Germanizace, také poněmčování, označuje šíření německého obyvatelstva, jazyka a kultury na ovládaných územích, jejichž obyvatelé nebyli Němci.

Historický vývoj

editovat

Ve středověku

editovat

Germanizace se objevuje poprvé ve středověku, kdy ze strany germánských kmenů docházelo ke germanizaci polabských Slovanů. Později, v 11. až 14. století, proběhla velká vlna německé kolonizace střední a východní Evropy – Ostsiedlung. V průběhu této kolonizace byla v českých zemích Němci osídlena hlavně pohraniční území a města.

V době absolutismu a centralizace moci

editovat

Germanizace se dále objevuje v době 17. století, kdy je postupně germanizována oblast Čech a Moravy, stejně jako i jiných částí tehdejšího Rakouska (Slovinsko aj.). Proti germanizaci se postavilo české národní obrození, které se pokoušelo – a nakonec úspěšně – zvrátit situaci. I přesto však germanizační tlaky, nejsilnější v 18. století, neustoupily. Skončily v podstatě až s rozpadem Rakouska-Uherska v roce 1918; v Německu byl zase silný tlak na slovanské národy na severu země, z nichž se podařilo přežít v podstatě jen Lužickým Srbům a Polákům.

Za nacismu

editovat
 
Sudetští Němci přetírají český název města Šumperk po okupaci v roce 1938

Po první světové válce se naopak situace obrátila ve prospěch dříve utlačovaných národů proti Němcům. Dalším zvratem se stala druhá světová válka, kdy v rámci ideologického šíření německé kultury jako té nejdokonalejší byla germanizace plánovaně uplatňována v podrobených zemích (Francie, Československo, Jugoslávie a další); děti byly odebírány rodičům na převýchovu a též byly vypracovány plány odsunu původního obyvatelstva do oblastí od Říše velmi vzdálených. K odstranění slovanských národů z Česka (v rámci konečného řešení české otázky), Polska a evropské části Sovětského svazu, zčásti formou germanizace, a k jejich náhradě Němci byl vytvořen Generalplan Ost.[1] S porážkou Německa roku 1945 se s germanizací přestalo jako se symbolem nacismu; v NDR byla zajištěna jistá práva například Lužickým Srbům, v Rakousku v jižním pohraničí byly také zavedeny dvojjazyčné (německo-slovinské) nápisy.

Reference

editovat

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat