Ralsko (město)

město v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji
(přesměrováno z Ralsko (okres Česká Lípa))

Ralsko (německy Roll, rusky Ральско) je město na jihovýchodě okresu Česká Lípa, na území bývalého vojenského výcvikového prostoru Ralsko, opuštěného sovětskou armádou, v průměrné nadmořské výšce 331 metrů. Ralsko patří rozlohou přibližně 170 km² k obcím s největší rozlohou v Česku (po Praze, Brně a Ostravě čtvrtá největší obec i město). Hlavním sídlem novodobé obce je bývalé město Kuřívody, po němž zdědila status města. Název Ralsko není názvem žádné sídelní části dnešního města, ale dominantního kopce a hradu, nacházejících se na hranici jednoho ze severních výběžků území města, a bývalého vojenského výcvikového prostoru. Žije zde přibližně 2 200[1] obyvatel.

Ralsko
Městský úřad Ralska je v části obce Kuřívody
Městský úřad Ralska je v části obce Kuřívody
Znak města RalskoVlajka města Ralsko
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecMimoň
Obec s rozšířenou působnostíČeská Lípa
(správní obvod)
OkresČeská Lípa
KrajLiberecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel2 239 (2024)[1]
Rozloha170,23 km²[2]
Nadmořská výška331 m n. m.
PSČ471 24
Počet domů314 (2021)[3]
Počet částí obce9
Počet k. ú.8
Počet ZSJ10
Kontakt
Adresa městského úřaduKuřívody 701
471 24 Ralsko
podatelna@mestoralsko.cz
StarostaIng. Miloslav Tůma
Oficiální web: mestoralsko.cz
Ralsko na mapě
Ralsko
Ralsko
Další údaje
Kód obce562017
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat
 
Zámek Kuřívody

Sídelní část obce Kuřívody byla založena na bezdězském panství Přemyslem Otakarem II. jako královské město Freistadt (Vristad, Svobodné Město) mezi lety 1264–1278, lokátorem byl pravděpodobně Hertvík z Kravař.[4] První zmínka o městě je z roku 1279, kdy si královna Kunhuta, držená na Bezdězu, vyprosila návštěvu kostela sv. Jiří ve Vristadu.[4] Původní název města ve 14. století vymizel a od 15. století se používal český název Kuřívody, od 17. století souběžně i německý název Hühnerwasser.[4] Předpokládá se, že název vyjadřoval, že v obci byly jen velmi malé vodní toky (slabé pramínky, kde by se napojili jen kurovití ptáci) – nedostatek vody bránil i většímu rozvoji města.[4]

Od 17. století až do druhé světové války byly Kuřívody osídleny převážně německým obyvatelstvem, proto bylo území v roce 1938 zabráno Německem jako součást Sudet a po válce (počátkem roku 1947) výrazně postiženo vysídlením Němců. Již v letech 1942–1943 vznikl na neosídlené části území výcvikový prostor Wehrmachtu a v dubnu 1945 zde vznikla dvě letiště. Koncem roku 1946 rozhodla československá vláda o zřízení vojenského tábora (vojenského prostoru) Ralsko, následkem čehož byly některé vesnice zlikvidovány a jiné využity pro vojenské účely. V letech 1968–1991 vojenský prostor využívala okupační sovětská vojska, od té doby je území postupně čištěno od následků působení vojsk, zejména od nevybuchlé munice, ale i různých ekologických zátěží.

Novodobá historie obce Ralsko se začala psát 1. ledna 1992, kdy došlo ke sloučení devíti osad na území bývalého vojenského výcvikového prostoru v jeden správní celek o rozloze 171 km².[5] První novodobé obecní zastupitelstvo vzešlo z komunálních voleb v roce 1992.

V době voleb měla obec 630 občanů. V letech 1991–1993 nalezlo v Ralsku domov 170 volyňských Čechů z ukrajinských vesnic Malá Zubovština a Malinovka, postižených černobylskou jadernou katastrofou. Další významný příliv osídlenců nastal až koncem 90. let, kdy se do prvních rekonstruovaných domů po sovětské armádě v Ploužnici a Kuřívodech začaly stěhovat rodiny prakticky ze všech částí Česka.

V tomto bývalém vojenském prostoru se mimo jiné nachází i přistávací dráha již nepoužívaného letiště Hradčany, která byla v 70. letech 20. století Sovětskou armádou rozšířena, aby ji mohl v případě špatného počasí v okolí kosmického střediska Bajkonur v Kazachstánu použít sovětský raketoplán Buran.[6][7]

S účinností od 1. prosince 2006 byl obci Ralsko 10. listopadu 2006 přiznán status města podle § 3 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., který umožňuje vrátit status města obci, která byla městem přede dnem 17. května 1954.[8] S velkou podporou Libereckého kraje se podařilo v prosinci 2014 schválit územní plán města Ralsko a od 5. ledna 2015 otevřít stavební úřad.[9]

Části města

editovat

Město Ralsko se skládá z devíti částí:

Jabloneček a Svébořice, pobytem sovětských vojsk téměř srovnané se zemí, zůstávají dosud neobydleny.

Původní katastrální členění

editovat
  • Dolní Krupá (část moderního k. ú. Horní Krupá)
  • Jezová (části moderních k. ú. Horní Krupá a Kuřívody)
  • Kuřívody (část moderního k. ú. Kuřívody)
  • Vrchbělá (část moderního k. ú. Kuřívody)

Změny na radnici

editovat

Na přelomu března a dubna 2011 byl zastupitelstvem odvolán z funkce starosty Ing. Miloš Tita (nezávislý) a do vedení města se po dvou letech vrátil Miroslav Králík z ČSSD. K rozsáhlým změnám došlo i ve složení městské rady.[10] K dalším rozbrojům docházelo i v roce následujícím, kdy byly odvolávány výbory zastupitelstva.[11] V březnu 2015 byl starosta obviněn státním zástupcem ze zneužití pravomoci veřejného činitele.[12]

Dne 21. dubna 2015 byl odvolán z funkce starosty Miroslav Králík, staronovým starostou byl zvolen Ing. Miloš Tita z Iniciativy nezávislých. Ke změně došlo i na postu místostarosty.[13]

Památky

editovat
 
Kuřívody, kostel sv. Havla
 
Festival Proměny, pořádaný Geoparkem Ralsko v Jablonečku

Přírodní zajímavosti v okolí

editovat

Na území obce Ralsko se nachází též útulek pro lesní zvěř a handicapovaná zvířata; leží na břehu Hradčanského rybníka a jsou v něm k vidění především zvířata žijící v okolí, např. prase divoké, liška, kuna či tři druhy bažantů. K největším zajímavostem patří psík mývalovitýMongolska a mýval severní ze severu Kanady.

mimo katastr města

Pověsti

editovat

Jedna žena z Náhlova prý kdysi v tůni máchala prádlo, když se jí do něj zachytil zvon. Žena jej nemohla vytáhnout, ale přivolala chalupníky, s jejichž pomocí zvon vyvlekla na břeh. Zvon byl zavěšen do kostela sv. Linharta v Hlavicích a občanům Náhlova se jím pak vyzvánělo při pohřbech zdarma.[zdroj?]

Reference

editovat
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. a b c d Z historie města[nedostupný zdroj], web Obec Ralsko, 5. 6. 2006
  5. PLICKOVÁ, Helena. Ralsko je největší a nejmladší obcí. Českolipský deník (mimořádné vydání). Září 2006, s. 4. 
  6. Letiště Hradčany u Ralska pustne už léta [online]. Praha: Česká televize, ČT 24, 2014-07-25 [cit. 2021-06-23]. Dostupné online. 
  7. LÁNSKÝ, Tomáš. Měl tu přistávat raketoplán a pást se nosorožci. Liberecký deník [online]. 2012-02-10 [cit. 2021-06-23]. Dostupné online. 
  8. Rozhodnutí č. 13 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysy, Miloslav Vlček, 10. listopadu 2006
  9. Micharl Polák. Stát otevírá v Ralsku stavební úřad. I kvůli ruinám po Sovětech. Českolipský deník [online]. 2015-01-05 [cit. 2015-01-06]. Dostupné online. 
  10. Radmila Pokorná. Ralsko:Odvolali vedení radnice. Českolipský deník [online]. 2011-04-01 [cit. 2011-04-02]. Dostupné online. 
  11. Radmila Pokorná. Další trable v Ralsku: skončil kontrolní a majetkový výbor. Českolipský deník [online]. 2012-12-12 [cit. 2012-12-12]. Dostupné online. 
  12. Michael Polák. Obžaloba navrhuje pro starostu Ralska 18 měsíců podmíněně. Českolipský deník [online]. 2015-03-14 [cit. 2015-03-16]. Dostupné online. 
  13. Michael Polák. Převrat v Ralsku: Odsouzený starosta přišel o místo na radnici. Českolipský deník [online]. 2015-04-22 [cit. 2015-04-22]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • HONS, Osvald. Zaniklé obce kolem Ralska. 1. vyd. Ralsko: Město Ralsko, 2014. 511 s. ISBN 978-80-260-6779-5. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat