Zelenina

jedlé části rostlin

Zelenina je souhrnný název pro jedlé a většinou pěstované (kulturní) rostliny nebo jejich části, jež tvoří velkou část lidské i živočišné stravy. Jedí se syrové, smažené, dušené nebo vařené a jako samostatné jídlo, příloha nebo salát. Jsou chudé na kalorie a tuky, zato důležitým zdrojem vitamínů, minerálních látek, vlákniny a dalších prospěšných látek. Některé její druhy se využívají v gastronomii jako koření nebo ve fytoterapii jako léčivky. Cílené pěstování rostlin jako potravin začalo patrně mezi 10. až 7. tisíciletím př. n. l. a úsilím pěstitelů a šlechtitelů vznikly od té doby stovky kultivarů, jež se od původních „divokých“ druhů často velmi odlišují. Proto se i kuchyňské názvosloví často liší od vědeckého (botanického).

Zelenina na trhu (Filipíny)
Druhy zeleniny

Vymezení

editovat

Zelenina není vědecky nýbrž prakticky (gastronomicky) vymezený pojem a tak má i kulturně podmíněné hranice. V některých kulturách a mezi vegetariány se za zeleninu pokládají všechny jedlé rostliny a jejich části (kořeny, stvoly, listy, květy i plody a semena). V běžné české kuchyňské praxi se mezi zeleninu nepočítají obilniny, luštěniny a většina plodů a semen, včetně například ořechů. Dužnaté plody vytrvalých rostlin se většinou počítají mezi ovoce, u některých je to však předmět odborných sporů (například rajčata, melouny, tykve aj.), někdy se za ovoce pokládají jen plody sladké, kdežto například avokádo, paprika nebo rajče, ačkoli jsou to botanicky plody, se přesto považují za zeleninu.[1]

Dělení zeleniny

editovat

Zelenina se rozděluje do několika skupin. Některé se prolínají, takže tatáž plodina může být ve více skupinách.

  • nejčastěji se dělí podle částí rostliny, pro které je především pěstována:
  • další skupiny
    • Víceletá zelenina
    • Mořská zelenina, upravené mořské řasy, jako jsou aonori, nori
    • Mikrozelenina - mladé drobné rostlinky různých druhů rostlin, například řeřichy, rukoly, hrášku, brokolice či amarantu, které je možné konzumovat již po jednom až dvou týdnech od zasazení. Mikrozelenina je vhodná k pěstování v interiéru, například v květináčích na parapetu.

Známé druhy zeleniny

editovat
Název Obrázek
 
Rostlina Čeleď, Rod Poznámka
Artyčok  
 
Kategorie „Globe artichoke“ na Wikimedia Commons
Artyčok zeleninový hvězdnicovité
Bambusové výhonky  
 
Kategorie „Bamboo sprouts“ na Wikimedia Commons
Bambus lipnicovité
rod bambus
Brambory  
 
Kategorie „Potatoes“ na Wikimedia Commons
Lilek brambor lilkovité
rod lilek
Brokolice  
 
Kategorie „Broccoli“ na Wikimedia Commons
Brukev zelná
var. italica
brukvovité
rod brukev
Celer  
 
Kategorie „Celery“ na Wikimedia Commons
Miřík celer miříkovité
rod miřík
Rozlišujeme jako celer řapíkatý, bulvový, nebo listový.
Cibule  
 
Kategorie „Allium cepa“ na Wikimedia Commons
Cibule kuchyňská amarylkovité
rod česnek
Cuketa  
 
Kategorie „Cucurbita pepo zucchini group“ na Wikimedia Commons
Cuketa tykvovité
rod tykev
Čekanka  
 
Kategorie „Chicory“ na Wikimedia Commons
Čekanka listová hvězdnicovité
rod čekanka
Černý kořen  
 
Kategorie „Scorzonera hispanica“ na Wikimedia Commons
Hadí mord španělský hvězdnicovité
rod hadí mord
Česnek  
 
Kategorie „Allium sativum“ na Wikimedia Commons
Česnek kuchyňský amarylkovité
rod česnek
Dýně  
 
Kategorie „Pumpkins“ na Wikimedia Commons
Dýně tykvovité
Chřest lékařský (špargl)  
 
Kategorie „Asparagus (vegetable)“ na Wikimedia Commons
Chřest lékařský chřestovité
rod chřest
Kapusta (zelenina)  
 
Kategorie „Brassica oleracea var. Gemmifera“ na Wikimedia Commons
Brukev zelná
var. Gemmifera
brukvovité
rod brukev
Rozlišujeme jako Hlávková kapusta a jako Růžičková kapusta
Kedlubna (kedluben)  
 
Kategorie „Brassica oleracea var. Gongylodes“ na Wikimedia Commons
Brukev zelná
var. Gongylodes
brukvovité
rod brukev
Křen  
 
Kategorie „Armoracia rusticana“ na Wikimedia Commons
Křen selský brukvovité
rod křen
Květák (lidově též karfiol)  
 
Kategorie „Brassica oleracea var. Botrytis“ na Wikimedia Commons
Brukev zelná
var. Botrytis
brukvovité
rod brukev
lidově karfiol
Lilek  
 
Kategorie „Solanum melongena“ na Wikimedia Commons
Lilek vejcoplodý lilkovité
rod lilek
jinak také baklažán nebo lidově patližán
Mrkev  
 
Kategorie „Carrots“ na Wikimedia Commons
Mrkev obecná miříkovité
rod mrkev
Okurka  
 
Kategorie „Cucumis sativus“ na Wikimedia Commons
Okurka setá tykvovité
rod okurka
Paprika  
 
Kategorie „Bell pepper“ na Wikimedia Commons
Paprika setá lilkovité
rod paprika
Pastinák  
 
Kategorie „Pastinaca sativa“ na Wikimedia Commons
Pastinák setý miříkovité
rod pastinák
Petržel  
 
Kategorie „Petroselinum crispum“ na Wikimedia Commons
Petržel miříkovité
rod petržel
Pažitka  
 
Kategorie „Allium schoenoprasum“ na Wikimedia Commons
Pažitka pobřežní amarylkovité
rod česnek
lidově též šnitlink, šnitlík
Pórek  
 
Kategorie „Allium ampeloprasum“ na Wikimedia Commons
Pór zahradní amarylkovité
rod česnek
Rajče  
 
Kategorie „Solanum lycopersicum“ na Wikimedia Commons
Rajče jedlé lilkovité
Rebarbora  
 
Kategorie „Rhubarb“ na Wikimedia Commons
Rebarbora rdesnovité
rod reveň
Ředkvička  
 
Kategorie „Raphanus sativus“ na Wikimedia Commons
Ředkev setá letní brukvovité rod ředkev
Řepa červená  
 
Kategorie „Beetroot“ na Wikimedia Commons
Řepa červená laskavcovité
rod řepa
Salát  
 
Kategorie „Lactuca sativa“ na Wikimedia Commons
Locika setá hvězdnicovité
rod locika
Špenát  
 
Kategorie „Spinacia oleracea“ na Wikimedia Commons
Špenát laskavcovité
rod špenát
Tuřín  
 
Kategorie „Brassica napus subsp. Rapifera“ na Wikimedia Commons
Brukev řepka tuřín brukvovité
rod brukev
Zelí hlávkové  
 
Kategorie „Brassica oleracea var. capitata f. alba“ na Wikimedia Commons
Brukev zelná brukvovité
rod brukev

Pěstování zeleniny

editovat

Zelenina se ve starší době pěstovala téměř všude, kde žili usedlí lidé (zemědělci), zprvu jen kopaničářským způsobem pro vlastní potřebu v zahrádkách v rámci subsistenčního hospodaření. To v současnosti mizí i ve velmi chudých společnostech a nahrazuje je pěstování pro trh a směnu, zpravidla na větších plochách a s přísnou specializací. Velké pěstitelské podniky si mohou dovolit stále dokonalejší mechanizační prostředky, umělou zálivku a v nepříznivém klimatu kryté nebo i vytápěné skleníky. I když se v současných společnostech zelenina dováží prakticky z celého světa, místní pěstování znamená jednak úspory nákladů i škodlivin, jednak čerstvé plodiny, uzrálé na poli. Současná vlna zájmu o vegetariánskou a veganskou stravu tyto přednosti vysoko cení.

Největší pěstitelé (2010)

editovat
Země Plocha
(ha)
Výnos
(lb/akr)
Produkce
(tisíce t)
Čína 23,458 230 539,993
Indie 7,256 138 100,045
Spojené státy 1,120 318 35,609
Turecko 1,090 238 25,901
Írán 767 261 19,995
Egypt 755 251 19,487
Itálie 537 265 14,201
Rusko 759 175 13,283
Španělsko 348 364 12,679
Mexiko 681 184 12,515
Nigérie 1844 64 11,830
Brazílie 500 225 11,233
Japonsko 407 264 10,746
Indonésie 1082 90 9,780
Jižní Korea 268 364 9,757
Vietnam 818 110 8,976
Ukraina 551 162 8,911
Uzbekistan 220 342 7,529
Filipíny 718 88 6,299
Francie 245 227 5,572
Svět 55,598 188 1,044,380

Skladování, konzervace

editovat

Většina druhů zeleniny je sezónních a sklízí se jednou nebo dvakrát do roka. Protože zelenina tvoří tak významnou část lidské stravy, bylo od začátku třeba zajistit její skladování, případně konzervaci. Obilí a luštěniny se sušily na poli a uchovávají suché, v nejstarších zemědělských kulturách v obilní jámě, později v sýpkách a v průmyslových silech.

  • Sušení je patrně nejstarší způsob uchovávání zeleniny i ovoce a ořechů. Sušilo se nejčastěji na slunci, případně i v průvanu pod střechou. Sušené potraviny bylo třeba chránit před hlodavci i červy.
  • Krechtováním v krytých jamách se uchovávaly brambory a kořenová zelenina v čerstvém stavu, menší množství zeleniny v bednách s vlhkým pískem.
  • Také nakládáním se zelenina i ovoce uchovává v čerstvém stavu, ve slaném, kyselém nebo sladkém nálevu, musí se však chránit proti hnilobě i plísním v chladu (ve sklepě).
  • Určitou míru konzervace může zajistit i kvašení (okurky, kysané zelí a pod.)
  • Zavařování je tepelná sterilizace ovoce i zeleniny, která se však musí chránit proti plísním chemickými přísadami nebo vzduchotěsným uzávěrem ve sklenici nebo v plechovce. Nejstarší forma zavařování je patrně výroba ovocných povidel, které chrání hustá konzistence, případně konzervační prostředky.
  • Chlazení a mražení se až do 19. století dělalo ve sklepích a jeskyních přírodním ledem nebo studenou vodou ve studni. Teprve ve 20. století se rozšířily elektrické domácí chladničky a mraznice, v současnosti patrně nejběžnější forma konzervace zeleniny a ovoce v čerstvém stavu.

Zdraví

editovat

Konzumace zeleniny je důležitá ve vyvážené stravě a pomáhá předcházet mnoha zdravotním problémům, dle výzkumů však např. nesnižuje riziko kardiovaskulárních onemocnění.[2]

Reference

editovat
  1. PŘÍHODOVÁ. Rajčata a melouny: je to ovoce, nebo zelenina? [online]. Vitalia.cz, 2012-10-15 [cit. 2015-01-20]. Dostupné online. 
  2. https://medicalxpress.com/news/2022-02-vegetables-cardiovascular-disease-large-scale.html - Eating vegetables does not protect against cardiovascular disease, finds large-scale study

Literatura

editovat
  • Leon Kott, Jiří Moravec: Pěstování a použití méně známých zelenin, SZN, Praha 1989, ilustrace: Zdeňka Krejčová.
  • Zdeněk Březina (Dr.): Roste kolem nás – nakl. Rena, Brno 1991, 1. vyd. (66 stran)
  • Pavel Maruška, Ladislav Nodl: Vaříme ze zeleniny. Artia, Praha 1983. (227 stran)
  • Eva Pekárková: Zelenina: její pěstování a význam v ilustracích Zdenky Krejčové, Aventinum, Praha 2014. (255 stran)
  • Eva Troníčková: Zelenina, Artia, Praha 1985. (223 stran)
  • Nico Vermeulen: Encyklopedie bylin a koření, Rebo CZ Čestlice 2001] 2. vyd., (322 stran), v originále: Encyclopedie van Kruiden – Rebo Int. B.V., Lisse, Nizozemí.
  • Haigh Charlote: 100 NEJ potravin pro imunitu, Slovart, Praha 2007, 1. vyd. (130 stran), v originále: The Top 100 Immunity Boosters, Duncan Baird Publishers Ltd. London 2005.
  • František Kocourek a kol.: Integrovaná ochrana zeleniny, Profi Press, Praha 2022, 1. vyd. (415 stran)

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat