Satan a ďábel v kultuře

zpodobení ďábla v kultuře

Satan či Ďábel, protivník Boha abrahámovských náboženství, je častým motivem v západního výtvarného a múzického umění a literatury, včetně jejich lidových a populárních forem. V těchto dílech často splývá se spřízněnými postavami jako Lucifer, Samael, Mefistofeles, Beelzebub, čert a další.

Gustav Doré, Satan v ilustraci ke Ztracenému ráji, 1866
Ďábel v ilustraci Dantova Pekla podle Sandra Botticelliho (1481)
Ďábel v pouličním divadle Srdce dona Juana, Krakov (2018)
Ďábel v newyorském průvodu Shankbone (2009)

Populární obraz Satana vychází především ze Zjevení Janova jež popisuje válku na nebesích, v které archanděl Michael a bojoval s drakem, přičemž oba měly na své straně část andělů - tohoto draka Zjevení ztotožňuje se Satanem.[1] Důvodem pro Satanovu vzpouru je po vzoru židovského apokryfu Život Adama a Evy jeho pýcha, pro kterou odmítl Boží příkaz poklonit se právě stvořenému Adamovi. Z těchto důvodů je tak Satan zobrazován jako král pekla a vůdce padlých andělů či démonů.[2]

Satanova či ďáblova podoba je různá a často proměnlivá.

  • Ve výtvarném umění i v literatuře má často podobu člověka. Může se objevovat jako nahá mužská postava s černou či rudou kůží, s rohy, černým plnovousem nebo bradkou a zvířecími drápy na rukou. Mívá zvířecí, typicky kozlí nohy (jednu či obě), netopýří křídla a dlouhý ocas. Oděn může být do kožešiny, k jeho atributům patří trojzubec či vidle, také otevřené ohniště či kotel s dýmem. Některé prvky tohoto vyobrazemí, především rohy a kozlí atributy, mohou mít původ v tradičním vyobrazení řeckého boha Pana a jeho služebníků satyrů. Takový je Satan v antickém sochařství. V současném umění jej takto zpodobňují například kreslené grotesky Warner Brothers, Omen: Přichází Satan! Richarda Donnera (1976), Legenda Ridleyho Scotta (1985) a South Park.
  • Jindy je nejkrásnější z andělů, ale padlý anděl, má podobu šarmantního a přitažlivého muže. V tom případě bývá často zdůrazňována jeho schopnost získávat duše lidí tím, že využívá jejich marnivosti a předkládá jim lákavá pokušení. Jeho jednání doprovází pak zlý - ďábelský pohled, úsměv a smích, často výsměch.
  • Vzácněji je zobrazován jako zlá bytost ženského rodu, například harpyje, svůdná nebo potměšilá žena z filmů Smlouva s ďáblem (2000), ale i Umučení Krista (2004).[2][3]
  • Ďábel může být také spojen z několika bytostí do kreatury, která požírá lidi (například v ilustracích Dantova Peklopodle obrazůSandro Botticelli) nebo je neviditelný, přítomný pouze svou činností, která může odehrávat kdekoliv. Jeho působištěm je jakékoliv záporné, zavrženíhodné a nesnesitelné prostředí na světě nebo mimo něj. Příklady vylíčil Dante Alighieri v Peklo.
  • Ďábel v lidové kultuře, jako jsou masopustní nebo LGBT průvody, lidové divadelní hry, či loutkové divadlo, může být jen směšnou figurou.

Příklady

editovat

Literatura

editovat
  • Ve filmu René Claira "Ďáblova krása" (1950) vystupuje Michel Simon jako sympatický a kladný Mefistofeles.
  • Ve filmu Angel Heart (1987) si ďábla zahrál Robert de Niro.
  • Ve filmu Poslední pokušení Krista (1988) režiséra Martin Scorseseho Satana představoval Leo Marks.
  • Ve filmu Constantine (2005) ztvárnil roli Satana Peter Stormare. Satan je zde relativně dobrým – zabrání skutečnému nebezpečí, kterým je vypuštění jeho syna na svět (z taktických důvodů – více zla na světě by znamenalo méně duší do pekla).
  • Ve filmu Ďáblův advokát (1997) advokáta a Satana jménem John Milton ztělesnil Al Pacino, odkazuje na Miltonův Ztracený ráj i na Dantovo Peklo. Satanovo vítězství zde prezentuje způsob života v Západním světě.
  • Satan jako ztělesnění zla skýtá mnoho dějových příležitostí. South Park kupříkladu dosahuje politicky satirického účinku tím, že Satan v něm je týraným milencem (evidentně horšího) Saddáma Husajna. Jiní používají zápasy hrdinů se Satanem, aby zviditelnili lidské slabosti a nedostatky při snaze vést dobrý život – například Smlouva s ďáblem (2000 jako remake filmu z roku 1967). A v hororovém žánru Satan představuje působivého, takřka všemocného protivníka, jako v trilogii Omen.
  • William Peter Blatty, autor následně zfilmované knihy Exorcista, prohlásil, že ji napsal s evangelizačním záměrem zobrazit vrcholné zlo jako způsob, jak připomenout světu potřebu věřit ve vrcholné dobro, Boha.
  • V seriálu Lovci duchů roli Satana ztvárnil herec Mark Pellegrino. Satan je v seriálu vypuštěn na svobodu z klece z pekla, do které ho dostal jeho otec Bůh. Satan si tak hledá svou pravou lidskou schránku, kterou se stává Sam, jeden z bratrů Winchesteru. V seriálu ho nazývají Lucifer.

Animovaný film

editovat
  • Ve filmech Společnosti Walta Disneye je ďábel námětem několika filmů. V horroru Hell's Bells (Ďáblovy zvony) z roku 1929 svolá karikatura démona jménem Hádes na divokou párty do pekla všechny ďábly, včetně trojhlavého psa Kerbera z řecké mytologie.
  • V americkém komiksovém seriálu Sandman (2019) peklu vládne v jednu dobu triumvirát Belzebub, Lucifer a Azrael.

Reklama

editovat

Reference

editovat
  1. Zj 12, 7– 9 (Kral, ČEP)
  2. a b Satan [online]. TV Tropes [cit. 2020-03-28]. Dostupné online. 
  3. Big Red Devil [online]. TV Tropes [cit. 2020-03-28]. Dostupné online. 
  4. Viz např. Jan Patočka, Smysl mýtu o paktu s ďáblem. In: Umění a čas I. Sebrané spisy 4. Praha: Oikúmené 2004, str. 510-525.
  5. VÁLKOVÁ, Hana. U hokeje už nebude reklama na přípravek na podporu erekce [online]. 2014-05-21 [cit. 2023-09-17]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Léon Cristiani, Nicolas Corteː Who is the devil? New York: Hawthorn Books, cca 1958
  • Alois Winklhoferː Traktat über den Teufel, Frankfurt am Main 19̈62

Externí odkazy

editovat

  Obrázky, zvuky či videa k tématu Satan a ďábel v kultuře na Wikimedia Commons