Wikipedie

František Norbert z Trauttmansdorffu

František Norbert říšský hrabě z Trauttmansdorffu (německy Franz Norbert Reichsgraf von und zu Trauttmansdorff-Weinsberg, Freiherr auf Gleichenberg; 10. srpna 1705 Praha – 18. června 1786 Horšovský Týn) byl česko-rakouský šlechtic z rodu Trauttmansdorffů. Zastával vysoké funkce u císařského dvora, byl nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Marie Alžběty a rytířem Řádu zlatého rouna.[1] Patřil k nejbohatším velkostatkářům v Čechách, jeho hlavními sídly byly zámek Horšovský Týn a zámek Jičín.[2]

František Norbert z Trauttmansdorff-Weinsbergu
Portrét Františka Norberta Trauttmansdorffa s dekorací Řádu zlatého rouna (zámek Horšovský Týn)
Portrét Františka Norberta Trauttmansdorffa s dekorací Řádu zlatého rouna (zámek Horšovský Týn)
Narození10. srpna 1705
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí18. června 1786 (ve věku 80 let)
Horšovský Týn
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbeníTrauttmansdorffská hrobka v Horšovském Týně
Oceněnírakouský Řád zlatého rouna (1765; č. 780)
Choť
  • I. (1726) Marie Florentina Josefa de Gavre (1708–1742)
  • II. (1744) Marie Anna z Herbersteinu (1723–1815)
DětiFrantišek Ferdinand z Trauttmansdorffu
RodičeJan Josef z Trauttmansdorffu (1676–1713) a Marie Terezie z Paaru (1683–1766)
PříbuzníJosef z Trauttmansdorffu-Weinsbergu a Jan Nepomuk Josef Norbert z Trauttmansdorff-Weinsbergu (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Narodil se jako syn říšského dvorního rady hraběte Jana Josefa z Trauttmansdorffu (7. srpna 1676 – 30. dubna 1713)[3] a jeho manželky hraběnky Marie Terezie z Paaru (1683–1766), dcery vysokého císařského úředníka Karla Josefa z Paaru a jeho manželky Marie Renaty ze Šternberka. Marie Terezie po předčasné manželově smrti převzala z jeho dědictví panství Brandýs nad Orlicí a podruhé se provdala za hraběte Leopolda z Rottalu (1680–1750), dlouholetého podkomořího králové v Čechách. Současně vedla poručnickou správu rodového majetku za nezletilé děti.

František Norbert absolvoval kavalírskou cestu, během níž pobýval převážně v Itálii. Po návratu kolem roku 1730 převzal do osobní správy zděděný majetek a souběžně se začal uplatňovat ve službách u císařského dvora. Získal hodnosti císařského komořího a tajného rady, nakonec byl v letech 1763–1781 nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Marie Alžběty, jedné z dcer Marie Terezie.[4][5] V roce 1765 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.[6][7]

Zemřel na zámku Horšovský Týn v roce 1785 ve věku osmdesáti let a byl pohřben v rodové kryptě kapucínského kostela v Horšovském Týně, v 19. století byly jeho ostatky přeneseny do nově zřízené rodinné hrobky pod kostelem sv. Anny na Vršíčku.[8][9]

Majetkové poměry a stavební aktivity

editovat
 
Zámek Horšovský Týn

Po otci byl dědicem rozsáhlého pozemkového majetku v různých částech Čech a byl jeho majitelem přes sedmdesát let. Základním rodovým dědictvím bylo západočeské panství Horšovský Týn vázané statutem fideikomisu.[10] Druhým velkým majtekem bylo východočeské panství Kumburk s městem Jičín, které otec získal po dlouholetém soudním sporu v roce 1710. Oba celky měly hodnotu téměř tři milióny zlatých a podle tereziánského katastru z roku 1773 patřil František Norbert do desítky nejbohatších šlechticů v Čechách (jeho statky uváděly v té době čistý výnos kolem 70 000 zlatých ročně). Kromě toho vlastnil statky i v dalších korunních zemích, panství Hall v Horním Rakousku a Negau ve Štýrsku (nyní Negova ve Slovinsku). Pražskou rezidencí byl Trauttmansdorffský palác v Loretánské ulici, který podle dochovaných inventářů poskytoval značný komfort.[11] ve Vídni rodina vlastnila Trauttmansdorffský palác v ulici Herrengasse.

 
Erb rodu Trauttmansdorffů s hraběcí korunkou

Správu majetku převzal osobně kolem roku 1730 po návratu z cest po Evropě a hned přistoupil k různým stavebním akcím. V roce 1730 byl přestavěn tzv. vdovský dům v parku zámku Horšovský Týn, který tehdy sloužil jako obydlí panských úředníků.[12] Později byly upravovány i interiéry zámku Horšovský Týn[13] a následně došlo k rozšiřování zámeckého parku. Pro dendrologické obohacení parku byly v roce 1770 dovezeny dřeviny ze zámeckých zahrad z Aschaffenburgu.[14] Na park navazovala rozsáhlá obora se soustavou čtyř rybníků napájených umělým vodním kanálem.[15] V oboře byla chována srnčí zvěř, zajíci, koroptve a bažanti.[16] V areálu obory byl v roce 1744 postaven menší lovecký zámek Annaburg pojmenovaný po Norbertově druhé manželce Marii Anně.[17][18][19] Z původního ohrazení obory se dochovala barokní brána s trauttmansdorffským erbem v Nové Vsi. K panství Horšovský Týn byl v roce 1765 přikoupen statek Puclice se dvěma vesnicemi. Puclická tvrz byla přestavěna na myslivnu.[20] Připojením Puclic dosáhlo panství Horšovský Týn svého největšího rozsahu, patřila k němu dvě města a 85 vesnic. K Horšovskému Týnu patřilo město Hostouň, kde byla na žádost Františka Norberta v letech 1737 a 1783 obnovena městská práva[21] V Hostouni byla starší tvrz přestavěná v 18. století na dvoukřídlý barokní zámek, který sloužil jako lovecký, později byl zcela přestavěn.[22]

Svou pozornost věnoval František Norbert i druhému hlavnímu sídlu v Jičíně. Rozsáhlou přestavbu jičínského zámku si vynutil požár města v roce 1768. Zámek byl v letech 1768–1775 zcela přestavěn a opatřen jednotnou pozdně barokní fasádou. Během války o bavorské dědictví v roce 1778 pobýval v jičínském zámku císař Josef II.[23][24] Kolem roku 1771 nechal František Norbert opravit chátrající Valdštejnskou lodžii v parku Libosad u Jičína.[25] Ve východních Čechách bylo jeho majetkem také panství Brandýs nad Orlicí, které převzal v roce 1732 od matky.[26] Zde nechal zastavit probíhající výstavbu zámku v Mostku, který jeho matka zadala stavitelům Donatu Felicemu d’Allio a Donatu Morazzimu. František Norbert o tento objekt neměl zájem a dodnes se z něj nic nedochovalo.[27][28] V Brandýse nad Orlicí inicioval kolem roku 1781 výstavbu nového zámku.[29] Stavby v Brandýse nad Labem a v Jičíně vedl trauttmansdorffský stavitel Josef Tůma (uváděn též jako Thoma).[30]

Kromě svých sídel se podílel také na vzniku nebo obnově řady církevních objektů. V roce 1729 financoval výstavbu nového kostela sv. Petra a Pavla v Konecchlumí na Jičínsku pod vedením stavitele Donáta Theodora Morazziho.[31] Nedaleko Horšovského Týna podnikl v polovině 18. století rozsáhlé úpravy interiéru i exteriéru kostela sv. Anny na Vršíčku.[32][33] Kostel sv. Anny patřil v té době k významným poutním místům a stavební práce zde probíhaly v letech 1740–1760.[34]Kolem roku 1768 nechal upravit kostel sv. Apolináře v Horšovském Týně a závětí svého předka Maxmiliána z Trauttmansdorffu byl také vázán k finanční podpoře horšovskotýnského kapucínského kláštera. K mecenátu Františka Norberta patří také socha sv. Donáta v Masarykově ulici v Horšovském Týně z roku 1741 opatřená na podstavci jeho jménem (Franc. Norb. comes Trauttmansdorff).[35]

Po předčasném úmrtí syna Josefa Václava (1739–1769) byl poručníkem nezletilého vnuka Maxmiliána (1768–1771) a spravoval za něj panství Jemniště. Maxmilián zemřel v dětství a Jemniště pak převzala jeho matka Marie Gabriela, rozená Černínová z Chudenic, podruhé provdaná za státního ministra Jindřicha z Rottenhanu.[36]

Rodina

editovat

Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1726 s hraběnkou[37] Marií Florentinou Josefou de Gavre [38] (1708–1742), jejíž rodina pocházela z Belgie.[39] Manželé měli čtyři děti:

  • 1. Marie Terezie (16. září 1729 – 29. května 1755), ⚭ 1753 hrabě Maxmilián Josef z Lambergu (1729–1792)[40]
  • 2. Marie Anna, (31. srpna 1736 – 11. října 1788), kanovnice v Praze
  • 3. Josef Václav, (20. července 1739 – 4. prosince 1769), c. k. komoří, rada apelačního soudu v Praze, majitel panství Jemniště[41] ⚭ 1766 hraběnka Marie Gabriela Černínová z Chudenic (25. května 1747 – 31. července 1807)
  • 4. Marie Amálie, (1. února 1741 – 6. března 1808) ⚭ 1779 hrabě František Josef Kinský (1739–1805)

Po smrti své první manželky se 17. února 1744 ve Vídni podruhé oženil s hraběnkou Marií Annou z Herbersteinu (28. března 1723 – 7. února 1815), dcerou diplomata Ferdinanda Leopolda z Herbersteinu. Z druhého manželství se narodily tři děti:

  • 5. Marie Antonie (31. května 1746 – 14. dubna 1817), kanovnice v Gesecku,
  • 6. František Ferdinand (2. ledna 1749, Vídeň– 28. srpna 1827), od roku 1805 říšský kníže z Trauttmansdorff-Weinsbergu ⚭ 1772 princezna Marie Karolína z Colloreda (1752–1832)
  • 7. František Norbert (8. května 1750 – 24. května 1753)

František Norbert měl sedm sourozenců, z nichž tři zemřeli v dětství. Mladší bratr František Jan (1709–1786) sloužil v císařské armádě a během sedmileté války dosáhl hodnosti polního podmaršála. Další bratr Jan Josef (1711–1769) byl císařským komorníkem. Sestra Marie Renata (1707–1777) byla manželkou hraběte Karla Josefa z Morzinu (1700–1741), majitele panství Dolní Lukavice. Nejmladší sestra Marie Valburga (1713–1770), narozená jako pohrobek, se provdala za bavorského šlechtice hraběte Philippa Ernsta von Lerchenfeld–Köfering (1689–1746), později působila u císařského dvora jako guvernantka nejmladších dcer Marie Terezie.

Galerie

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franz Norbert von Trauttmannsdorff na německé Wikipedii.

  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl XXV.; Praha, 1906; s. 672 (heslo Trauttmansdorff) dostupné online
  2. ↑ VALENTA, Aleš: Lesk a bída barokní aristokracie, Univerzita Hradec Králové, 2011; s. 257, 259 ISBN 978-80-86829-62-3
  3. ↑ Rodokmen rodu Trauttmansdorffů na webu euweb.cz dostupné online
  4. ↑ Kayserlicher Und Königlicher Wie auch Ertz-Hertzoglicher Und Dero Residentz-Stadt Wien Staats- und Stands- Calender 1763; Vídeň, 1763; s. 432 dostupné online
  5. ↑ Kayserlicher Und Königlicher Wie auch Ertz-Hertzoglicher Und Dero Residentz-Stadt Wien Staats- und Stands- Calender 1781; Vídeň, 1781; s. 423 dostupné online
  6. ↑ Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna dostupné online
  7. ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých; (Zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 278
  8. ↑ KUNEŠ, Václav: Kostel svaté Anny na Vršíčku 1507–2007; Horšovský Týn, 2016; s. 7
  9. ↑ Pohřebiště Trauttmansdorffů na webu royaltyguide.com dostupné online
  10. ↑ VALENTA, Aleš: Lesk a bída barokní aristokracie, Univerzita Hradec Králové, 2011; s. 260 ISBN 978-80-86829-62-3
  11. ↑ Trauttmansdorffský palác na webu Ministerstva zahraničních věcí České republiky dostupné online
  12. ↑ Vdovský dům v Horšovském Týně na webu Národního památkového ústavu dostupné online
  13. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 91
  14. ↑ HIEKE, Karel: České zámecké parky a jejich dřeviny; Praha, 1984; s. 112, 115
  15. ↑ CHODĚJOVSKÁ, Eva a kol.: Krajina v rukou barokního člověka; Národní památkový ústav Josefov, 2020; s. 296–297 ISBN 978-80-88226-23-9
  16. ↑ TUMA, Radek: Zlatý věk obor. Z historie obornictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Národní památkový ústav Plzeň, 2018; s. 176–178, 189 ISBN 978-80-85035-53-7
  17. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 26
  18. ↑ Letohrádek Annaburg Horšov. RegionChodsko [online]. [cit. 2024-04-06]. Dostupné online. 
  19. ↑ WWW.HISTORIEKEKAVE.CZ. Annaburg. HISTORIE KE KÁVĚ [online]. [cit. 2024-04-06]. Dostupné online. 
  20. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 283
  21. ↑ Kronika Hostouně dostupné online
  22. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 95
  23. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha 1989; s. 182–183
  24. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II.; Praha, 1997; s. 645 ISBN 80-85983-14-1
  25. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha 1989; s. 266
  26. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 224 ISBN 80-85983-13-3
  27. ↑ Trochu historie - Oficiální stránky obce Mostek. www.mostek-uo.cz [online]. [cit. 2024-04-06]. Dostupné online. 
  28. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha 1989; s. 310
  29. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 225 ISBN 80-85983-13-3
  30. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha 1989; s. 55
  31. ↑ Konecchlumí - kostel sv. Petra a Pavla. www.interregion.cz [online]. [cit. 2024-04-06]. Dostupné online. 
  32. ↑ Kostel sv. Anny na Vršíčku na webu Zámku Horšovský Týn dostupné online
  33. ↑ KUNEŠ, Václav: Kostel svaté Anny na Vršíčku 1507–2007; Horšovský Týn, 2016; s. 4
  34. ↑ Kolektiv: Baroko v Plzeňském kraji; Plzeň, 2016; s. 264–266 ISBN 978-80-87338-63-6
  35. ↑ Socha sv. Donáta v Horšovském Týně na webu Národního památkového ústavu dostupné online
  36. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha 1989; s. 177
  37. ↑ Neues genealogisch-schematisches Reichs- und Staats-Handbuch, 1764, S. 411.
  38. ↑ aus dem niederländischen fürstlichen Geschlecht von Gavre, das zum ältesten Adel des Landes Brabant gezählt wurde. Vgl. Carl-August Espe: Conversations-Lexikon der Gegenwart, Band 2, Leipzig 1839, S. 230. Eugen Schnell: Die geschichtlichen Beziehungen des fürstlichen Hauses Hohenzollern zu den Niederlanden, Sigmaringen 1867, S. 6 f.
  39. ↑ Rodina Františka Norberta Trauttmansdorffa na webu geneanet.com dostupné online
  40. ↑ Rodokmen rodu Lambergů na webu euweb.cz dostupné online
  41. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha 1989; s. 648

Literatura

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Norbert_z_Trauttmansdorffu&oldid=24121069“