Pásovci

Pásovci
	Glyptodon (nahoře) a pásovec devítipásý (Dasypus novemcinctus)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	savci (Mammalia);
Podtřída	živorodí (Theria);
Velkořád	chudozubí (Xenarthra);
Řád	pásovci (Cingulata); Illiger, 1811
	Areál rozšíření recentních čeledí Areál rozšíření recentních čeledí
Čeledi
	pásovcovití (Dasypodidae); pláštníkovití (Chlamyphoridae); †Pachyarmatheriidae; †Pampatheriidae; †Peltephilidae;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pásovci (Cingulata) jsou řádem placentálních savců ze skupiny chudozubých, ke kterým se řadí dvě recentní čeledi pásovcovití (Dasypodidae) a pláštníkovití (Chlamyphoridae), spolu s vyhynulými čeleděmi Pachyarmatheriidae, Pampatheriidae a Peltephilidae.

Tělo pásovců je pokryto krunýřem z kostěných destiček, jehož povrch je pokryt rohovinovými šupinami. Pásovci se vyvinuli v Jižní Americe, po spojení Jižní a Severní Ameriky pronikli přes Panamskou šíji i na sever.

Systematika

Za bazální skupinu pásovců byli tradičně považováni glyptodonti, kteří bývali zařazováni do samostatné čeledi Glyptodontidae, která byla považována za samostatnou linii. Na základě fylogenetické studie Delsuc et al. z roku 2016 však došlo k ponížení čeledi Glyptodontidae na podčeleď Glyptodontinae a jejímu vnoření do pláštníkovitíých (Chlamyphoridae).^[1] Ve fylogenetickém stromu tak základní linie pásovců bez vyhynulých čeledí vypadají takto:^[1]^[2]

Cingulata
(pásovci)

Dasypodidae
(pásovcovití)

Chlamyphoridae
(pláštníkovití)

Euphractinae

Euphractus

Zaedyus

	Chaetophractus

†Glyptodontinae

Chlamyphorinae

	Chlamyphorus

	Calyptophractus

Tolypeutinae

Priodontes

	Tolypeutes

	Cabassous

Kompletní seznam vyhynulých čeledí pásovců se může lišit v závislosti na zdroji. Většinou se rozeznávají tyto evoluční linie:

†Peltephilidae
†Pampatheriidae
†Pachyarmatheriidae
Dasypodidae – pásovcovití
Chlamyphoridae – pláštníkovití

Stavba těla

Jsou rozdílné velikost, nejmenší druh pláštník malý dorůstá do 15 až 17 cm a váží 0,1 kg a největší pásovec velký může být dlouhý 1,5 m a hmotný 60 kg.

Hlavním poznávacím znamením je krunýř složený z chitinových destiček, které jsou pokryty rohovinovými šupinami převážně okrouhlého tvaru. Hřbet pokrývají destičky v pásech, jejichž počet je důležitým taxonomickým znakem. Tyto pásy jsou spojeny pružnou kůži většinou porostlou tvrdými chlupy. Tento pružný krunýř dovoluje některým pásovcům se v případě ohrožení stočit do klubíčka a chránit si spodní část trupu porostlou jen tenkou kůži. Povrch hlavy je vždy důkladně kryt tvrdými šupinami.

Pásovec malý

Hrabavé končetiny bývají alespoň z části pokryty tvrdými kroužky a zbytek ostrými štětinami. Na poměrně krátkých předních nohou mají pásovci 3 až 5 prstů se silnými zahnutými drápy kterými si vyhrabávají potravu nebo noru k úkrytu; v zajetí se prohrabou i tvrdou podlahou. Na zadních nohou mají po 5 kratších prstech s drobnějšími drápy. Dlouhý ocas mají skrytý pod kostnatými kroužky. Kostra je velice pevně stavěná, první dva krční obratle srostly a žebra a pánev jsou velmi silné.

Lebku mají zploštěnou s dlouhou spodní čelisti. Jejich čenich je rozdílný podle druhu, může být krátký a trojúhelníkový, u jiných dlouhý a trubkovitý. Mají malé oči a následně i špatný zrak, zato ale dobrý čich a sluch, některé druhy mají viditelně velké ušní boltce. Počet zubů je velmi proměnlivý, kolísá od 28 až po 100, liší se i u zvířat stejného druhu. Pásovcovitým chybí špičáky a většina nemá ani řezáky, všechny jejich zuby jsou převážně stejné.

Biologie a chování

Potrava

Panáčkující pásovec

Pásovcovití jsou všežravci, jejich strava je primárně živočišná, skládá z hmyzu, (velmi často mravenců a termitů), drobných obratlovců, červů, housenek, členovců, hadů a žab. Požírají příležitostně i zdechliny, různá ovoce a plody i kořínky. Jejich jídelníček se liší v závislosti na oblasti a ročním období.

Tato zvířata vycházejí za potravou nejčastěji v noci, lze je spatřit již za soumraku nebo svítání. Za intenzivního slunečního svitu jsou převážně ukryti v hlubokých norách, při chladnějším počasí hledají potravu i během dne. Jídlo si vyhledávají hlavně čichem a sluchem, ten je varuje i před predátory.

Životní projevy

Jsou to zvířata žijící vyjma doby rozmnožování přísně samotářsky. Jejich tělesná teplota je ve srovnání s ostatními savci poměrně nízká a silně závislá na teplotě okolí, mají obzvláště pomalý metabolismus.

Pásovec stočený do obranného klubíčka

Tito na pohled neohrabaní živočichové dokážou v případě útěku před nebezpečím běžet velice rychle, byla krátkodobě pozorována rychlost 40 km/h. Některé druhy mohou stát na zadních nohou a jiné zase v případě úleku vyskakují až metr vysoko (např. před automobilem). Přestože jsou výhradně suchozemskými živočichy dobře plavou, nafouknou si vzduchem žaludek a silnými tlapami pádlují. Když zadrží dech (mají objemné plíce) mohou zůstat několik minut pod vodou, nedýchají ani při hrabání aby nevdechovali prach.

S ohledem na hrabavý působ získávání potravy, zabydlují nejčastěji území s převážně vlhkou, kyprou, na humus bohatou půdou, ve které nacházejí nejvíce potravy. Žijí v lesích a za potravou vycházejí také na vlhké louky a do porostů podél vodních toků a nádrží, přichází jim vhod i obdělávaná pole.

Rozmnožování

Jsou to polygamní živočichové, samec se páří s více samicemi. U některých druhů se často po oplodnění rýhující vajíčko rozdělí na více embryí (tzv. polyembryonie) a rodí se 4 i více mláďat shodného pohlaví.

Doba březosti je dva až čtyři měsíce, u některých druhů nastává tzv. utajená březost trvající až 8 měsíců. Po narození zůstávají mláďata v noře a matka je kojí, tehdy se jim začíná vyvíjet tvrdý krunýř. Společně s matkou opouštějí postupně noru a učí se sama živit, ve věku půl až jednoho roku jsou samostatná a odcházejí. Samice některých druhů mohou zabřeznout každým rokem. Rodí obvykle 1 až 12 mláďat, průměrná velikost vrhu jsou 4 mláďata. Dožívají se 4 až 12 let.

Ohrožení

Taška z pásovce

Jsou to zvířata mající hodně přirozených predátorů, jaguáři, vlci, zdivočelí psi a krokodýli. Mimo to jsou také pronásledováni lidmi, kterým škodí na farmách, kde rozhrabávají pozemky. Jsou také loveni pro chutné maso a krunýř, z kterého se dělají ozdobné výrobky, např. kabelky.

Vědci počali zkoumat pásovce devítipásého, který jako jedno z mála zvířat může onemocnět malomocenstvím a hledají u něj obranné látky, které by pomohly při léčbě lidí. Při konzumaci dostatečně tepelně neupraveného masa nebo přímým stykem s nakaženým jedincem se tato nemoc může přenést i na lidi.

Některé druhy žijí v malých počtech na omezeném území a jsou proto ohrožené (např. rod Calyptophractus), jiné jsou zase rozšířeny po velkém území (např. rod Dasypus) a bezprostřední nebezpečí vyhynutí jim nehrozí.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b DELSUC, Frédéric; GIBB, Gillian C.; KUCH, Melanie. The phylogenetic affinities of the extinct glyptodonts. Current Biology. 2016-02-22, roč. 26, čís. 4, s. R155–R156. PMID: 26906483. Dostupné online [cit. 2024-12-17]. ISSN 0960-9822. DOI 10.1016/j.cub.2016.01.039. PMID 26906483. (anglicky)
↑ GIBB, Gillian C.; CONDAMINE, Fabien L.; KUCH, Melanie. Shotgun Mitogenomics Provides a Reference Phylogenetic Framework and Timescale for Living Xenarthrans. Molecular Biology and Evolution. 2016-03-01, roč. 33, čís. 3, s. 621–642. Dostupné online [cit. 2024-12-17]. ISSN 0737-4038. DOI 10.1093/molbev/msv250. PMID 26556496.

Literatura

Kolektiv autorů, 2007. Mammals of South America, Volume 1: Marsupials, Xenarthrans, Shrews, and Bats. Příprava vydání Alfred L. Gardner. Chicago, London: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-28240-4. (anglicky)
NOWAK, Ronald M., 2018. Walker's mammals of the world: monotremes, marsupials, afrotherians, xenarthrans, and sundatherians. Baltimore: Johns Hopkins university press. ISBN 9781421424675. (anglicky)
ZIMA, J.; MACHOLÁN, M, 2021. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia. 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu pásovci na Wikimedia Commons
Taxon Cingulata ve Wikidruzích

[:0-1] DELSUC, Frédéric; GIBB, Gillian C.; KUCH, Melanie. The phylogenetic affinities of the extinct glyptodonts. Current Biology. 2016-02-22, roč. 26, čís. 4, s. R155–R156. PMID: 26906483. Dostupné online [cit. 2024-12-17]. ISSN 0960-9822. DOI 10.1016/j.cub.2016.01.039. PMID 26906483. (anglicky)

[2] GIBB, Gillian C.; CONDAMINE, Fabien L.; KUCH, Melanie. Shotgun Mitogenomics Provides a Reference Phylogenetic Framework and Timescale for Living Xenarthrans. Molecular Biology and Evolution. 2016-03-01, roč. 33, čís. 3, s. 621–642. Dostupné online [cit. 2024-12-17]. ISSN 0737-4038. DOI 10.1093/molbev/msv250. PMID 26556496.

[1]

[2]