Wikipedie

Sebnitz

sídlo ve spolkové zemi Sasko v Německu
Tento článek je o městu. O řece pojednává článek Sebnice.

Sebnitz (zvuk [ˈzeːpnɪt͡s]) je velké okresní město v německé spolkové zemi Sasko. Nachází se v zemském okrese Saské Švýcarsko-Východní Krušné hory a má přibližně 9 500[2] obyvatel. Jde o státem uznanou rekreační oblast ve východním Sasku na okraji Národního parku Saské Švýcarsko. Sebnitz je také označován jako „Město umělých květin“ nebo „Město hedvábných květin“.

Sebnitz
Náměstí
Náměstí
Sebnitz – znak
znak
Poloha
Souřadnice50°58′ s. š., 14°17′ v. d.
Nadmořská výška379 m n. m.
Časové pásmoUTC +1
StátNěmeckoNěmecko Německo
Spolková zeměSasko
Zemský okresSaské Švýcarsko-Východní Krušné hory
Administrativní dělení10 místních částí[1]
Sebnitz na mapě
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha88,2 km²
Počet obyvatel9 522 (2022)[2]
Hustota zalidnění107,9 obyv./km²
Etnické složeníNěmci 99,1 %[3]
Náboženské složeníprotestantství 19,8 %
římskokatolická církev 4,6 %[3]
Správa
Statusvelké okresní město
PrimátorRonald Kretzschmar
Vznik2. pol. 13. století
Oficiální webwww.sebnitz.de
Adresa obecního úřaduKirchstraße 5
01855 Sebnitz
Telefonní předvolba035971
PSČ01851–01855
Označení vozidelPIR, DW, FTL, SEB
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

editovat

První písemná zmínka pochází z roku 1223, respektive 1241, kdy je v Hornolužické hraniční listině zmiňována řeka Sebniza.[4] Později založené sídlo převzalo název a objevuje se ve variantách Sebnicz (1359, 1423), Zebnicz (1429), Sebenicz (1430), Sewenicz (1453), Sebenitz (1495), Säbenitz (1499), Sebitz (1547) a Sebnitz/Seebnitz (1791). Lidově bylo město také nazýváno Sämz. Název pochází ze slovanského slova zyba, což je pojmenování pro pěnkavu. Původní název tedy znamenal Potok v pěnkavím lese (Finkenwaldbach). Jméno potoka přešlo na sídlo a již na sklonku 13. století se používalo jako příjmení.[4][5]

V českých zdrojích bývá město řídce označováno jako Soběnice[6] nebo Žebnice[7].

Historie

editovat

V lokalitě v raném středověku pravděpodobně žilo slovanské obyvatelstvo. Sebnitz samotný byl založen německými kolonizátory z oblasti Frank v dnešním Bavorsku. Nejstarší písemnou zmínku o místě lze dohledat v Hornolužické hraniční listině z roku 1223/1241, která stanovovala hranici mezi Českým královstvím a míšeňským biskupstvím. Jako středisko hospodářského života městyse vzniklo již na přelomu 12. a 13. století pravoúhlé tržiště. Jako městečko byl Sebnitz poprvé písemně zmíněn v roce 1451. Radnice byla vystavěna ve středu tržiště v roce 1714/15, v roce 1854 byla však zničena požárem. Vedle ní se nacházel domek podobný kůlně, který sloužil jako masné krámy řezníků, které však byly v roce 1804 zničené povodní. Sebnitz byl od středověku až do počátku 19. století zemědělským městem, jehož existenční základnu tvořilo řemeslo, obchod a agrární produkce. Z řemesel mělo dominantní postavení plátenictví. S úpadkem ručního plátenictví v období průmyslové revoluce nabyla velkého významu výroba umělých květin.

 
Náměstí v roce 1905

V polovině 19. století mělo město 4000 obyvatel a 375 domů, roku 1881 6354 obyvatel a v roce 1900 již 8648 obyvatel. Dne 15. září 1854 zničil velký požár celé jádro města a tím i jeho středověký ráz. Za oběť plamenům padlo 72 obytných domů, 42 stodol a jiných budov, radnice a škola. Okolo roku 1900 se stal Sebnitz centrem výroby německých umělých květin. Ve městě existovalo přes 200 různých květinových továren s regulérně zaměstnanými dělníky. Kromě toho zde působilo na několik tisíc takzvaných domácích dělníků.

Dne 17. dubna 1894 bylo v lokálních novinách „Grenzblatt“ místním badatelem Alfredem Meichem navrženo Vlastivědné muzeum. Na jaře roku 1908 se živnostenský spolek ujal věci. První exponáty byly umístěny nejdříve v městské škole u kostela. V roce 1909 byla pak zřízena výstava a 23. května téhož roku došlo k otevření městského muzea Sebnitz. V roce 1930 zde byly zřízeny nové prostory.

Dne 30. září 1945 měl Sebnitz na přechodnou dobu 14 500 obyvatel, jelikož zde byli umístěni němečtí uprchlíci z Polska a Československa. Dne 1. června 1946 měl Sebnitz 13 203 obyvatel a 1304 obytných domů. Ve městě existovalo na 183 závodů. Ke dni 16. února 1948 chodilo do základní školy s 47 třídami s 35 učiteli 1847 dětí a 12. července 1948 se na nově založené odborné škole pro hospodářství a správu poprvé maturovalo.

V dobách NDR byl VEB "Kunstblume Sebnitz" (Umělá květina Sebnitz) jedním z největších zaměstnavatelů v regionu. Po znovusjednocení Německa a zavedení tržní ekonomiky však mnoho závodů kvůli nedostatku odbytišť zaniklo. Dnes se vyrábí umělé květiny jen v malé míře, především v ukázkových dílnách. Za socialismu bylo město Sebnitz družebním městem Bruntálu, kde se nacházel bar s názvem Sebnitz.

V roce 1952 se Sebnitz stalo okresním městem stejnojmenného okresu. Tento status ztratilo s okresní reformou v roce 1994, kdy bylo začleněno do zemského okresu Saské Švýcarsko. Okresním městem se stala Pirna a Sebnitz tak získalo v roce 1995 status velké okresní město. Od roku 2008 je Sebnitz součástí zemského okresu Saské Švýcarsko-Východní Krušné hory.

Přírodní poměry

editovat
 
Wachberg

Území města Sebnitz, včetně všech místních částí, má rozlohu 88,23 km². Hranice území od severu přes východ až k jihovýchodu je zároveň česko-německou státní hranicí. Sebnitz sousedí s českými obcemi Dolní Poustevna, Vilémov, Mikulášovice, Staré Křečany (část obce Kopec), Doubice, Jetřichovice (část obce Vysoká Lípa a bývalé Zadní Jetřichovice) a Hřensko (část obce Mezná).[8] Na jihu sousedí s Bad Schandau (místní části Ostrau a Bad Schandau), na jihozápadě s Rathmannsdorfem, na západě s Hohnsteinem (místní části Kohlmühle, Goßdorf a Ulbersdorf) a na severu s Neustadtem in Sachsen (místní části Krumhermsdorf a Rugiswalde).[9]

Z geomorfologického hlediska se nachází Sebnitz na rozhraní tří geomorfologických jednotek. Velká část území ve střední a západní části náleží k Západolužické pahorkatině (Westlausitzer Hübel- und Bergland), na kterou ze severu okrajově navazuje Šluknovská pahorkatina (Lausitzer Bergland). Lužickým zlomem je oddělena Děčínská vrchovina (Elbsandsteingebirge) rozkládající se v jižní a východní části. Nadmořská výška se snižuje přibližně jihozápadním směrem. Nejvyšší bod o nadmořské výšce přibližně 530 m se nachází jihozápadně od vrcholu Ungerbergu (537 m), nejnižší pak v Křinickém údolí (přibližně 150 m). K významným vrchům patří Tanečnice (vrchol 599 m však leží na území Mikulášovic), Wachberg (496 m), Kaiserberg (494 m), Weifberg (478 m), Buchberg (459 m), Steinberg (459 m) či Finkenberg (416 m).[10]

 
Sebnice v Sebnitzkém údolí

Geologické podloží většiny území města tvoří střednězrnný lužický biotitický granodiorit, který je na severním okraji území a na Finkenbergu vystřídán jemnozrnným dvojslídým granodioritem. Ten je hojně prostoupen žílami doleritu, případně amfibolitu nebo porfyru (granitového či křemenného), méně často pak bazaltoidy. Na jihu prochází východozápadním směrem lužický zlom a jižně od něj se rozkládá pískovcová oblast prostoupená na několika místech tefritem. Na svahu Steinbergu a v údolí Bílého potoka se vyskytuje vápenec.[11] V sedimentech říčních toků Západolužické a Šluknovské pahorkatiny se v různém množství vyskytují minerály jako zlato, zirkon, pyrop, epidot, olivín a spinel.[12]

Na granitoidy Západolužické a Šluknovské pahorkatiny jsou vázané hnědozemě a luvizemě. Nejběžnějším půdním typem na pískovcovém podloží jsou pak podzoly.[13]

 
Přírodní rezervace Heilige Hallen

Celé území města Sebnitz náleží k povodí řeky Labe a k úmoří Severního moře. Nejvýznamnějšími vodními toky jsou Sebnice a Křinice. Sebnice pramení v Česku, později vytváří státní hranici mezi Vilémovem a Sebnitz a u hraničního přechodu do Dolní Poustevny vtéká do města. Jihozápadně od jádra města protéká Sebnitzkým údolím a přibližně kopíruje hranici katastrálních území Hainersdorf, Lichtenhain, Mittelndorf a Altendorf. K významnějším přítokům na území města patří Hraniční potok, Mannsgraben či Hertigswaldský potok. Křinice rovněž pramení na českém území a postupně protéká místními částmi Hinterhermsdorf (kde kopíruje státní hranici), Ottendorf a v Křinickém údolí přibližně protéká podél hranic katastrálních území Lichtenhain, Mittelndorf a Altendorf. Do povodí Křinice náleží na území města Sebnitz například Bílý, Ottendorfský a Tomášovský potok. Poblíž Hinterhermsdorfu protéká Křinice soutěskou Obere Schleuse.[14]

Roční chod teplot v Sebnitz odpovídá regionu. Nejteplejším měsícem je červenec, naopak nejchladnějším je leden. Nejvyšší počet srážek spadne v červenci, nejsušším měsícem je říjen. Převažuje západní až severozápadní proudění větru.[15]

Velkou část města Sebnitz (zvláště území v jižní části) zaujímá Chráněná krajinná oblast Saské Švýcarsko (vyhlášena roku 1956) a na ni navazující Národní park Saské Švýcarsko (vyhlášen roku 1990). Na svazích Tanečnice se nachází dvě přírodní rezervace Gimpelfang a Heilige Hallen (obě vyhlášené roku 1961). Podél řeky Sebnice se rozkládá evropsky významná lokalita Lachsbach- und Sebnitztal a v Sebnitzkém lese také Sebnitzer Wald und Kaiserberg (obě vyhlášené roku 2002).[16]

Obyvatelstvo

editovat

Struktura obyvatelstva

editovat
  • 1772: 1648 (285 domů)
  • 1832: 2843
  • 1871: 5216 (377 obytných budov)
  • 1892: 8476 (549 obytných budov)
  • 1900: 8649 (626 obytných budov)
  • 1905: 9743
  • 1914: 12 000
  • 1918: 8906
  • 1990: 11705
  • 1998: 10 203
  • 1999: 10 063
  • 2000: 9882
  • 2001: 9670
  • 2002: 9496
  • 2003: 9304
  • 2004: 9159
  • 2007: 8837
  • 2008: 8701
  • 2009: 8568
  • 2010: 8439
  • 2011: 8292

Náboženský život

editovat
 
Městský kostel svatých Petra a Pavla

Přestože je kostel svatého Petra a Pavla v písemných pramenech zachycen až v 15. století, jeho nejstarší stavební části pocházejí ze 13. století. Od roku 1539, kdy se ve městě prosadila reformace, převažovalo protestantské vyznání. Od druhé poloviny 19. století a znovu po druhé světové válce vzrostl počet katolíků. Katolický kostel Povýšení svatého Kříže byl postaven v letech 1890–1892. Podle sčítání lidu z roku 2011 se 2151 obyvatel (t. j. 20,7 %) hlásilo k protestantskému a 434 obyvatel (t. j. 4,2 %) k římskokatolickému vyznání.[3]

Celé území města náleží k Evangelicko-luterské církevní obci Sebnitz-Hohnstein se sídlem v Sebnitz, která vznikla v roce 2018 sloučením tří sesterských, původně samostatných církevních obcí. K původní církevní obci Sebnitz-Hohnstein, jež spravovala městský kostel svatého Petra a Pavla a hřbitovní kapli, náležela samotná Sebnitz s místními částmi Hertigswalde, Hainersdorf a Schönbach, pod církevní obec Hinterhermsdorf-Saupsdorf spadaly vesnický kostel v Saupsdorfu a Engelkirche v Hinterhermsdorfu a pod církevní obec Lichtenhain-Ulbersdorf spadaly místní části Lichtenhain, Mittelndorf a Altendorf s vesnickým kostelem v Lichtenhainu.[17] Filiální (do roku 2007 farní) kostel Povýšení svatého Kříže spravuje od roku 2018 římskokatolická farnost Pirna.

Obecní správa a politika

editovat

Správní členění

editovat

Celková rozloha města Sebnitz je 88,23 km² a od 1. října 2012, kdy se sloučilo se sousední obcí Kirnitzschtal, má 10 místních částí.[1] Plošně největší je Saupsdorf (8,30 km²), nejmenší pak Altendorf (3,89 km²). Nejlidnatější místní částí je Sebnitz (6 231 obyvatel), naopak nejméně obyvatel má Mittelndorf (247 obyvatel).

Místní části Sebnitze
Název Počet obyvatel
(k 9. 5. 2011)[18]		 Rozloha Rok připojení
1. Altendorf 342 3,89 km² 2012
2. Hainersdorf 313 5,13 km² 1920, 1950
3. Hertigswalde 905 7,09 km² 1950
4. Hinterhermsdorf 626 5,17 km² 1998
5. Lichtenhain 518 7,97 km² 2012
6. Mittelndorf 247 5,36 km² 2012
7. Ottendorf 406 5,47 km² 2012
8. Saupsdorf 509 8,30 km² 2012
9. Schönbach 273 4,83 km² 1935
10. Sebnitz 6 231 5,60 km² —

Politika

editovat

Starostové a primátoři

editovat
  • 1990–1992 Peter Maly
  • 1992–2021 Mike Ruckh
  • od 2021 Ronald Kretzschmar (od 1. října 2021 správce úřadu, od 1. srpna 2022 primátor)

Starostovské volby 2022

editovat

Ve starostovských volbách 12. června 2022 byl primátorem zvolen Ronald Kretzschmar, který získal 77,4 % hlasů.[19]

Hospodářství

editovat

Místní podniky

editovat
  • Robert Bosch Elektrowerkzeuge GmbH Sebnitz, 455 zaměstnanců (výroba elektrického nářadí)
  • Tillig Modellbahn GmbH & Co. KG, 180 zaměstnanců (výroba železničních modelů)
  • Sebnitzer Fensterbau GmbH, 110 zaměstnanců (výroba oken)
  • WEKA -Wellpappen und Kartonagen GmbH ( výroba obalových materiálů z vlnité lepenky s historií více než 100 let)

Doprava

editovat

Příroda a turistika

editovat
  • Pravěký park Sebnitz s 400 plastikami prehistorických savců a malých živočichů
  • Muzeum modelové železnice firmy Tillig
  • Western village
  • Soutěska řeky Křinice u Hinterhermsdorfu s možností projížďky na člunu na Obere Schleuse (Vrchní splav). Blízko je hraniční přechod pro pěší a cyklisty. Na české straně je cyklistická stezka, která vede do Brtníků resp. Chřibšké
  • Rozhledna na vrchu Weifberg (dřevěná věž vysoká 36,9 m), blízko vrchu Weifberg je také hraniční přechod pro pěší do českých Mikulášovic.

Pamětihodnosti

editovat
  • Nejstarším památkově chráněným objektem je evangelický kostel svatého Petra a Pavla z 15. století, jehož výzdoba pochází ze 17. století
  • Kostel Povýšení svatého Kříže (Kreuzerhöhung) pochází z 19. století a je postaven v novogotickém stylu
  • Pro město jsou typické měšťanské domy a výrobními budovami z doby německého císařství (1871-1918) a areál Tržního náměstí (Marktplatz), znovuzřízeném v pozdně klasicistním stylu. Původní domy s podstávkou a hrázděné domy jsou zachovány jen v okrajovém obvodu vnitřního města.
  • Sebnický viadukt (1874/75) postavený pro Sebnitztalbahn byl první viadukt, který byl postaven v oblouku (poloměr 224 m) a v spádu (sklon 1:50). Je 150 m dlouhý a 21 m vysoký. Jeho původně deset kamenných oblouků bylo nahrazeno devíti betonovými pilíři při generální opravě na konci 80. let.
  • Empírová hřbitovní kaple z roku 1890

Muzea

editovat
  • Kunstblumen- und Heimatmuseum "Prof. Alfred Meiche" (Muzeum umělých květin a vlastivědné muzeum "Prof. Alfred Meiche") v měšťanském domě postaveném v roce 1731
  • Afrikahaus (Dům Afriky)
  • Dům "Deutsche Kunstblume Sebnitz" (Dům "Německá umělá květina" Sebnitz)
  • železniční muzeum s vláčky firmy Tillig

Kulturní akce

editovat
  • Koncerty v Městském evangelicko-luterském kostele
  • Květinová a hudební slavnost
  • Od 70. let je na předměstí Sebnitz (ze směru Neustadt) středisko leteckého modelářství, kde se každý rok v červnu koná mezinárodní letecký pohár

Sport

editovat
  • BSV 68 - Měšťanský sportovní spolek 68: je rozdělen na sekce: kopaná, tenis, stolní tenis a kolová
  • SRV 1897 - Sebnický spolek cyklistů 1897: silniční cyklistika a sport na horských kolech
  • Flugmodell - Club e.V. Sebnitz: středisko modelů letadel

Zajímavosti

editovat
  • Sebnitz je největší státem uznaná rekreační oblast (titul od roku 1997) v Sasku
  • V Sebnitz byla vyrobena největší hedvábná růže světa (3,7 m vysoká), její květ má průměr 1,5 m a váží 10 kg
  • V Sebnitz vzniklo na počátku 19. století jedinečné lidové umění, sebnická stínohra
  • Místní část Hinterhermsdorf získala v roce 2002 titul „Nejkrásnější místo Německa“ a zajistila si druhé místo v evropském srovnání

Osobnosti

editovat

Partnerská města

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sebnitz na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b Gemeindeverzeichnis. Landkreis Sächsische Schweiz-Osterzgebirge [online]. Landesdirektion Sachsen [cit. 2022-07-23]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ a b Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2022. Spolkový statistický úřad. 21. září 2023. Dostupné online. [cit. 2023-10-07].
  3. ↑ a b c Zensus 2011 [online]. Statistische Ämter des Bundes und der Länder [cit. 2018-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-05. (německy) 
  4. ↑ a b MEICHE, Alfred. Historisch-Topographische Beschreibung der Amtshauptmannschaft Pirna. Dresden: Buchdruckerei der Wilhelm und Bertha v. Baensch Stiftung, 1927. 397 s. S. 312–313. (německy) 
  5. ↑ Digitales Historisches Ortsverzeichnis von Sachsen [online]. Dresden: Institut für Sächsische Geschichte und Volkskunde e.V. [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (německy) 
  6. ↑ Podrobná nástěnná školní mapa Československé republiky [online]. [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ Žebnice – Na návštěvě ve městě květin [online]. [cit. 2022-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-02-12. 
  8. ↑ Katastrální mapa [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ Karte Sachsen: Gemarkungen [online]. Staatsbetrieb Geobasisinformation und Vermessung Sachsen [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (německy) 
  10. ↑ Topographische Karte Sachsen 1:10 000 [online]. Staatsbetrieb Geobasisinformation und Vermessung Sachsen [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (německy) 
  11. ↑ Geologische Karte Sachsen 1:50 000 [online]. Staatsbetrieb Geobasisinformation und Vermessung Sachsen [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (německy) 
  12. ↑ SCHADE, Markus; BIRKE, Thomas. Gold im Lausitzer Bergland: Fundorte, Herkunft, Geschichte. Theuern: Gold-Museum in Theuern, 2002. 121 s. S. 91. (německy) 
  13. ↑ Bodenkarte Sachsen 1:50 000 [online]. Staatsbetrieb Geobasisinformation und Vermessung Sachsen [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (německy) 
  14. ↑ Gewässernetz Freistaat Sachsen [online]. Staatsbetrieb Geobasisinformation und Vermessung Sachsen [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. (německy) 
  15. ↑ Simulované historické údaje o klimatu a počasí pro Sebnitz [online]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. (německy) 
  16. ↑ Landkreis Sächsische Schweiz-Osterzgebirge: Schutzgebiete [online]. Pirna: Landratsamt Sächsische Schweiz-Osterzgebirge [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. (německy) 
  17. ↑ Die Kirchenbezirke [online]. Evangelisch-Lutherische Landeskirche Sachsens [cit. 2018-08-25]. Dostupné online. (německy) 
  18. ↑ Kleinräumiges Gemeindeblatt. Bevölkerung, Haushalte, Familien und deren Wohnsituation am 9. Mai 2011: Stadt Sebnitz [online]. Kamenz: Statistisches Landesamt des Freistaates Sachsen, 2014 [cit. 2018-08-12]. Dostupné online. 
  19. ↑ https://www.saechsische.de/politik/wahlen/kommunalwahl/das-sind-die-buergermeister-kandidaten-im-kreis-soe-5699308.html
  20. ↑ Tisková zpráva ze dne 4. července 2014: Vlaky mezi Dolní Poustevnou a saským Sebnitz vyjíždí!, Ústecký kraj, 4. 7. 2014

Literatura

editovat
  • MEICHE, Alfred. Historisch-Topographische Beschreibung der Amtshauptmannschaft Pirna. Dresden: Wilhelm und Bertha v. Baensch Stiftung, 1927. VIII, 397 s. Dostupné online. (německy) 
  • Schober, Manfred (1988): Faktensammlung zur Geschichte von Sebnitz in den Jahren 1891-1918. in: Heimatmuseum Sebnitz [Hrsg.] (1988): Die Stadt und der Kreis Sebnitz in Vergangenheit und Gegenwart. Beiträge zur Heimatgeschichte Heft 5, Sebnitz, S. 10-27 (německy)

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sebnitz&oldid=23812963“