Stolové hory

Góry Stołowe; Stolové hory
	Malá a Velká Hejšovina (Szczeliniec Mały oraz Wielky)
Nejvyšší bod	919 m n. m. (Szczeliniec Wielki (Velká Hejšovina))
Délka	42 km
Nadřazená jednotka	Orlická oblast
Sousední; jednotky	Broumovská vrchovina (Jestřebí hory, Polická pánev/Machovská pánev, Broumovské stěny a Broumovská kotlina/Otovická kotlina), Kladská kotlina, Bystřické hory, Orlické hory, Podorlická pahorkatina (Hronovská kotlina, Chudobská sníženina, Levínská vrchovina)
Světadíl	Evropa
Stát	Česko; Polsko
	; Poloha Stolových hor na česko-polském pomezí
Horniny	pískovec
Povodí	Nysa Kłodzka, Metuje
Souřadnice	50°28′ s. š., 16°20′0″ v. d.
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stolové hory (polsky Góry Stołowe [gury stouove], německy Heuscheuergebirge) tvoří panoramaticky a krajinářsky nejatraktivnější pohoří Sudet.^[1] Nacházejí se na česko-polské hranici nedaleko od města Hronova. Nejvyšším vrcholem je Velká Hejšovina s 919 m n. m. (polsky Szczeliniec Wielki [ščeliněc vjelki], německy Große Heuscheuer), na druhém místě je nejvyšší bod sousedního masivu Bor (polsky Skalniak, německy Spiegelberg bei Cudowa) s výškou 915 m n. m., třetí místo pak zaujímá Malá Hejšovina (895 m n. n.). Jedná se o nejvyšší pískovcové vrcholy Polska. Stolové hory jsou jedinými stolovými horami v Polsku. Hory, z větší části zalesněné, jsou od roku 1993 národním parkem.^[2]

Popis

Stolové hory se převážnou částí nacházejí na území Polska (Dolnoslezské vojvodství, mezi městečky Radków, Kudowa-Zdrój a Polanica-Zdrój), kde tvoří hlavní část území Národního parku Gór Stołowych, který byl vyhlášen v roce 1993 na ochranu krajinného rázu a zachovalé přírody Stolových hor. Na české území (Královéhradecký kraj) zasahují Stolové hory jen okrajovými výběžky, jsou to svahy spadající jihozápadně od Božanova do Broumovské kotliny – nejvyšší výšky zde dosahují Suchý vrch (720 m), Lopota (715 m), Bílá skála (720 m), nebo jihovýchodně až východně od Machova svahy hor Šefel (697 m) a Boru (polsky Skalniak 918,5 m), kde český terén sahá do výšky 827 m. Z hlediska ochrany přírody spadá česká část do CHKO Broumovsko.

Góry Stolowe, Maczuga

Hejšovina (vlevo) a Bor (vpravo vpředu) při pohledu z Končinského kopce přes údolí Zbečnického potoka

Severní část (Suchý vrch, Lopota, Šefel) je pokračováním geologických struktur Broumovských stěn, masiv Boru je z české části geologickým pokračováním Polické pánve, popřípadě lze obě části považovat za pokračování polické synklinály. Vrcholové partie Stolových hor jsou tvořeny z kvádrových pískovců svrchní křídy s vložkami slínovců a vápenců. Jedná se o sedimenty mořského původu.

Na polské straně kromě Velké a Malé Hejšoviny a vrcholů masivu Boru jsou východním a jihovýchodním směrem další pozoruhodná skalní města: Liščím průsmykem (Lisia Przełęcz) je odděleno plató Nárožníku (polsky Narożnik, německy Eckstein; 851 m n. m.) od masivu Boru s protějším vrcholem Ptak/Vogelberg (835 m n. m.). Plató je na jihozápadě odděleno od sousední krajiny zhruba 6,5 km dlouhou skalní stěnou, na níž jsou kromě Nárožníku další významné vrcholy a vyhlídková místa, zejména Kopa Śmierci (825 m n. m.) , Skały Puchacza (také Sowie Skały, německy Uhustein; 730 m n. m.), Góra świętej Anny (německy Annaberg, 711 m n. m.) nebo Skała Józefa (německy Josephstein, 680 m n. m.) Útesy od Skały Puchacza až po vrch Hanula (640 m n. m.), jímž se končí výše uvedená skalní stěna nad údolím potoka Czerwona Woda, se nazývá Urwisko Batorowskie (něm. Friedrichsgrunder Lehne).

Blízko Nárožníku se nachází skalní město Białe Skały (Bílé skály). Na náhorní rovině Nárožníku jsou dvě velká rašeliniště Wielkie Torfowisko Batorowskie a Małe Torfowisko Batorowskie (t. č. v podstatě vysušené).

Severovýchodní stěny nad městečkem Radków (česky Hrádek, německy Wünschelburg) a poutním místem Wambierzyce (česky Vambeřice, německy Albendorf) skýtají také velké množství turisticky vděčných skalních měst a útvarů, např. Radkowskie Skały, vyhlídka Pielgrzym (672 m n. m.), vrch Rogacz (707 m n. m.) nebo skalní hřiby (Skalne Grzyby). Jihovýchodním směrem se tato část táhne až nad lázně Polanica Zdrój nad údolí říčky Bystrzyca Dusznicka mezi Polanicí a městečkem Szcytna - vrch Szcytnik (něm. Waldstein, 588 m n. m.) se zámkem Leśna Skała (něm. Burg Waldstein). Na masivu Sczytniku je několik skalních útvarů a další dva vrcholy (Piaskowiec, něm. Steinberg, 578 m n. m.) a Kamiennik (580 m n. m.)^[3]

Kulturně geografické pojetí pojmu Stolové hory

Název pohoří Stolové hory a další polská místní pojmenování jsou nedávného původu (novotvary) a souvisí s polským osídlením teritoria po II. světové válce. S tím také souvisí geografické vymezení Stolových hor, které je odlišné od zde uváděného.

Polští geografové neuvažují ve vymezení Stolových hor státní hranice, jak je to zvykem v České republice: pro ně Stolové hory na severozápad pokračují Broumovskými stěnami (německy Falkengebirge) a následujícími kuestami Polické stupňoviny, tj. popořadě Zdoňovskými kuestami a poté obloukem zpět na jihovýchod se stáčejícími Janovickými kuestami, vrcholícími masivem Závory (německy Qualischer Riegel). Zahrnují do nich dokonce i skalní města Ostaše a Adršpašsko-teplických skal. Pokud bychom byli v tomto smyslu důslední, bylo by třeba do nich zahrnout i kuesty Stárkovské, tj. Stolové hory by se daly na české straně identifikovat s Polickou vrchovinou.

Tradiční geografické vymezení Stolových hor, německy nazývaných Heuscheuergebirge, v chápání původního obyvatelstva, tj. Němců a kladských Čechů, se týká pouze masivu Hejšoviny (Malé a Velké) a celého rozlehlého masivu Boru, nikoli již Broumovských stěn a dalších celků. Stolový charakter obou masivů vyniká především při pohledu z Čech: Hronovská kotlina je dominována masivem Boru (hovoříme o převýšení cca 570 metrů), který má při pohledu odsud skutečně stolový charakter, což neplatí při pohledu z Kladské kotliny, resp. odkudkoliv z polského teritoria východně od jeho nejvyšších vrcholů. Odtamtud se Bor jeví jako rozlehlý členitý masiv, takže polští geografové rozlišují mezi horou Bor a masivem Bor (Skalniak).

Čeští obyvatelé Hronovska a Policka však nepoužívali pro toto pohoří žádný společný název, nazývali jej vždy Bor a Hejšovina nebo Hejšovina a Bor, tzn. obě hory vždy rozlišovali. Když Karel Čapek hovoří v Doktorské pohádce o kouzelníku Magiášovi na Hejšovině, má na mysli Velkou Hejšovinu; tyto hory jsou také odděleně pojmenovávány v díle Aloise Jiráska.^[4] Dokonce i ve starších regionálních německých pramenech se rozlišuje mezi pohořími Hejšoviny (Heuscheuergebirge) a Boru (Spiegelgebirge).^[5]

Odkazy

Reference

↑ CEPKOVÁ, Lucie. Polský národní park Stolové hory: Unikát, který je k vidění jen v Africe a v Kanadě. 100+1 ZZ [online]. 2018-01-19 [cit. 2018-03-12]. Dostupné online.
↑ Góry Stołowe - kraina zrodzona z morza [online]. Kudowa Zdrój: Park Narodowy Gór Stołowych [cit. 2019-01-16]. Dostupné online. (polsky)
↑ OTTO, A. Die Grafschaft Glatz. Praktischer Reiseführer. Griebens Reiseführer, Band 147. Zweite Auflage unter Mitwirkung des Glatzer Gebirgsvereins. vyd. Berlin: Albert Goldschmidt, 1914. 147 s.
↑ JIRÁSEK, Alois. U nás. 2.. vyd. Praha: J. Otto, 1926. 496 + 481 + 564 + 499 s.
↑ PRUDLO, Felix. Die vorhandenen Höhenmessungen in Schlesien beider Antheile, der Grafschaft Glatz, der preußischen Lausitz und den Angrenzungen, vorzüglich in den gebirgigen Theilen: gesammelt, kritisch bearbeitet und mit sehr vielen neuen vermehrt ; nebst scharfer Begrenzung der meisten Gebirgszüge im schlesischen Gebirge. Breslau/Vratislav: Graß, Barth und Comp., 1837. 314 s. Dostupné online.

Literatura

Scharenberg W.: Handbuch für Sudeten-Reisende mit besonderer Berücksichtigung für Freunde der Naturwissenschaften und die Besucher schlesischer Heilquellen. Breslau 1846. 321 s.
Koudelková E.: Výpravy do Českého koutku. Liberec 2012. 246 s.

Související články

Místní akční skupina Stolové hory

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Stolové hory na Wikimedia Commons
[1] Zimní fotky z NP Gory Stolowe
fotogalerie ze Stolových hor Archivováno 30. 4. 2015 na Wayback Machine.
Park Narodowy Gór Stołowych – video z cyklu České televize Divočina bez hranic

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] CEPKOVÁ, Lucie. Polský národní park Stolové hory: Unikát, který je k vidění jen v Africe a v Kanadě. 100+1 ZZ [online]. 2018-01-19 [cit. 2018-03-12]. Dostupné online.

[2] Góry Stołowe - kraina zrodzona z morza [online]. Kudowa Zdrój: Park Narodowy Gór Stołowych [cit. 2019-01-16]. Dostupné online. (polsky)

[3] OTTO, A. Die Grafschaft Glatz. Praktischer Reiseführer. Griebens Reiseführer, Band 147. Zweite Auflage unter Mitwirkung des Glatzer Gebirgsvereins. vyd. Berlin: Albert Goldschmidt, 1914. 147 s.

[4] JIRÁSEK, Alois. U nás. 2.. vyd. Praha: J. Otto, 1926. 496 + 481 + 564 + 499 s.

[5] PRUDLO, Felix. Die vorhandenen Höhenmessungen in Schlesien beider Antheile, der Grafschaft Glatz, der preußischen Lausitz und den Angrenzungen, vorzüglich in den gebirgigen Theilen: gesammelt, kritisch bearbeitet und mit sehr vielen neuen vermehrt ; nebst scharfer Begrenzung der meisten Gebirgszüge im schlesischen Gebirge. Breslau/Vratislav: Graß, Barth und Comp., 1837. 314 s. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]