Manáslu (मनास्लु, známá také jako Kutang) je s 8163 metry[2] (podle jiných pramenů 8156 m[3]) osmou nejvyšší horou světa. Nachází se v pohoří Mansiri Himal v oblasti nepálského Himálaje. Název pochází ze sanskrtu a lze jej přeložit jako „Hora ducha“. Manáslu je nejvyšším vrcholem masívu Gurkha a leží asi 70 km východně od osmitisícové Annapurny. Ze svahu hory stékají do údolí ledovce Manáslu, Pungen a Thulagi. Manáslu je také druhou nejvyšší horou na území Nepálu.

Manáslu
Manáslu
Manáslu

Vrchol8163 m n. m.
Prominence3092 m[1]
Izolace106 km → Dhaulágirí
SeznamyNejvyšší hory #8
Osmitisícovky #8
Ultraprominentní hory
Poloha
SvětadílAsie
StátNepálNepál Nepál
PohoříHimálaj
Souřadnice
Manáslu
Manáslu
Prvovýstup9. května 1956
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prvovýstup

editovat

Vrchol Manáslu poprvé zdolali dne 9. května 1956 japonský horolezec Toshio Imanishi a nepálský šerpa Gyalzen Norbu, členové japonské expedice. Druhý den je následovali ještě Kichiro Kato a Minoru Higeta.

Nižší východní vrchol Manáslu (7895 m) byl poprvé zlezen v roce 1986 (viz níže). Severní Manáslu (7157 m) zlezla poprvé česká výprava v roce 1979 a z české ženské výpravy v roce 1980 Jana Koukalová a Božena Marušincová-Nývltová S hřebenem (na obrázku vpravo).

Historie hory

editovat

Manáslu stojí v centrálním Nepálu a byla proto nepřístupná z politických důvodů až do roku 1949. V roce 1950 ji prozkoumal britský cestovatel a horolezec William Tilman, držitel výškového rekordu výstupem na Nandá Déví (7816 m) z roku 1936. V letech 1952, 1953 a 1955 se o výstup na Manáslu pokoušeli Japonci SV úbočím. Ve třetím případě dosáhli výšky 7750 m.

  • 1956 – SV úbočí. Japonci se vrací k Manáslu daří se jim prvovýstup na její vrchol (viz výše). Jejich výstup je dnes klasickou cestou k vrcholu.

Druhý výstup klasickou cestou zkoušejí Korejci v letech 1971 a 1972. Druhá expedice končí jedním z největších neštěstí v Himálaji, když v lavině přichází o život 15 jejích členů. Druhý výstup klasickou cestou se pak daří až německé výpravě roku 1973.

V roce 1974 vystupuje na Manáslu klasickou cestou japonská ženská expedice. Japonkám se tak daří první ženský výstup na osmitisícovku. Na vrchol hory vystoupily Naoko Nakaseko, Masako Uchida, Mieko Mori a Šerpa Jambu.

První zimní výstup na Manáslu se daří polským horolezcům v lednu 1984. Klasickou cestou stoupají k vrcholu Maciej Berbeka a Ryszard Gajewski.

Celkem vede k vrcholu Manáslu 7 cest. Z nich jen dvě byly opakovány. Možností nové trasy je přímá cesta středem J stěny a dosud nezlezená JV stěna.

Výstupy českých horolezců

editovat
  • 1989Josef Rakoncaj – Messnerova cesta J stěnou
  • 1999Martin Minařík – klasická cesta SV úbočím
  • 2006Zuzana Hofmannová, František Kolář, Pavel Matoušek[4] – klasická cesta SV úbočím
  • 2009Radek Jaroš
  • 2011Jan Trávníček, Jakub Vaněk
  • 2014Tomáš Haničinec, Ladislav Nosek[5]
  • 2015Pavel Bém (8. května 15:00) – klasická cesta SV úbočím, poté sjezd ze severního sedla na lyžích
  • 2015 – Pavel Burda, Martin Ksandr, Jan Polášek, Martin Štourač, Karel Svoboda (všichni 1.10.), Tomáš Kučera (2.10.) – další členové dvou českých výprav nevystoupili na vrchol též kvůli záchraně rakousko-francouzské dvojice z C4, Martin a Karel sjeli z cca 7900 m na lyžích do BC[6], Jan Polášek je pravděpodobně nejmladší Čech/Čechoslovák (25 let), který kdy stál na vrcholu osmitisícovky.
  • 2016 – Antonín Bělík a Vít Auermüller – 1.10.2016
  • 2018 – Stanislav Hank, Michal Nikl, Roman Hlávko - klasická cesta, při sestupu zahynul Roman Hlávko
  • 2021 – Jan Koukol, Milan Kott, Jan Trávníček
  • 2022 - Marek Novotný
  • 2024 - Matěj Gause (25. září 6:20) - normálkou z C3 na jediný pravý vrchol Manaslu
  • 2024 - Matěj Bernát (23. září 10:30) - následoval první český sjezd z vrcholu na lyžích[7]
  • 2024 - Jan Matiášek (24.září 16:06)

Reference

editovat
  1. Manáslu na Peakbagger.com
  2. NOVÁK, Jiří. Světová pohoří 2. díl - Asie. Praha: Euromedia Group, k.s., 2001. ISBN 80-242-0291-3. Kapitola Himálaj, s. 116–151. 
  3. KELE, František; MARIOT, Peter. Encyklopedie velehor světa. [s.l.]: Fontána, 2004. ISBN 80-7336-199-X. S. 67. 
  4. http://www.vrcholeni.cz/index.php?clanek=6 www.vrcholeni.cz
  5. http://www.lezec.cz/clanek.php?key=11951 Lezec.cz: Manaslu 2014
  6. http://www.lezec.cz/clanek.php?key=12484 www.lezec.cz
  7. Expedice Manaslu 2024. Matěj Bernát [online]. [cit. 2024-10-30]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat