Jerzy Kukuczka
Józef Jerzy Kukuczka ([ježy kukučka], známý jako „Jurek“; 24. března 1948, Katowice – 24. října 1989, Lhoce) byl polský horolezec, který jako druhý člověk (po Reinholdovi Messnerovi) zdolal všech 14 osmitisícovek. Trvalo mu to pouze 8 let, což byl až do roku 2019 rekord v rychlosti zdolání všech osmitisícových vrcholů. Všechny výstupy s výjimkou výstupu na Mount Everest uskutečnil bez umělého kyslíku.
| Jerzy Kukuczka | |
|---|---|
 Jerzy Kukuczka (vlevo) a Andrzej Czok | |
| Rodné jméno | Jerzy Kukuczka |
| Narození | 24. března 1948 Katowice |
| Úmrtí | 24. října 1989 (ve věku 41 let) hora Lhoce,  Nepál |
| Příčina úmrtí | přetržené lano při výstupu |
| Národnost | polská |
| Povolání | horolezec a himálajista |
| Znám jako | horolezec 20. století |
| Ocenění | Stříbrný olympijský řád (1988) důstojník Řádu znovuzrozeného Polska Stříbrný záslužný kříž Zlatý záslužný kříž medaile Za vynikající sportovní úspěchy |
| Nábož. vyznání | katolicismus |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Většinu výstupů uskutečnil v zimě nebo novými cestami a proto bývá mnohdy považován za nejlepšího výškového horolezce 20. století.[1] Také měl mnohem horší vybavení než lezci ze západních zemí (ruční výroba, z druhé ruky). V Polsku se živil jako natěrač továrních komínů.[2] Zahynul při výstupu na Lhoce jižní stěnou ve výšce asi 8200 m n. m.
Horolezecké úspěchy
editovatJeho rodina pocházela z Jistebné ve Slezských Beskydech. Na střední škole se věnoval vzpírání. V roce 1965 se stal členem horolezeckého klubu v rodných Katowicích a v roce 1966 absolvoval horolezecký kurz v Tatrách. Tam pokračoval v lezení, včetně několika nových cest a zimních výstupů.[3]
V roce 1972 se poprvé dostal za železnou oponu, když lezl v Dolomitech. V roce 1974 se dostal i mimo Evropu na Aljašku, kde zdolal Denali. V roce 1976 lezl v Hindukúši. V roce 1977 se poprvé dostal do Himálaje, když neuspěl při výstupu na osmitisicovku Nanga Parbat.[3]
Kukuczka poprvé stanul na vrcholu osmitisícovky v roce 1979, když vystoupil na vrchol čtvrté nejvyšší hory světa Lhoce.[3] O rok později vystoupil s Andrzejem Czokem na nejvyšší vrchol světa Mount Everest. Při tomto výstupu jedinkrát použil umělý kyslík. V roce 1983 vystoupil během dvaceti dvou dnů na vrchol Gašerbrumu II a Gašerbrumu I. O dva roky později vystoupil v zimě během tří týdnů na vrchol Dhaulágirí a Čo Oju. Je tak jediným horolezcem, jemuž se podařilo vystoupit v jednom roce na dvě osmitisícovky v zimě.
Další zimní výstupy provedl v letech 1986 a 1987 na vrcholy Kančendžengy a Annapurny. V létě roku 1986 také dokázal s Tadeuszem Piotrowskim vystoupit na K2 cestou v jižní stěně, kterou Reinhold Messner nazval sebevražednou. Piotrowski zahynul při sestupu klasickou cestou. Kukuczka provedl všechny výstupy kromě prvního na Lhoce a prvního svého výstupu na Broad Peak novými trasami nebo v zimě. Proto mají jeho výstupy dodnes nejvyšší hodnotu ze všech lidí, kteří stanuli na všech osmitisícovkách.[zdroj?]
V roce 1988 obdrželi mj. s Reinholdem Messnerem stříbrný Olympijský řád na Olympiádě v Calgary. Messner odmítl řád převzít a své gesto zdůvodnil tím, že horolezectví nepovažuje za sport. Kukuczka medaili přijal, protože v závodním lezení viděl sportovní hodnoty, což mnohokrát zdůrazňoval.
Zahynul 24. října 1989 při výstupu na Lhoce jižní stěnou ve výšce asi 8200 m n. m., když nevydrželo použité lano, které předtím zakoupil na trhu v Káthmándú a on se zřítil do hloubky asi 2 km. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.
S manželkou Cecýlií[3] měl dva syny. Syn Wojciech úspěšně zdolal Mount Everest.[3]
Na podzim roku 2011 byl o Kukuczkovi dokončen film Kukuczka, jeho režisérem je polský filmař Jerzy Porębski.
Úspěšné výstupy na osmitisícovky
editovat| období | stát | vrchol | cesta | poznámky |
|---|---|---|---|---|
| podzim 1979 | Nepál | Lhoce | západní stěna | |
| jaro 1980 | Nepál | Mount Everest | jižní pilíř | prvovýstup novou cestou, s Andrzejem Czokem , s použitím kyslíku |
| podzim 1981 | Nepál | Makalu | severozápadní hřeben | prvovýstup novou cestou, alpský styl, sólovýstup |
| léto 1982 | Pákistán | Broad Peak | normální cesta | alpský styl |
| léto 1983 | Pákistán | Gašerbrum II | jižní pilíř | prvovýstup novou cestou, alpský styl, s Wojciechem Kurtykou |
| léto 1983 | Pákistán | Gašerbrum I | jihozápadní stěna | prvovýstup novou cestou, alpský styl, s Wojciechem Kurtykou |
| léto 1984 | Pákistán | Broad Peak | traverz | prvovýstup novou cestou - traverz severního (7490 m), centrálního (8011 m) a hlavního (8051 m) vrcholu, alpský styl, s Wojciechem Kurtykou |
| zima 1985 | Nepál | Dhaulágirí | normální cesta | první zimní výstup, s Andrzejem Czokem |
| zima 1985 | Nepál | Čo Oju | jihovýchodní pilíř | druhý zimní výstup, s Andrzejem Heinrichem |
| léto 1985 | Pákistán | Nanga Parbat | jihovýchodní pilíř | prvovýstup novou cestou, s Zygmuntem Heinrichem, Slawomirem Lobodzinskim a Carlosem Carsoliem |
| zima 1986 | Nepál | Kančendženga | jihozápadní stěna | první zimní výstup, s Krzysztofem Wielickim |
| léto 1986 | Pákistán | K2 | jižní stěna | prvovýstup novou cestou (výstup touto cestou nebyl nikdy zopakován), alpský styl; s Tadeuszem Piotrowskim, který při sestupu zahynul |
| podzim 1986 | Nepál | Manáslu | severovýchodní stěna | prvovýstup novou cestou, alpský styl, s Arturem Hajzerem |
| zima 1987 | Nepál | Annapurna I | severní stěna | první zimní výstup, s Arturem Hajzerem |
| podzim 1987 | Čína | Šiša Pangma | západní hřeben | prvovýstup novou cestou, alpský styl, s Arturem Hajzerem |
| pozdim 1988 | Nepál | Annapurna I - východní vrchol | jižní stěna | prvovýstup novou cestou, alpský styl, s Arturem Hajzerem |
Kromě Mount Everestu zdolal všechny vrcholy bez umělého kyslíku. Zemřel na podzim 1989 při prvovýstup novou cestou alpským stylem na Lhoce.[3]
Další úspěšné výstupy
editovat- 1973 – Marmolada (3343 m n. m.)
- 1973 – Mont Blanc (4808 m n. m.)
- 1974 – Denali (6190 m n. m.)
- 1976 – Kohe Tez (7015 m n. m.)
- 1978 – Tirič Mír (7692 m n. m.)
- 1983 – východní vrchol Gašerbrumu II (7772 m n. m.)
- 1987 – západní vrchol Šiša Pangmy (7950 m n. m.)
Reference
editovat- ↑ Legendární Jerzy Kukuczka (1948 – 1989) | Lidé&Hory. www.lideahory.cz [online]. [cit. 2024-06-01]. Dostupné online.
- ↑ Král velehor. Jerzy Kukuczka byl horolezcem plným vášně a troufalosti. iDNES.cz [online]. 2023-03-31 [cit. 2024-06-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Jerzy Kukuczka - short biography and list of ascents - WinterClimb.com. winterclimb.com [online]. [cit. 2024-06-01]. Dostupné online.
Literatura
editovat- KORTKO, Dariusz; PIETRASZEWSKI, Marcin. Kukuczka – Příběh nejslavnějšího polského horolezce . Jota, 2019. 352 s. ISBN 978-80-7565-416-8.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jerzy Kukuczka na Wikimedia Commons
