Wikipedie

Ploučnice

přítok Labe

Ploučnice (německy der Polzen; Pulsnitz) je česká řeka, která pramení v okrese Liberec pod Ještědem, protéká okresy Česká Lípa a Děčín a v Děčíně ústí zprava do Labe. Odvodňuje severní část Čech vymezenou Ralskou pahorkatinou, Českým středohořím a Lužickými horami. Je plná meandrů převážně za Mimoní, mezi Borečkem a Českou Lípou. Je vodácky splavná, dlouhá 106 km (podle některých zdrojů 112 km). Povodí má rozlohu 1193,77 km².[1]

Ploučnice
Pohled z železničního mostu v Děčíně na soutok Labe a Ploučnice
Pohled z železničního mostu v Děčíně na soutok Labe a Ploučnice
Základní informace
Délka toku106 km
Plocha povodí1193,77 km²
Průměrný průtokv Benešově n/Pl. 8,13 m³/s
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí1-14-03-001
Pramen
Osečná / Ještěd
50°43′40,08″ s. š., 14°58′15,6″ v. d.
390 / 654 m n. m.
Ústí
do Labe v Děčíně na 95,1 km (P)
50°46′41″ s. š., 14°12′25″ v. d.
122 m n. m.
Protéká
ČeskoČesko Česko (Liberecký - Mimoň, Česká Lípa, Ústecký kraj - Děčín)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe
Geodata
OpenStreetMapOSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Průběh toku

editovat
 
Pramen Ploučnice u Osečné

Od pramenů do Stráže

editovat

Prameny Ploučnice nalezneme dva. Jako Hlavní pramen Ploučnice je většinou označována dříve mohutná vyvěračka u Osečné na jižním okraji obce Janův Důl v nadmořské výšce 390 metrů. Vyvěrá zde několik pramenů, které stékají do rybníka u Jenišovského mlýna.[2][3]

Někdy je uváděn i pramen Horní Ploučnice, který se nachází o pár kilometrů dále a o něco výše u obce Hoření Paseky na JZ svahu Ještědu v nadmořské výšce 654 metrů.[4]

Nedaleko od hlavního pramene u Janova Dolu se mezi obcemi Chrastná a Osečná odděluje náhon Hamerská strouha, dříve sloužící k napájení rybníka Papírník v Útěchovicích, který sloužil jako retenční nádrž pro provoz Útěchovické papírny. Hamerská strouha protéká obcemi a osadami Břevniště a Útěchovice a mezi Hamrem na Jezeře a Stráží pod Ralskem se vrací zpět do Ploučnice a napájí Horecký rybník. Hamerský rybník je přírodně napájený z řeky Ploučnice, jejíž tok jím prochází. Řeka Ploučnice pak za vodní nádrží Horka ve Stráži pod Ralskem dále plyne rovně mezi loukami územím mezi Stráží pod Ralskem a Novinami pod Ralskem, které bylo silně poznamenáno rozsáhlou těžbou uranu.

Od Stráže do České Lípy

editovat
 
Průrva Ploučnice v Novinách pod Ralskem

Nad Novinami pod Ralskem se zařezává do hluboké pískovcové soutěsky zakončené stometrovým tunelem. Tento úsek se nazývá Průrva Ploučnice.[5]

Dále až do Mimoně se úzké, regulované koryto obloukem vyhýbá vrchu Ralsko, protéká loukami kolem osady Srní Potok a kolem Mimoňských rybníků. Úsek v Mimoni tvoří stupňovitě regulované koryto s břehovými porosty. U Zámeckého mostu v Mimoni, se do řeky zprava vlévá Panenský potok a Ploučnice dále pokračuje k obci Ralsko - Boreček, kde se nejvíce přibližuje k bývalému vojenskému letišti Hradčany. Pak zleva přijímá vody Hradčanského potoka. Tok řeky Ploučnice, který těsně za Mimoní, od ukončení regulovaného toku po obec Ralsko - Boreček meandruje, je od roku 2014 označen za přírodní památku Meandry Ploučnice.[6] Meandry Ploučnice za obcí Ralsko - Boreček pokračují dál, kolem obce Ralsko - Hradčany, kolem Hradčanských stěn, územím, které bylo součástí vojenského prostoru Ralsko, k bývalému Brennskému mlýnu. Mezi bývalým Brennským mlýnem a obcí Heřmaničky se do Ploučnice vlévá řeka Svitavka a Dobranovský potok. Dále protéká obcí Heřmaničky, Žíznikovem u České Lípy až k České Lípě.

V České Lípě

editovat

Ve městě je řeka přemostěna desítkou silničních a potrubních mostů i lávek pro pěší, vede zde přes ni také železniční most s tělesem tratí Česká Lípa – Děčín a Česká Lípa – Jedlová. Ploučnice v minulosti tekla městem dvěma rameny, která byla spojená propojovacími kanály. Do dvou koryt se větvila u Staré Lípy a zpět do původního koryta se vracela u dnešního obchodního domu Banco, později se do původního koryta spojovala až za dnešním městským stadionem. Řeka se často na území města rozlévala, proto byla v letech 1910–1923 provedena v postupných fázích její regulace.[7][8] Na jednom ze zregulovaných ramen toku řeky Ploučnice v České Lípě vznikl v roce 1914 poklopový mostový jez podle projektu Ing. Jana Záhorského, který sloužil k regulaci vody pro dnes již neexistující Velký mlýn. Po zavezení druhého ramena řeky Ploučnice sloužil až do roku 1984 pro zadržování a regulaci průtoku vody na řece. Po jeho renovaci, v roce 1996 slouží už jen jako lávka pro pěší. Na jedné z pískových naplavenin založili ve 13. století příslušníci rodu Ronovců hrad Lipý.[9] Z Ploučnice byl v 16. století napájen vodní příkop kolem hradu.[10] Řeka nyní protéká jen jedním zregulovaným korytem ve vzdáleností zhruba 100 metrů od hradu, někdejší vodní příkop a druhé rameno Ploučnice byly zavezeny.

Za Českou Lípou

editovat
 
Soutok Labe s Ploučnicí

Za Českou Lípou Ploučnice přijímá zleva Robečský potok a zprava Šporku. V mokřinách v zákrutu řeky Česká společnost ornitologická vyhlásila soukromou rezervaci Mnišské louky. Řeka dál pokračuje osadami Stružnice a Jezvé, kde zprava přitéká Radečský potok a zleva malý Valteřický potok. Pak je na toku Horní Police s Valdeckým potokem zleva a Žandov, kde se zprava připojuje Vrbový potok. Pod Žandovem do ní zleva ústí drobné potoky Merboltický a Valkeřický, následují obce Malý a Starý Šachov, Oldřichov nad Ploučnicí a Františkov nad Ploučnicí, nad kterým se tyčí zřícenina hradu Ostrý. Poslední úsek až do Děčína má větší spád a je na něm množství jezů. V Benešově nad Ploučnicí se zprava vlévá Bystrá a zleva malý Fojtovický potok. Nakonec Ploučnice protéká osadami Jedlka a Soutěsky a v Děčíně se proti Podmoklům vlévá do Labe.[11]

Přítoky

editovat
 
Řeka v Mimoni.

Vodní režim

editovat
 
Ploučnice v Horní Polici

Průměrné měsíční průtoky Ploučnice (m³/s) ve stanici Benešov nad Ploučnicí:[12]

Hlásné profily:[13][14][15][16]

místo říční km plocha povodí průměrný průtok (Qa) stoletá voda (Q100)
Stráž pod Ralskem 82,60 120,99 km² 1,36 m³/s 58,5 m³/s
Mimoň 74,60 269,71 km² 2,51 m³/s 103,0 m³/s
Česká Lípa 36,40 623,94 km² 5,03 m³/s 159,0 m³/s
Benešov nad Ploučnicí 10,90 1156,74 km² 8,13 m³/s 227,0 m³/s

Výškový rozdíl mezi pramenem u Osečné a ústím v Děčíně je 263,6 metrů, průměrný spád je 2,56%. Roční srážky v povodí jsou v průměru 711 mm. V ústí do Labe je průměrný průtok 8,77 [m³/s], v roce 1946 zde byl zaznamenán 217 [m³/s].[11]

Pojmenování

editovat

V roce 1575 se Ploučnici nad Mimoní říkalo Srní potok (Rehwasser - srní voda), a osada na jejím břehu mezi Novinami pod Ralskem a Mimoní se proto jmenuje Srní Potok.[17]

Fauna a flora

editovat
 
Meandry Ploučnice u mostu v Heřmaničkách

V období znečišťování vod průmyslovými podniky a splašky měst množství ryb v Ploučnici kleslo, nicméně pestrost druhů zůstala zachována. Prováděné průzkumy v ní prokázaly 900 druhů vyššího rostlinstva, z toho 9 chráněných. Dále se zde vyskytuje 11 druhů obojživelníků, kteří potřebují k životu vodní toky a plochy. U řeky žije 100 druhů ptáků, z nichž mnohé patří mezi ohrožené (např. slavík obecný, ledňáček říční či skorec vodní). Protože část řeky nezamrzá, slouží jako zimoviště labutí velkých a divokých kachen.[11]

Liberecký kraj oznámil na podzim 2013 záměr vyhlásit dvě lokality meandrů Ploučnice (u Mimoně a u Žízníkova) přírodními památkami.[18]Po vyřešení rozporů s dotčenými obcemi byly přírodní památky Meandry Ploučnice a Niva Ploučnice zastupitelstvem Libereckého kraje v květnu 2014 schváleny. Jsou součástí Evropsky významné lokality Horní Ploučnice.[19]

Po roce 2000 byl postupně realizován projekt Čistá Ploučnice. S nákladem 600 milionů korun byly postaveny či zmodernizovány čističky odpadních vod a kanalizace v městech na povodí řeky. ČOV v Hradčanech (Ralsko) byla oceněna jako Vodohospodářská stavba roku 2013.[20]

Vodáctví

editovat
 
Ploučnice mezi Mimoní a Borečkem.

Ploučnice bývala oblíbenou řekou vodáků, později došlo k devastaci okolí horního toku uranovými doly a střední tok byl nepřístupný ve vojenském prostoru Ralsko. Podle vodáckého průvodce z roku 1978 v letech obsazení území sovětským vojskem po roce 1968 platil zákaz vystupovat na břeh v úseku 15 km od Borečku po Brennou. O povolení průjezdu se muselo žádat MNV Mimoň tři týdny před plánovanou plavbou.[21] Dnes Ploučnice řekou láká tichem, přírodou a romantikou. Sjížděný úsek měří 90 km.

Obtížnost se udává ZW C na horním a středním toku a WW I na dolním, ale vzhledem k různým překážkám je nutno počítat s náročností o něco větší. Ploučnice se obvykle splouvá od Stráže pod Ralskem, od hráze přehrady Horka. Na tamním vodočtu musí být alespoň 20 cm[22], jinak nezbývá než v prvním úseku za nižšího stavu vody lodě občas popostrčit přes mělčiny. Hned po osmi kilometrech čeká největší atrakce — Průrva Ploučnice. Až do Mimoně pak řeka meandruje bez větších překvapení. Za ní už začíná opravdová divočina. Členité meandry, stromy spadlé přes řeku a místa, kde se řeka dělí do mnoha ramen, dělají plavbu nezapomenutelnou. Víkendové splutí je možné ukončit u mostu v Brenné, Heřmaničkách nebo v Žizníkově. K projetí celého toku je třeba 3 až 4 dny. Z Benešova nad Ploučnicí do Děčína lze splout za 3 až 4 hodiny.[23]

Úsek pod Českou Lípou je těžší a sjízdný pouze za vyššího stavu vody. V Benešově musí být na vodočtu alespoň 90 cm vody. Nachází se zde množství jezů za normálního stavu nesjízdných a za vyššího nebezpečných.

Mlýny

editovat

Mlýny jsou seřazeny po směru toku řeky.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR [online]. [cit. 2013-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-22. 
  2. ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Město Žandov a blízké okolí. Žendov: MěÚ Žandov, 1998. Kapitola Ploučnice, s. 10. 
  3. ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Československé řeky. Praha: Olympia, 1978. Kapitola Ploučnice, s. 131. 
  4. ↑ ŠTEFÁČEK, Stanislav. Encyklopedie vodních toků Čech, Moravy a Slezska. Praha 2: Baset, 2008. ISBN 978-80-7340-105-4. Kapitola Ploučnice, s. 482. 
  5. ↑ TOUŠLOVÁ, Iveta; PODHORSKÝ, Marek; MARŠÁL, Josef. Toulavá kamera 2. Praha: freytag&berndt, 2005. ISBN 80-7316-233-4. Kapitola Průrva Ploučnice, s. 98. 
  6. ↑ Otevřená data AOPK ČR. gis-aopkcr.opendata.arcgis.com [online]. [cit. 2022-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ KRATOCHVÍL, Jiří. Böhmisch Leipa : Česká Lípa ze starých pohlednic. www.bohmischleipa.cz [online]. 2008 [cit. 2021-01-18]. Dostupné online. 
  8. ↑ KRATOCHVÍL, Jiří. Böhmisch Leipa : Česká Lípa ze starých pohlednic. www.bohmischleipa.cz [online]. 2008 [cit. 2021-01-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ PHDR.GABRIEL, František. Hrad Lipý. Praha: Společnost přátel starožitností, 1997. ISBN 80-901258-6-7. Kapitola Historické osudy hradu, s. 2. 
  10. ↑ Hrad Lipý, str. 24.
  11. ↑ a b c Žandov - Ploučnice, str. 11.
  12. ↑ Povodí Ohře – Vodohospodářská bilance dílčího povodí Ohře, dolního Labe a ostatních přítoků Labe (str. 69) [online]. [cit. 2016-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-25. 
  13. ↑ Evidenční list hlásného profilu Stráž pod Ralskem [online]. Český hydrometeorologický ústav [cit. 2016-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-11. 
  14. ↑ Evidenční list hlásného profilu Mimoň [online]. Český hydrometeorologický ústav [cit. 2016-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-11. 
  15. ↑ Evidenční list hlásného profilu Česká Lípa [online]. Český hydrometeorologický ústav [cit. 2016-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-11. 
  16. ↑ Evidenční list hlásného profilu [online]. Český hydrometeorologický ústav [cit. 2016-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-12. 
  17. ↑ ŠŤASTNÝ, Jiří. Uličník Mimoně. Mimoň: Město Mimoň, 2012. ISBN 978-80-260-1337-2. Kapitola Srní Potok, s. 122. 
  18. ↑ Michael Polák. Meandry řeky Ploučnice budou přírodní památkou. Českolipský deník [online]. 2013-11-07 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. 
  19. ↑ Michael Polák, ČTK. Na Ploučnici u Mimoně a Žizníkova vznikly rezervace. Českolipský deník [online]. 2014-05-15 [cit. 2014-05-15]. Dostupné online. 
  20. ↑ redakce. Zmodernizovaná čistička v Hradčanech dostala cenu. Českolipský deník [online]. 2014-03-30 [cit. 2014-03-31]. Dostupné online. 
  21. ↑ Československé řeky, str. 131.
  22. ↑ Československé řeky, str. 132.
  23. ↑ Encyklopedie vodních toků, str. 483.

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ploučnice&oldid=24359591“