Pásovec šestipásý
Pásovec šestipásý (Euphractus sexcinctus), ve starších zdrojích jako pásovec šestikruhý,[2] je druh pásovce z čeledi pláštníkovití, jehož druhovým znakem je mj. zploštělá a zašpičatělá hlava, 6–8 pásů na krunýři nebo 2–4 otvory v křížovém štítu spojovanými s pachovými žlázami.[3] Jedná se o jediného zástupce rodu Euphractus.
 Pásovec šestipásý | |
|---|---|
.JPG) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Velkořád | chudozubí (Xenarthra) |
| Řád | pásovci (Cingulata) |
| Čeleď | pláštníkovití (Chlamyphoridae) |
| Rod | Euphractus Wagler, 1830 |
| Binomické jméno | |
| Euphractus sexcinctus (Linnaeus, 1758) | |
 Areál rozšíření | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Systematika
editovatDruh formálně popsal švédský přírodovědec Carl Linné v 10. vydání Systema naturae jako Dasypus sexcinctus.[4] Moderní systematika zařazuje pásovce šestipásého do monotypického rodu Euphractus, tribu Euphractini a podčeledi Euphractinae v rámci čeledi pláštníkovití (Chlamyphoridae).[5] Ke starším českým názvům druhu patří pásovec šestikruhý.[2][6]
Rozlišuje se pět poddruhů s následujícím rozšířením:[7]
- E. s. boliviae Thomas, 1907: Gran Chaco (Brazílie).
- E. s. flavimanus Desmarest, 1804: Mato Grosso (Brazílie), východní Paraguay, Uruguay a severovýchodní Argentina.
- E. s. setosus Wied, 1826: východní a jihovýchodní Brazílie.
- E. s. sexcinctus Linnaeus, 1758: jižní Surinam a jižní Brazílie.
- E. s. tucumanus Thomas, 1911: severozápadní Argentina, mj. provincie Tucumán.
Popis
editovat
Jedná se o největšího zástupce tribu Euphractini a jednoho z největších pásovců vůbec. Od hlavy po konec těla měří kolem 40–50 cm, ocas je dlouhý 12–24 cm, uši 32–47 mm a hmotnost se pohybuje v rozmezí 3,2–6,5 kg.[7] V zajetí může dosáhnout hmotnosti až 11 kg;[3] schopnost nabrat takto velké zásoby tuku byla spojována s adaptací na období s nedostatkem potravy.[7] Kondylobazální délka lebky je kolem 100 mm. Velikostně jej předčí jen pásovec velký (Priodontes maximus) a pásovec Kapplerův (Dasypus kappleri).[7]
Většina jedinců je dobře osrstěna světlými chlupy. Druhovým znakem je mj. zploštělá a zašpičatělá hlava s 6–8 pásy na krunýři. Přední okraj ramenního štítu postrádá pohyblivý pás šupin, jako je tomu u ostatních druhů z rodu Euphractus. Krunýř má bledě žlutou barvu, někdy světle hnědou či načervenalou. Hlavový štít je složen z poměrně velkých destiček. Křížový štít má dva až čtyři otvory, ze kterých ústí pachové žlázy. Horní čelist ukrývá 9 párů a spodní 10 párů zubů.[7][8]
Výskyt
editovatAreál rozšíření je ve srovnání s ostatními druhy pásovců velkorysý. Zabírá celou střední část Jižní Ameriky od jižního Surinamu a severní Argentiny přes Uruguay, Paraguayi a Bolívii až po severovýchod Brazílie. Nevyskytuje se v provincii Buenos Aires[9] (srovnej s pásovcem štíhlým (Chaetophractus vellerosus), jehož izolovaná populace se v provincii nachází[10]).
Pásovec šestipásý je ve svých nárocích na stanoviště značně přizpůsobivý. Obývá savany, primární a sekundární lesy, cerrady, křoviny, lesní okraje, lužní a listnaté lesy, avšak může se vyskytovat i v oblastech zemědělských polí a pastvin nebo plantáží (cukrová třtina, dřevo).[11][3] V oblastech bez tlaku lovců se jedná o běžně se vyskytující, hojný druh.[9] Studie jihovýchodní Brazílie odhadla hustotu populace na 0,14 jedince na hektar.[11] Obývá stanoviště od hladiny moře do 1600 m n. m.[9]
Biologie a chování
editovat
Může být aktivní ve dne i v noci.[7][11] Podobně jako ostatní pásovci, i pásovec šestipásý si s oblibou vyhrabává nory, které používá k úkrytu, odpočinku i k vrhu mláďat. Nory mívají délku kolem 1–2 metrů a na rozdíl od jiných pásovců využívá své nory opakovaně.[12] Vchod do nory značkuje s pomocí pachových žláz.[7] V zajetí se může rozmnožovat po celý rok, doba gestace trvá 60–65 dní. Samice vrhá 1–3 mláďata, laktace trvá asi 55 dní. Novorozeně váží kolem 95–115 g. Rodí se se zavřenýma očima, k jejich otevření dochází ve věku 22–25 dní. Dospívají ve věku 9 měsíců.[12]
Jedná se o všežravce s širokou potravní paletou. Požírá rostlinný materiál včetně palmových ořechů a ovoce, mršiny i menší obratlovce, jako jsou hlodavce.[12] Zrak má jen chabý a při lovu se spoléhá na svůj čich.[7]
Ohrožení a ochrana
editovatMezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) ve své zprávě o vyhodnocení stavu populace pásovce šestipásého z roku 2012 považoval druh za málo dotčený se stabilní populací. Jedním dechem však tato organizace dodává, že druh je hojně loven na maso, občasně i pro použití v lidové medicíně nebo k výrobě různých předmětů.[9] Argentinští domorodci využívají ocas pásovce šestipásého jako křesadlo k rozdělávání ohně s pomocí pazourku.[7]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ a b ANDĚRA, Miloš. Savci (1). Praha: Albatros, 1997. (Svět zvířat; sv. 1). ISBN 80-00-00541-7. S. 56.
- ↑ a b c Nowak 2018, s. 585.
- ↑ LINNAEUS, Carolus. Systema naturae per regna tria naturae, secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. Tomus I. Editio decima, reformata. 10. vyd. Stockholm: Holmiae. (Laurentii Salvii), 1758. Dostupné online. S. 51. (latinsky)
- ↑ Gardner (eds.) 2007, s. 141.
- ↑ Gardner (eds.) 2007, s. 145-146.
- ↑ a b c d e f g h i REDFORD, Kent H.; WETZEL, Ralph M. Euphractus sexcinctus. Mammalian Species. 1985-12-13, čís. 252, s. 1. Dostupné online [cit. 2024-12-17]. DOI 10.2307/3503786. (anglicky)
- ↑ Gardner (eds.) 2007, s. 144.
- ↑ a b c d Euphractus sexcinctus [online]. 2014: The IUCN Red List of Threatened Species. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2014-1.RLTS.T8306A47441708.en. (anglicky)
- ↑ CARLINI, Alfredo Armando; VIZCAINO, Sergio Fabián. A new record of the Armadillo Chaetophractus vellerosus (Gray, 1865) (Mammalia, Dasypodidae) in the Buenos Aires Province of Argentine: Possible Causes for the Disjunct Distribution. Studies on Neotropical Fauna and Environment. 1987-01, roč. 22, čís. 1, s. 53–56. Dostupné online [cit. 2024-12-16]. ISSN 0165-0521. DOI 10.1080/01650528709360718. (anglicky)
- ↑ a b c BONATO, Vinícius; MARTINS, Eduardo G.; MACHADO, Glauco. Ecology of the Armadillos Cabassous unicinctus and Euphractus sexcinctus (Cingulata: Dasypodidae) in a Brazilian Cerrado. Journal of Mammalogy. 2008-02-19, roč. 89, čís. 1, s. 168–174. Dostupné online [cit. 2024-12-17]. ISSN 0022-2372. DOI 10.1644/06-MAMM-A-187.1. (anglicky)
- ↑ a b c Nowak 2018, s. 586.
Literatura
editovat- Kolektiv autorů, 2007. Mammals of South America, Volume 1: Marsupials, Xenarthrans, Shrews, and Bats. Příprava vydání Alfred L. Gardner. Chicago, London: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-28240-4. (anglicky)
- EISENBERG, John F., 1989. Mammals of the Neotropics, Volume 1: The Northern Neotropics: Panama, Colombia, Venezuela, Guyana, Suriname, French Guiana. Chicago, London: The University of Chicago Press. ISBN 0-226-19539-2. (anglicky)
- NOWAK, Ronald M., 2018. Walker's mammals of the world: monotremes, marsupials, afrotherians, xenarthrans, and sundatherians. Baltimore: Johns Hopkins university press. ISBN 9781421424675. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu six-banded armadillo na Wikimedia Commons 
Taxon Euphractus sexcinctus ve Wikidruzích
