Seraf

nebeská bytost

Seraf (hebrejsky שָׂרָף saraf, plurál שְׂרָפִים serafim) je jeden z řádů nebeských bytostí, o nichž se zmiňuje Starý zákon, konkrétně kniha Izajáš. Přes představy pozdního židovství se ze serafů stal v křesťanství jeden z řádů andělů tzv. kůrů.

Bůh obklopen serafy (iluminace z Malé hodinky vévody z Berry, 14. stol.)
Hierarchie andělů podle
Pseudo-Dionysia Areopagity
9
8
7
Serafové (lat. Seraphim)
Cherubové (Cherubim)
Trůny (Thronus)
ANDĚLSKÁ
HIERARCHIE
6
5
4
Panstva (Dominationes)
Síly (Virtutes)
Mocnosti (Potestates)
3
2
1
Knížata (Principatus)
Archandělé (Archangelus)
Andělé (Angelus)
6
5
4
Biskupové
Kněží
Jáhni
CÍRKEVNÍ
HIERARCHIE
3
2
1
Zasvěcené osoby
Pokřtění křesťané
Katechumeni

Ve středověké teologii, vycházející především z díla mystika 6. století, Pseudo-Dionýsia Areopagity, tvoří serafové neboli serafíni v hierarchii andělů nejvyšší andělský kůr patřící do první trojice andělských kůrů. Chápou se jako ochránci Božího trůnu, kteří podle Iz 6,3 neustále zpívají Bohu chvalozpěvy: „Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh zástupů! Nebe i země jsou plny tvé slávy.“ Tento zpěv se nazývá též hebrejsky Kádóš či řecky trisagion. Podle křesťanské teologie jsou serafové bytosti z čistého světla, jejichž světlo a žár jsou tak prudké, že by smrtelné bytosti v mžiku sežehlo.[zdroj?] Spolu s cherubíny a trůny jsou tyto andělské bytosti nejblíže samotného Boha, tedy v Sedmém nebi přímo u božího trůnu. Jejich název je spojen se slovem, které evokuje hoření či žhavost – proto jsou i oni spojováni s ohněm, který symbolicky znázorňuje jak očistu, tak lásku. Bývají znázorňováni se šesti zářivými křídly (dvěma si zakrývají tvář, dvěma nohy a posledním párem se pohybují). Jejich základním posláním je vstřebávat a odrážet božské světlo dalším andělským kůrům.

Serafové podle klasického výčtu

editovat

V umění se o serafech zmiňuje např. známá symbolistická báseň Havran Edgara Allana Poea.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu seraf na Wikimedia Commons