Vysídlení Benešovska, Neveklovska a Sedlčanska

Vysídlení obyvatel Benešovska, Neveklovska a Sedlčanska se uskutečnilo v letech 1942 až 1944. Na území mezi Vltavou a Sázavou vymezeném těmito řekami, státní silnicí č. 3, železniční tratí Praha - Tábor, železniční tratí OlbramoviceSedlčany a silnicí Sedlčany – Příbram vznikl výcvikový prostor Waffen-SS na Benešovsku (SS-Truppenübungsplatz Beneschau, později přejmenovaný na SS-Truppenübungsplatz Böhmen, tj. „Výcvikový prostor SS Čechy“) o rozloze 441 km².[1] Vysídlení proběhlo v několika etapách a zasáhlo na 70 politických obcí, 180 osad a 30 000 lidí.

Lidé bez domova, sousoší vytvořené v roce 1978 BřetislavemMilanem Bendovými na paměť násilného vyklizení Sedlčanska. Je umístěno na Sukově náměstí v Sedlčanech

Germanizační plány

editovat
 
Výcvikový prostor jednotek SS ve středních Čechách 1942–1945
     Výcvikový prostor

Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 započali Němci s „konečným řešením české otázky“. V první fázi šlo o vytvoření oblastí, ze kterých mělo být stávající české obyvatelstvo vysídleno a nahrazeno německým. V srpnu 1940 oznámili svoje rozhodnutí rozšířit stávající vojenská cvičiště v Milovicích, v Brdech a na Vyškovsku a s jeho realizací započali v roce 1941. Po nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora se urychlily přípravy vysídlení dalších oblastí. Jako první byl vybrán prostor, který ležel ve středu české části Protektorátu, a jeho germanizací mělo vzniknout německé území uprostřed souvislého českého osídlení. Součástí plánu bylo i úplné vystěhování Benešova, ze kterého se mělo stát SS-Stadt Böhmen.[2] Současně vznikly rámcové plány na vytvoření souvislého německého osídlení od Plzně až k Jihlavě, které měly být zahájeny následně.[3]

Historické souvislosti

editovat

Vymezování hranic oblasti začalo koncem roku 1941 a omezené informace o plánu unikly mezi obyvatelstvo počátkem roku 1942. Vysídlení velké oblasti bylo generální zkouškou pro další plány. Realizace byla zahájena počátkem roku 1942, kdy se válečné události vyvíjely pro Německo velmi nadějně. Vlastní vysídlování začalo až po atentátu na Heydricha. Plán byl dokončen v roce 1944 za vojenské situace, která byla zcela opačná než při jeho zahájení.

Právní rámec

editovat

První vysídlení bylo nařízeno dne 14. března 1942 vyhláškou Okresního úřadu v Benešově č.j. 325/pres. Vyhláška se odvolávala na článek 3 zákona o právu vyvlastňovat pozemky při zřizování vojenských objektů a cvičišť ze dne 14. července 1927, což byl původní československý zákon přejatý do právního řádu Protektorátu. Zároveň byla zřízena přesídlovací kancelář v Benešově, která pak řídila další vysídlování. K tomu vydávala vlastní vyhlášky, z nich některé se dále odvolávaly na zákon ze dne 29. března 1935 o vyvlastnění k účelům obrany státu a na říšský zákoník I.S.467 o získávání půdy pro účely branné moci. K vyvlastnění mělo dojít za náhradu a výše odškodnění měla být určena při smírčím jednání.[3]

Realizace

editovat
 
Jedna z prvních vyhlášek

Vyhláškou ze 14. března 1942 byla určena první etapa vysídlení (v německých textech nazývaná zóna[4]). Aby bylo možno vystěhování lépe řídit, byly zřizovány pobočky přesídlovací kanceláře, a to nejprve v Netvořicích, po jejich vysídlení v Čerčanech a následně i v Sedlčanech. Přesídlenci byli povinni si nalézt nové ubytování sami mimo území cvičiště. Většina se snažila ubytovat někde poblíž, ale nakonec hledali ubytování po celém Protektorátu. Nejobtížnější bylo najít volnou zemědělskou usedlost, ať už ke koupi nebo pronájmu. K vyhledání ubytování napomáhal Ústav pro péči o přistěhovalce, který byl původně zřízen po Mnichovské dohodě pro obyvatele, kteří museli odejít z pohraničí. Ústav pomocí dotazníku o ubytovacím prostoru zjišťoval u obecních úřadů volné prostory a tyto prostory pak přesidlovací kancelář nabízela přesídlencům. V případě zájmu vydala kancelář majiteli takového prostoru ubytovací příkaz. Přesídlenci získali domovské právo v obci, kam se přistěhovali poprvé.[3]

 
Průběh vysídlení Neveklovska

Podmínky vysídlení se lišily podle jednotlivých etap. Zprvu bylo vysídlencům povoleno si s sebou odvézt veškeré movité věci. Později byli nuceni veškerý majetek ponechat na místě. Vysídlení měli nárok na náhradu výloh na stěhování jedné usedlosti ve výši 1500 korun (K) + 2 % její odhadní ceny a měli být odškodněni za ponechaný majetek. Ten byl narychlo oceňován – např. za pozemky se přiznávalo podle velikosti usedlosti od 1000 do 1250 říšských marek (RM) za hektar, za budovy podle stavebního stavu od 15 do 60 RM za zastavěné plochy. Proplácelo se nejvýše 80 % ceny, zbytek zůstal jako záruka za případné závady. Celkem bylo přiznáno odškodnění ve výši 297 392 367,80 K.[3] Ve skutečnosti nebyli odškodněni všichni, protože část občanů vyjádřila odmítnutím odškodného svůj nesouhlas s vyvlastněním.[5]

Stěhovací plány se často měnily a doplňovaly, což mělo za následek nesrovnalosti ve vyhláškách přesídlovací kanceláře. Z obcí mělo být vysídleno veškeré obyvatelstvo, kromě těžko nahraditelných profesí jako např. kominíci. Tento plán byl dodržen pouze u některých obcí, převážně z I. zóny. Méně kvalifikovaná pracovní síla měla být nahrazena vězni z koncentračních táborů. Toto schéma muselo být opuštěno, protože přineslo naprostý hospodářský neúspěch,[6] neboť vzniklý pokles zemědělské produkce byl ve válečné době nenahraditelný. Proto z dalších zón byly intenzivně vysídleny pouze obce se strategickým významem. V ostatních obcích mohla zůstat větší část obyvatel, ovšem pouze jako námezdní pracovní síla. Národně socialistický charakter okupačního režimu dokládá skutečnost, že vystěhováni byli především majitelé polností, kdežto dělníků se vysídlení dotklo jen v menší míře.[7] Ani tito obyvatelé však nezůstali ve svých domovech a byli nuceni se stěhovat, a to i vícekrát.[5]

Po skončení války se během května 1945 vraceli domů ti, kteří nebyli vysídleni. Většina ostatních se vracela na přelomu let 1945/1946. Část obyvatel, především vlastníci zcela zničených usedlostí, se již nevrátila a mnozí se přestěhovali do oblastí, ze kterých byli odsunuti Němci.

 
Podíl vysídlených z původního obyvatelstva[4]
     0 %
     0 – 25 %
     25 – 50 %
     50 – 75 %
     75 – 100 %
                     Hranice cvičiště                     Hranice vysídlení

Údaje o počtech se v literatuře liší. Podle sčítání lidu v roce 1930 na území žilo 24 905 obyvatel;[2] před vystěhováním zde bydlelo 29 831 osob,[3] tj. 8 619 rodin[4] v 5 582 domech.[4] Prostor cvičiště během vysídlení opustilo 17 647 osob.[3]

V tabulce je uveden seznam všech sídel, která jsou v pramenech uváděna, jde o 73 politických obcí (z toho 14 částečně) a 180 osad z pěti soudních okresů.[p 1] Některé obce byly vystěhováním dotčeny jen okrajově (např. Hrachov, kde byla vystěhována část osady Buzice, zaniklé po výstavbě Slapské přehrady). Zřízené cvičiště zasahovalo mimo to i do katastru obcí Bezmíř, Kosova Hora, Mrač, Solopysky a Tomice, ale šlo o území bez osídlení. Naproti tomu nebyly vůbec vystěhovány osady Brodce a Zbořený Kostelec z obce Pecerady, které ležely uvnitř území, a to proto, že většina jejich obyvatel pracovala v blízké továrně Jawa, jež byla převedena na zbrojní výrobu.[8] V Sedlčanech[7] a Benešově (236 domů[4] v jižní části ohraničené silnicí a nádražím a k němu přilehlému obytnému bloku[3]) byli vystěhování i obyvatelé žijící mimo hranice cvičiště.

Obec Včetně osad Datum vystěhování Zóna Soudní okres Poznámka
Blaženice Měřín 1942-09-15 I. Neveklov
Dalešice 1942-09-15 I. Neveklov
Hostěradice Rakousy 1942-09-15 I. Jílové
Hradištko Pikovice, Brunšov 1942-09-15 I. Jílové
Jablonná Nebřich 1942-09-15 I. Neveklov
Kamenný Přívoz 1942-09-15 I. Neveklov část obce
Krňany 1942-09-15 I. Neveklov
Podělusy 1942-09-15 I. Neveklov
Rabyně Loutí, Nedvězí 1942-09-15 I. Neveklov
Teletín 1942-09-15 I. Neveklov
Třebsín Závist 1942-09-15 I. Neveklov
Tuchyně Lhota, Maskovice 1942-09-15 I. Neveklov obec ve dvou zónách
Vysoký Újezd Větrov 1942-09-15 I. Neveklov
Břežany Vensov 1942-10-15 I. Neveklov
Lešany Nová Ves 1942-10-15 I. Neveklov
Bělice Netluky 1943-04-01 II. Neveklov
Bukovany Vidlákova Lhota, Buková Lhota 1943-04-01 II. Benešov
Chářovice Dunávičky 1943-04-01 II. Neveklov
Chleby Dunávice 1943-04-01 II. Neveklov
Chrášťany Benice, Černíkovice, Lipka, Ouštice, Soběšovice 1943-04-01 II. Neveklov
Konopiště Chlístov, Zbožnice, Žabovřesky 1943-04-01 II. Benešov obec ve dvou zónách
Krusičany Hamry 1943-04-01 II. Neveklov
Nespeky pouze osada Hvozdec 1943-04-01 II. Benešov část obce
Netvořice 1943-04-01 II. Neveklov
Pecerady Hůrka, Větrov 1943-04-01 II. Benešov
Poříčí nad Sázavou 1943-04-01 II. Benešov část obce
Stranný Mlékovice, Radslavice 1943-04-01 II. Neveklov obec ve dvou zónách
Tuchyně Všetice 1943-04-01 II. Neveklov obec ve dvou zónách
Týnec nad Sázavou 1943-04-01 II. Benešov část obce
Úročnice 1943-04-01 II. Benešov
Václavice Vatěkov 1943-04-01 II. Benešov
Benešov 1943-04-15 Benešov část obce na západ od trati
Sedlčany 1943-08-01 Sedlčany
Červený Hrádek Lhotka, Vítěž 1943-10-31 IV. Sedlčany část obce
Dublovice 1943-10-31 IV. Sedlčany
Hořetice Brdečný, Hodětice, Hůrka 1943-10-31 IV. Neveklov
Hrachov pouze osada Buzice 1943-10-31 IV. Sedlčany část obce
Kňovice Kňovičky, Úsuší 1943-10-31 IV. Sedlčany
Křepenice 1943-10-31 IV. Sedlčany
Líchovy Bučily, Zvírotice 1943-10-31 IV. Sedlčany část obce
Nalžovice Chlum, Nová Ves 1943-10-31 IV. Sedlčany
Nalžovické Podhájí Hluboká, Oboz 1943-10-31 IV. Sedlčany
Osečany Velběhy 1943-10-31 IV. Sedlčany obec ve dvou zónách
Prosenická Lhota Břišejov, Luhy, Prosenice 1943-10-31 IV. Sedlčany obec ve dvou zónách
Příčovy 1943-10-31 IV. Sedlčany
Radíč Dubliny, Hrazany, Žďár 1943-10-31 IV. Sedlčany
Sestrouň Hradišťko, Zberaz 1943-10-31 IV. Sedlčany
Suchdol 1943-10-31 IV. Sedlčany
Štětkovice Chrastava 1943-10-31 IV. Sedlčany část obce, obec ve dvou zónách
Blažim 1943-12-31 III. Neveklov
Bystřice 1943-12-31 III. Benešov část obce na západ od trati
Jírovice Hůrka, Chvojen, Jarkovice, Semovice 1943-12-31 III. Benešov
Konopiště Pomněnice 1943-12-31 III. Benešov obec ve dvou zónách
Krchleby 1943-12-31 III. Neveklov
Křečovice Skrýšov, Zhorný 1943-12-31 III. Neveklov
Nahoruby Poličany 1943-12-31 III. Neveklov
Nesvačily Petrovice 1943-12-31 III. Benešov
Neštětice Doloplazy, Chvojínek 1943-12-31 III. Neveklov
Neveklov Dubovka 1943-12-31 III. Neveklov
Osečany Paseky 1943-12-31 III. Sedlčany obec ve dvou zónách
Přibyšice Kožlí 1943-12-31 III. Benešov
Stranný Borovka, Břevnice, Heroutice, Hůrka Kapinos, Spolí, Tloskov, Zádolí, Zárybnice 1943-12-31 III. Neveklov obec ve dvou zónách
Tisem 1943-12-31 III. Benešov
Tvoršovice Mlýny 1943-12-31 III. Benešov
Vlkonice Strážovice 1943-12-31 III. Neveklov
Zahrádka Bezejovice, Dlouhá Lhota, Libeč, Zaječí, Zálesí 2. díl 1943-12-31 III. Neveklov
Zderadice Mstětice, Řehovice, Tikovice, Vráce, Záhoří 1943-12-31 III. Neveklov
Živohošť Ústí 1943-12-31 III. Neveklov část obce
Božkovice Radošovice, Tožice 1944-04-01 V. Votice
Drachkov Zahořany 1944-04-01 V. Votice
Křešice pouze osady Podolí, Slavkov 1944-04-01 V. Votice část obce
Maršovice Podmaršovice, Zálesí 1. díl 1944-04-01 V. Neveklov
Minartice Sledovice 1944-04-01 V. Votice
Olbramovice pouze osada Zahradnice 1944-04-01 V. Votice část obce
Prosenická Lhota Klimětice 1944-04-01 V. Sedlčany obec ve dvou zónách
Rudoltice Hůrka, Libohošť, Manělovice 1944-04-01 V. Votice
Šebáňovice Sedlečko, Strnadice 1944-04-01 V. Neveklov
Štětkovice Bořená Hora 1944-04-01 V. Sedlčany část obce, obec ve dvou zónách
Vrchotovy Janovice Braštice, Janovice, Mrvice 1944-04-01 V. Votice část obce

Vysídlení v literatuře

editovat

O osudech obyvatel z vysidlované oblasti pojednává novela Markéty Vrlové (vl. jm. RNDr. Eva Hertlová) Psané skály, vydaná roku 1949 a 1992.[9] Kniha se dočkala rozhlasového zpracování v roce 2005.[10]

Poznámky

editovat
  1. Zdrojem pro tabulku byly jednotlivé vyhlášky. Ty však obsahují věcné chyby. Například Tloskov je v nich uváděn jako osada obce Stranný, přestože byl součástí politické obce Neveklov.

Reference

editovat
  1. SS - Truppenűbungsplatz Beneschau bei Prag (maßstab 1:10 000). Prag: [s.n.], 1944. (německy) 
  2. a b HERTL, Jan. Dějiny vystěhovaného kraje mezi Vltavou a Sázavou za okupace v letech 1942-1945. In: TYWONIAK, Jiří. Sborník vlastivědných prací z Podblanicka. Praha: [s.n.], 1957.
  3. a b c d e f g STANĚK, Stanislav. Evakuace území mezi Vltavou a Sázavou za okupace. In: Sborník vlastivědných prací z Podblanicka. Praha: [s.n.], 1973.
  4. a b c d e Historie vzniku výcvikového prostoru [online]. Obec Úročnice, 2008-02-14 [cit. 2023-06-15]. Část 1.. 
  5. a b A-PRO. Mezi řekami – Vystěhování Neveklovska [DVD]. 2008. 
  6. Historie [online]. Obec Křečovice [cit. 2023-06-15]. Kapitola II. světová válka. Dostupné online. 
  7. a b PAVELKA, Jan. Sedlčany byly vystěhovány. Příprava vydání Vlastimil Kundrlík. Sedlčany: Městský úřad Sedlčany, 1993. 34 s. 
  8. Město Týnec nad Sázavou: Kniha o Týnci. www.mestotynec.cz [online]. [cit. 2009-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-05. 
  9. VRLOVÁ, Markéta. Psané skály. 2.. vyd. Praha: Práh - Martin Vopěnka, 1992. 172 s. 
  10. www.radioservis-as.cz [online]. www.radioservis-as.cz [cit. 2016-05-07]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • HAAS, Antonín. Prameny k dějinám vysídlených území v tzv. Protektorátu Čechy a Morava / Cvičiště SS na Benešovsku, Neveklovsku a Sedlčansku. In: Acta regionalia. Praha: Společnost přátel starožitností, 1965. S. 128–135.
  • NERADOVÁ, Jitka. Odnikud nikam. [s.l.]: Jalna, 2009. 181 s. ISBN 978-80-86396-39-2.  Příběh rodiny z Ouštic (centrum vystěhované oblasti)

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat