Hugo Nys (* 16. února 1991 Évian-les-Bains) je monacký profesionální tenista, deblový specialista, který do sezóny 2019 reprezentoval rodnou Francii. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál sedm deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře a třicet osm ve čtyřhře.[3]

Hugo Nys
Hugo Nys na Monte-Carlo Masters 2022
PřezdívkaHugito[1]
StátFrancieFrancie Francie (2010–2019)
MonakoMonako Monako (od 2019)
Datum narození16. února 1991 (33 let)[2]
Místo narozeníÉvian-les-Bains, Francie[2]
BydlištěMonte Carlo, Monako[2]
Výška185 cm[2]
Hmotnost78 kg[2]
Profesionál od2010
Držení raketypravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek1 687 984 USD
Dvouhra
Poměr zápasů0–1
Tituly0 ATP, 6 ITF
Nejvyšší umístění327. místo (29. července 2019)
Čtyřhra
Poměr zápasů120–121
Tituly7 ATP, 11 challengerů, 27 ITF
Nejvyšší umístění12. místo (12. června 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openfinále (2023)
French Openčtvrtfinále (2021)
Wimbledon3. kolo (2017, 2023)
US Openčtvrtfinále (2022, 2023)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2024)
French Open1. kolo (2022, 2023)
Wimbledon1. kolo (2018, 2023)
US Openčtvrtfinále (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240428a28. dubna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2019 na 327. místě a ve čtyřhře pak v červnu 2023 na 12. místě. Trénují ho bývalý monacký tenista Guillaume Couillard a Kevin Blandy.[1][2]

Jako první Monačan postoupil do semifinále a finále grandslamu, když s Polákem Janem Zielińskim prohráli boj o titul ve čtyřhře Australian Open 2023 s Australany Jasonem Kublerem a Rinkym Hijikatou.[4][5] Deblovou trofejí na římském Internazionali BNL d'Italia 2023 se stal prvním monackým vítězem Mastersu.[6]

V monackém daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 athénským základním blokem 3. evropské skupiny euroafrické zóny proti Lucembursku, v němž vyhrál v páru s Benjaminem Balleretem čtyřhru. Monačané zvítězili 3:0 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 0–2 ve dvouhře a 10–1 ve čtyřhře.[7]

Soukromý život

editovat

Narodil se roku 1961 ve francouzském lázeňském městě Évian-les-Bains, ležícím v Horním Savojsku do rodiny Quiblier Pascalové. K tenisu jej ve třech letech přivedl otec, tenisový trenér Jean-Christophe Nys. Děd Francis Nys (1930–2017) hrál v sezónách 1950–1961 Roland Garros. Nejdále se probojoval do třetího kola v letech 1953 a 1955.[1] Praděd Robert Nys působil jako viceprezident francouzského tenisového svazu Fédération Française de tennis.[8]

Z místního evianského klubu přestoupil v žákovské kategorii do Grenoblu.[9] Na začátku profesionální kariéry strávil tři sezóny v tenisové akademii ISP v Sophia Antipolis na francouzské Riviéře. Od roku 2010 se začal připravovat v Monte Carlo Country Clubu.[10]

Tenisová kariéra

editovat

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu French Open 2014, kam mu organizátoři s Fabricem Martinem udělili divokou kartu. V prvním kole však Francouzi nenašli recept na německo-nizozemskou dvojici Andre BegemannRobin Haase.[11] Mimo grandslam na okruhu ATP Tour debutoval monackou čtyřhrou Monte-Carlo Rolex Masters 2017, do níž obdržel s Romainem Arneodem divokou kartu. Ve druhém kole nezvládli koncovky setů s osmými nasazenými Jeanem-Julienem Rojerem a Horiou Tecăuem.[11]

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil ve čtyřhře Open Sud de France 2018 v Montpellier. Po boku Japonce Bena McLachlana z něho odešli poraženi od anglických bratrů Kena a Neala Skupských.[12] Deblovou trofej pak získal na mexickém Los Cabos Open 2019, kde s Arneodem zdolali v boji o titul britsko-americké turnajové jedničky Dominica Inglota a Austina Krajicka. V zápase odvrátili dva mečboly a sami využili až sedmou mečbolovou příležitost.[13] V únoru 2021 triumfoval s Němcem Timem Pützem na challengeru v italské Bielle. První turnaj na túře ATP spolu odehráli o dva měsíce později na dubnovém Andalucia Open 2021. V květnu již vyhráli dva turnaje ve dvou týdnech, když nejdříve ovládli portugalský Estoril Open 2021[14] a poté Lyon Open 2021.[15]

Finále na Grand Slamu

editovat

Mužská čtyřhra: 1 (0–1)

editovat
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2023 Australian Open tvrdý   Jan Zieliński   Rinky Hijikata
  Jason Kubler
4–6, 6–7(4–7)

Finále na okruhu ATP Tour

editovat

Čtyřhra: 14 (7–7)

editovat
Legenda
Grand Slam (0–1)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (1–0)
ATP Tour 500 (1–2)
ATP Tour 250 (5–4)
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. únor 2018 Montpellier, Francie tvrdý (h)   Ben McLachlan   Ken Skupski
  Neal Skupski
6–7(2–7), 4–6
Vítěz 1. srpen 2019 Los Cabos, Mexiko tvrdý   Romain Arneodo   Dominic Inglot
  Austin Krajicek
7–5, 5–7, [16–14]
Vítěz 2. květen 2021 Estoril, Portugalsko antuka   Tim Pütz   Luke Bambridge
  Dominic Inglot
7–5, 3–6, [10–3]
Vítěz 3. květen 2021 Lyon, Francie antuka   Tim Pütz   Pierre-Hugues Herbert
  Nicolas Mahut
6–4, 5–7, [10–8]
Finalista 2. září 2021 Mety, Francie tvrdý (h)   Arthur Rinderknech   Hubert Hurkacz
  Jan Zieliński
5–7, 3–6
Finalista 3. říjen 2021 Petrohrad, Rusko tvrdý (h)   Andrej Golubjev   Jamie Murray
  Bruno Soares
3–6, 4–6
Finalista 4. srpen 2022 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý   Jan Zieliński   Matthew Ebden
  Jamie Murray
4–6, 2–6
Vítěz 4. září 2022 Mety, Francie tvrdý (h)   Jan Zieliński   Lloyd Glasspool
  Harri Heliövaara
7–6(7–5), 6–4
Finalista 5. leden 2023 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý   Jan Zieliński   Rinky Hijikata
  Jason Kubler
4–6, 6–7(4–7)
Vítěz 5. květen 2023 Řím, Itálie antuka   Jan Zieliński   Robin Haase
  Botic van de Zandschulp
7–5, 6–1
Finalista 6. říjen 2023 Basilej, Švýcarsko tvrdý (h)   Jan Zieliński   Santiago González
  Édouard Roger-Vasselin
7–6(10–8), 6–7(3–7), [1–10]
Vítěz 6. listopad 2023 Mety, Francie (2) tvrdý (h)   Jan Zieliński   Constantin Frantzen
  Hendrik Jebens
6–4, 6–4
Vítěz 7. březen 2024 Acapulco, Mexiko tvrdý   Jan Zieliński   Santiago González
  Neal Skupski
6–3, 6–2
Finalista 7. duben 2024 Barcelona, Španělsko antuka   Jan Zieliński   Máximo González
  Andrés Molteni
6–4, 4–6, [9–11]

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

editovat
Legenda
Challengery (0 D; 10 Č)
ITF (6 D; 27 Č)

Dvouhra (6 titulů)

editovat
Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. září 2012 Uppsala, Švédsko tvrdý (h)   Robin Olin 6–0, 5–7, 6–3
2. 2014 Antalya, Turecko tvrdý   Robin Kern 6–0, 6–2
3. 2014 Istanbul, Turecko tvrdý   Aldin Šetkić 6–4, 6–3
4. 2014 Istanbul, Turecko tvrdý   Matija Pecotić 7–6(7–5), 3–6, 7–6(7–4)
5. červen 2015 Šarm aš-Šajch, Egypt tvrdý   Javier Pulgar-García 6–3, 6–1
6. leden 2016 Veigy-Foncenex, Francie koberec (h)   Antal van der Duim 6–4, 6–3

Čtyřhra (38 titulů)

editovat
Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. srpen 2012 Eupen, Belgie antuka   Teri Groll   Germain Gigounon
  James Junior Storme
6–4, 6–3
2. říjen 2012 La Roche-sur-Yon, Francie tvrdý (h)   Jean Andersen   Moritz Baumann
  Tim Pütz
7–6(8–6), 7–6(7–3)
3. březen 2013 Saint-Raphaël, Francie tvrdý (h)   Romain Arneodo   Simon Cauvard
  Alexandre Penaud
6–7(6–8), 6–4, [10–5]
4. květen 2013 Antalya, Turecko tvrdý   Davy Sum   Claudio Fortuna
  Matthieu Viérin
6–2, 6–0
5. červen 2013 Toulon, Francie antuka   Benjamin Balleret   David Couronne
  Vincent Verpeaux
7–5, 6–4
6. září 2013 Bagnères-de-Bigorre, Francie tvrdý   Antoine Benneteau   Riccardo Ghedin
  Claudio Grassi
6–3, 4–6, [10–2]
7. září 2013 Göteborg, Švédsko tvrdý (h)   Jesper Brunström   Pierre Bonfre
  Viktor Stjern
6–3, 7–6(7–5)
8. říjen 2013 Saint-Dizier, Francie tvrdý (h)   Germain Gigounon   David Rice
  Sean Thornley
7–6(7–4), 6–4
1. říjen 2013 Mouilleron-le-Captif, Francie tvrdý (h)   Fabrice Martin   Henri Kontinen
  Adrián Menéndez Maceiras
3–6, 6–3, [10–8]
9. červenec 2014 Istanbul, Turecko tvrdý   Federico Zeballos   Tuna Altuna
  Michal Schmid
7–6(7–3), 3–6, [10–3]
10. červenec 2014 Middelkerke, Belgie tvrdý   Élie Rousset   Éric Fomba
  Florian Lakat
6–3, 6–1
11. říjen 2014 Nevers, Francie tvrdý (h)   Olivier Charroin   Romano Frantzen
  Darren Walsh
6–4, 6–4
12. březen 2015 Marsá al-Qantáwí, Tunisko tvrdý   Benjamin Balleret   Thomas Fabbiano
  Giorgio Portaluri
7–5, 2–6, [10–4]
13. 2015 Antalya, Turecko tvrdý   Yannick Jankovits   Marat Děvjaťarov
  Michael Geerts
7–6(8–6), 6–1
14. červen 2015 Mont-de-Marsan, Francie tvrdý (h)   Romain Arneodo   Théo Fournerie
  Louis Tessa
6–1, 7–5
15. červenec 2015 Istanbul, Turecko tvrdý   Yannick Jankovits   Sarp Ağabigün
  Muhammet Haylaz
2–6, 7–5, [10–6]
16. srpen 2015 Ajaccio, Francie tvrdý   Romain Arneodo   Sančai Ratiwatana
  Sončat Ratiwatana
2–6, 6–4, [10–5]
17. srpen 2015 Sion, Švýcarsko antuka   Tak Khunn Wang   Federico Coria
  Siméon Rossier
6–2, 6–2
18. květen 2016 Antalya, Turecko tvrdý   Miķelis Lībietis   Sarp Ağabigün
  Altuğ Çelikbilek
6–2, 6–2
19. květen 2016 Antalya, Turecko tvrdý   Miķelis Lībietis   Kacuki Nagao
  Hiromasa Oku
4–6, 6–2, [10–3]
20. červen 2016 Harare, Zimbabwe tvrdý   Andrea Vavassori   Benjamin Lock
  Courtney John Lock
6–3, 6–3
21. červenec 2016 Harare, Zimbabwe tvrdý   Višnu Vardhan   Nicolaas Scholtz
  Tucker Vorster
6–4, 6–2
22. červenec 2016 Harare, Zimbabwe tvrdý   Višnu Vardhan   Benjamin Lock
  Courtney John Lock
6–7(5–7), 6–4, [10–5]
23. červenec 2016 Ajaccio, Francie tvrdý   Romain Arneodo   Romain Jouan
  Joan Soler
7–5, 6–2
24. srpen 2016 Béjar, Španělsko tvrdý   Yannick Mertens   Alexander Centenari
  Sami Reinwein
6–4, 7–6(7–3)
25. říjen 2016 Saint-Dizier, Francie tvrdý (h)   Mick Lescure   Geoffrey Blancaneaux
  Evan Furness
6–2, 6–3
26. leden 2017 Bressuire, Francie tvrdý (h)   Corentin Denolly   Ante Pavić
  Ruan Roelofse
6–4, 6–2
27. březen 2017 Gatineau, Kanada tvrdý (h)   Miķelis Lībietis   Grégoire Barrère
  Laurent Lokoli
7–6(7–4), 6–3
2. srpen 2017 Manerbio, Itálie antuka   Romain Arneodo   Michail Jelgin
  Roman Jebavý
4–6, 7–6(7–3), [10–5]
3. leden 2018 Nouméa, Nová Kaledonie tvrdý   Tim Pütz   Alejandro González
  Jaume Munar
6–2, 6–2
4. březen 2018 Lille, Francie tvrdý   Tim Pütz   Džívan Nedunčežijan
  Purav Radža
7–6(7–3), 1–6, [10–7]
5. leden 2019 Canberra, Austrálie tvrdý   Marcelo Demoliner   André Göransson
  Sem Verbeek
3–6, 6–4, [10–3]
6. únor 2019 Quimper, Francie tvrdý (h)   Fabrice Martin   David Pel
  Antonio Šančić
6–4, 6–2
7. březen 2019 Lille, Francie tvrdý   Romain Arneodo   Jonatan Erlich
  Fabrice Martin
7–5, 5–7, [10–8]
8. září 2019 Orleans, Francie tvrdý (h)   Romain Arneodo   Hans Podlipnik Castillo
  Tristan-Samuel Weissborn
6–7(5–7), 6–3, [10–1]
9. září 2020 Aix-en-Provence, Francie antuka   Andrés Molteni   Ariel Behar
  Gonzalo Escobar
6–4, 7–6(7–4)
10. únor 2021 Biella, Itálie tvrdý (h)   Tim Pütz   Lloyd Glasspool
  Harri Heliövaara
7–6(7–4), 6–3
11. březen 2022 Roseto degli Abruzzi, Itálie antuka   Jan Zieliński   Roman Jebavý
  Philipp Oswald
7–6(7–2), 4–6, [10–3]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hugo Nys na anglické Wikipedii.

  1. a b c Hugo Nys | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f Hugo Nys na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240428a28. dubna 2024
  3. Hugo Nys na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240428a28. dubna 2024
  4. ZABLOUDIL, Luboš. Poprvé spolu a hned grandslamový titul. Hijikata s Kublerem proměnili divokou kartu v triumf na Australian Open. TenisPortal.cz [online]. 2023-01-28 [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. 
  5. ; ENTWISTLE, Luke. Hugo Nys loses out in Australian Open final. Monaco Life [online]. 2023-01-28 [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. BOISAUBERT, Romain. Hugo Nys et Jan Zielinski remportent le Masters 1000 de Rome en double. Monaco Tribune [online]. 2023-05-22 [cit. 2023-05-22]. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. Hugo Nys na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240428a28. dubna 2024
  8. 2e série : Hugo Nys veut briller [online]. Fédération Française de tennis, 2015-09-03 [cit. 2021-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-05. (francouzsky) 
  9. Julien TRIVERO. TENNIS. Coupe Davis, polémique : Hugo Nys pointe du doigt le sort réservé à Monaco [online]. ledauphine.com, 2019-06-05 [cit. 2021-06-05]. Dostupné online. (francouzsky) 
  10. « Un nouveau souffle à ma carrière ». MAG SPORT 06 [online]. Prosinec 2013 [cit. 2021-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-05. (francouzsky) 
  11. a b Hugo Nys | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. British brothers Ken and Neal Skupski win first ATP World Tour title together [online]. BBC, 2018-02-12 [cit. 2018-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Arneodo/Nys Save 2 M.P., Celebrate First Title In Los Cabos [online]. ATP Tour, Inc., 2019-08-04 [cit. 2019-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Hugo Nys & Tim Puetz Collect First ATP Tour Team Title In Estoril [online]. ATP Tour, Inc., 2021-05-02 [cit. 2021-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Nys/Puetz Win Lyon Crown Over Herbert/Mahut [online]. ATP Tour, Inc., 2021-05-23 [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat