Grand Prix Monaka 1950

Grand Prix Monaka v roce 1950 byla druhým podnikem Mistrovství světa formule 1 a zároveň šestým závodem formule 1 v roce 1950. Závod se uskutečnil 21. května v ulicích Monte Carla.

Monako Grand Prix Monaka 1950
2.. závod v sezóně 1950
Detaily závodu
Datum21. květen 1950
Oficiální názevXI Grand Prix Automobile de Monaco
MístoCircuit de Monaco, Monte Carlo, Monako
Délka trati3,180 km
Délka závodu100 kol, 318 km
Pole position
PilotArgentina Juan Manuel FangioAlfa Romeo
Čas1'50.2
Nejrychlejší kolo
PilotArgentina Juan Manuel FangioAlfa Romeo
Čas1'51"1 (v ?. kole)
Stupně vítězů
PrvníArgentina Juan Manuel FangioAlfa Romeo
DruhýItálie Alberto AscariFerrari
TřetíMonako Louis ChironMaserati

Závodu dominoval argentinský pilot Juan Manuel Fangio, který dokázal zajet svůj první Hat trick a Chelem. Během sobotního tréninku havaroval Alfredo Pian, který si zlomil kotník a zbytek sezóny absolvoval pouze jako divák. Havárie se nevyhla ani závodu, v prvním kole se v Tabákové zatáčce střetlo hned devět vozů. Příčinou byla mokrá vozovka po náhodné vlně. Grand Prix Monaka byla prvním závodem pro Scuderia Ferrari a také pro pilota Schella, který představil první vůz s motorem vzadu Cooper.

Oficiální plakát

Průběh závodu

editovat

Účastníci

editovat

Alfa Romeo, která ovládla předchozí závod ve Velké Británii, přivezla do Monaka tři vozy pro Giuseppe Farinu, Luigiho Fagioliho a Juana Manuela Fangia. Maserati, z týmu Achille Varzi, nasadilo do závodu dva Argentince José Froilana Gonzaleze a Alfreda Piana. Tým Enrico Platé, který připravoval také vozy Maserati, nasadil stejně jako v Anglii Biru a Graffenrieda. Officine Alfieri Maserati doladil vozy pro Chirona a Rola a konečně Scuderia Milano poslala do boje o vavříny zkušeného Biondettiho.

Poprvé se v závodech mistrovství světa objevilo Ferrari. Pro své první účinkování nasadila modenská značka svá největší esa, Alberta Ascariho, Villoresiho a francouzského pilota Raymonda Sommera. Vozem, který měl pokořit Alfu Romeo, bylo Ferrari 125, první monopost realizovaný Enzem Ferrari, který se poprvé představil v Grand Prix Turína 1948 na okruhu Parco del Valentino. Pohonnou jednotkou tohoto vozu byl 12válcový motor do V s úhlem rozevření 60° a objemem 1500 cm³, což naznačuje, že jeden válec měl objem 125 cm³ (proto je označení Ferrari 125). Motor byl přeplňovaný objemovým kompresorem Roots, který dával motoru výkon 315 koňských sil při 7 500 otáčkách za minutu. Zatímco Alfa Romeo používala ve svých vozech řadové osmiválcové motory o objemu 1500 cm³ s výkonem 350 koňských sil při 8 600 otáčkách za minutu.

Další vozy připravila značka ERA pro Boba Gérarda a Petera Whiteheada, Talbot byl zastoupen Belgičanem Claesem a Francouzi Philippe Étancelinem a Rosierem. Robert Manzon a Maurice Trintignant pilotovali vozy Simca Gordini na belgických pneumatikách Englebert, které se tak v Grand Prix prezentovaly poprvé. Prvním pilotem z USA, který nastoupil do Evropského závodu Grand Prix Formule 1 se stal Harry Schell, který navíc startoval s revolučním vozem Cooper T12, který měl motor vzadu.

Kvalifikační jízdy byly rozděleny do dvou dnů, první část se konala ve čtvrtek a tak druhá v sobotu, ve které Charles Pozzi, Yves Giraud-Cabantous, Pierre Levegh a Clemente Biondetti neměli možnost zajet své nejlepší časy, kvůli nehodě Alfreda Piana. Alfredo Pian nezvládl svůj vůz, když najel na olejovou skvrnu a narazil do tribuny, při nehodě utrpěl zlomeninu kotníku a závod pro něj skončil. Startovní rošt byl sestaven poměrně zvláštním způsobem, protože o postavení na prvních pěti místech na startu rozhodoval čtvrteční trénink a od šestého místa dolu sobotní trénink. Tento systém poškodil obě Ferrari a především Villoresiho, který by jinak získal druhé místo.

První kolo závodu mělo dramatický nádech, když náhodná vlna v tabákové zatáčce způsobila hromadnou havárii. Fangio jedoucí na čele ještě situaci zvládl, ale na druhé pozici jedoucí Farina škrtl o Gonzalezovo Maserati , které začalo hořet. Argentinec stihl z vozu vyskočit, v kolizi tak končí dva favorité závodu Farina a Fangio, Luigi Villoresi se dokázal z kolize vymanit a pokračoval tak v závodě až do 64 kola, kdy se ukázalo, že si poškodil osu. V havárii zakončilo své ambice na dobré umístění deset pilotů z 19 startujících.

Juan Manuel Fangio si bez větších problémů dojel pro své první vítězství ve formuli 1 a dokázal získat Hat trick stejně jako jeho týmový kolega Farina v předchozím závodě. A protože v celém závodě nebylo nikoho, kdo by ho vystřídal v čele závodu, získal i Chelem.

Výsledky

editovat
  • 21. května 1950
  • Okruh Monte Carlo
  • 100 kol x 3,180 km = 318 km
  • 2. Grand Prix
  • 1. vítězství pro Juana Manuela Fangia » (vyrovnaný rekord)
  • 2. vítězství pro « Alfu Romeo » (nový rekord)
  • 1. vítězství pro Argentinu » (vyrovnaný rekord)
  • 1. vítězství pro vůz se startovním číslem 34 » (vyrovnaný rekord)
  • 2. vítězství z « pole position » (nový rekord)
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle
modrá
Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez
barvy
Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Nezúčastnil se (prázdné)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Horní index Umístění bodujících jezdců
ve sprintu


Pozice Č Jezdec Vůz Kolo Čas +/- Pole Body Nej. kolo
1 34   Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 158 100 3h13'18"7   0 1 8+1 1'51.0
2 40   Alberto Ascari Ferrari 125 99 à 1 kolo   5 7 6
3 48   Louis Chiron Maserati 4CLT/48 98 à 2 kola   5 8 4
4 42   Raymond Sommer Ferrari 125 97 à 3 kola   5 9 3
5 50   Princ Bira Maserati 4CLT/48 95 à 5 kol   10 15 2
6 26   Bob Gérard ERA A/B 94 à 6 kol   10 16
7 6   Johnny Claes Talbot T26C 94 à 6 kol   11 18 2'00.2 (9.)
Pozice Č Odstoupili Vůz Kolo Příčina +/- Pole Body Nej. kolo
Ret 38   Luigi Villoresi Ferrari 125 64 Osa   3 6
Ret 14   Philippe Étancelin Talbot T26C 38 Olejová trubička   6 4 1'57.9 (7.)
Ret 2   José Froilan Gonzalez Maserati 4CLT/48 2 Havárie   3 3
Ret 52   Toulo de Graffenried Maserati 4CLT/48 1 Havárie   12 12
Ret 44   Franco Rol Maserati 4CLT/48 1 Havárie   17 17
Ret 36   Luigi Fagioli Alfa Romeo 158 1 Havárie   5 5
Ret 32   Giuseppe Farina Alfa Romeo 158 1 Havárie   2 2
Ret 24   Cuth Harrison ERA B 1 Havárie   14 14
Ret 16   Louis Rosier Talbot T26C 1 Havárie   10 10
Ret 12   Maurice Trintignant Simca-Gordini T15C 1 Havárie   13 13
Ret 10   Robert Manzon Simca-Gordini T15C 1 Havárie   11 11
Ret 8   Harry Schell Cooper T 12 1 Havárie   20 20
Pozice Č Nestartovali Vůz Kolo Příčina +/- Pole Body Nej. kolo
Inj 4   Alfredo Pian Maserati 4CLT/48 Zranění 18
TZ 28   Peter Whitehead Ferrari 125 Motor 21
DNS 18   Charles Pozzi Talbot T26C
DNS 20   Yves Giraud-Cabantous Talbot T26C
DNS 22   Pierre Levegh Talbot T26C
DNS 46   Clemente Biondetti Maserati 4CLT/50
DNS 52   André Simon Simca-Gordini T15C

Stupně vítězů

editovat

Jezdci

  • 1. podium pro   Juana Manuela Fangia »
  • 1. podium pro   Alberta Ascariho »
  • 1. podium pro   Louise Chirona (jediné podium)

Vozy

  • 4. podium pro « Alfu Romeo » (nový rekord)
  • 1. podium pro Ferrari »
  • 1. podium pro Maserati »

Státy

  • 3. podium pro «   Itálii » (nový rekord)
  • 1. podium pro   Argentinu »
  • 1. podium pro   Monako (jediné pódium)

Bodové umístění

editovat

V závorce body získane v této GP:

Jezdci

  • 9 (9) bodů pro   Juana Manuela Fangia »
  • 6 (6) bodů pro   Alberta Ascariho »
  • 4 (4) body pro   Louise Chirona (jediné body)
  • 3 (3) body pro   Raymonda Sommera (jediné body)
  • 2 (2) body pro   Prince Biru »

Vozy

  • 28 (9) bodů pro « Alfu Romeo » (nový rekord)
  • 9 (9) bodů pro Ferrari »
  • 6 (6) bodů pro Maserati »

Státy

  • 21 (6) bodů pro «   Itálii » (nový rekord)
  • 9 (9) bodů pro   Argentinu »
  • 8 (3) bodů pro «   Francii »
  • 4 (4) body pro   Monako (jediné body)
  • 2 (2) body pro   Thajsko »
  • Juan Manuel Fangio 1'51"1 Alfa Romeo
  • 1. nejrychlejší kolo pro Juana Manuela Fangia »
  • 2. nejrychlejší kolo pro « Alfu Romeo » (nový rekord)
  • 1. nejrychlejší kolo pro Argentinu »
  • 1. nejrychlejší kolo pro vůz se startovním číslem 34 »

Vedení v závodě

editovat
  • « Juan Manuel Fangio » byl ve vedeni 101 kol (nový rekord)
  • « Alfa Romeo » byla ve vedení 170 kol (nový rekord)
  • « Argentina » byla ve vedení 101 kol (nový rekord)
Kola km Jezdec %
1-100 kolo 318 km Juan Manuel Fangio 100%
Juan Manuel Fangio

Postavení na startu

editovat
  • Juan Manuel Fangio 1'50"2 Alfa Romeo
  • 1. Pole position pro Juan Manuel Fangio »
  • 2. Pole position pro « Alfu Romeo » (nový rekord)
  • 1. Pole position pro Argentinu »
  • 1. Pole position pro vůz se startovním číslem 34 »
  • 2x první řadu získali « Giuseppe Farina » (1 a 2 místo) a « Juan Manuel Fangio » (1 a 3 místo) (nový rekord)
  • 1x první řadu získali José Froilan González »
  • 6x první řadu získala « Alfa Romeo » (nový rekord)
  • 1x první řadu získalo Maserati »
  • 3x první řadu získala « Itálie » (nový rekord)
  • 3x první řadu získala « Argentina » (nový rekord)
  • O postavení v prvních dvou řadách rozhodl první trenink


_______3_______
 
José Froilan González
Maserati
1'53.7

_______2_______
 
Giuseppe Farina
Alfa Romeo
1'52.8
_______1_______
 
Juan Manuel Fangio
Alfa Romeo
1'50.2

_______5_______
 
Luigi Fagioli
Alfa Romeo
1'54"2
_______4_______
 
Philippe Étancelin
Talbot
1'54"1


_______8_______
 
Louis Chiron
Maserati
1'56"3

_______7_______
 
Alberto Ascari
Ferrari
1'53"8
_______6_______
 
Luigi Villoresi
Ferrari
1'52"3

_______10_______
 
Louis Rosier
Talbot
1'57"7
_______9_______
 
Raymond Sommer
Ferrari
1'56"6


_______13_______
 
Maurice Trintignant
Simca
2'01"4

_______12_______
 
Toulo de Graffenried
Maserati
2'00"7
_______11_______
 
Robert Manzon
Simca
2'00"4

_______15_______
 
Princ Bira
Maserati
2'02"2
_______14_______
 
Cuth Harrison
ERA
2'01"6


_______18_______
 
Alfredo Pian
Maserati
– -- ---

_______17_______
 
Franco Rol
Maserati
2'04"5
_______16_______
 
Bob Gérard
ERA
2'03"4

_______20_______
 
Harry Schell
Cooper
– -- ---
_______19_______
 
Johnny Claes
Talbot
2'12.0

Startovní listina

editovat
Č. Pilot Tým Konstruktér Šasi Motor Pneumatiky
2   José Froilan González Scuderia Achille Varzi Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati L4s Pirelli
4   Alfredo Pian Scuderia Achille Varzi Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati L4s Pirelli
6   Johnny Claes Ecurie Belge Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot L6 D
8   Harry Schell Horschell Racing Corporation Cooper Cooper T12 JAP V 12 D
10   Robert Manzon Equipe Gordini Simca-Gordini Simca Gordini T15 Gordini L4s E
12   Maurice Trintignant Equipe Gordini Simca-Gordini Simca Gordini T15 Gordini L4s E
14   Philippe Étancelin Private Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot L6 D
16   Louis Rosier Ecurie Rosier Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot L6 D
18   Charles Pozzi Ecurie Rosier Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot L6 D
20   Yves Giraud-Cabantous Automobiles Talbot-Darracq SA Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot L6 D
22   Pierre Levegh Private Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot L6 D
24   Cuth Harrison Private ERA ERA B ERA L6s D
26   Bob Gérard Private ERA ERA A ERA L6s D
28   Peter Whitehead Private Ferrari Ferrari 125 Ferrari V12s D
32   Giuseppe Farina SA Alfa Romeo Alfa Romeo Alfa Romeo 158 Alfa Romeo L8s Pirelli
34   Juan Manuel Fangio SA Alfa Romeo Alfa Romeo Alfa Romeo 158 Alfa Romeo L8s Pirelli
36   Luigi Fagioli SA Alfa Romeo Alfa Romeo Alfa Romeo 158 Alfa Romeo L8s Pirelli
38   Luigi Villoresi Scuderia Ferrari Ferrari Ferrari 125 Ferrari V12s Pirelli
40   Alberto Ascari Scuderia Ferrari Ferrari Ferrari 125 Ferrari V12s Pirelli
42   Raymond Sommer Scuderia Ferrari Ferrari Ferrari 125 Ferrari V12s Pirelli
44   Franco Rol Officine Alfieri Maserati Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati L4s Pirelli
46   Clemente Biondetti Scuderia Milano Maserati Maserati Milano 4CLT/50 Maserati L4s Pirelli
48   Louis Chiron Officine Alfieri Maserati Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati L4s Pirelli
50   Princ Bira Enrico Platé Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati L4s Pirelli
52   Toulo de Graffenried Enrico Platé Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati L4s Pirelli
54   André Simon Equipe Gordini Simca-Gordini Simca Gordini T15 Gordini L4s E

Zajímavosti

editovat
  • V závodě debutoval Alberto Ascari, Alfredo Piàn, Franco Rol, Harry Schell, José Froilan González, Luigi Villoresi,

Maurice Trintignant, Peter Whitehead, Raymond Sommer a Robert Manzon

  • Poprvé se představily vozy Cooper T12, ERA A, Ferrari 125 a Simca-Gordini T15
  • V prvním kole došlo k hromadné havárii devíti vozů.
  • Juan Manuel Fangio získal « Hat trick » i Chelem ».
Pole position Vítězství Nej. kolo Hat trick Vedení Chelem
           
Juan Manuel Fangio Juan Manuel Fangio Juan Manuel Fangio   Juan Manuel Fangio  
Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158   Alfa Romeo 158  
1'50.2 3:13'18.7 1'51.0 100 kol
103.884 km/h 98.701 km/h 103.135 km/h 318 km

Stav MS

editovat
  • GP – body získané v této Grand Prix
* Jezdec Body GP * Vůz Body GP * Stát Body GP
1   Giuseppe Farina 9 1 Alfa Romeo 28 9 1 Itálie  Itálie 21 6
2   Juan Manuel Fangio 9 9 2 Ferrari 9 9 2 Argentina  Argentina 9 9
3   Luigi Fagioli 6 3 Maserati 6 6 3 Francie  Francie 8 3
4   Alberto Ascari 6 6 4 Talbot 5 4   Velká Británie 4
5   Reg Parnell 4 5 Monako  Monako 4 4
6   Louis Chiron 4 4 6 Thajsko  Thajsko 2 2
7   Yves Giraud-Cabantous 3
8   Raymond Sommer 3 3
9   Louis Rosier 2
10   Prince Bira 2 2

Externí odkazy

editovat