Zebřička pestrá
Zebřička pestrá (Taeniopygia castanotis)[2] , též zebřička šedá nebo také pásovník šedý je dnes nejrozšířenějším a nejznámějším druhem astrildovitých ptáků ve střední části Austrálie. Je populární také jako klecový pták.
 Zebřička pestrá | |
|---|---|
 samec | |
 samice | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | astrildovití (Estrildidae) |
| Rod | zebřička (Taeniopygia) |
| Binomické jméno | |
| Taeniopygia castanotis Vieillot, 1817 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
editovatOzývá se zvuky připomínajícími pískání hračky. Dorůstá 10 cm, samec je pestře zbarven, má rezavé tváře, jemně vlnkovanou hruď oddělenou od bílého bříška černou podkovou a kaštanové boky s jemnými bílými tečkami. samice je oproti němu méně pestrá. Obě pohlaví mají černobílou uzdičku, černobíle pruhovaný ocas a oranžově červený zobák a nohy. Mladí jsou zbarveni jako samice ale mají černý zobák a nohy. Byla vyšlechtěna řada barevných mutací, například bílá, černolící nebo stříbrná.
Výskyt
editovatVyskytuje po celém australském kontinentě pouze s výjimkou nejchladnějších a příliš vlhkých oblastí na severu a jihu.[3] Člověkem však byla zavlečena i na Portoriko a do Portugalska. Obývá širokou škálu krajin, nejhojněji se však vyskytuje ve stepích s roztroušeným porostem stromů a keřů[4], areál často zasahuje do těsné blízkosti lidských obydlí.[5] Ptáci žijí v hejnech a dlouho se obejdou bez vody.
Příbuzný druh zebřička ostrovní (Taeniopygia guttata)[6][7] byla dříve považována za poddruh zebřičky pestré. Obývá Malé Sundy a pravděpodobně se vyvinula ze zebřiček žijících v Austrálii, které sem byly z pevniny odváty přes oceán během Pleistocénu.[8]
Chov
editovatPro chov zebřiček je vhodná jak voliéra, tak klec. Druh je snášenlivý a nenáročný, vhodný i pro začínajícího chovatele. Minimální rozměry klece pro pár jsou 70 × 40 × 50 cm. Venkovní voliéra by měla mít vnitřní zálet jako úkryt před nepřízní počasí, kam se mohou zebřičky ukrýt na noc. Vzhledem k družnosti zebřiček by se nikdy neměly chovat jednotlivě, vždy minimálně ve dvojici.
Jako krmení zebřiček se hodí různé druhy prosa a předložené klasy běžných obilovin a trav, z nichž si samy vyloupou semena. Další důležitou součástí jejich stravy je ovoce a zelenina, zejména jablka, salátová okurka, strouhaná mrkev, banány, hrozny, hlávkový salát. Nenahraditelným zdrojem minerálů jsou rozdrcené vaječné skořápky kura domácího. Dále mají v oblibě ptačinec žabinec, pampelišku, sedmikrásku a kokošku pastuší tobolku, dále pomněnku, řeřišnici, jitrocel, řebříček, šťovík a pelyněk černobýl. Z většiny zmíněných rostlin sbíráme pouze semeníky s polozralými semeny.
Ke hnízdění je vhodné předložit pletenou kukaň nebo budku o rozměrech 15 × 15 × 15 cm a materiál na stavbu hnízda – například seno a bavlněná vlákna. Samice snese nejčastěji pět vajec[9], na kterých sedí 14 až 16 dní.[10] Mladé zebřičky opouštějí hnízdo po 17 až 18 dnech,[4] potravu jsou schopny samy přijímat ve věku 35 dní a sociálně jsou závislé na rodičích do věku 36 až 50 dní, ve kterém se vyvíjí šat dospělých.[11] Páry tvoří ve věku 80 dnů, kdy také pohlavně dospívají.[11] Obvykle žijí 5 až 9 let, ale mohou dosáhnout věku až 12 let. [12]
Galerie
editovat-
mláďata -
budky
.jpg)
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Australian Zebra Finch na anglické Wikipedii.
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ CLAYTON, N.S.; BIRKHEAD, T. Consistency in the Scientific Name of the Zebra Finch. Auk. 1989, s. 750. Dostupné online.
- ↑ Zann 1996, s. 19
- ↑ a b PAYNE, R. Australian Zebra Finch (Taeniopygia castanotis) [online]. Redakce del Hoyo Josep. Barcelona, Spain: Lynx Edicions, 2018 [cit. 2018-08-05]. Dostupné online.
- ↑ Zann 1996, s. 27
- ↑ IOC World Bird List 12.1 [online]. [cit. 2022-01-29]. Dostupné online. DOI 10.14344/ioc.ml.12.1. (anglicky)
- ↑ OLSSON, Urban; ALSTRÖM, Per. A comprehensive phylogeny and taxonomic evaluation of the waxbills (Aves: Estrildidae). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2020-05-01, s. 106757. Dostupné online. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2020.106757. (anglicky)
- ↑ Zann 1996, s. 9–10
- ↑ Zann 1996, s. 335
- ↑ HAUBER, Mark E. The Book of Eggs: A Life-Size Guide to the Eggs of Six Hundred of the World's Bird Species. Chicago: University of Chicago Press, 1 August 2014. Dostupné online. ISBN 978-0-226-05781-1. S. 640.
- ↑ a b ZANN, Richard; RUNCIMAN, David. Survivorship, dispersal and sex ratios of zebra finches Taeniopygia guttata in southeast Australia. Ibis. 2008, s. 136–143. ISSN 0019-1019. DOI 10.1111/j.1474-919X.1994.tb01077.x.
- ↑ White, R.; FRASER, A. Taeniopygia guttata [online]. University of Michigan, 2007 [cit. 2009-07-22]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zebřička pestrá na Wikimedia Commons - Kukačky, které nejsou kukačky.- časopis ABC, 8. září 2010
- Zebřička v ZOO Liberec Archivováno 10. 9. 2011 na Wayback Machine.
