogických poměrech limpurských dědiců na angelfire.com [online]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b Stránka o složitých genealogických poměrech limpurských dědiců na heraldica.org [online]. Dostupné online. 
  17. ↑ Po vymření hrabat z Wolfsteinu r. 1740 a následných soudních sporech získal jejich majetek bavorský kurfiřt. Pouze hlas na sněmu bez vlastního území byl zděděn rody Giech a Hohenlohe.
  18. ↑ Reichelsberg byl od roku 1671 v majetku rodu Schönbornů, zůstal však právě až do roku 1803 lénem würzburských biskupů, a oba vlastníci vedli spory o schönbornskou říšskou bezprostřednost. Nakonec dohoda zněla tak, že hrabata si ponechají hlas na říšském i krajském sněmu, zatímco biskupové budou přímo platit říšskou daň, zatímco hrabata jim budou platit daň jako v zemi usazená pozemková vrchnost. Po zániku Würzburského knížecího biskupství r. 1803 získal Reichelsberg již plnou bezprostřednost. (k poslednímu KÖBLER..., s. 439)
  19. ↑ Genealogisches Staats-Handbuch. 1.. vyd. Frankfurt am Main: Franz Varrentrapp, 1835. 796 s. S. 679. (německy) Psáno švabachem. 
  20. ↑ Spiegelberg byl až do r. 1819 ve vlastnictví knížete oranžsko-nasavského, též hraběte z Dietzu etc. Hannoverská dynastie si však přivlastnila svrchovanost a právo hrabství zastupovat na říšském sněmu. Po válce a míru v Artlenburku v červenci 1803 získal oranžsko-nasavský kníže plnou říšskou suverenitu.
  21. ↑ Platenové zasedali od roku 1709 ve Vestfálském kolegiu. Hraběti Franzi Ernestovi, oblíbenci kurfiřta hannoverského, bylo kurfiřtem uděleno v léno bývalé říšské hrabství Hallermund (Hallermünde), již téměř 300 let v držení Hannoverských. Toto oblénění však neznamenalo nic více, než titul hraběte z Halermundu, status říšského suveréna a právo zasedat ve Vestfálském kolegiu za Hallermund. Kurfiřt se vzdal titulu hraběte z Hallermundu i dalších práv, ponechal si však celé území, majetek i příjmy z hrabství, které navíc v rámci Hannoverska tvořilo správní okres Hallermund. V matrikách říšského sněmu se tak objevoval kuriózní zápis: „hrabství Hallermund od hraběte von Platten – personalisty“.
  22. ↑ Genealogisches Staats-Handbuch. 1. vyd. Frankfurt am Main: Franz Varrentrapp, 1839. 871 s. Dostupné online. S. 441. 

Související články

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Seznam_států_na_říšském_sněmu_v_roce_1803&oldid=24251065“