Wikipedie

Ornitologie

zoologická věda zabývající se studiem ptáků a jejich životem
(přesměrováno z Ornitolog)

Ornitologie (z řeckých slov ornis – pták a logos – věda) je zoologická věda zabývající se studiem ptáků a jejich životem. Odborníci zabývající se ornitologií se nazývají ornitologové.[1]

Tui zpěvný (Prosthemadera novaeseelandiae), Buller, W. L., Historie ptáků Nového Zélenadu, 1873

Historie

editovat
 
Belonovo porovnání lidské a ptačí kostry v jeho knize Book of Birds, 1555
 
Obálka knihy Ornitologie od Ulisse Aldrovandiho, 1599

V historii ornitologie se odráží trendy v historii biologie. Zahrnují přechod od pouhého popisu ptáků k identifikaci vzorců a pochopení procesů s vytvářením modelů.

Člověk pozoroval ptáky od pradávna a kamenné kresby v jeskynních jsou jedny z nejstarších záznamů dokazujících zájem o ptactvo. Ptáci byli důležití také jako zdroj potravin. Ve vykopávkách osady z rané doby kamenné bylo objeveno až 80 druhů kostí ptáků.[2]

Kultury po celém světě mají bohatou slovní zásobu vztahující se k popisu ptáků.[3] Tradiční ptačí jména jsou často založena na podrobné znalosti jejich chování, mnoho jmen je zvukomalebných a jsou stále používána.[4] Znalost tradic je i nadále důležitá, zejména v důsledku jejich významu v ochraně životního prostředí.[5] Většina těchto informací prošla ústní tradicí (viz ethno-ornitologie).[6][7] Lov ptáků rovněž vyžadoval značné znalosti jejich zvyků. Chov drůbeže a sokolnictví se praktikuje od pradávna v mnoha částech světa. Umělé líhnutí drůbeže bylo praktikováno v Číně (246 př. n. l.) a Egyptě (nejméně 400 př. n. l.).[8] Egypťané také ukázali velkou znalost ptáků využíváním ptačích symbolů v hieroglyfech, z nichž mnohé, ač stylizované, jsou stále rozpoznatelné.

Některé z prvních písemných záznamů poskytují cenné informace o minulosti rozdělení druhů. Například Xenofónovy záznamy o výskytu pštrosa v Asýrii (Anabasis, i. 5) ukázaly, že jeho vyhynulého druha našli archeologové v Africe, kde se konaly pštrosí závody. Vedas (1500–800 př. n. l.) se poprvé zmínil o hnízdním parazitismu u kukačky koel (Eudynamys scolopacea).[9] V prastarém umění Číny, Japonska, Persie a Indie se vyskytuje velké množství ilustrací ptáků, kteří jsou zpodobněni s velkou přesností. Tento směr se později vyvinul i v dalších částech světa.

Aristoteles roku 350 př. n. l. ve svém díle Historia Animalium[10] popsal, jakou mají ptáci životnost, jak migrují, pelichá jim peří a kladou vejce. Dopustil se však některých omylů, jako například že vlaštovky hibernují. Zároveň však poznamenává, že jeřábi cestují ze stepí na Scythii do bažin u pramene Nilu.

Myšlenka, že vlaštovka hibernuje, přetrvala v odborných kruzích až do roku 1878, kdy Elliott Coues stejně jako 182 tehdejších publikací uváděl, že proti zimnímu spánku vlaštovek nejsou žádné důkazy a ani to není v rozporu se známou teorií.[11][12] Podobné mylné představy existovaly pokud jde o chov husy bernešky. Jejich hnízda nebyla vidět a tak lidé snadno uvěřili, že berneška vznikla tím, že vyrostla transformací z mušle Pollicipes cornucopia. Myšlenka, která převládala celé 11. století, byla vyvrácena biskupem Geraldem z Walesu (celým jménem Giraldus Cambrensis) v jeho díle Topographia Hiberniae (1187).[13]

Počátky sokolnictví spadají do Mezopotámie a nejstarší záznam pochází z dob panování Sargona II. (722–705 př. n. l.). Sokolnictví přinesli do Evropy až po roce 400 z východu po invazí Hunové a Alané. Fridrich II. Štaufský (1194–1250) se naučil sokolnictví od Arabů v průběhu války v regionu a získal arabskou Moamynovu monografii o sokolnictví. Přeložil tuto knihu do latiny a prováděl pokusy s ptáky ve svém zvěřinci. Zakrýval supům oči a posouval jim potravu, aby na závěr zjistil, že ptáci hledají potravu očima, a ne čichem. Vyvinul metody chovu a tréninku sokolů. Tato studie, na které pracoval téměř 30 let byla zveřejněna roku 1240 jako De Arte Venandi cum Avibus (Umění lovu s ptáky) a je považována za jednu z prvních studií o chovu ptáků.[14]

Využití poznatků ornitologie

editovat

Volně žijící ptáci mají vliv na mnoho lidských činností a zároveň jsou důležitým zdrojem vajec, masa, peří a dalších produktů. Aplikovaná a ekonomická ornitologie mají za cíl snížit škodlivé účinky ptáků a zvýšit zisky z prospěšných druhů.

 
Snovač rudozobý je hlavní zemědělský škůdce v některých částech Afriky.

Role některých druhů ptáků jako škůdce je dobře známá především v zemědělství.[15][16] Ptáci, kteří se živí zrním, jako je snovač rudozobý v Africe, patří nejpočetnějsí ptáky na světě ve společném shánění potravy a jejich hejna mohou způsobit devastaci úrody obilí.[15][16]

Mnoho hmyzožravých ptáků je pro zemědělství velmi užitečných. Řada historických studií o přínosu nebo škodách způsobených ptáky na polích byly provedeny analýzou obsahu žaludku a pozorováním jejich chování při krmení.[17] Moderní studie zaměřené na regulaci ptáků v zemědělství využívá širokou škálu principů z ekologie.[18] Intenzivní "aquakultura" přinesla konflikt mezi člověkem a ptáky, kteří se rybami živí, jako jsou například kormoráni.[19]

Velká hejna holubů a špačků ve velkých městech jsou často považována za obtěžující a techniky, pro snížení jejich populace nebo jejich dopady se neustále inovovují.[20][21] Ptáci jsou významní také v lékařství, kde mají význam jako přenašeči lidských onemocnění jako je například japonská Encefalitida, západonilská horečka a H5N1.[22][23]

Obzvláště velký význam mají škody, které napáchají ptáci v letectví, vzhledem k fatálním důsledkům a způsobeným ekonomickým ztrátám. Bylo odhadnuto, že leteckému průmyslu na celém světě každý rok vznikají škody ve výši 1,2 miliardy amerických dolarů.[24]

Mnoho druhů ptáků přivedl člověk svou činností na pokraj vyhubení. Boj o zachování ptactva vyžaduje specializované znalosti v biologii a ekologii. Ornitologové přispívají k zachování ptactva studiem volně žijících druhů a určují hlavní hrozby a způsoby, jak zvýšit přežití druhu.[25] Kriticky ohrožený druh, jako je například kondor kalifornský musely být odchyceny a chováni v zajetí. Tato opatření mohou vést k opětnému vysazení těchto druhů do volné přírody.[26]

Nezodpovězené otázky týkající se ptáků

editovat

Stěhovaví ptáci mají obdivuhodnou orientaci, která je stále záhadou pro ornitology. Rupert Sheldrake popsal experimenty s poštovními holubicemi: zavazoval jim oči, vyoperovával jim různé orgány, dezorientoval v centrifuze, odvážel je na vzdálená místa, přemísťoval jejich domácí holubníky o stovky kilometrů jinam, ale holubice do nich vždy bezpečně trefily.[27]

Ornitologie v českých zemích

editovat
  Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Významným českým ornitologem a zoologem byl Jiří Janda (1865–1938), zakladatel pražské zoologické zahrady. Dalším významným ornitologem byl profesor Zdeněk Veselovský (1928–2006), který dlouhou dobu Zoo Praha vedl a shromáždil v ní unikátní sbírku hrabavých ptáků. Byl zakladatelem české etologie a autorem mnoha odborných článků a populárně-naučných monografií z oblasti zoologie a etologie. Byl žákem nositele Nobelovy ceny a zakladatele etologie Konrada Lorenze.

Významní světoví ornitologové

editovat
 
Johann Matthäus Bechstein
Související informace naleznete také v článku Seznam ornitologů.
  • Ulisse Aldrovandi (1522–1605) byl italský přírodovědec, napsal dílo Ornithologiae libri XII (Bologna 1599–1603).
  • Johann Matthäus Bechstein (1757–1822), „Otec německé ornitologie.“
  • James Bond (1900–1989) Jeho kniha „Birds of the West Indies“ je významným odborným dílem.
  • George Edwards (1694–1773) „Otec britské ornitologie.“. Jeho dílo: A natural history of Birds
  • Konrad Lorenz (1903–1989) byl rakouský zoolog, zakladatel moderní etologie.
  • Coenraad Jacob Temminck (1778–1858) byl holandský aristokrat a zoolog. Jeho dílo Manuel d'ornithologie, ou Tableau systematique des oiseaux qui se trouvent en Europe (1815) bylo standardem pro Evropu na mnoho let. Zdědil velkou sbírku ptactva po otci.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Internetová jazyková příručka – ornitolog. prirucka.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2024-07-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ Nadel, K. D., Ehud Weiss, Orit Simchoni, Alexander Tsatskin, Avinoam Danin, and Mordechai. Stone Age hut in Israel yields world's oldest evidence of bedding. Proc. Nat. Acad. Sci.. 2004, roč. 101, čís. 17, s. 6821–6826. Dostupné online [PDF]. DOI 10.1073/pnas.0308557101. PMID 15090648. 
  3. ↑ Hawaiian bird names [online]. [cit. 2008-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-04. 
  4. ↑ Gill, Frank & M. Wright. Birds of the world: Recommended English Names. [s.l.]: Princeton University Press, 2006. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-20.  Archivováno 20. 10. 2008 na Wayback Machine.
  5. ↑ Mahawar, M. M. & D. P. Jaroli. Traditional knowledge on zootherapeutic uses by the Saharia tribe of Rajasthan, India. Journal of Ethnobiology and Ethnomedicine. 2007, roč. 3, s. 25. Dostupné online. DOI 10.1186/1746-4269-3-25. 
  6. ↑ Shapiro, M. Native bird names [online]. Richmond Audubon Society [cit. 2007-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-16. 
  7. ↑ Hohn, E.O. Mammal and bird names in the Indian languages of the Lake Athabasca area. Arctic. 1973, roč. 26, s. 163–171. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  8. ↑ Funk, E. M. & M. R. Irwin. Hatching Operation and Management. [s.l.]: John Wiley & Sons, 1955. Dostupné online. 
  9. ↑ Ali, S. Bird study in India : its history and its importance. [s.l.]: ICCR, New Delhi. Azad Memorial Lectures, 1979. 
  10. ↑ Aristotle. Historia Animalium. Translated by D'Arcy Thompson. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.  Archivováno 29. 5. 2019 na Wayback Machine.
  11. ↑ Lincoln, Frederick C., Steven R. Peterson, and John L. Zimmerman. Migration of birds. [s.l.]: U.S. Department of the Interior, U.S. Fish and Wildlife Service, Washington, D.C. Circular 16. Jamestown, ND: Northern Prairie Wildlife Research Center Online., 1998. Dostupné v archivu pořízeném dne 18-05-2007. 
  12. ↑ Allen, JA. Biographical memoir of Elliott Coues. National Academy of Sciences: Biographical Memoirs. 1909, roč. 6, s. 395–446. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-07. 
  13. ↑ Payne, S. The Myth of the Barnacle Goose. Int. J. Psycho-Anal.. 1929, roč. 10, s. 218–227. 
  14. ↑ Egerton, F. A History of the Ecological Sciences, Part 8: Fredrick II of Hohenstaufen: Amateur Avian Ecologist and Behaviorist. Bulletin of the Ecological Society of America. 2003, roč. 84, čís. 1, s. 40–44. Dostupné online [PDF]. DOI 10.1890/0012-9623(2003)84[40:AHOTES]2.0.CO;2. 
  15. ↑ a b Clive C.H. Elliott. Bird population explosions in agroecosystems — the quelea, Quelea quelea, case history. Acta Zoologica Sinica. 2006, roč. 52, s. 554–560. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  16. ↑ a b Jaegar, Michael & William A. Erickson. Levels of bird damage to Sorghum in the Awash basin of Ethiopia and the effects of the control of Quelea nesting colonies. Proceedings of the 9th Vertebrate Pest conference. 1980. Dostupné online. 
  17. ↑ Kalmbach, E. R. Field observation in economic ornithology. The Wilson Bulletin. 1934, roč. 46, čís. 2, s. 73–90. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-16.  Archivováno 16. 12. 2008 na Wayback Machine.
  18. ↑ Ormerod, S. J. & A. R. Watkinson. Editors' Introduction: Birds and Agriculture. The Journal of Applied Ecology. 2000, roč. 37, čís. 5, s. 699–705. Dostupné online. DOI 10.1046/j.1365-2664.2000.00576.x. 
  19. ↑ Glahn, James F.; Kristin E. Brugger. The Impact of Double-Crested Cormorants on the Mississippi Delta Catfish Industry: A Bioenergetics Model. Colonial Waterbirds. 1995, roč. 18, čís. 1, s. 168–175. DOI 10.2307/1521537. 
  20. ↑ Geis, Aelred D. Effect of building design and quality on nuisance bird problems. Proceedings of the 7th Vertebrate Pest Conference. [s.l.]: [s.n.], 1976. Dostupné online. 
  21. ↑ Belant, Jerrold L., Paul P. Woronecki, Richard A. Dolbeer & Thomas W. Seamans. Ineffectiveness of Five Commercial Deterrents for Nesting Starlings. Wildlife Society Bulletin. 1998, roč. 26, čís. 2, s. 264–268. 
  22. ↑ Factsheet on Avian Influenza [online]. CDC. Dostupné online. 
  23. ↑ Reed, K. D., Jennifer K. Meece, James S. Henkel & Sanjay K. Shukla. Birds, Migration and Emerging Zoonoses: West Nile Virus, Lyme Disease, Influenza A and Enteropathogens. Clin. Med. Res.. 2003, roč. 1, čís. 1, s. 5–12. Dostupné online. PMID 15931279.  Archivováno 27. 5. 2020 na Wayback Machine.
  24. ↑ Allan, J., Orosz, A. The Costs of Birdstrikes to Commercial Aviation. Proceedings of Birdstrike 2001, Joint Meeting of Birdstrike Committee USA/Canada. Calgary, Alberta. 2001. 
  25. ↑ BirdLife International. Threatened Birds of the World: The official source for birds on the IUCN Red List. [s.l.]: Lynx Edicions, Barcelona, and BirdLife International, Cambridge, UK, 2000. Dostupné online. 
  26. ↑ Whitfort, Harriet L. & Robert J. Young. Trends in the captive breeding of threatened and endangered birds in British zoos, 1988-1997. Zoo Biology. 2004, roč. 23, čís. 1, s. 85–89. DOI 10.1002/zoo.10122. 
  27. ↑ Archivovaná kopie. www.sheldrake.org [online]. [cit. 2009-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-28. 

Literatura

editovat
  • KNĚŽOUREK, Karel. Velký atlas ptáků ku Kněžourkovu Velkému přírodopisu ptáků. 4 svazky. Praha: I.L.Kober, 1910-1911. Dostupné online.
  • KNĚŽOUREK, Karel. Velký přírodopis ptáků se zvláštním zřetelem ku ptactvu zemí českých a rakouských. 2 svazky. Praha: I.L.Kober, 1910-1912. Dostupné online.
  • JIRSÍK, Josef. Jak poznám ptáky v přírodě: úplný klíč k poznávání všeho u nás hnízdícího k nám se zatoulávajícího ptactva ve volné přírodě. 3. vyd. Praha: Vesmír, 1944. 167 s. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ornitologie&oldid=24277799“