Dynastie Nasavských (německy: Haus Nassau) nebo jen Nasavští (někdy Nassavští) je dynastie, která v průběhu staletí vládla v Nasavsku, v knížectví Orange v jižní Francii, NizozemskuLucembursku.

Dynastie Nasavských
Znak Nasavska a Nasavských během 13. století
ZeměNizozemsko, Lucembursko
Nasavsko, Belgie
Titulynizozemský král
lucemburský velkovévoda
nizozemský místodržitel
limburský vévoda
nasavský vévoda
nasavsko-weilburský hrabě
nasavský hrabě
ZakladatelDudo-Hendrik Laurenburský
Rok založenícca 1060
Konec vládystále u vlády
1912 – vymření po meči
Poslední vládceŠarlota Lucemburská
Současná hlavaJindřich I. Lucemburský
Větve rodu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V letech 1815–1890 byli nizozemští králové z oranžsko-nasavské dynastie i lucemburskými velkovévody; Nizozemsko a Lucembursko byly tehdy spojeny personální unií. Od roku 1890 vládne Lucembursku vedlejší linie rodu, a to konkrétně větev Nasavsko-Weilburská (Nassau-Weilburg). Tento rod je původem z německého Nasavska a města Weilburg, podle kterého nese druhou část jména. V Nasavsku nejprve vládli příslušníci původního rodu Nasavských jako hrabata, později jako vévodové. Rod se rozdělil syny nasavského hraběte Jindřicha II. na Walramskou a Ottonskou linii, z nichž později vznikly větve jako Nassau-Weilburg, Nassau-Dillenburg, Nassau-Siegen a další. Historicky nejvýznamnější a jedna ze dvou dosud existujících větví rodu je dnešní nizozemská dynastie Oranje-Nassau, která se nazývá podle bývalého knížectví Orange v jižní Francii. Původní dynastie Orange-Nassau však po meči vymřela.

Nejslavnější členové rodu jsou vůdce nizozemského povstání za nezávislost proti španělským Habsburkům Vilém I. Oranžský, jeho pravnuk Vilém III. Oranžský, který se stal na přelomu 17. a 18. století anglickým, skotským a irským králem, první nizozemský král Vilém I. Nizozemský a bývalá nizozemská královna, dnes princezna Beatrix. Po genealogické stránce je dynastie Nasavských v hlavních liniích vymřelá, ale nizozemská resp. lucemburská ústava označují rod Oranje-Nassau (francouzsky Orange-Nassau) resp. de Nassau jako vládnoucí.

Původní linie rodu

editovat
Související informace naleznete také v článku Nasavsko.

Zakladatele rodu je považován laurenburský hrabě Dudo-Oldřich Laurenburský, který sídlil na hradě Laurenburg, nacházejícím se několik kilometrů od Nassau na horním toku řeky Lahn. Jeho syn Robert I. nechal postavit v Nassau kolem roku 1125 hrad a nazýval se hrabětem z Nassau. Titul nasavského hraběte byl rodu potvrzen až roku 1159, tj. pět let po smrti Roberta I. V tomto roce se hrad Nassau také stal sídlem vládnoucího hraběcího rodu. Robertův syn Robert syn Walram I. (1154–1198) byl první panovník, který se již poprávu nazýval „hrabětem z Nassau“.

 
Znak rodu Nasavských

Během 12. století získal rod území Herborner Mark, Kalenberger Zent, Heimau (Löhnberg) a „Panství Westerwald“. Na konci 12. století získali Nasavští rovněž území kolem dnešního města Wiesbaden.

 
Mapa Nasavského hrabství (1547)

Hrabě Jindřich II. získal Weilburg. Po jeho smrti v roce 1255 si jeho synové rozdělili území tak, že starší Walram II. získal především hrabství Nassau-Weilburg, zatímco mladší Ota I. získal hrabství Nassau-Siegen a Nassau-Dillenburg (od 1328). Walram se stal zakladatelem starší linie a Ota naopak mladší linie.

Walramská linie

editovat

Walramská linie byla založena jako starší linie rodu hrabětem Walramem II., který získal hrabství Nassau-Weilburg, při dělení rodového území. Jeho syn (také nasavský hrabě) Adolf se stal v roce 1292 římsko-německým králem, i když do té doby byl prakticky bezvýznamným říšským „knížetem“. Walramská linie obdržela vládu nad Merenberským hrabstvím v roce 1328 a Saarbrückenským hrabstvím v roce 1353.

Walramská linie zahrnuje tyto větve:

  • Nassau-Weilburg
    • Nassau-Wiesbaden-Idstein
    • Nassau-Saarbrücken
  • Nassau-Usingen

Wiesbadenská, idsteinská a weilburská hrabata (1255–1344)

editovat

Nasavsko-weilburská hrabata (1344–1816)

editovat
Související informace naleznete také v článcích Nasavsko-Weilbursko a Dynastie Nassau-Weilburg.
 
Mapa Nasavska-Weilburska v roce 1789

Nasavsko-weilburská hrabata (1344–1688)

editovat

Větev nasavsko-weilburská (Nassau-Weilburg)

Nasavsko-weilburská okněžněná hrabata (1688–1816)

editovat
 
Znak Nasavsko-Weilburského hrabství

Větev nasavsko-weilburská (Nassau-Weilburg)

Nasavští vévodové (1816–1866)

editovat
 
Znak Nasavského vévodství
Podrobnější informace naleznete v článku Nasavské vévodství.

Větev nasavsko-weilburská (Nassau-Weilburg)

V roce 1806 (přesněji 17. července) se zbylá nasavská hrabství Nasavsko-Usingen a Nasavsko-Weilburg připojila k Rýnskému spolku. Pod tlakem od Napoleona byla následně 30. srpna 1806 obě hrabství sloučena do jednotného Nasavského vévodství. Po dohodě bývalých hrabat resp. vévody Fridricha Augusta Nasavsko-Usingenského a jeho bratrance knížete Fridricha Viléma Nasavsko-Weilburského, bylo ustanoveno že Fridrich August se stane vévodou a jelikož neměl dědice tak vévodství získá právě Fridrich Vilém. Ten ale náhle zemřel 9. ledna 1816 při pádu ze schodů jen dva týdny před jeho bratrancem. Nasavské vévodství tak v roce 1816 zdědil jeho syn Vilém a po dlouhé době bylo opět jednotné a podstatně rozšířené.

V roce 1815 vstoupilo Nasavsko jako ostatní německé státy do Německého spolku.

V roce 1866 bylo Nasavské vévodství jako spojenec Rakouského císařství anektováno Pruskem, protože prusko-rakouskou válku probíhající roku 1866 Rakousko prohrálo. Vévoda Adolf byl zbaven trůnu a vévodství se stalo součástí Pruska resp. Pruského království jako provincie Hesensko-Nasavsko. Vévoda Adolf sice přišel o faktickou vládu v Nasavsku (titul mu ale zůstal) a v roce 1890 získal (či zdědil) Lucemburské velkovévodství.

Lucemburští velkovévodové (od 1890)

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Lucemburska.

Větev nasavsko-weilburská (Nassau-Weilburg)

Lucembursko bylo v roce 1815 na Vídeňském kongresu povýšeno na velkovévodství a stalo se nezávislou zemí v personální unii s Nizozemským královstvím a členem Německého spolku. Od roku 1867 bylo Lucembursko plně nezávislou a neutrální zemí v personální unii s Nizozemským královstvím. Po smrti nizozemského krále (a lucemburského velkovévody) Viléma III. v roce 1890, nastoupila v Nizozemsku jako královna jeho jediná dcera Vilemína. Lucemburská ústava a rodinný pakt dynastie Nasavských však nepřipouštěla vládu ženám, pokud žili další mužští členové rodu schopní vlády a to podle polosalického práva. A tak se v roce 1890, v rámci ústavy, dynastické dohody a také přičiněním vládnoucích kruhů (s vidinou obohacení), stal lucemburským velkovévodou Adolf, bývalý nasavský vévoda a synovec krále Viléma III. Velkovévoda Adolf vládl Lucembursku až do své smrti roku 1905. Jeho potomci vládnou Lucembursku dodnes.[1]

 
Současný lucemburský velkovévoda Henri I. de Luxembourg (2009)

Po jeho smrti se stal velkovévodou jeho syn Vilém IV., který vládl v letech 19051912. Ten ale neměl syna a jediným dalším mužským dědicem v dynastii byl jeho bratranec Jiří, merenberský hrabě. Ten byl ale z morganatického manželství a tak velkovévoda Vilém v roce 1907 prohlásil merenberská hrabata jakožto morganatické potomky svého strýce jako nedynastické a tudíž nemohla zdědit vládu v zemi. Dědicem trůnu se tak stala Vilémova nejstarší dcera Marie-Adéla, které po něm v roce 1912 nastoupila na trůn. V roce 1919 byla donucena abdikovat kvůli svému příznivému postoji k Německu a na trůn nastoupila její sestra Šarlota.

I když i nassavsko-weilburská větev v mužské linii vymřela (r. 1912) a v současnosti vládne de facto dynastie Bourbon-Parma, je stále v Lucembursku de jure vládnoucí dynastie Nassau-Weilburg resp. Nassau.

Dědic:

Nasavsko-wiesbadensko-idsteinská hrabata (1344–1775)

editovat

Větev nasavsko-weilbursko-wiesbadensko-idsteinská (Nassau-Wiesbaden-Idstein)

Nasavsko-saarbrückenská hrabata (1429–1799)

editovat

Větev nasavsko-weilbursko-saarbrückenská (Nassau-Saarbrücken)

Nasavsko-usingenská hrabata (1659–1816)

editovat

Větev nassavsko-usingenská (Nassau-Usingen)

Linie vymřela roku 1816 hrabětem (a zároveň nasavským vévodou) Fridrichem Augustem.

Ottonská linie

editovat
Související informace naleznete také v článku Oranžsko-nasavská dynastie.

Ottonská linie byla založena jako mladší linie rodu hrabětem Otou I., který získal hrabství Nassau-Siegen a Nassau-Dillenburg při dělení rodového území.

Ottonská linie zahrnuje tyto větve:

  • Nassau-Siegen, Dillenburg, Beilstein
    • Nassau-Dillenburg
      • Nassau-Siegen
      • Nassau-Dietz
      • Orange-Nassau-Dietz
    • Orange-Nassau
    • Nassau-Beilstein
    • Nassau-Hadamar

Nizozemští místodržitelé (1581–1795)

editovat
 
Znak Spojených provincií nizozemských
Související informace naleznete také v článcích Spojené provincie nizozemské a Nizozemští místodržitelé.

Větev oranžsko-nasavská (Oranje-Nassau)

V roce 1581 po Nizozemské revoluci vznikla nezávislá Republika spojených nizozemských provincií, kdy se 7 severních nizozemských provincií spojilo a prohlásilo republikou, nezávislou na Španělsku. V jejím čele povětšinou stály místodržitelé (stathouder). Většinou právě z dynastie oranžsko-nasavské, která se stala postupně vládnoucí (funkce zpočátku nebyla dědičná).

 
Vlajka Spojených provincií nizozemských

Vilém I. Oranžský, jeden z vůdců nizozemské revoluce, se stal prvním generálním místodržitelem Republiky spojených provincií nizozemských. Pocházel z rodu nasavských hrabat resp. větve Nassau-Dilenburg, roku 1544 zdědil Oranžské knížectví v jižní Francii (oranžský kníže). Byl důvěrník Karla V., od roku 1555 člen státní rady v Bruselu. V roce 1564 se postavil do čela opozice nizozemských stavů proti politice španělského krále Filipa II. V roce 1567 přestoupil k protestantské víře a stal se vůdcem vojenského odboje nizozemských stavů proti Španělsku. Vytrvalým bojem proti Španělům si získal značnou popularitu. V 70. letech 16. století ovládl postupně velkou část Nizozemí, v roce 1572 byl zvolen místodržícím v Hollandu a Zeelandu, v roce 1577 Brabantu. Roku 1579 se zcela rozešel se Španělskem, byl iniciátorem vytvoření utrechtské unie a od roku 1581 faktickým vládcem Spojených provincií nizozemských.

Nizozemský místodržitel Vilém III. Oranžský se v roce 1689 spolu se svou ženou Marií Stuartovnou stal anglickým, skotským a irským králem.

Větev oranžsko-nassavsko-dietzská (Oranje-Nassau-Dietz)

V roce 1795 bylo území obsazeno Francií a místodržitel odešel se svým synem do exilu. A právě syn posledního místodržícího, Vilém se stal roku 1815 dědičným nizozemským králem.

Nizozemští králové a královny (od 1815)

editovat
 
Znak nizozemského království

Větev oranžsko-nassavsko-dietzská (Oranje-Nassau-Dietz)

Po napoleonských válkách bylo vytvořeno na Vídeňském kongresu v roce 1815 Spojené království nizozemské. Vzniklo spojením bývalého Rakouského Nizozemí (území jižního Nizozemí, dnešní Belgie) a bývalých Spojených nizozemských provincií (území severního Nizozemí, dnešní Nizozemsko). Jeho králem se stal Vilém I. z oranžsko-nasavské dynastie, syn posledního nizozemského místodržícího Viléma V. Oranžského. Nizozemské království bylo v personální unii s Lucemburským velkovévodstvím.

 
Současný nizozemský král Vilém Alexandr při svatbě ve Stockholmu 2010

V roce 1830 se ale odtrhly jižní provincie a vytvořily Belgii. Personální unie Nizozemska a Lucemburska skončila v roce 1890, kdy zemřel král Vilém III. a Lucembursko zdědil nasavský vévoda Adolf zatímco nizozemskou královnou se stala Vilémova dcera Vilemína.[2]

Po abdikaci královny Vilemíny nastoupila na trůn její jediná dcera Juliána z dynastie Meklenburských a po abdikaci královny Juliány nastoupila její dcera Beatrix z dynastie Lippe, ale během jejich vlády se název rodu nezměnil a oficiálně vládne Nizozemsku stále dynastie oranžsko-nasavská.

Dědic:

Lucemburští velkovévodové (1815–1890)

editovat
 
Znak lucemburského velkovévodství resp. velkovévodů z dynastie oranžsko-nasavské

Větev oranžsko-nasavsko-dietzská (Oranje-Nassau-Dietz)

Lucembursko bylo v roce 1815 na Vídeňském kongresu povýšeno na velkovévodství a stalo se nezávislou zemí v personální unii s Nizozemským královstvím. Po smrti nizozemského krále (a lucemburského velkovévody) Viléma III. v roce 1890, nastoupila v Nizozemsku jako královna jeho jediná dcera Vilemína. Lucemburská ústava a rodinný pakt dynastie Nasavských však nepřipouštěla vládu ženám, pokud žili další mužství členové rodu schopní vlády a to podle polo-salického práva. A tak se v roce 1890, v rámci ústavy, dynastické dohody a také přičiněním vládnoucích kruhů (s vidinou obohacení), stal lucemburským vévodou Adolf bývalý nasavský vévoda a synovec krále Viléma III.

Nevládnoucí členky rodu

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku House of Nassau na anglické Wikipedii.

  1. Dějiny Německa – Helmut Müller, Karlem Friedrichem Kriegerem, Hannou Vollrath, redakce Meyers Lexikon; Nakladatelství Lidové noviny, 2004, edice: Dějiny států, ISBN 80-7106-188-3
  2. Dějiny Nizozemska – Han van der Horst, překl. Jana Pellarová, Petra Schürová; Nakladatelství Lidové noviny, 2005, edice: Dějiny států, ISBN 80-7106-487-4

Literatura

editovat
  • Dějiny Německa – Helmut Müller, Karlem Friedrichem Kriegerem, Hannou Vollrath, redakce Meyers Lexikon; Nakladatelství Lidové noviny, 2004, edice: Dějiny států, ISBN 80-7106-188-3
  • Dějiny Nizozemska – Han van der Horst, překl. Jana Pellarová, Petra Schürová; Nakladatelství Libri, 2006l, edice: Dějiny států, ISBN 80-7106-487-4
  • Nizozemsko – stručná historie států – Sylva Sklenářová; Nakladatelství Lidové noviny, 2005, edice: Stručná historie států;, ISBN 80-7277-310-0

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Předchůdce Nasavští Nástupce
republika nizozemská královská dynastie
od 1815
-
Habsburkové (jako vévodové) lucemburská velkovévodská dynastie
od 1815
Bourbon-Parma
- nasavská vládnoucí dynastie
11591866
Prusko