Wikipedie

Brom

chemický prvek s atomovým číslem 35
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Další významy jsou uvedeny na stránce Brom (rozcestník).

Brom (též bróm,[2] chemická značka Br, latinsky Bromum) je prvek ze skupiny halogenů, za normálních podmínek toxická, červenohnědá kapalina.

Brom
  [Ar] 3d10 4s2 4p5
79 Br
35
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               
↓ Periodická tabulka ↓
Obecné
Název, značka, číslo Brom, Br, 35
Cizojazyčné názvy lat. Bromum
Skupina, perioda, blok 17. skupina, 4. perioda, blok p
Chemická skupina Halogeny
Koncentrace v zemské kůře 1,62 až 3 ppm
Koncentrace v mořské vodě 67 mg/l
Vzhled Červenohnědá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS 7726-95-6
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost 79,904
Atomový poloměr 120 pm
Kovalentní poloměr 120 pm
Van der Waalsův poloměr 185 pm
Iontový poloměr 195 pm
Elektronová konfigurace [Ar] 3d10 4s2 4p5
Oxidační čísla −I, I, III,IV, V, VII
Elektronegativita (Paulingova stupnice) 2,96
Ionizační energie
První 1139,9 KJ/mol
Druhá 2103 KJ/mol
Třetí 3470 KJ/mol
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustava Kosočtverečná
Molární objem 19,78×10−6 m3/mol
Mechanické vlastnosti
Hustota 3,1028 g/cm3
Skupenství Kapalné
Tlak syté páry 100 Pa při 220K
Rychlost zvuku 206 m/s
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost 0,122 W⋅m−1⋅K−1
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání −7,35 °C (265,8 K)
Teplota varu 58,85 °C (332 K)
Skupenské teplo tání 10,571 KJ/mol
Skupenské teplo varu 29,96 KJ/mol
Měrná tepelná kapacita 75,69 Jmol−1K−1
Elektromagnetické vlastnosti
Elektrická vodivost 1,1×10−10 S/m
Měrný elektrický odpor 7,8×1010 nΩ·m
Standardní elektrodový potenciál 1,065 V
Magnetické chování Diamagnetický
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
R-věty R26, R35, R50
S-věty S1/2, S7/9, S26, S45, S61
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P
77Br umělý 57,04 hodiny ε β+ 1,365 77Se
78Br umělý 6,45 minuty ε β+ 3,574 4 78Se
79Br 50,69% je stabilní s 44 neutrony
80Br umělý 17,68 minuty β− 2,004 4 80Kr

ε β+ 1,870 5 80Se
81Br 49,31% je stabilní s 46 neutrony
82Br umělý 35,3 hodiny β− 3,093 82Kr
83Br umělý 2,40 hodiny β− 0,972 83Kr
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Cl
⋏
Selen ≺ Br ≻ Krypton
⋎
I

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

editovat

Brom je velmi reaktivní prvek, který se ochotně slučuje s většinou prvků periodické soustavy. Byl objeven roku 1826 Antoinem Balardem.

Výskyt a výroba

editovat
 
Zatavená ampule bromu pro studijní účely

Na Zemi je brom přítomen pouze ve formě sloučenin, většina z nich je rozpuštěna v mořské vodě a ve vodě některých vnitrozemských jezer (Mrtvé moře, Velké solné jezero). Mineralogicky doprovázejí sloučeniny bromu analogické sloučeniny chloru, ovšem pouze ve velmi nízkých koncentracích.

Relativní zastoupení bromu v zemské kůře i ve vesmíru je velmi nízké. V zemské kůře je brom přítomen v koncentraci 2–3 ppm (mg/kg). V mořské vodě, kde se vyskytuje většina bromu přítomného na Zemi, dosahuje jeho koncentrace průměrné hodnoty 67 mg/l. Předpokládá se, že ve Vesmíru na 1 atom bromu připadá 1 miliarda atomů vodíku.

Brom se průmyslově vyrábí chlorováním mořské vody, popř. solanky (koncentrovaného roztoku mořské soli) při pH kolem 3,5. Vyloučený elementární brom se z vody odstraňuje probubláním proudem vzduchu a následnou kondenzací ochlazením par.

Sloučeniny a využití

editovat

Elementární brom je velmi silné oxidační činidlo. Je značně toxický. Díky poměrně nízkému bodu varu se rychle odpařuje a jeho páry ve vyšších koncentracích mohou způsobit smrt zadušením, i v nižších koncentracích však poškozují pokožku a především oči.

Ve sloučeninách se brom vyskytuje v mocenství Br−, Br+, Br3+, Br5+ a Br7+.

V každém z uvedených mocenství vytváří brom příslušnou kyselinu.

Praktický význam mají pouze soli některých z uvedených kyselin. Např. nerozpustný bromid stříbrný, AgBr, nachází využití ve fotografickém průmyslu. V První světové válce byl díky jeho iritačním vlastnostem od roku 1915 ojediněle společně s ostatními více běžnými látkami (bromaceton, xylylbromid) testován jako otravný plyn.

Mezi další sloučeniny bromu patří např. bromoform.

Průmyslové se využívají některé bromované sloučeniny jako tzv. zhášeče nebo zpomalovače hoření, jde např. o polybromované difenyletery (PBDE), hexabromcyklododekan (HBCD), polybromované bifenyly (PBB) a bromované bisfenoly (například tetrabrombisfenol A).[3]

Brom obsahují i některé léky, např. bromhexin, ambroxol.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Bromine. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Internetová jazyková příručka: brom [online]. Jazyková poradna ÚJČ AV ČR [cit. 2023-12-23]. Dostupné online. 
  3. ↑ Miroslav Šuta: Bromované zpomalovače hoření a jejich rizika Archivováno 24. 5. 2011 na Wayback Machine., Odpady, 13.6.2005

Literatura

editovat
  • Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
  • Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Brom&oldid=24506545“