Wikipedie

Quentin Halys

francouzský tenista

Quentin Halys (* 26. října 1996 Bondy) je francouzský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvanáct titulů ve dvouhře a  jedenáct ve čtyřhře.[2]

Quentin Halys
Quentin Halys v Bordeaux (2022)
Quentin Halys v Bordeaux (2022)
StátFrancieFrancie Francie
Datum narození26. října 1996 (28 let)[1]
Místo narozeníBondy, Francie[1]
BydlištěBoulogne-Billancourt, Francie
Výška191 cm[1]
Hmotnost85 kg[1]
Profesionál od2012[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek3 066 612 USD
Dvouhra
Poměr zápasů33–59
Tituly0 ATP, 7 challengerů, 5 ITF
Nejvyšší umístění61. místo (16. ledna 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2016, 2024)
French Open2. kolo (2016)
Wimbledon3. kolo (2023, 2024)
US Open1. kolo (2021, 2022, 2023)
Čtyřhra
Poměr zápasů12–30
Tituly0 ATP, 8 challengerů, 3 ITF
Nejvyšší umístění129. místo (3. října 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2024)
French Open3. kolo (2019)
Wimbledon1. kolo (2016, 2022, 2023)
US Open3. kolo (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240819a19. srpna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v lednu 2023 na 61. místě a ve čtyřhře v říjnu 2022 na 129. místě. Trénuje ho Nicolas Devilder.[3][1]

Tenisová kariéra

editovat

V juniorském tenise vyhrál čtyřhru na French Open 2014, v níž startoval s krajanem Benjaminem Bonzim. Ve finále porazili Rakušana Lucase Miedlera s Australanem Akirou Santillanem.[4] Vylepšil tak dvě finálové porážky z deblových soutěží na US Open 2013 a Australian Open 2014. V souboji o titul na juniorce US Open 2014 nestačil na Australana Omara Jasiku.[5] Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figuroval v březnu 2014 na 3. místě.[2][3]

Na okruhu ATP Tour debutoval květnovým Open de Nice Côte d’Azur 2015, kde postoupil z kvalifikace až jako šťastný poražený po odstoupení turnajové jedničky Simona. Na úvod dvouhry nezvládl oba tiebreaky proti Australanu Jamesi Duckworthovi z deváté desítky žebříčku.[6] O týden později zasáhl poprvé do hlavní grandslamové soutěže, když obdržel divokou kartu do mužského singlu French Open 2015. Časnou porážku mu přivodil pětinásobný obhájce titulu a světová sedmička Rafael Nadal.[7] Divokou kartu od Francouzské tenisové federace získal také na Australian Open 2016. V úvodním kole porazil Chorvata Ivana Dodiga z osmé desítky, než jej vyřadil první hráč světa a pozdější vítěz Novak Djoković.[8][9]

Po sérii šesti porážek v kvalifikacích turnajů kategorie Masters si její hlavní soutěž poprvé zahrál na listopadovém Rolex Paris Masters 2022. Po kvalifikačních výhrách nad Argentincem Cachínem a Brazilcem Monteirem však nenašel na úvod dvouhry recept na Gruzínce Nikoloze Basilašviliho, jemuž patřila stá šestá příčka klasifikace.[10] Na cestě do osmifinále Miami Open 2023 vyřadil Pedra Martíneze, – v duelu s třemi tiebreaky – světovou osmnáctku Alexe de Minaura[11] a Američana Mackenzieho McDonalda. Poté jej zdolal pátý muž pořadí a pozdější šampion Daniil Medveděv.[12][3]

První čtvrtfinálovou účastí na túře ATP se stal aucklandský ASB Classic 2023 a do semifinále se poprvé probojoval na antukovém Estoril Open 2023 přes Dominica Thiema.[13] Do boje o portugalský titul jej nepustila norská světová pětka Casper Ruud, když o vítězi rozhodl až tiebreak třetí sady.[14][3] Do třetího kola grandslamu poprvé prošel ve Wimbledonu 2023, v němž přehrál třicátého hráče žebříčku Daniela Evanse a Australana Aleksandra Vukice.[15] Jeho účast v All England Clubu pak ukončila italská světová osmička Jannik Sinner, po čtyřsetovém průběhu.[16]

Finále na okruhu ATP Tour

editovat
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (0–1 D)

Dvouhra: 1 (0–1)

editovat
Stav č. datum turnaj kategorie povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 21. července 2024 Gstaad, Švýcarsko ATP 250 antuka   Matteo Berrettini 3–6, 1–6

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

editovat
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Challengery (7 D; 8 Č)
ITF (5 D; 3 Č)

Dvouhra (12 titulů)

editovat
Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. říjen 2014 Heráklion, Řecko tvrdý   Ricardo Rodríguez 6–3, 6–2
2. březen 2015 Poitiers, Francie tvrdý (h)   David Guez 7–5, 6–1
3. březen 2015 Shrewsbury, Spojené království tvrdý (h)   Daniel Cox 6–4, 3–6, 6–3
4. srpen 2015 Piombino, Itálie tvrdý   Edoardo Eremin 6–3, 6–4
5. září 2015 Roehampton, Spojené království tvrdý   Daniel Evans 6–1, 6–7(5–7), 7–5
6. duben 2016 Tallahassee, Spojené státy antuka   Frances Tiafoe 6–7(6–8), 6–4, 6–2
7. únor 2018 Quimper, Francie tvrdý (h)   Alexej Vatutin 6–3, 7–6(7–1)
8. duben 2018 Nanchang, Čína antuka (h)   Calvin Hemery 6–3, 6–2
9. únor 2022 Pau, Francie tvrdý (h)   Vasek Pospisil 4–6, 6–4, 6–3
10. březen 2022 Lille, Francie tvrdý (h)   Ričardas Berankis 4–6, 7–6(7–4), 6–4
11. říjen 2022 Ismaning, Německo koberec (h)   Max Hans Rehberg 7–6(8–6), 6–3
12. červen 2023 Blois, Francie antuka   Kyrian Jacquet 4–6, 6–2, 2–0skreč

Čtyřhra (11 titulů)

editovat
Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. únor 2014 Nottingham, Spojené království tvrdý (h)   Rémi Boutillier   Liam Broady
  James Cluskey 		6–2, 0–6, [10–8]
2. červenec 2014 Bourg-en-Bresse, Francie antuka   Maxime Hamou   Maxime Forcin
  Ugo Nastasi 		2–6, 6–2, [10–8]
3. říjen 2014 Heráklion, Řecko tvrdý   Benjamin Bonzi   Mauricio Astorga
  Alberto Rojas-Maldonado 		6–2, 6–4
4. leden 2017 Nouméa, Francie tvrdý   Tristan Lamasine   Adrián Menéndez Maceiras
  Stefano Napolitano 		7–6(11–9), 6–1
5. červenec 2017 Recanati, Itálie tvrdý   Jonathan Eysseric   Julian Ocleppo
  Andrea Vavassori 		6–7(3–7), 6–4, [12–10]
6. květen 2019 Bordeaux, Francie antuka   Grégoire Barrère   Romain Arneodo
  Hugo Nys 		6–4, 6–1
7. říjen 2019 Ismaning, Německo koberec (h)   Tristan Lamasine   Maxime Cressy
  James Cerretani 		6–3, 7–5
8. březen 2021 Biella, Itálie tvrdý (h)   Tristan Lamasine   Denys Molčanov
  Serhij Stachovskyj 		6–1, 2–0skreč
9. říjen 2021 Mouilleron-le-Captif, Francie tvrdý (h)   Jonathan Eysseric   David Pel
  Ajsám Kúreší 		4–6, 7–6(7–5), [10–8]
10. únor 2022 Cherbourg, Francie tvrdý (h)   Jonathan Eysseric   Hendrik Jebens
  Niklas Schell 		7–6(8–6), 6–2
11. červen 2024 Záhřeb, Chorvatsko antuka   Jonathan Eysseric   Alexandru Jecan
  Henrique Rocha 		6–4, 6–4

Finále na juniorském Grand Slamu

editovat

Dvouhra juniorů: 1 (1–0)

editovat
Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 2014 US Open tvrdý   Omar Jasika 6–2, 5–7, 1–6

Čtyřhra juniorů: 3 (1–2)

editovat
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2013 US Open tvrdý   Frederico Ferreira Silva   Kamil Majchrzak
  Martin Redlicki		 3–6, 4–6
Finalista 2014 Australian Open tvrdý   Johan Tatlot   Lucas Miedler
  Bradley Mousley		 4–6, 3–6
Vítěz 2014 French Open antuka   Benjamin Bonzi   Lucas Miedler
  Akira Santillan 		6–3, 6–3

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Quentin Halys na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Quentin Halys na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20230812a12. srpna 2023
  2. ↑ a b Quentin Halys na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230812a12. srpna 2023
  3. ↑ a b c d Quentin Halys | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Santillan falls in boys’ doubles final. www.tennis.com.au [online]. Tennis Australia, 2014-06-08 [cit. 2023-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-16. (anglicky) 
  5. ↑ Aussie junior Jasika completes US Open double. ABC News [online]. 2014-09-07 [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ BOUVIER, Maxime. Nice - Quentin Halys cède contre James Duckworth. Tennis Actu [online]. 2015-05-20 [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. ↑ MITCHELL, Kevin. Rafael Nadal eases past Quentin Halys in French Open first round. The Guardian [online]. 2015-05-26 [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  8. ↑ Djokovic Beats Halys To Reach Australian Open Third Round. ATP Tour, Inc. [online]. 2016-01-20 [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Quentin Halys | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Paris Masters 2022: Basilashvili knocks out Halys. Tennis Majors [online]. 2022-10-31 [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Miami Open: De Minaur and Kokkinakis exit in thrillers. www.tennis.com.au [online]. Tennis Australia, 2023-03-26 [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ ROY, Subhadeep. A Relentless Daniil Medvedev Thrashes Quentin Halys at the Miami Open. Last Word On Tennis [online]. 2023-03-29 [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Casper Ruud Reaches Estoril Semi-finals. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-04-07 [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Casper Ruud Survives Quentin Halys Scare In Estoril SFs. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-04-08 [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Wimbledon 2023: Halys gets past Vukic. Tennis Majors [online]. 2023-07-06 [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Quentin Halys, qualifié pour le troisième tour à Wimbledon : « Je suis plus mature ». L'Équipe [online]. 2023-07-06 [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Quentin_Halys&oldid=24176659“