Wikipedie

Vamberk

město v okrese Rychnov nad Kněžnou v Královéhradeckém kraji
(přesměrováno z Vamberk (okres Rychnov nad Kněžnou))

Vamberk (německy Wamberg) je město na východě Čech v okrese Rychnov nad Kněžnou v Královéhradeckém kraji, pět kilometrů jižně od Rychnova nad Kněžnou. Leží v podhůří Orlických hor na řece Zdobnici. Žije zde přibližně 4 700[1] obyvatel. Vamberk je proslavený především svojí ručně paličkovanou krajkou. Sousedními obcemi sídla jsou Jahodov, Rychnov nad Kněžnou, Potštejn, Lupenice, Rybná nad Zdobnicí, Záměl, Záchlumí a Doudleby nad Orlicí.

Vamberk
Husovo náměstí
Znak města VamberkVlajka města Vamberk
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecVamberk
Obec s rozšířenou působnostíRychnov nad Kněžnou
(správní obvod)
OkresRychnov nad Kněžnou
KrajKrálovéhradecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°7′3″ s. š., 16°17′27″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel4 676 (2024)[1]
Rozloha21,02 km²[2]
Nadmořská výška320 m n. m.
PSČ517 54
Počet domů1 079 (2021)[3]
Počet částí obce3
Počet k. ú.3
Počet ZSJ7
Kontakt
Adresa městského úřaduHusovo náměstí 1
517 54 Vamberk
podatelna@vamberk.cz
StarostaMgr. Jan Rejzl
Oficiální web: www.vamberk.cz
Vamberk
Vamberk
Další údaje
Kód obce576883
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Sídlo bylo založeno při kolonizaci v prvé polovině 13. století rodem Drslaviců, kteří drželi hrady Potštejn a Litice. Nedávno při archeologickém průzkumu na přelomu let 2023/2024 na stavbě nového obchodního centra na okraji Vamberku nalezli pozůstatky zemědělské usedlosti s hrnčířskými dílnami. Tehdy měl stát v centru dnešního města hrad Waldemberg. Nález pochází z přelomu 13. a 14. století (tj. cca z let 1295–1305). První písemná zmínka o Vamberku pochází z roku 1341[4] a nachází se v listině, kterou se Ješek z Potštejna vzdal ve prospěch českého krále Jana Lucemburského různých statků včetně vsi nazvané německy Waldenburg, tj. zalesněný (lesnatý) kopec. Označuje polohu tehdejšího Vamberka v rozsáhlých pohraničních lesích. Zkomolením jména na Walenberg a dále na Wamberg vzniklo nynější české pojmenování, zaznamenané již v předhusitské době, k roku 1410.[5] Roku 1523 se připomíná zemřelý držitel obce Bohuslav Vamberský z Chrástu a na Vamberce.[6] Od roku 1557 získali Vamberk Percingarové z Bydžína.

 
Město Vamberk, kresba Johanna Venuta z roku 1810

K rozkvětu města přispělo privilegium císaře Matyáše z roku 1616 s právem tří jarmarků a jednoho týdenního trhu, a s povolením vybírat na mostě mýtné. Tvrz se ve městě připomíná naposledy při konfiskaci Percingarova majetku roku 1622. Roku 1627 koupil vamberské panství nizozemský katolický císařský vojenský rada Kašpar Gramb z Grambu, který se v armádě císaře Ferdinanda II. účastnil potlačení stavovského povstání. Jeho manželka Magdaléna po ovdovění, od roku 1633 až do své smrti v roce 1671, vládla na panstvích Vamberk, Potštejn a Kostelec nad Orlicí. Dne 21. září 1637 vydala privilegium, jímž svým poddaným zmírnila robotní povinnosti a nebránila svobodnému provozování řemesel. Roku 1639 se podruhé provdala za Ottu Jindřicha Štose z Kounic. Podle místní legendy přivezla paní Magdalena z rodných Flander umění paličkované krajky. Naučila prý řemeslu vamberské ženy, které je rozšířily v celém regionu. Podle jiné legendy to byly řeholnice řádu voršilek z belgického Lutychu, které po roce 1655 začaly v Čechách dívky vyučovat mimo jiné i paličkování.

Od roku 1654 se ve městě připomíná židovská obec, která roku 1688 zřídila vlastní hřbitov pro Vamberk, Doudleby nad Orlicí a Kostelec nad Orlicí. Při ničivém požáru v květnu 1898 shořela podstatná část farního kostela včetně zvonů.[7]

Za panování Leopolda Libštejnského z Kolovrat na Rychnově od roku 1716 dostali vamberečtí právo obchodu se solí, až na výjimky se mohli vykoupit (osvobodit) od roboty a byli propuštěni z nevolnictví. Významným hospodářským počinem byla stavba Moravsko-polské silnice z let 1839–1841 a následná výstavba kamenného mostu ve Vamberku. Poslední majitel panství, hrabě František Lützow, zemřel roku 1916 a byla pro něj na starém vambereckém hřbitově vystavěna zděná hrobka.

Části města

editovat

Doprava

editovat
 
Letecký snímek města

Vamberk leží na křižovatce silnic I/11 (Hradec Králové – Třebechovice pod Orebem – Týniště nad Orlicí – Častolovice – Žamberk – Jablonné nad Orlicí – Šumperk – Rýmařov – Bruntál – Opava – Ostrava – Havířov – Český Těšín – Třinec – Jablunkov) a I/14 (Náchod – Ústí nad Orlicí). Díky tomu přes město jezdí autobusové spoje spojující Prahu s Orlickými horami a Jeseníky a linky z Náchodska a Podorlicka do Brna. Z místních linek je nejfrekventovanější ta, která spojuje Kostelec nad Orlicí, Doudleby, Vamberk a Rychnov nad Kněžnou a linka do Ústí nad Orlicí.

Železniční doprava zde má menší význam; ve Vamberku funguje od roku 1906 nádraží regionální trati z Doudleb do Rokytnice v Orlických horách, kde jsou v provozu pouze osobní vlaky. Trať má zastávku také v Pekle nad Zdobnicí, která slouží i pro blízký Jahodov. Větší nabídka spojů je v sousedních Doudlebách (trať Týniště nad Orlicí – Letohrad) se spoji do Hradce Králové a Letohradu.

Muzea

editovat

Pamětihodnosti

editovat
 
Socha Immaculaty z mariánského sloupu
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Vamberku.
  • Kostel sv. Barbory – raně barokní hřbitovní kostel z roku 1697, s hřbitovem a rodinnou hrobkou Lützowů
  • Kostel sv. Prokopa – vrcholně barokní stavba z počátku 18. století, postavena na základech gotického kostela, v kryptě se dochovaly proslulé vamberecké mumie ze 17. až 18. století v otevřených rakvích, včetně ostatků hraběnky belgického původu Magdalény Grambové (†1671) s krajkovým límcem (zakladatelka tradice výroby vambereckých krajek)
  • Židovský hřbitov – na Zářečí, volně přístupný, s kamennými náhrobky od roku 1673 do konce 19. století
  • Sousoší Kalvárie s Pannou Marií, Janem a Marií Magdalénou u kostela
  • Boží muka na náměstí: krucifix, na pilíři sochy Panny Marie Bolestné, sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána; na soklu reliéf sv. Václava, na kříži vzadu tesané nástroje Kristova utrpení a dedikace s chronogramem
  • Socha zbičovaného Krista u sloupu, Tyršova ulice 15
  • Socha Ecce homo - odpočívajícího zmučeného Krista, ve farním dvoře
  • Pilíř s reliéfem Panny Marie Pomocné, Josef Melnický (1821), u domu čp. 293[9]
  • Sousoší sv. Anny Samétřetí na pilíři, kolem 1750, u kostela sv. Prokopa
  • Sousoší sv. Anny vyučující Pannu Marii
  • Sloup se sochou Panny Marie Immaculaty; (1699), varianta mariánského sloupu ze Staroměstského náměstí v Praze
  • Socha Mistra Jana Husa z roku 1904, na náměstí
  • Klasicistní kašna se čtyřmi sochami na náměstí
  • Kubiasova vila – moderní vila z roku 1923
  • Kamenný most ve Vamberku – kamenný most přes Zdobnici s osmi sochami českých patronů, autor: Eduard Harnach, postaven v letech 1864–1865
  • Sousoší vdovy s dítětem – památník obětem první světové války, nápis: „Čekali a nedočkali se“

Osobnosti

editovat

Partnerská města

editovat

Fotogalerie

editovat
  •  
    Mariánský sloup a kostel sv. Prokopa
  •  
    Muzeum krajky
  •  
    Kamenný most se sochami
  •  
    Letecký snímek
  •  
    Kostel sv. Prokopa
  •  
    Nádraží

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ Regesta diplomatica necnon epistolaria Bohemiae et Moraviae. Tomus IV, Joseph Emler edidit. Pragae 1892, s. 368, č. 915
  5. ↑ J. Profous, Místní jména v Čechách IV, s. 475, dostupné online [1]
  6. ↑ Archiv český 32, editor Jaromír Čelakovský. Praha 1915, s. 467, č. 4421
  7. ↑ Berger, Miroslav: Farnost svatého Prokopa ve Vamberku v proměnách staletí. České Budějovice 2013, s. 43
  8. ↑ [2]
  9. ↑ MAXOVÁ Ivana, NEJEDLÝ Vratislav, ZAHRADNÍK Zdeněk:Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Rychnov nad Kněžnou. SÚPPOP Praha 1999, s. 101-102; ISBN 80-86234-04-5
  10. ↑ Ігор Мельник, Роксоляна Загайська "Антон Шімзер на кам’яницях і цвинтарях Львова" // Збруч, 16.02.2015

Literatura

editovat
  • Král, Josef František:Paměti města Vamberka nad Zdobnicí. Vamberk 1927; reprint 2012
  • Poslušný Ludvík: Stručné dějiny města Vamberka od nejstarších dob do června 1992; redaktor Eva Povondrová. Vamberk MěÚ 1992
  • Berger, Miroslav: Kdo byl kdo v dějinách Vamberka. Vamberk 2009
  • Berger, Miroslav: Farnost svatého Prokopa ve Vamberku v proměnách staletí. České Budějovice 2013
  • Poslušný, Ludvík: Nové paměti města Vamberka. Město Vamberk, 2010
  • Joachim Bahlcke, Winfried Eberhard, Miloslav Polívka (editoři): Handbuch der historischen Städten. Böhmen und Mähren. Kröner: Stuttgart 1998, S. 646, ISBN 3-520-32901-8.
  • Tomáš Šimek a kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy. Svoboda Praha 1989, s. 515.
  • Maxová Ivana, Nejedlý Vratislav, Zahradník Zdeněk: Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Rychnov nad Kněžnou. SÚPPOP Praha 1999, s. 100-103; ISBN  80-86234-04-5.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vamberk&oldid=24277131“