Lucifer

světlonoš; padlý anděl v křesťanské mytologii
Další významy jsou uvedeny na stránce Lucifer (rozcestník).

Lucifer je latinské jméno pro planetu Venuši v ranním zjevení na obloze, tedy Jitřenku, jakožto i pro jejího boha. Je spojováno s mytologickými a náboženskými postavami spjatými s planetou Venuší. S ohledem na unikátní pohyb a přerušované zjevení Venuše na nebi se mytologie těchto postav týká pádu z nebes nebo podsvětí. Interpretace podobného výrazu ve Starém zákoně, přeloženého jako Lucifer, vedla v křesťanství k tradičnímu výkladu, který jméno Lucifer spojuje se svržením Satana z nebes. Tento výklad je zpochybněn[kým?] a biblický text (Izajáš 14:12[1]) je překládán jako hvězda jitřní nebo zářící.[2] Podle této interpretace se biblický text vztahuje na panovníky novobabylonské dynastie.

Socha jednoho z dvanácti světlonošů na sloupu Nejsvětější Trojice v Olomouci
Socha Lucifera v belgickém Liège, 1848, Guillaume Geefs

Jako jméno Ďábla je Lucifer latinským překladem hebrejského slova הֵילֵל‎, hêylêl ve Vulgatě. V řecko-římské civilizaci byl Lucifer považován za boha[3], syna bohyně jitra Aurory[4] a byl světlonošem.

Mytologie

editovat

Motiv nebeské bytosti svržené do podsvětí má původ v pohybu planety Venuše, známé jako jitřenka. Sumerská bohyně Inanna je asociována s Venuší a její jednání v řadě mýtů odpovídá průběhu zjevení Venuše.[5]

Řecký mýtus o Faethónovi, zosobnění Jupitera, je podobný.[6]

Křesťanství

editovat

V Knize Izajáš 14. babylonský král je odsouzen v prorocké vizi proroka Izajáše a je nazýván הֵילֵל בֶּן-שָׁחַר Helel ben Šachar hebrejsky Zářný, syn jitra.[7] Titul Helel ben Šachar odkazuje na planetu Venuši, jitřenku a tak je hebrejské slovo obvykle vykládáno. Septuaginta překládá v řečtině הֵילֵל jako Ἑωσφόρος (heōsphoros), nositel jitra, řecké jméno jitřenky.[8]

Obdobně Vulgata překládá הֵילֵל v latině jako Lucifer, latinské jméno jitřenky.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lucifer na anglické Wikipedii.

  1. Iz 14, 12 (Kral, ČEP)
  2. [1] Archivováno 26. 6. 2019 na Wayback Machine. Isaiah Chapter 14 mechon-mamre.org. The Mamre Institute.
  3. DIXON-KENNEDY, Mike. Encyclopedia of Greco-Roman Mythology. Santa Barbara, California: ABC-CLIO, 1998. Dostupné online. ISBN 9781576070949. S. 193. 
  4. SMITH, William. A Smaller Classical Dictionary of Biography, Mythology, and Geography. New York City: Harper, 1878. Kapitola Lucifer, s. 235. 
  5. Gary V. Smith. Isaiah 1–30. [s.l.]: B&H Publishing Group, 30 August 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-80540115-8. S. 314–315. 
  6. Cicero. De Natura Deorum. [s.l.]: Project Gutenberg Dostupné online. 
  7. Izajáš 14, český a anglický překlad
  8. Neil Forsyth. The Old Enemy: Satan and the Combat Myth. [s.l.]: Princeton University Press, 1989. Dostupné online. ISBN 978-0-69101474-6. S. 136. 

Externí odkazy

editovat