Wikipedie

Osmitisícovka

14 nezávislých hor na Zemi vyšších než 8000 metrů nad mořem

Osmitisícovka (angl. Eight-thousander) je označení Mezinárodní horolezecké federace pro horu, jejíž nadmořská výška přesahuje 8 000 m. Na Zemi se tyčí 14 osmitisícovek. Všechny se nacházejí v jižní Asii v pohořích Himálaj (10) a Karákóram (4). Vesměs byly poprvé vylezeny v 50. letech 20. století, poslední Šiša Pangma roku 1964.

Čo Oju, Lhoce, Makalu a Mount Everest, pohled ze stanice ISS
Letecký pohled na šest osmitisícovek v oblasti Khumbu v severní části Nepálu
Poloha všech 14 osmitisícovek na mapě

Lokalizace

editovat

Osmitisícovky se vyskytují ve dvou hlavních geografických skupinách, vzdálených od sebe asi 1000 km. Devět himálajských se nachází v rámci asi 500km pásu táhnoucího se ze středního Nepálu (nejzápadnější je Dhaulágiri) na východ podél hranice s Čínou (Tibetem, zde i Mount Everest) až ke trojmezí s Indií (stát Sikkim, zakončeno Kančendžengou).

Druhá skupina je tvořena zejména nejvyššími vrcholy Karákóramu, ležícími poměrně blízko sebe na hranici Číny (Sin-ťiang) a Pákistánu (Kašmír). Odlehlou součástí této skupiny je Nanga Parbat, horopisně náležející ještě do Himálaje, avšak ležící mnohem blíže karákóramské než himálajské skupině vrcholů.

Historie výstupů

editovat

První zaznamenaný pokus o výstup na osmitisícový vrchol podnikla expedice, kterou vedli Britové Albert Mummery a John Norman Collie, která v roce 1895 směřovala na Nanga Parbat. Expedice dosáhla výšky 6 100 m, následně však část výpravy strhla lavinu, ve který zahynuli Mummery a dva Gurkhové. Zbytek výpravy již ve výstupu nepokračoval a vrátil se zpět.[1] V dalších desetiletích následovalo mnoho dalších pokusů, ale bez úspěšného dosažení vrcholu, někdy ale překonávající hranici 8000 m n. m. Nezřídka tyto výpravy končily tragicky, u některých z těchto expedic se spekuluje, že mohly dosáhnout vrcholu (k čemuž ale neexistují důkazy). Mezi tyto expedice patří mj. Andrew Irwine a George Mallory, kteří se roku 1924 pokusili vystoupit na Mt. Everest. Části jejich vybavení byly nalezeny jen 400 výškových metrů pod vrcholem.[2]

Poprvé úspěšně vystoupili na osmitisícový vrchol Maurice Herzog a Louis Lachenal, kteří stanuli na vrcholu Annapurny dne 3. června 1950. Za prvního horolezce, který vylezl na všech 14 osmitisícovek, byl shodně považován Reinhold Messner. Své výstupy dokončil 16. října 1986 a to bez kyslíkového přístroje. V důsledku přeměření a určení vrcholů mu však Guinnessova kniha rekordů v roce 2023 dva rekordy – primát zdolání všech osmitisícovek a to bez použití podpůrného kyslíku, odebrala a připsala je Edu Viestursovi za výkon z let 1989–2005.[3][4] V roce 1987 dokázal zlézt všechny osmitisícovky polský horolezec Jerzy Kukuczka, když většina jeho výstupů byla novými cestami. První ženou, která nepochybně vylezla na všechny osmitisícovky, byla španělská horolezkyně Edurne Pasabanová v roce 2011. Prvním Čechem pak byl horolezec Radek Jaroš, který dokončil své výstupy dne 26. července 2014 zdoláním hory K2.[5]

Seznam osmitisícovek

editovat
Hora[6] Výška Prominence Stát(y) Prvovýstup Výprava Prvolezci První zimní výstup Výstupů (do roku 2012)[7] Úmrtí (do roku 2012)[7]
Mount Everest 8849 m 8849 m Čína  Čína, Nepál  Nepál 29. května 1953 Spojené království  Spojené království Edmund Hillary, Tenzing Norgay Krzysztof Wielicki, Leszek Cichy 5 656 223
K2 (Čhogori) 8611 m 4017 m Čína  Čína, Pákistán  Pákistán 31. července 1954 Itálie  Itálie Achille Compagnoni, Lino Lacedelli 10 horolezců pod vedením Nirmala Purdžy 306 81
Kančendženga 8586 m 3922 m Indie  Indie, Nepál  Nepál 25. května 1955 Spojené království  Spojené království George Band, Joe Brown Krzysztof Wielicki, Jerzy Kukuczka 283 40
Lhoce 8516 m 0610 m Čína  Čína, Nepál  Nepál 18. května 1956 Švýcarsko  Švýcarsko Fritz Luchsinger, Ernst Reiss Krzysztof Wielicki 461 13
Makalu 8485 m 2386 m Čína  Čína, Nepál  Nepál 15. května 1955 Francie  Francie Jean Couzy, Lionel Terray Simone Moro, Děnis Urubko 361 31
Čo Oju 8201 m 2340 m Čína  Čína, Nepál  Nepál 19. října 1954 Rakousko  Rakousko Joseph Joechler, Pasang Dawa Lama, Herbert Tichy Maciej Berbeka, Maciej Pawlikowski 3 138 44
Dhaulágirí 8167 m 3357 m Nepál  Nepál 13. května 1960 Švýcarsko  Švýcarsko Rakousko  Rakousko Kurt Diemberger, Peter Diener, Nawang Dorje, Nima Dorje, Ernst Forrer, Albin Schelbert Andrzej Czok, Jerzy Kukuczka 448 69
Manáslu 8163 m 3092 m Nepál  Nepál 9. května 1956 Japonsko  Japonsko Toshia Imanishi, Gyalzen Norbu Maciej Berbeka, Ryszard Gajewski 661 65
Nanga Parbat 8125 m 4608 m Pákistán  Pákistán 3. července 1953 Německo  Německo Rakousko  Rakousko Hermann Buhl Simone Moro, Alex Txikon, Muhammad Ali Sadpara 335 68
Annapurna 8091 m 2984 m Nepál  Nepál 3. června 1950 Francie  Francie Maurice Herzog, Louis Lachenal Jerzy Kukuczka, Artur Hajzer 191 61
Gašerbrum I 8068 m 2155 m Čína  Čína, Pákistán  Pákistán 5. července 1958 USA  USA Andrew Kauffman, Peter Schoening Adam Bielecki, Janusz Gołąb 334 29
Broad Peak 8047 m 1701 m Čína  Čína, Pákistán  Pákistán 9. června 1957 Rakousko  Rakousko Hermann Buhl, Kurt Diemberger, Marcus Schmuck, Fritz Wintersteller Maciej Berbeka, Adam Bielecki, Tomasz Kowalski, Artur Malek 404 21
Gašerbrum II 8035 m 1523 m Čína  Čína, Pákistán  Pákistán 8. července 1956 Rakousko  Rakousko Josef Larch, Fritz Moravec, Hans Willenpart Simone Moro, Děnis Urubko, Cory Richards 930 21
Šiša Pangma 8027 m 2897 m Čína  Čína 2. května 1964 Čína  Čína 10 horolezců pod vedením Hsu Ching Simone Moro, Piotr Morawski 302 25

Možné rozšíření

editovat

V roce 2012 Nepál a Pákistán navrhly Mezinárodní horolezecké federaci, aby šest vedlejších vrcholů u osmitisícovek (3 u Kančendžengy, 2 u Lhoce, 1 u Broad Peak), jejichž nadmořská výška přesahuje 8 000 m a prominence přesahuje 60 m, bylo reklasifikováno jako samostatné osmitisícovky.[8] Tento návrh však zatím podporu nezískal.

Horolezci, kteří stanuli na vrcholech všech osmitisícovek

editovat

Horolezec, který prokazatelně zdolá všech 14 osmitisícových vrcholů, je symbolicky oceněn tzv. Korunou Himálaje.

Zdroj k tabulce:[9][10]

Jméno Období Věk Stát pořadí bez umělého kyslíku Poznámka
1 Reinhold Messner 1970-1986 42 Itálie  Itálie 1. 7 nových cest
2 Jerzy Kukuczka 1979-1987 39 Polsko  Polsko Mount Everest s kyslíkem, 9 nových cest, 4 zimní výstupy
3 Erhard Loretan 1982-1995 36 Švýcarsko  Švýcarsko 2. 4 nové cesty
4 Carlos Carsolio 1985-1996 33 Mexiko  Mexiko Makalu s kyslíkem, 3 nové cesty
5 Krzysztof Wielicki 1980-1996 46 Polsko  Polsko Mount Everest s kyslíkem, 3 nové cesty, 3 zimní výstupy
6 Juanito Oiarzabal 1985-1999 43 Španělsko  Španělsko 3. 1 nová cesta
7 Sergio Martini 1976-2000 51 Itálie  Itálie Mount Everest a Kančendženga s kyslíkem
8 Pak Jong-sok 1993-2001 38 Jižní Korea  Jižní Korea 5 s kyslíkem, 1 nová cesta
9 Alberto Iñurrategi 1991-2002 33 Španělsko  Španělsko 4. 1 nová cesta
10 Han Wang-jong 1994-2003 37 Jižní Korea  Jižní Korea Mount Everest, Kančendženga a Manáslu s kyslíkem
11 Ed Viesturs 1989-2005 46  Spojené státy americké 5.
12 Silvio Mondinelli 1993-2007 49 Itálie  Itálie 6. 1 nová cesta
13 Ivan Vallejo 1997-2008 49 Ekvádor  Ekvádor 7.
14 Děnis Urubko 2000-2009 35 Kazachstán  Kazachstán 8. 4 nové cesty, 1 zimní výstup
15 Ralf Dujmovits 1990-2009 47 Německo  Německo Mount Everest s kyslíkem
16 Veikka Gustafsson 1993-2009 41 Finsko  Finsko 9.
17 Andrew Lock 1993-2009 48 Austrálie  Austrálie Mount Everest s kyslíkem
18 João Garcia 1993-2010 43 Portugalsko  Portugalsko 10. 1 nová cesta
19 Edurne Pasabanová 2001-2010 36 Španělsko  Španělsko Mount Everest a Kančendženga s kyslíkem
20 Abele Blanc 1992-2011 56 Itálie  Itálie Kančendženga s kyslíkem
21 Mingma Šerpa 2000-2011 33 Nepál  Nepál 5 s kyslíkem
22 Gerlinde Kaltenbrunnerová 1998-2011 40 Rakousko  Rakousko 11.
23 Vasilij Pivcov 2001-2011 36 Kazachstán  Kazachstán Mount Everest s kyslíkem
24 Maxut Žumajev 2001-2011 34 Kazachstán  Kazachstán 12.
25 Kim Če-su 2000-2011 50 Jižní Korea  Jižní Korea 5 s kyslíkem
26 Mario Panzeri 2001-2012 48 Itálie  Itálie 13.
27 Hirotaka Takeuči 1995-2012 41 Japonsko  Japonsko Mount Everest, Makalu a K2 s kyslíkem
28 Chhang Dawa Šerpa 2001-2013 30 Nepál  Nepál 4 s kyslíkem
29 Kim Čchang-ho 2005-2013 43 Jižní Korea  Jižní Korea 14.
30 Radek Jaroš 1998-2014 50 Česko  Česko 15.
31 Nives Meroi 1998-2017 55 Itálie  Itálie 16.
32 Romano Benet 1998-2017 55 Itálie  Itálie 17.
33 Peter Hámor 1998-2017 52 Slovensko  Slovensko Mount Everest s kyslíkem
34 Ferran Latorre 1999-2017 46   Španělsko Mount Everest s kyslíkem
35 Nirmal Purdža 2016-2021 38 Spojené království  Spojené království všechny s kyslíkem
36 Sanu Šerpa 2006-2022 47 Nepál  Nepál
37 Dong Hong Juan 2013-2023 42 Čína  Čína
38 Kristin Harila 2021-2023 37 Norsko  Norsko
39 Sophie Lavaud 2012-2023 55 Švýcarsko  Švýcarsko
40 Tenjen Šerpa 2018-2023 35 Nepál  Nepál
 
Srovnání osmitisícovek (červené trojúhelníky) s nejvyššími vrcholy kontinentů označovanými za Seven Summits a druhými takovými nejvyššími vrcholy (druhé Seven Summits). Zohledněny jsou rozdíly hor v Bassově a Messnerově seznamu.

Nejkratší čas na všech 14 vrcholů potřeboval nepálský horolezec Nirmal Purdža (méně než 7 měsíců v roce 2019), po něm Kim Čchang-ho a Jerzy Kukuczka - 7 let a 11 měsíců. Pozoruhodná je také hodnota Kukuczkových výstupů. Kromě úplně prvního výstupu (Lhoce 1979) podnikl všechny výstupy novými cestami nebo v zimě (v případě Čo Oju 1985 obojí). Novátorské výstupy podnikali také Reinhold Messner, Erhard Loretan nebo Krzysztof Wielicki.

Horolezci, kteří zlezli všechny osmitisícovky (rok dokončení)

Protože většina výše uvedených horolezců zlezla jednu nebo více osmitisícovek více než jednou, celkový počet jejich výstupů je vyšší. Už Messner jako první z nich podnikl celkem 18 úspěšných výstupů. Rekord v tomto směru drží Juanito Oiarzabal s 26 úspěšnými výstupy. Šerpa Phurba Tashi na všechny osmitisícovky sice nevylezl, má ale na svém kontě 30 úspěšných výstupů na osmitisícovky v letech 1998 až 2013, z toho Mount Everest 21krát.[11]

Častým problémem při ověřování výstupu je potvrzení, že horolezec dosáhl skutečného vrcholu osmitisícovky. Osmitisícovky představují v tomto ohledu jedinečný problém, některé jsou tak málo často zdolávány, že jejich vrcholy dosud nebyly zcela podrobně prozkoumány a zaměřeny. Zdolání skutečného vrcholu, který je vyšší jen o několik málo výškových metru, někdy taky může znamenat dlouhou a nebezpečnou cestu.[12] Problematická je v tomto např. Annapurna (dlouhý hřeben s více vrcholy), Dhaulágirí (zavádějící kovový sloup, který není na skutečném vrcholu) či Manáslu (ostrý a nebezpečný hřeben vedoucí ke skutečnému vrcholu).[12]

Kronikář výstupů na osmitisícovky Eberhard Jurgalski se svým týmem v červenci 2022 zveřejnil výsledky svého výzkumu, podle kterého velká většina horolezců ve výše uvedené tabulce ve skutečnosti všech skutečných vrcholů nedosáhla a všech skutečných vrcholů dosáhli pouze Ed Viesturs (2005), Veikka Gustafsson (2009) a Nirmal Purdža (2021).[13][14] Výsledky výzkumu byly zveřejněny v roce 2023,[10] v případě Kančendžengy není k nezdolávání skutečného vrcholu přihlédnuto, když hora je Sikkimu považována za posvátnou a z tohoto důvodu její vrchol horolezci nezdolávají záměrně z důvodu náboženské úcty.[10][12]

Čeští horolezci, kteří stanuli nejvíckrát na osmitisícových vrcholech

editovat
Jméno Časové období Počet výstupů
Radek Jaroš 1998-2014 14 (Mount Everest, Kančendženga, Broad Peak, Čo-Oju, Šiša Pangma, Nanga Parbat, Dhaulágirí, Makalu, Manáslu, Gašerbrum II, Gašerbrum I, Lhoce, Annapurna, K2)
Josef Rakoncaj 1983-1992 9 (2×K2, Lhoce, Broad Peak, Anapurna, Manáslu, Čo-Oju, Šiša Pangma, Nanga Parbat)
Zdeněk Hrubý † 1995-2012 8 (Čo-Oju, Šiša Pangma, Gašerbrum I, Gašerbrum II, Dhaulágirí, Lhoce, Broad Peak, Nanga Parbat)
Martin Minařík † 1999-2009 7 (Manáslu, Kančendženga, Broad Peak, Šiša Pangma, Čo-Oju, Lhoce, Dhaulágirí)

Fotogalerie

editovat

Poznámka: Na fotografii Annapurny je vrchol Annapurna I vlevo.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ GREEN, Stewart. Nanga Parbat: 9th Highest Mountain in the World. ThoughtCo [online]. [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. 
  2. ↑ https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/mount-everest-objev-zasadni-prulom/r~3fdf5dbc87d011efa26cac1f6b220ee8/
  3. ↑ PUZANOVA, Aleksandra. Nová měření sesadila Messnera z trůnu prvního dobyvatele všech osmitisícovek. Seznam Zprávy [online]. 2023-09-25 [cit. 2023-09-27]. Dostupné online. 
  4. ↑ GLENDAY, Craig. Reclassifying the 8000ers. Reclassifying the 8000ers [online]. Guinness World Records, 2023-09-18 [cit. 2023-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Server IDNES zpráv [online]. [cit. 2014-07-26]. Dostupné online. 
  6. ↑ General Info. www.8000ers.com [online]. [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b Stairway to heaven. The Economist. 2013-05-29. Dostupné online [cit. 2018-12-31]. ISSN 0013-0613. 
  8. ↑ KHADKA, Navin Singh. Nepal mountain expansion bid stalls. BBC News. 2013-10-18. Dostupné online [cit. 2018-12-31]. (anglicky) 
  9. ↑ All 8000ers - Climbers - First 14
  10. ↑ a b c New 14 8K Table. www.8000ers.com [online]. [cit. 2023-08-20]. Dostupné online. 
  11. ↑ Phurba Tashi - o maior SHERPA. Alta Montanha [online]. 2013-05-28 [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. (portugalsky) 
  12. ↑ a b c BRANCH, John. Claiming the Summit Without Reaching the Top. The New York Times. 2021-05-12. Dostupné online [cit. 2023-08-20]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  13. ↑ Researchers challenge historical records for 8000-meter peaks - Alpinist.com. www.alpinist.com [online]. [cit. 2023-08-20]. Dostupné online. 
  14. ↑ AAC Publications - The 8000-er Mess. publications.americanalpineclub.org [online]. [cit. 2023-08-20]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • VRANKA, Milan. Za výzvou velehor, Čeští horolezci na osmitisícovkách (původním názvem: Od Gašerbrumu po Everest). Překlad Marie Průšová. 1. vyd. Praha: Olympia, 1997. 183 s. ISBN 80-7033-466-5. 
  • VRANKA, Milan. Za výzvou velehor, Čeští horolezci na osmitisícovkách 1969-2004. 2. vyd. Praha: Metafora, 2004. 183 s. ISBN 80-86518-91-4. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Osmitisícovka&oldid=24327963“