Sicilský emirát

emirát na ostrově Sicílie

Sicilský emirát (arabsky إمارة صقلية, Imára Siqilíja, řecky Ἐμιράτον τῆς Σικελίας, italsky Emiratu di Sicilia) byl islámský stát rozkládající se na ostrově Sicílie v letech 8311071.[1] Malý zbytek arabského panství ve městě Noto a okolí se udržel ještě do roku 1091.

Sicilský emirát
Imára Siqilíja
إمارة صقلية
 Byzantská říše v době Amorejské dynastie 8311071/1091 Sicilské hrabství 
Vlajka státu
vlajka
Geografie
Mapa
Itálie kolem roku 1000
25 703 km²
Obyvatelstvo
Státní útvar
tarì, dirham
Vznik
831 – Arabové dobyli Sicílii na Byzanci
Zánik
1071 – Normané dobyli Palermo a ze Sicílie vytlačili Araby
Státní útvary a území
Předcházející
Byzantská říše v době Amorejské dynastie Byzantská říše v době Amorejské dynastie
Následující
Sicilské hrabství Sicilské hrabství

Historie

editovat

Arabská expanze

editovat

V roce 535 byzantský císař Justinián I. obsadil Sicílii a připojil ji k Byzantské říši jako provincii, již podruhé v dějinách Sicílie, přičemž řečtina se rozšířila napříč ostrovem. Avšak když postupně byzantská moc na Sicílii zeslábla, vylodily se v roce 652 na ostrově arabské oddíly chalífy ‘Uthmána ibn ‘Affána. Avšak Arabové se na ostrově dlouho neudrželi a po relativně krátké době se zase stáhli.

Eufémiova zrada

editovat

Kolem roku 700 ostrov Pantelleria dobyli Arabové a pouze nejednotnost arabských vůdců jim zabránila v následující invazi na Sicílii. Namísto toho se rozvinula obchodní spolupráce mezi Araby a Byzantinci prostřednictvím sicilských přístavů.

V roce 826 donutil velitel byzantské flotily na Sicílii Eufémios jeptišku, aby se za něho provdala. Císaře Byzantské říše Michaela II. tento Eufémiův krok velmi popudil a nařídil sicilskému guvernéru Konstantinovi, aby manželství ukončil a Eufémia potrestal uříznutím nosu. Eufémios se však císaři postavil, Konstantina zabil a opevnil se v Syrakusách. Neudržel se však dlouho, byl poražen a uprchl do severní Afriky.[1] Následně nabídl vládu nad Sicílií Zijadatu Alláhovi I., emírovi z Ifríkíje, pokud mu emír navrátí pozici generála a zajistí mu bezpečnost. Zijadat Alláh I. jeho nabídku přijal a Eufémiovi poslal armádu arabských, berberských, krétských, andaluských a perských žoldnéřů.[1] Válka mezi arabskými útočníky a obránci ostrova byla velmi vyrovnaná: po tuhém odporu, ale kvůli vnitřní nejednotností mezi obránci, byla Sicílie po století byzantské nadvlády dobyta muslimy. Syrakusy sice ještě další dobu vzdorovaly a malé město Taormina na východním pobřeží padla až roku 902. Celý ostrov byl Araby nakonec podroben až roku 965.[1]

Éra emirátu

editovat

Po dobytí Sicílie pro muslimy byl následně ostrov pod nadvládou sunnitských emírů z Tunisu z rodu Aglabidů a později šíitských fátimovských chalífů z Egypta. Byzantští povstalci však měli převahu především ve východní části Sicílie, kterou byli schopni ubránit před muslimy několik let.

Poté, co třetí fátimovský chalífa Ismáíl al-Mansúr potlačil vzpouru Řeků, jmenoval Hassana al-Kalbiho (948964) sicilským emírem. Ten úspěšně držel ostrov pod kontrolou a založil vládnoucí dynastii Kalbidů. I za vlády kaldibských emírů pokračovaly arabské nájezdy do jižní Itálie až do 11. století a roku 982 dokonce Arabové porazili německou armádu římského císaře Oty II. poblíž Crotone v Kalábrii. S vládou emíra Jusúfa al-Kalbiho (990998) začala doba postupného úpadku Sicilského emirátu. Za vlády al-Akála (10171037) se vyostřily dynastické spory a kliky v rámci vládnoucího rodu uzavíraly různá spojenectví s Byzantskou říší a Ziridy, dynastií berberského původu vládnoucí v oblasti Tuniska, Alžírska a Libye. V letech vlády emíra Hassana as-Samsama (10401053) se emirát rozdrobil na několik menších lén.

V této době pokračovalo velké povstání sicilských Řeků ve východních částech země, odkud byli Arabové dokonce vytlačeni. Emirát se začal rozpadat na jednotlivá panství jednotlivých znesvářených příslušníků Kalbidské dynastie.[1]11. století začala na jihoitalské pevnině vzrůstat moc normanských žoldnéřů, kteří byli potomky vikingů, kteří přijali křesťanství a usadili se v Evropě. Normané, vedení hrabětem Rogerem vtrhli na Sicílii a osvobodili ji od muslimů.[1] Poté, co byla dobyta Apulie, Kalábrie, obsadili normanští rytíři Messinu. Roku 1068 Rogerova armáda porazila Araby u Misilmeri, ale rozhodující bitvou bylo obléhání Palerma o dva roky později, s jehož pádem roku 1072 dostala celá Sicílie pod normanskou nadvládu.[2]

Ekonomika

editovat

Arabové začali postupně s reformami, kterými pozvedli produktivitu a dále povzbuzovali růst malofarmářského zemědělství, které se stalo dominantním na Sicílii. Muslimové dále vylepšili zavlažovací systém a přinesli na Sicílii některé zemědělské plodiny, především pomeranče, citróny, pistácii a cukrovou třtinu.[3]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emirate of Sicily na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Brief history of Sicily [online]. Archaeology.Stanford.edu, 2007-10-07 [cit. 2008-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-09. (anglicky) 
  2. Chronological – Historical Table Of Sicily [online]. In Italy Magazine, 2007-10-07 [cit. 2008-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-27. (anglicky) 
  3. PRIVITERA, Joseph. Sicily: An Illustrated History. [s.l.]: Hippocrene Books Dostupné online. ISBN 978-0781809092. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat