Brandýs nad Orlicí (zámek)
Zámek Brandýs nad Orlicí se nachází ve stejnojmenné obci Brandýs nad Orlicí nedaleko Ústí nad Orlicí ve východních Čechách.
| Zámek Brandýs nad Orlicí | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | Baroko, klasicismus a neobaroko |
| Architekt | Alois Dlabač |
| Výstavba | 1781–1783 |
| Poloha | |
| Adresa | Komenského č.p. 1, Brandýs nad Orlicí,  Česko |
| Ulice | Komenského |
| Souřadnice | 49°59′59,21″ s. š., 16°17′20,9″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 17601/6-4393 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | zamecekbrandys.cz |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Barokní zámek z let 1781–1783 byl postaven stavitelem Josefem Tůmou (Thoma) na žádost Františka Norberta z Trauttmansdorffu. Budova se nachází v místech někdejšího kláštera Jednoty bratrské, později panského domu.[1] V roce 1914 se zámek přiblížil neobarokní přestavbou Aloise Dlabače současnému stavu.[1]
Historie
editovat1781–1806: Trauttmansdorffové
Roku 1781 začala stavba zámku v Brandýse nad Orlicí. Investor byl šlechtic a majitel František Norbert Trauttmansdorff a stavitel Josef Thoma. Původně měl být zámek podstatně větší (čtyřkřídlý s nádvořím). Rodina Trauttmansdorffů zde chtěla mít patrně letní sídlo. Z návrhu sešlo a byl postaven pouze malý dům, ve kterém sídlila správa panství. Syn František Ferdinand Trauttmansdorff zámek roku 1806 prodává.[2]
1806–1817: Knížata z Lynaru
editovatRoku 1806 byla povýšena pruská hrabata z Lynaru do knížecího stavu. Lynarové potřebovali rozšířit svůj majorát, a proto využili výhodné koupě Brandýského panství. Rod sídlí v Prusku a v Brandýse má dosazeného správce. Zámek prodává roku 1817.[2]
1817–1831: Rodina Blažkova
editovatNový majitel Karel Blažek je první majitel, který na zámku žil. Proto si dům nechal moderně upravit. Přistavěl jižní arkády a začal se stavbou hospodářských stavení kolem zámku. Všechny budovy v areálu uzavíraly pomyslný dvůr. Karel Blažek po pádu z koně roku 1818 umírá na následky zranění. Zámek dědí jeho žena Marie Magdalena, která se snaží o zámek starat, ale zadluženost rodiny ji donutí roku 1831 zámek prodat.[2]
1831–1855: Valdštejn Vartenberkové
editovat
V těchto letech patřil zámek panstvu z Litomyšle. Roku 1845 je postavena železnice a romantické údolí městečka získává na atraktivitě. Od 50. let 19. století vykonává funkci správce Václav Flieder, kterému se roku 1853 narodil syn Karel, jenž se vyučil právníkem a pomáhal po vzniku samostatného Československa vytvářet samostatný právní systém. Valdštejn Vartenberkové přicházejí o panství roku 1855 v exekuční dražbě.[2]
1855–1869: Alfons Michäel Chimay a jeho synové
editovatZámek kupuje belgický podnikatel, vlastník huti u Brna. Sídlí sice patrně na zámku v Žampachu, ale v Brandýse byl velmi oblíben a věnoval pozemek a finanční podporu na postavení vůbec prvního pomníku Jana Amose Komenského zde v Brandýse nad Orlicí roku 1865. V témže roce umírá a zámek dědí jeho 3 synové, kteří jej roku 1869 prodávají.[2]
1869–1912: Parishové
editovatRodina Parishových kupuje zámek, aby rozšířila Šlechtický rod Parishů kupuje zámek, aby rozšířil své državy ve východních Čechách. Budovu dvakrát upravili, poprvé v 70. letech 19. století, kdy zbourali všechny hospodářské budovy postavené Karlem Blažkem. Zřídili také okrasné jezírko s vodotryskem. Druhá přestavba proběhla na přelomu 80. a 90. let 18. století, kdy se do zámku stěhuje Oscar Parish se svojí manželkou. Nechávají zasklít lodžii v prvním patře, zazdít severní vstup a upravit arkády. Žijí zde do roku 1894, kdy se stěhují do Žamberka (kde sídlí dosud) a zámek prodávají roku 1912.[2]
1912–1914: Plchovi
editovatRoku 1912 kupuje zámek oční a žaludeční lékař MUDr. František Plch, který chtěl na zámku zřídit pohostinství. Svůj záměr však nedokončil, protože v červnu roku 1912 se zastřelil. Zámek dědí jeho manželka Emilie a do dvou let ho prodává.[2]
1914–1950: Fischerovi
editovatRoku 1914 kupuje zámek vdova po generálním řediteli cukrovaru v Pečkách Karla Fischerová, která zámek přestavuje podle architekta Aloise Dlabače do dnešní podoby. Karla umírá roku 1934 a majitelkami zámku se stávají její tři dcery: Rudolfina, Karla a Marie. Rudolfina se po vzniku samostatného Československa (1918) nepřihlásila k československé národnosti, a proto se na ni vztahovaly po válce dekrety. 1/3 zámku připadla národní správě. Celý zámek byl zkonfiskován 10. 6. 1950.[2]
1950–2019: zámek zestátněn
editovatV letech 1950 - 1957 na zámku sídlila Československá obec sokolská. Po jejím zrušením zde sídlily dva internáty, nejprve internát textilní školy v Ústí nad Orlicí a od roku 1984 internát železniční školy v České Třebové.[2]
Po roce 1993 sloužila budova jako výchovný ústav pro problémové dívky. V roce 1997 poškodily zámek povodně. Provoz ústavu byl přerušen až v roce 2013, když spadl nad hlavním schodištěm strop.[3] Jednu z dívek údajně zasáhly padající trosky, nicméně nedošlo k vážnějšímu zranění.
Od roku 2014 byl zámek opuštěný a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových ho několikrát nabízel v dražbě. Ucpané okapní svody zničily čelní fasádu. Měděné parapety i mosazné kliky z interiéru byly ukradeny. V nevětrané budově se rozrostla dřevomorka. V roce 2019 po 4. kolech dražby získal zámek lékař Pavel Skalický, který plánuje budovu spolu s přáteli zachránit, rekonstruovat a částečně zpřístupnit veřejnosti.[4]
Reference
editovat- ↑ a b zámek - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-12-24]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l OČENÁŠ, Jakub. Zámek Brandýs nad Orlicí, Od domu správce panství po bohaté sídlo buržoazie. zámek Brandýs nad Orlicí: [s.n.], 2024.
- ↑ TYDEN.CZ. Zámek v Brandýse nad Orlicí má nového majitele. TÝDEN.cz [online]. 2019-11-29 [cit. 2020-12-24]. Dostupné online.
- ↑ VETEŠKA, Lukáš. UZSVM.cz. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových [online]. [cit. 2020-12-24]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zámek Brandýs nad Orlicí na Wikimedia Commons
