Věštec je osoba s údajnou schopností předpovídat budoucnost, vykládat sny, nebo vyjevovat lidem boží vůli. Předpovídání budoucnosti na základě magických praktik se označuje jako věštění, konkrétní vyslovená předpověď se nazývá věštba (latinsky oraculum). Věštění patří mezi pověry. Místo, které se zaměřuje na věštění, je věštírna.

Věštkyně Sibyla na malbě v Sixtinské kapli

Mantiky

editovat
Související informace naleznete také v článku Seznam mantik.

Praktiky, používané k předpovídání budoucnosti, se souhrnně nazývají mantiky (z řeckého μαντεία, mantieia, věštění). Ty se rozlišují podle nástroje, který se k předpovídání užívá. Mezi známé mantiky patří např. chiromantie (věštění z postavení a délky čar na dlani), nekromantie (vyvolávání duchů zemřelých za účelem předpovídání budoucnosti), kartomantie (věštění z tarokových karet), krystalomantie (věštění z křišťálové koule) nebo oneiromantie (věštění výkladem snů). Specifické postavení má astrologie (vyhotovení horoskopu na základě postavení planet), kterou lze rovněž považovat za formu věštění.

Kromě speciálních praktik se některým věštcům přisuzuje přirozená schopnost nahlížet do budoucnosti bez užití jakýchkoli pomůcek, zpravidla je však nekontrolovaná, vize jsou nahodilé.

Historie věštění

editovat

Starověk

editovat

Předpovídání ze zvířecích vnitřností bylo nejrozšířenějším způsobem věštění starověku v celé středomořské oblasti. Speciálním druhem pak bylo čtení ze zvířecích jater(zpravidla ovčích), které je doloženo nálezy modelů jater v Babylónii, či Etrurii.

Starozákonní Josef díky svému daru vykládat sny získal mnoho poct od egyptského faraona, kterému vyložil sen o sedmi tlustých a sedmi hubených kravách.

V řecké kultuře (tuto tradici pak převzali i Římané) bylo obvyklé se před významným rozhodnutím jít poradit do věštírny. Kněžky z chrámů se nazývaly Sibyly. Věštby byly zpravidla formulovány tak, že je bylo možné vykládat různým způsobem.

Věštění z letu ptáků bylo zvláště populární ve starověkém Římě, kde jej vykonávali auguři.

Středověk

editovat

Věštění ve středověku bylo pokládáno za temné umění. Ti, kteří vykládali budoucnost, byli často pokládáni za provozovatele magie a byli upalováni jako čarodějové a čarodějnice.

Novověk

editovat

V 19. století (se začátkem romantismu) se stalo módou nechat si věštit z křišťálové koule a málokdo se nesetkal se starou cikánkou, která četla budoucnost z dlaně a lákala i na zaručeně spolehlivější věštění z karet. Ve vyšší společnosti se věštilo z kávové sedliny (lógru).

S touhou nahlédnout do budoucnosti je spojena také celá řada lidových zvyků, například:

  • Lití olova (molybdomantie) – podle tvaru kousku olova zchlazeného ve studené vodě se odhaduje osud (rakev = nemoc, srdce = láska atd.),
  • Kdo vyseká díru v ledu o štědrovečerní půlnoci, může ve vodě spatřit svou budoucnost,
  • Házení kytice na svatbě – kdo ji chytí, bude mít první svatbu,
  • Vrhání střevíce – podle polohy střevíce, hozeného přes rameno se pozná, jestli se osoba vydá na cesty nebo zůstane doma.

Mnohé z těchto zvyků se praktikují i dnes, i když spíše pro zábavu. Nejčastěji se člověk může setkat s jednoduchými (a tedy zcela neodbornými) horoskopy. Z mantik je v současnosti asi nejpopulárnější vykládání karet.

Podobné praktiky

editovat

Kromě věštění, tedy snahy poznat budoucnost, se lidé pomocí magických praktik pokoušeli zjistit také události, které se odehrály v minulosti nebo pohlédnout na vzdálená či skrytá místa. Například podle určitých výkladů lze z čar na dlaních poznat jak minulost, tak budoucnost člověka, která je ovšem taky relativní, protože postupem času jak se dotyčný mění tak s ním i čáry na ruce, takže lze ji předpovídat i desítky let dopředu, jen pokud se dotyčný nezmění.

Stejně tak některé způsoby vyložení tarokových karet odhalují minulost. Křišťálová koule se v magii primárně užívá spíše k vidění věcí vzdálených v prostoru než v čase.

K výkladu možné budoucnosti se také někdy používají snáře, tj. texty, které předpovídají možnou budoucnost podle výkladu lidských snů, tedy podle toho, co se lidem zdá ve spánku.

Slavní věštci

editovat

Věštírny

editovat

Fiktivní věštci

editovat

Fiktivní věštci ze seriálů

editovat

Literatura

editovat
  • VÍTEK - STARÝ - ANTALÍK. Věštění a prorokování v archaických kulturách. Praha: Herrmann & synové, 2006. ISBN 80-87054-04-0. S. 264. 
  • ŠTIRSKÝ, Benedikt. Lexikon magie a esoteriky. Praha: CZ Books, 2006. ISBN 80-86947-14-9. Kapitola heslo mantika, s. 173. 
  • VONDRÁČEK, Vladimír. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava: Columbus, 1993. S. 124–128. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat