Gustav IV. Adolf

švédský král

Gustav IV. Adolf (1. listopadu 1778, Stockholm7. února 1837, St. Gallen) byl švédský král a finský velkovévoda v letech 17921809.

Gustav IV. Adolf
král švédský
Portrét
Doba vlády17921809
Korunovace3. dubna 1800
Narození1. listopadu 1778
Stockholm, Švédsko
Úmrtí7. února 1837 (ve věku 58 let)
St. Gallen, Švýcarsko
PohřbenRiddarholmskyrkan
PředchůdceGustav III. Švédský
NástupceKarel XIII.
ManželkaFrederika Dorotea Bádenská
PotomciGustav Gustavsson Vasa
Karel Gustav
Žofie Vilemína
Amálie Marie Šarlota
Cecílie
RodHolstein-Gottorp
OtecGustav III. Švédský
MatkaŽofie Magdalena Dánská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

Byl synem krále Gustava III. a Žofie Magdaleny Dánské (17461813). Narodil se 1. ledna 1778 ve Stockholmu. Na trůn usedl po zavraždění svého otce v roce 1792 ve čtrnácti letech, do jeho plnoletosti v roce 1796 byl regentem jeho strýc, mladší bratr jeho otce vévoda Karel Södermanlandský.

Charakter

editovat

Král byl váhavý, těžkopádný, nespolečenský a povýšený. Po vraždě otce se stal podezřívavým a pochmurným. Jeho ideálem byla neomezená moc ruského imperátora. Za jeho vlády, podobně jako za vlády Pavla I. v Rusku, byl ve Švédsku zaveden kult uniformy.

V roce 1795 byl Gustav Adolf zasnouben s princeznou Luisou Šarlotou Meklenburg-Schwerinskou, ale v roce 1796 nátlakem Kateřiny II. bylo zasnoubení zrušeno a král se vypravil do Petrohradu, aby se oženil s vnučkou carevny Alexandrou. Gustav Adolf však rozhodně odmítl podepsat písemný závazek dovolit své budoucí manželce vyznávat svobodně pravoslavnou víru a z námluv opět sešlo. Oženil se až v roce 1797, a to s Frederikou Bádenskou (17811826) (mladší sestrou pozdější ruské carevny Jelizavety Alexejevny, manželky cara Alexandra I.). Ze šťastného manželství, které trvalo do roku 1812, vzešlo pět dětí - dva synové a tři dcery:

Král byl přesvědčeným odpůrcem francouzského racionalismu a idejí osvícenství. Utužila se za něj cenzura, z Univerzity v Uppsale byla propuštěna řada profesorů-kantovců a zakázány byly i studentské spolky.

V roce 1803 byla na základě stříbrného standardu stabilizována švédská měna, a král zastavil v Německu švédské hanzovní město Wismar i s okolním panstvím rodu Meklenburkům s právem zpětného vykoupení po sto letech (v roce 1903 se Švédsko svých nároků vzdalo).

Agrární reforma

editovat

Za Gustava Adolfa vznikla pod vlivem agrární reformy v Dánsku otázka uspíšení likvidace užívání obecní půdy. První ustanovení o nové reformě bylo vydáno pro Skåne v roce 1803 a v roce 1807 bylo rozšířeno na celé Švédsko s výjimkou Dalarny a Norlandu. Od té doby každý vlastník mohl požadovat od obce přidělení půdy v jednom místě, statkáři dostali právo provádět na svých pozemcích vyměřování podle své vůle. Jako reakce na zneužívání tohoto nařízení vypukla na mnoha místech povstání rolníků.

Vnější politika

editovat

Gustav Adolf se stavěl nepřátelsky k Francouzské revoluci a orientoval svou politiku na Rusko doufaje v ruskou pomoc při získání Norska. V roce 1799 byla v Gatčině uzavřena rusko-švédská konvence o vzájemné pomoci, jejíž tajný článek předpokládal účast Švédska ve válce proti Francii. Avšak prudký zvrat ruské politiky směrem k přátelství s Napoleonem Bonaparte nedovolil Švédsku do války s Francií vstoupit.

V roce 1800 král v Petrohradu uzavřel protibritskou konvenci. Tajný článek dohody Švédsko spolu s Ruskem zavazoval bránit proniknutí britského loďstva do Baltského moře. V roce 1801 britské loďstvo bombardovalo Kodaň a ohrožovalo Karlskronu; nový ruský car Alexandr I. uzavřel s Británií mír, Gustav Adolf následoval jeho příkladu a uzavřel s Británií v roce 1803 obchodní pakt. Král prudce reagoval na zastřelení vévody d'Enghien v březnu roku 1804. V prosinci uzavřel dohodu s Británií o podpoře a v lednu 1805 společnou smlouvu s Ruskem. V říjnu téhož roku se Švédsko formálně připojilo k třetí protifrancouzské koalici.

Na podzim roku 1805 se švédská armáda přepravila do Pomořanska, avšak tažení v letech 1805–1807 skončila naprostým neúspěchem. Gustav Adolf se nicméně i poté zúčastnil čtvrté koalice, ani po Tylžském míru (1807) se nerozešel s Británií a pokračoval v protifrancouzské politice.

Když se Rusko stalo spojencem Napoleona, zavázalo se přimět Švédsko přerušit vztahy s Británií a připojit se ke kontinentální blokádě. Toho však nedosáhlo a v únoru roku 1809 ruská vojska vtrhla do Finska. V březnu Švédům vyhlásily válku též Dánsko a Prusko. Konflikt skončil naprostou porážkou Švédska, které bylo v září 1809 nuceno uzavřít Fredrikshamnský mír, který znamenal ztrátu celého Finska, jež se stalo součástí Ruského impéria.

Převrat

editovat

V průběhu války Gustav Adolf, nehledě na neúspěchy, úporně odmítal uzavření míru a svolání riksdagu (parlamentu). Osobně vedl nepopulární válečnou daň a k tomu urazil na 120 gardových důstojníků z významných rodin, když je za zbabělost v boji degradoval na armádní důstojníky. V okolí krále dozrávala myšlenka zbavit ho vlády.

V zimě na přelomu let 18081809 opoziční skupiny začaly vypracovávat plán na svržení Gustava Adolfa a likvidaci absolutistické formy vlády. Spiknutí se účastnili vysocí důstojníci a úředníci. V jejich čele stál generál-adjutant Karl Johan Adlerkreuz, podplukovník Georg Adlersparre a úředník soudního dvora Hans Erta.

Přislíbiv dánskému veliteli, princi Kristiánu Augustenburskému, titul následníka švédského trůnu, Adlersparré s ním uzavřel dohodu o dočasném zastavení palby a pohnul se s částí vojska na Stockholm. 13. března 1809 se skupinou důstojníků vnikl do pokojů krále a zajal ho. Nejprve ho odvezli do Drottningholmu a po nezdařeném pokusu o útěk byl král převezen na zámek Gripsholm.

Král chtěl udržet korunu pro syna, proto se 29. března vzdal trůnu v jeho prospěch. 10. května však Riksdag vyhlásil, že práva usednout na švédský trůn pozbývá nejen on, ale i všichni jeho potomci. Byl mu ponechán jeho osobní majetek a stanovena doživotní renta. Na trůn nastoupil jeho strýc – bratr jeho otce Karel XIII., místo něhož však fakticky vládl napoleonský maršál Jean-Baptiste Bernadotte, který se také po Karlově smrti stal jako Karel XIV. švédským králem a založil dodnes panující dynastii Bernadotte.

Život po ztrátě trůnu

editovat

V prosinci 1809 královská rodina odjela do Německa. Po odjezdu za hranice Švédska vedl Gustav Adolf potulný život. Pod jménem plukovník Gustavsson žil většinou v Německu a Švýcarsku. V roce 1812 se bývalý královský pár rozvedl.

Bývalý král zemřel 7. února 1837 ve švýcarském městečku St. Gallen. 28. února byla jeho rakev převezena na hrad Veveří na Moravě, kde od roku 1830 žil jeho syn, rakouský polní maršálek Gustav Vasa, a pohřbena v nedalekém kostelíku Matky Boží veverské. Roku 1884 byly ostatky obou převezeny do Stockholmu a zde pochovány v kostele Riddarholmskyrkan.

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
Kristián Albrecht Šlesvicko-Holštýnsko-Gottorpský
 
 
Kristián August Holštýnsko-Gottorpský
 
 
 
 
 
 
Frederika Amálie Dánská
 
 
Adolf I. Fridrich
 
 
 
 
 
 
Fridrich VII. Bádensko-Durlašský
 
 
Albertina Frederika Bádensko-Durlašská
 
 
 
 
 
 
Augusta Marie Holštýnsko-Gottorpská
 
 
Gustav III. Švédský
 
 
 
 
 
 
Fridrich I. Pruský
 
 
Fridrich Vilém I. Pruský
 
 
 
 
 
 
Žofie Šarlota Hannoverská
 
 
Luisa Ulrika Pruská
 
 
 
 
 
 
Jiří I.
 
 
Žofie Dorotea Hannoverská
 
 
 
 
 
 
Žofie Dorotea z Celle
 
'Gustav IV. Adolf '
 
 
 
 
 
Frederik IV. Dánský
 
 
Kristián VI.
 
 
 
 
 
 
Luisa Meklenburská
 
 
Frederik V. Dánský
 
 
 
 
 
 
Kristián Jindřich Braniborsko-Kulmbašský
 
 
Žofie Magdalena Braniborská
 
 
 
 
 
 
Žofie Kristýna Wolfsteinská
 
 
Žofie Magdalena Dánská
 
 
 
 
 
 
Jiří I.
 
 
Jiří II.
 
 
 
 
 
 
Žofie Dorotea z Celle
 
 
Luisa Hannoverská
 
 
 
 
 
 
Jan Bedřich Braniborsko-Ansbašský
 
 
Karolina z Ansbachu
 
 
 
 
 
 
Eleonora Sasko-Eisenašská
 

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Густав IV Адольф na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

editovat
Předchůdce:
Gustav III.
  Finský velkovévoda
Kustaa IV Aadolf
17921809
  Nástupce:
Alexandr I.