Josef z Trauttmansdorffu
František Josef Ferdinand hrabě z Trauttmansdorffu (německy Franz Josef Ferdinand Graf von und zu Trauttmansdorff-Weinsberg; 19. února 1788 Brusel – 22. srpna 1870 Obříství)[2][1] byl rakouský šlechtic a diplomat, patřil ke knížecí větvi rodu Trauttmansdorffů.
| Josef hrabě z Trauttmansdorff-Weinsbergu | |
|---|---|
 | |
| Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady | |
| Ve funkci: 18. dubna 1861[1] – 22. srpna 1870 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Předchůdce | Panská sněmovna zřízena v roce 1861 Únorovou ústavou |
| C. k. tajný rada | |
| Ve funkci: 1832 – 22. srpna 1870 | |
| Panovník | František I., Ferdinand I., František Josef I. |
| Rakouský vyslanec v Prusku | |
| Ve funkci: 1827 – 1849 | |
| Panovník | František I., Ferdinand I., František Josef I. |
| Předchůdce | Štěpán Zichy |
| Nástupce | Anton Prokesch von Osten |
| Rakouský vyslanec v Bavorsku | |
| Ve funkci: 1820 – 1827 | |
| Panovník | František I. |
| Předchůdce | Johann Wessenberg-Ampringen |
| Nástupce | Kaspar Spiegel-Diesenberg |
| Rakouský vyslanec ve Württembersku | |
| Ve funkci: 1818 – 1820 | |
| Panovník | František I. |
| Předchůdce | Rudolf Lützow |
| Nástupce | Jiří Antonín Thurn-Valsássina |
| Rakouský vyslanec v Bádensku | |
| Ve funkci: 1815 – 1818 | |
| Panovník | František I. |
| Předchůdce | Antonín Apponyi |
| Nástupce | Antonín Pálffy |
| Císařský komorník | |
| Ve funkci: 1810 – 22. srpna 1870 | |
| Panovník | František I., Ferdinand I., František Josef I. |
| Narození | 19. února 1788 Brusel nebo Brusel |
| Úmrtí | 22. srpna 1870 (ve věku 82 let) Obříství  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Trauttmansdorffská hrobka v Horšovském Týně |
| Choť | (1821) Josefa Károlyiová (1803–1863) |
| Rodiče | Ferdinand z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1749–1827) a Marie Karolína z Colloreda-Walsee (1752–1832) |
| Děti | 1. Karolína (1823–1884) 2. Ferdinand (1825–1896) 3. Františka (1827–1856) 4. Josefína (1835–1894) |
| Příbuzní | bratr: Jan Nepomuk z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1780–1834) snacha: Marie Františka z Lichtenštejna (1834–1909) zeť: Zikmund Berchtold z Uherčic (1834–1900) vnuk: Leopold Berchtold (1863–1942) vnuk: Karel Ferdinand z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1864–1910) vnučka: Josefína z Trauttmansdorff-Weinsbergu, provd. Westphalenová z Fürstenbergu (1866–1936) |
| Profese | diplomat a politik |
| Ocenění | velkokříž Leopoldova řádu (1849)[2] rytíř řádu Železné koruny 1. třídy (1836)[2] |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Od mládí působil v diplomatických službách, po napoleonských válkách byl vyslancem v několika německých zemích, svou kariéru završil jako dlouholetý vyslanec v Prusku (1827–1849). Před odchodem do výslužby zakoupil s manželkou několik panství v Čechách (Obříství, Lipnice nad Sázavou), kde se poté trvale usadil. V diplomacii se uplatnili i mnozí příbuzní, vnuk hrabě Leopold Berchtold byl rakousko-uherským ministrem zahraničí.
Životopis
editovat
Pocházel ze šlechtického rodu Trauttmansdorffů,[3] byl třetím synem knížete Ferdinanda z Trauttmansdorffu (1749–1827) a jeho manželky Marie Karolíny, rozené Colloredové (1752–1832). Narodil se v Bruselu, kde byl jeho otec tehdy místodržitelem. Josef díky otci od svých devatenácti let působil v diplomatických službách a již v závěru napoleonských válek získal svůj první post vyslance (v letech 1815–1818 byl rakouským vyslancem v Bádenském velkovévodství). V letech 1818–1820 byl vyslancem ve Württemberském království a poté v letech 1820–1827 vyslancem v Bavorsku. V rámci rakousko-pruských vztahů měl pak dlouholetou důležitou úlohu jako vyslanec v Prusku (1827–1849). Vyslanecký post v Berlíně opustil v revolučním roce 1849 a od té doby žil v soukromí. Byl c. k. tajným radou (1832),[2] komořím (1810)[2] a čestným rytířem Maltézského řádu, v roce 1861 byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny.[2]
Majetek
editovatOd roku 1847 byl majitelem velkostatku Obříství ve středních Čechách, místní zámek nechal upravit jako letní sídlo a také zde zemřel.[4] Jeho manželka již předtím v roce 1842 koupila panství Lipnice nad Sázavou, pro které vzápětí dosáhla rozšíření městských privilegií.[5] Jejich potomkům od roku 1863 patřil navíc velkostatek Koryčany na jižní Moravě.
Rodina
editovatV Praze se 16. října 1821 oženil s hraběnkou Josefou Károlyiovou (7. listopadu 1803 Vídeň – 9. května 1863 Vídeň), c. k. palácovou dámou, z vlivné uherské šlechtické rodiny Károlyiů, dcerou c. k. komořího hraběte Josefa Károlyiho a Alžběty Valdštejnové.[2] Měli spolu čtyři děti. Syn Ferdinand (1825–1896) byl též diplomatem, později předsedou Panské sněmovny a nejvyšším císařským komořím. Dcera Josefína (1835–1894) byla manželkou hraběte Zikmunda Berchtolda z Uherčic. Jejich syn Leopold Berchtold (1863–1942) byl též diplomatem a v letech 1912–1915 rakousko-uherským ministrem zahraničí. Synovcem Josefovy manželky byl uherský šlechtic a rakousko-uherský diplomat hrabě Alois Károlyi (1825–1889), dlouholetý velvyslanec ve Velké Británii a v Německu.
Jeho starší bratr Jan Nepomuk z Trauttmansdorffu (1780–1834) byl dědicem knížecího titulu a rozsáhlého majetku v Čechách (Horšovský Týn, Jičín), v letech 1812–1834 byl císařským nejvyšším štolbou.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Trauttmansdorff, Josef Graf [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2024-01-15]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c d e f g POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 406.
- ↑ Ottův slovník naučný, díl 25.; Praha, 1906 s. 672
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 337–338
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 3.; Praha, 1998; s. 489–490 ISBN 80-85983-12-5
