Wikipedie

Pochod Praha–Prčice

(přesměrováno z Pochod Praha-Prčice)

Pochod Praha–Prčice je nejznámější organizovaný turistický a dálkový pochod v České republice s cílem ve středočeské Prčici. Nazývá se podle nejdelší varianty trasy začínající v Praze. Pochod se koná od roku 1966, obvykle třetí sobotu v květnu. Jedná se o největší každoroční akci organizovanou Klubem českých turistů (KČT).

Pomník pochodu na náměstí v Prčici
Pochodníci těsně před Prčicí ze strany Jezerské ulice

Na startu obdrží účastník mapu pochodu, do níž po cestě na kontrolních bodech (tzv. punktech) získává razítka. Kontroly jsou zapsány v průvodci pochodem a na trase se nacházejí i kontroly tajné. Každý účastník pochodu, který korektně projde všemi kontrolami, obdrží v cíli tradiční „Prčický škrpál“, nazývaný díky své podobě „botička“, a také tatranku, od roku 2014 horalku[1]. Pochodníci na nejdelší trase obdrží také zvláštní suvenýr, který potvrzuje, že překonali celou 70 km vzdálenost z Prahy do Prčice.[2]

Od roku 2022 je nutná online registrace a zaplacení startovného předem na oficiálním webu pochodu (https://praha-prcice.cz). Registrace na místě již není možná. Došlo také k omezení počtu pochodníků na jednotlivých trasách.

Historie

editovat

Na založení pochodu v roce 1966 se podíleli Jiří Dvořák, hlavní redaktor časopisu Turista, Karel Kulle a místní rodák a propagátor sportu Stanislav Rataj. Trasu údajně inspirovala paní Běla Dvořáková, která zakladatelům pochodu, marně hledajícím atraktivní cíl ve vzdálenosti kolem 70 kilometrů od Prahy, aby se trasa dala ujít za denního světla, řekla: „Je čas na oběd, běžte s tím už do Prčic!“[3]

V prvních letech existovala pouze jedna trasa, postupem času přibývaly další. Start prvního ročníku byl v Komořanech. V následujících letech byl start nejdelší trasy postupně v Braníku, Písnici, Průhonicích, Zbraslavi a Hostivaři. V roce 1974 se start přesunul do Kačerova (kde tehdy končila linka metra C) a konečně od roku 1981 se startuje na Jižním Městě od stanice metra Háje (tehdy se jmenovala „Kosmonautů“).[4]

Trasa prvního ročníku vedla těmito punkty: Komořany – Jílové – Neveklov – Křečovice – Štětkovice – Prčice.[4]

Zpočátku se pochod konal v dubnu, v roce 1973 byl přesunut na květen, což zvýšilo jeho popularitu. V roce 1973 se také poprvé platilo startovné (tehdy 1 Kčs) a zároveň dostali pochodníci poprvé jako suvenýr dnes již legendární botičku (tehdy kovovou – plastová botička se poprvé objevila až v roce 1977). V cíli byla též tombola – první cenou bylo živé sele.[4]

V prvních letech byl kladen větší důraz na recesistickou podstatu pochodu, každý ročník měl také nějaké tematické zaměření:[5][4]

  • 1966 – „Sukovou cestou“ – Pochod měl poctít skladatele Josefa Suka – trasa záměrně vedla jeho rodištěm v Křečovicích.
  • 1967 – „Za zlatem z Jílového“ – Motivem bylo hledání zlatonosných míst na trase pochodu.
  • 1968 – „Čapkova Strž“ – Pochod vedl přes letní sídlo Karla Čapka ve Staré Huti.
  • 1969 – Pochod proběhl ve znamení výročí 800 let od první písemné zmínky o Prčici. Někteří pochodníci se oblékli do historických oděvů, povoleny byly též meče, sudlice či halapartny. Tento ročník byl také nejstudenější v historii, teplota se pohybovala okolo 4 °C a na trase byly ještě zbytky sněhu.[6][7]
  • 1970 – „Krajem Jakuba Krčína z Jelčan“ – Tématem bylo rybníkářství. V cíli si mohl každý holou rukou vylovit z kádě svého kapra.
  • 1971 – „Krajem Keltů“ – Každý pochodník zasadil v lesní školce jeden stromeček.

S tím, jak se pochod stával masovějším, se v roce 1972 od tematičnosti jednotlivých ročníků upustilo a zůstal čistě turistický pochod.

V roce 2015 měl pochod již 50. ročník, u příležitosti tohoto jubilea vydal KČT Pochod Praha–Prčice ve spolupráci s Národním muzeem knihu Taťány Součkové a Šárky Rámišové Pochod Praha Prčice – padesát ročníků 1966–2015, která obsahuje řadu fotografií a dobové dokumentace.

V roce 2020 byl pochod z důvodu pandemie covidu-19 zrušen (poprvé po 54 letech nepřetržitého konání), 55. ročník byl plánovaný na 15. května 2021, později byl přesunut na 13. června 2021 s mnohými organizačními změnami, které souvisely s ještě doznívající epidemií covidu-19.[8] Nakonec byl pochod i tak zrušen a přesunut na další rok, trasu však lidé mohli jít sami.[9]

V roce 2022 byl pochod obnoven, ovšem kvůli probíhajícím pracím na železniční trati z Prahy do Českých Budějovic ho doprovázely dopravní komplikace – autobusy, které za běžných okolností vozí pochodníky z Prčice na vlak do Heřmaniček (cca 4 km), musely tentokrát jet až do Olbramovic (cca 15 km).[10] Kvůli tomu byl počet pochodníků na trasách omezen. Toto omezení vyžadovalo, aby se účastníci pochodu registrovali a zaplatili startovné předem na webu. Každý účastník dostal po zaplacení vygenerovaný QR kód, který pak ukázal na startu.[11]

V roce 2023 již žádná dopravní omezení nebyla, ovšem nutnost online registrace zůstala. Zároveň zůstalo v platnosti omezení počtu pochodníků na jednotlivých trasách. Pořadatelé argumentují zrychlením procesu odbavení na startu[12] nebo tím, že vědí, kolik autobusů z Prčice do Heřmaniček mají objednat.[11]

Trasy

editovat
 
Kontrola ve Vojkově

První ročník se uskutečnil 17. dubna 1966 a trasa z Prahy měřila 65 km (100 000 českých loktů). Od roku 1970 se počet tras postupně rozšiřoval o trasy z jiných míst, měnil se přes rekordních 24 (v roce 1984) a přes 9 tras v období útlumu (1994) až po současných 21 tras celkem (z toho 16 je pěších, 1 je vozíčkářská a 4 jsou cyklistické).

Tradiční nejdelší trasa z Prahy („Trasa Karla Kulleho“) má přes 70 km a je určena pouze pro dospělé a zdatné pochodníky. Nejkratšími trasami určenými pro dospělé jsou 30 km trasy z Tábora a Petrovic (dříve byly otevřené i trasy kratší). Táborská trasa má dlouhodobě nejvyšší účast. V roce 2007 byla zavedena 23 km dětská trasa z Votic.[13] Tato trasa je určena pro děti do 15 let s max. 2 osobami doprovodu staršího 18 let a také pro osoby starší 60 let. Do roku 2007 byla votická trasa otevřena i pro dospělé.

 
Start dvou tras („dospělácké“ a dětské) ve Voticích

Tradiční starty pochodu: Praha-Háje, Týnec nad Sázavou, Čerčany, Benešov, Bystřice u Benešova, Olbramovice, Votice, Střezimíř, Tábor, Mladá Vožice, Sedlčany, Milevsko, Petrovice u Sedlčan.

Od roku 2005[14] jsou součástí pochodu i cyklotrasy, v současnosti se konají čtyři cyklotrasy – z Prahy, Milevska a dvě z Tábora (jedna je dětská). Cyklotrasy z Milevska a Tábora jsou okružní. V roce 2007 byla součástí akce i mezinárodní cyklistická jízda Zwiesel – Prčice konaná ve spolupráci se sokolskou jednotou SKV Sokol München[15][16] (která od roku 2005 zajišťuje také pěší trasu z Čerčan[17]).

V roce 2008 byla zavedena 13 km vozíčkářská trasa z Miličína.[18] Tato trasa je určena výhradně držitelům průkazů ZTP, ZTP/P a jejich doprovodu[2] (není tedy určena např. ani pro kočárky[19]). Trasu organizuje Pražská organizace vozíčkářů.

Přehled tras konaných v roce 2024

editovat

Zdroj: [20]

Trasa Délka Start 1. punkt 2. punkt 3. punkt Cíl
Praha – Háje
Trasa Karla Kulleho 		70+ km Praha – u metra Háje Týnec n. Sázavou
28 km 		Neveklov
42 km 		Kosova Hora
56 km 		Prčice
Týnec nad Sázavou
Trasa Zdeňka Hájka 		42 km infocentrum v hotelu Týnec Neveklov
14 km 		Kosova Hora
28 km 		Prčice
Pikovice 50 km u lávky Jablonná
16 km 		Osečany
28 km 		Kosova Hora
36 km 		Prčice
Čerčany 48 km železniční stanice Racek
6 km 		Vrchotovy Janovice
26 km 		Vojkov
33 km 		Prčice
Benešov 42 km sokolovna u žel.st. u Semby
8 km 		Vrchotovy Janovice
20 km 		Vojkov
27 km 		Prčice
Bystřice u Benešova
Trasa Jardy Bursíka 		35 km náměstí II. odboje Vrchotovy Janovice
13 km 		Vojkov
20 km 		Prčice
Olbramovice 35 km před budovou železniční stanice Bučina
14 km 		přechod přes silnici
23 km 		Prčice
Votice
dětská trasa 		23 km nám. Komenského u Lysé
3 km 		před Radíčí
17 km 		Prčice
Střezimíř
Trasa Vlasty Doležalové 		36 km bývalá železniční stanice Bonkovice
2 km 		Jistebnice hospoda
17,5 km 		Nadějkov
23 km 		Prčice
Tábor 30 km autobusové nádraží Starý zámek
16 km 		Řikov
24 km 		Prčice
Tábor 43 km autobusové nádraží Jistebnice hospoda
24,5 km 		Nadějkov
30 km 		Prčice
Mladá Vožice 36 km u autobus. nádraží Bučina
15 km 		přechod přes silnici
24 km 		Prčice
Sedlčany
Robinova trasa 		32 km Gymnázium GaSOŠE Sedlčany Poušť sv. Marka
10 km 		Skuhrov
16,5 km 		Zadní Boudy
26 km 		Prčice
Milevsko 31 km Dům kultury Přeštěnice
10 km 		Nadějkov
18 km 		Prčice
Milevsko 40 km Dům kultury Obděnice
21 km 		Zadní Boudy
34 km 		Prčice
Petrovice 30 km hřiště SK Petrovice rozhl. Kuníček
3 km 		Obděnice
11 km 		Zadní Boudy
24 km 		Prčice
Miličín
vozíčkářská trasa 		13 km parkoviště u motorestu Červený Újezd
6,2 km 		Prčice
Praha
cyklotrasa 		74 km Háje, Komunitní centrum Matky Terezy Týnec n. Sázavou
34 km 		Neveklov
47 km 		Kosova Hora
60 km 		Prčice
Milevsko
cyklotrasa 		66 km Dům kultury Petrovice
14 km 		Prčice náměstí
35 km 		Nadějkov
49 km 		Milevsko KD
Tábor
cyklotrasa 		74 km autobusové nádraží Hlasivo
12 km 		Jistebnice
32 km 		Prčice náměstí
44 km 		Tábor – sokolovna
Tábor
cyklotrasa – dětská 		61 km autobusové nádraží Jistebnice
18 km 		Prčice náměstí
31 km 		Tábor – sokolovna

Účast

editovat
 
Účast na pochodu a počet tras v jednotlivých letech (do roku 2013)

V roce 1966 se na trasu o délce 65 km vydalo 469 pochodníků. Největší účast, 35 732 turistů, byla zaznamenána v roce 1981. Počet účastníků i tras klesal až do roku 1994, kdy se zúčastnilo pouhých 7715 účastníků na devíti trasách, od té doby se opět účast i počet tras s kolísáním zvyšují a v posledních letech vyráží kolem 20 000 účastníků, přičemž na hlavní trasu z Prahy vyráží kolem 300–400 pochodníků.[21]

Rekordmanem co do počtu účastí je aktuálně dle agentury Dobrý den pan Miroslav Brábník, který absolvoval již 53 pochodů[22] (svůj 50. pochod absolvoval v květnu 2019 [23][24]).

Zakladatel pochodu Ing. Karel Kulle v roce 1979 prohlásil: „Účast v žádném případě nechceme omezovat. Musíme stále zkvalitňovat pořadatelské a technické zázemí. Věřím, že když věhlas tohoto pochodu přiláká někdy ještě více lidí než letošních 35 131, dokážou se s tím stejně dobře všichni pořadatelé vyrovnat.“[4]

Organizace

editovat

Hlavním organizátorem pochodu je Klub českých turistů (KČT). Pořadatelé pochodu z odboru turistiky MV ČSTV Praha se v roce 1991 vyčlenili do samostatného odboru Praha – Prčice v rámci obnoveného KČT. Vyznačení a organizaci jednotlivých tras mají na starosti různé místní a oblastní organizace KČT a spřátelených organizací. Organizátoři pochodu úzce spolupracují rovněž s městským úřadem Sedlec-Prčice a s živnostníky zajišťujícími občerstvení a jiný stánkový prodej v cíli i na trasách pochodu.

Politické a reklamní využívání pochodu

editovat
 
Cíl pochodu na náměstí v Prčici

Na pochod se opakovaně vydávají i některé známé osobnosti, například čelní představitelé různých politických stran, často v rámci předvolební agitace.

Pravděpodobně nejznámějším účastníkem pochodu je bývalý prezident České republiky Václav Klaus, který se poprvé zúčastnil údajně již v roce 1971.[25] Pochodu se účastnil pravidelně minimálně do roku 2003 (následujících několik let musel vynechat[pozn. 1]). Největší pozdvižení vyvolal právě v roce 2003, když se pochodu zúčastnil už jako prezident, protože prezident republiky nikdy předtím Prčici nenavštívil.[4] Klaus má k tomuto kraji blízko, jeho babička Anna Skrčená pocházela právě z Prčice, a nedaleko odtud vlastní Klausovi také chalupu.[28] Jako závodní sportovec si prý Klaus o pochodnících myslel, že jsou to nesportovci. Později však pochopil, že to byl mylný názor.[29] Klaus chodil např. trasu z Votic či Milevska.[4][30]

Před rokem 2003 chodil Klaus v barvách ODS, doprovázeli ho např. straničtí kolegové Libuše Benešová a Milan Kondr.[31] V roce 2002 se stal pochod součástí rozsáhlé předvolební agitace, kdy se ho zúčastnili členové ODS, Čtyřkoalice, Národních socialistů i strany Cesta změny.[25] Klaus v cíli rozdával podpisy u stánku ODS.[32]

Pochodu se také několikrát zúčastnil tehdejší předseda Unie svobody Jan Ruml se svými stranickými kolegy (např. Karlem Kühnlem a Petrem Marešem).[30][29] V roce 1998 šli poprvé a zvolili 22 km trasu ze Sedlčan,[33] v roce 2003 šli 22 km ze Střezimíře,[29] v roce 2002 a 2004 šli 26 km z Olbramovic.[4]

Tehdejší předseda ODS Mirek Topolánek šel v roce 2004 23 km trasu z Votic.[4]

Pochodu se pravidelně účastnil také politik, blízký přítel Václava Klause a pozdější předseda KČT Jan Stráský, který byl zdatným turistou[pozn. 2] a zároveň vášnivým kuřákem. V roce 1994 zvolil 70 km trasu z Prahy, během které údajně vykouřil dvě krabičky svých oblíbených cigaret Start.[25]

Pochodu se také zúčastnili např. Ivan Kočárník, Martin Bursík, Jan Zahradil, Vlasta Parkanová, Miroslav Kalousek, Helena Rögnerová, Josef Janeček a další.[25][6][4]

V roce 1998 deklarovali svou účast i Josef Lux a Miloš Zeman, nakonec však nedorazili.[25]

Organizátoři pochodu se od jakéhokoliv politického využití akce distancují. Reklamní spolupráci s firmami vyrábějícími například výrobky související s turistikou se naproti tomu nebrání. V roce 2009 byly hlavním reklamními partnery Tatranky, výrobce čajů Jemča a odpachovač bot Kiwi. V minulosti například Coca-Cola či vydavatel map Freytag & Berndt. V 70. a 80. letech se reklama zaměřovala například na výročí sjednocené tělovýchovy (ČSTV), deník Československý sport, Československou spartakiádu, žvýkačky Sevac či Geodetický a kartografický podnik v Praze.

Doprava

editovat

V den konání pochodu bývá pravidelně posilována železniční doprava zejména na trati Praha – Tábor. Vlaky vezou posilové vozy a je vypraveno i několik posilových vlaků. V tento den dopoledne také zastavují všechny rychlíky mimořádně ve stanicích startů pochodu a odpoledne ve stanici Heřmaničky. Z Prčice jezdívá mimořádná autobusová doprava k nádraží v Heřmaničkách, mimořádné autobusy jezdí z Heřmaniček i do některých startovních měst, která jsou mimo benešovskou železniční trať.

Galerie

editovat
  •  
    Občerstvení na trase pochodu v hasičské zbrojnici v Mezném
  •  
    Náměstí v Prčici v den pochodu
  •  
    Fronta u placení pochodného v Olbramovicích

Galerie – doprava

editovat
  •  
    Jízdenky na kyvadlové autobusy se prodávají mimo vozidlo
  •  
    Improvizovaný prodej vlakových jízdenek ve stanici Heřmaničky
  •  
    Pochodníci čekající na vlak po skončení pochodu
  •  
    Ranní masový odjezd pochodujících z pražského hlavního nádraží

Poznámky

editovat
  1. ↑ V roce 2004 byl Klaus na návštěvě Norska,[4] v roce 2005 nemohl kvůli poraněnému kotníku[26] a v roce 2006 se účastnil setkání středoevropských prezidentů v bulharské Varně.[27] Nezúčastnil se ani v roce 2007.[16]
  2. ↑ Podle Klause ušel Stráský během 24hodinového pochodu kolem Dobříše 163 km a za týden prošel s batohem na zádech Českou republiku od východu na západ (7×70 km). Zdolal také himálajskou šestitisícovku Bhagirathi III.[34]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ ČIKAROVÁ, Klára. Sedita: Horalky budou partnerem pochodu Praha - Prčice. Týden.cz [online]. EMPRESA MEDIA, a.s., 2014-05-01 [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Pochod Praha–Prčice – Důležité informace [online]. [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ Honza Zajíček, Jiří Caletka: Dálkové pochody, naše láska, Educo a Klub českých turistů, Mníšek pod Brdy, 2000. Kapitola Historie dálkových pochodů Archivováno 10. 2. 2012 na Wayback Machine. na webu KČT Nová Paka
  4. ↑ a b c d e f g h i j k Muzeum České Sibiře, Stanislav Rataj: Praha-Prčice, 40 ročníků pochodu [online]. [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ Pochod Praha-Prčice: Sedlec-Prčice [online]. 2016-09-26 [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b VALSOVÁ, Alice. Pochodu Praha-Prčice je padesát let. S. 10. Náš domov – Měsíčník města Sedlec-Prčice [PDF online]. Město Sedlec-Prčice, 2016-05 [cit. 2024-04-22]. Čís. 313, s. 10. Dostupné online. 
  7. ↑ Archiv ČT24 – Turistické putování – Pochod Praha–Prčice (1969) [online]. [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. 
  8. ↑ Oficiální stránky pochodu (archiv, 15. 4. 2020)
  9. ↑ Populární pochod Praha-Prčice se neuskuteční ani v letošním roce. Trasu si lidé mohou projít samostatně. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-05-22 [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. 
  10. ↑ Tiskové oddělení Českých drah. ČD posílí dopravu na sobotní Pochod Praha – Prčice, dopravu ale omezí výluka na trati [online]. 2022-05-18 [cit. 2024-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-04-21. 
  11. ↑ a b KELLNER, Zdeněk. Postcovidové 'Prčice' s novými podmínkami způsobily nejasnosti i trochu zmatek. Deník.cz [online]. VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2022-05-21 [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. 
  12. ↑ Pochod Praha–Prčice – FAQ [online]. [cit. 2024-04-22]. Otázka „Proč je nutná elektronická registrace a počty pochodníků na trasách jsou omezené?“. Dostupné online. 
  13. ↑ Pochod Praha - Prčice 2007 [online]. [cit. 2024-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-04-20. 
  14. ↑ KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. Nejznámější pochod Praha - Prčice oslavil 40 let [online]. Radio Prague International, 2005-05-28 [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. 
  15. ↑ S. 4. zVěstník SKV Sokol München [PDF online]. Sport- und Kulturverein Sokol München e.V., 2007-04 [cit. 2024-04-22]. Roč. 4, čís. 1, s. 4. Dostupné online. 
  16. ↑ a b Na pochod Praha - Prčice vyrazilo přes 20 000 lidí. Deník.cz [online]. VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2007-05-19 [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. 
  17. ↑ Praha – Prčice 2005. S. 2. zVěstník SKV Sokol München [PDF online]. Sport- und Kulturverein Sokol München e.V., 2005-08 [cit. 2024-04-22]. Roč. 2, čís. 2, s. 2. Dostupné online. 
  18. ↑ Pochod Praha - Prčice 2008 [online]. [cit. 2024-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-03. 
  19. ↑ Rodina.cz – S malými dětmi na turistický pochod? Ále, to teda jděte... [online]. 2008-05-20 [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. 
  20. ↑ Pochod Praha–Prčice – Trasy [online]. [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. 
  21. ↑ Informace na stránkách pochodu
  22. ↑ Certifikat_53. docs.google.com [online]. [cit. 2022-08-01]. Dostupné online. 
  23. ↑ CREATION.CZ. Nejvíc absolvovaných pochodů Praha–Prčice – Agentura Dobrý den. www.dobryden.cz [online]. [cit. 2021-04-29]. Dostupné online. 
  24. ↑ Certifikat_50. docs.google.com [online]. [cit. 2021-04-29]. Dostupné online. 
  25. ↑ a b c d e EXNER, Oskar. Do Prčic táhnou i politikové [online]. Magistrát hlavního města Prahy, 2008-05-15 [cit. 2024-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-04-22. 
  26. ↑ iDNES.cz; mad. Zraněný kotník nepustí Klause do Prčice. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 2005-05-20 [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. 
  27. ↑ ŽelPage.cz – Klaus do Prčice nepůjde, dráhy slevu poskytnou [online]. 2006-05-15 [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. 
  28. ↑ KOMŮRKOVÁ, Kristina. Klaus: Profesor z chalupy. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 2008-02-02 [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. 
  29. ↑ a b c KUBECZKA, Josef. Prezident Václav Klaus dorazil do Prčice [online]. Radio Prague International, 2003-05-17 [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. 
  30. ↑ a b MAFA; BÍLEK, Ondřej. Klaus nešel Prčice, Ruml zvládl i slivovici. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 2001-05-20 [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. 
  31. ↑ Klaus i Ruml šli do Prčic(e). Carolina – Elektronický zpravodajský servis studentů žurnalistiky [online]. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, 1999-05-27 [cit. 2024-04-22]. Čís. 334. Dostupné online. 
  32. ↑ Václav Klaus býval od mládí pravidelným účastníkem pochodu, šel ho i v roce 2002: Sedlec-Prčice [online]. [cit. 2024-05-02]. Dostupné online. 
  33. ↑ Jan Ruml a Václav Klaus se prošli (každý sám) do Prčice. Carolina – Elektronický zpravodajský servis studentů žurnalistiky [online]. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, 1998-05-29 [cit. 2024-04-22]. Čís. 291. Dostupné online. 
  34. ↑ KLAUS, Václav. O Janu Stráském, ale nikoli o politice [online]. 2019-11-10 [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • SOUČKOVÁ, Taťána a RÁMIŠOVÁ, Šárka. Pochod Praha - Prčice: padesát ročníků 1966-2015. První vydání. Praha: KČT Praha-Prčice, 2015. 205 stran.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pochod_Praha–Prčice&oldid=24317413“