Wikipedie

Jiří Sumín

česká spisovatelka a spisovatelka

Jiří Sumín, vlastním jménem Amálie Vrbová, (9. října 1863 Uhřičice[1] – 11. listopadu 1936 Přerov) byla moravská spisovatelka, dramatička a publicistka.

Jiří Sumín
Rodné jménoAmalia Wrba
Narození9. října 1863
Uhřičice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí11. listopadu 1936 (ve věku 73 let)
Přerov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtícévní mozková příhoda
Místo pohřbeníMěstský hřbitov v Přerově
PseudonymJiří Sumín
Povoláníspisovatelka, dramatička, publicistka a prozaička
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Některé zdroje uvádějí chybný rok narození (1864). Amálie pocházela z mlynářské rodiny. Otcem byl Johann Wrba, matka Apollonia Oralová (1832), svatbu měli 10. února 1863 a téhož roku se jim narodila Amálie. Měla tři vlastní sourozence: Aloise (1866–1866), Justinu (1867) a Vilemínu (1870) a nevlastní sestru Marianu Koutnou (1852) z prvního manželství matky.

Své mládí prožila ve mlýně v Uhřičicích u Kojetína. Navštěvovala obecnou školu v Lobodicích a Tovačově, další vzdělání nabyla v klášterním ústavě sester Boromejek ve Frýdlantě nad Ostravicí. Sama se pilně věnovala studiu němčiny a francouzštiny. Po rozpadu manželství rodičů se s matkou a sourozenci odstěhovala v roce 1882 do rostoucího Přerova a tam pak žila a plně se věnovala literární tvorbě. Se spisovatelskou obcí příliš nespolupracovala, výjimkou byl přerovský profesor z tamního gymnasia, literární kritik František Bílý[2]. Aktivně se zapojila do místního divadelního spolku Tyl. V letech 1912–1936 byla členkou Moravského kola spisovatelů.

Literární činnost započala básněmi pod pseudonymem Serafína Svitavská (zkráceně také Fina Svitavská) v almanachu Zora. Pak pokračovala psaním článků pro Národní listy, kde používala pseudonym Jiří Sumín převzatý z Kraszewského románu Podivíni. Psala i pro časopisy Niva a Domácí hospodyně pod pseudonymem Jar. Svitavská, které byly přijaty kritikou (např. ji pochválil Svatopluk Čech)[3]. Roku 1886 se dobře uvedla v brněnském divadle s aktovkou Tajný sňatek.

Od roku 1895 začala se psaním románů už jako zralá spisovatelka, zejména z prostředí hanáckého venkova[4]. Snažila se psát objektivně, občas s trochou ironie, nezapírala svůj soucit s trpícími, reagovala i na rozpad manželství svých rodičů (asi 1873). V některých povídkách se projevují feministické rysy, prvky hrůzy, fantastiky, lidové pověrčivosti, a je proto zařazována mezi předchůdce české sci-fi literatury. Vyhýbala se lyrickým líčením moravské přírody, ale realisticky popsala dobu úpadku starých šlechtických rodů, bídu venkova, živelní pohromy.

Amálie Vrbová zemřela na mrtvici 11. listopadu 1936 v Přerově ve věku 73 let a byla pohřbena na Městském hřbitově v Přerově.

Dílo

editovat
  • Z doby našich dědů (1895), prvotina, vesnický příběh o sebevrahu a problému jej někde pohřbít
  • Zapadlý kraj (1898), románová studie o úpadku šlechtického panství, které přebere židovský podnikatel
  • Věště (1899), románová studie o nemilované dcerce statkářky, končící chřadem v klášteře[5]
  • Úskalím (1900), sbírka povídek[6]
  • V samotách duší (1903), sbírka čtyř povídek o příbězích různých žen[7]
  • Potomstvo (1903)[8] (2023)[9]
  • Zrádné proudy (1904), předtím vydány v Květech jako Přeludy, vrcholové dílo autorky o proměnách venkova na Moravě[10]
  • Dvě novely (1907), v osobě hraběnky zde píše své vlastní názory na život[11]
  • Podle cest (1909), povídková knížka[12]
  • Když vlny opadly (1910), povídky o ubohých ženách
  • Kroky osudu (1912)[13]
  • Poupata (1912), pro mládež
  • Trosečníci (1913)
  • Příčina rozvodu a jiné povídky (1913)
  • Zápas s andělem a jiné prózy (1917)[14]
  • Děti soumraku (1918)
  • Spása (1920), velký (proti)náboženský román z moravského venkova[15]
  • Bílý ďábel (1922)
  • Martin Gaca (1936)
  • Povídky skoro neuvěřitelné (1937), povídky, vydalo posmrtně Moravské kolo spisovatelů (MKS) v Brně[3] (2023)[16]
  • Přeludy: román. Kniha první – obálku a frontispic nakreslil Karel Jílek. Brno: MKS, 1942[17]
  • Přeludy: román. Kniha druhá – obálku a frontispis nakreslil Karel Jílek. Brno: MKS, 1942[18]

Galerie

editovat
  •  
    Amálie Vrbová, pozdější portrét
  •  

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
  2. ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Slovník českých spisovatelů. Praha: Československý spisovatel, 1964. Kapitola Jiří Sumín, s. 470. 
  3. ↑ a b AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. Kapitola Jiří Sumín, s. 252–253. 
  4. ↑ VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Jiří Sumín, s. 100. 
  5. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
  6. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
  7. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
  9. ↑ S.R.O, TOVARNA CZ. Sumín, Jiří: Potomstvo. search.mlp.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
  10. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
  11. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
  12. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
  13. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
  14. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
  15. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
  16. ↑ S.R.O, TOVARNA CZ. Sumín, Jiří: Povídky skoro neuvěřitelné. search.mlp.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
  17. ↑ Digitální knihovna Kramerius. kramerius.lib.cas.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
  18. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
  1. ↑ Digitální knihovna Kramerius. kramerius.lib.cas.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Sumín&oldid=24121631“