Tento článek je o matematickém pojmu. Další významy jsou uvedeny na stránce Operátor (rozcestník).

Operátor je v matematice zobrazení, které každému prvku prostoru (například funkci) přiřazuje prvek z jiného prostoru . Zápis:

,

kde , .

Operátor se obvykle značí stříškou (toto značení je typické zejména pro kvantovou mechaniku), například , apod.

Prvek se nazývá vzor (nebo originál), zatímco prvek se označuje jako obraz. Množina prvků , pro něž je operátor definován, se nazývá definiční obor operátoru a značí se . Množina obrazů všech prvků z definičního oboru operátoru se nazývá obor hodnot operátoru. Obvykle se značí .

Koncept operátoru se výrazně překrývá s pojmem zobrazení, avšak v matematice se termín „operátor“ zpravidla používá v kontextu prostorů funkcí (které jsou samy zobrazeními). Pro přehlednost a odlišení této vyšší úrovně zobrazování je vhodné používat specifický termín „operátor“.

V matematice a informatice se jako operátor rovněž označuje symbol matematické operace, například značka pro součet (viz Operátor (programování)).

Funkcionál

editovat

Pokud je   množina reálných, případně komplexních čísel (tedy obraz   je reálné či komplexní číslo), pak se operátor   nazývá (reálný či komplexní) funkcionál. Příkladem funkcionálu je určitý integrál.

Základní druhy operátorů

editovat

Totožné operátory

editovat

Pokud pro dva operátory   z   do   platí   pro každé  , pak jsou oba operátory totožné.

Operátor identity

editovat

Důležitým operátorem je operátor identity (jednotkový operátor)  , pro který platí

 .

Působením operátoru identity   tedy nedochází k žádné změně.

Inverzní operátor

editovat

Operátor   je inverzním operátorem k  , pokud platí

 ,

kde   představuje operátor identity. Inverzní operátor k danému operátoru nemusí existovat.

Platí vztah (mají-li obě strany smysl):

 .

Lineární operátor

editovat

Lineární operátor   je operátor mezi vektorovými prostory   a  , který splňuje vztah:

 

kde   jsou libovolné prvky prostoru   a   jsou libovolné skalární koeficienty.

Linearitu operátoru   lze ověřit pomocí následujících dvou podmínek:

  1.   pro libovolné  ,
  2.   pro libovolné   (nebo  , pokud jde o komplexní prostory) a  .

Příkladem lineárního operátoru je limita, která působí na funkce nebo posloupnosti. Dále mezi lineární operátory patří derivace, která je definována pomocí limity, a neurčitý integrál, jenž je inverzním operátorem k derivaci (až na konstantu).

Nelineárním operátorem je například operátor  . Působením tohoto operátoru na libovolnou funkci   vyjde  .

Antilineární operátor

editovat

Operátor nazýváme antilineární, jestliže platí

 ,

kde   jsou libovolné funkce a   jsou koeficienty komplexně sdružené k  .

Spojitý operátor

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Spojité zobrazení.

Operátor   mezi metrickými prostory   je spojitý v bodě  , jestliže pro každou posloupnost prvků   splňující  , platí také  , tzn.   v prostoru  .

Lineární operátor, který je spojitý v nějakém bodě  , je spojitý v každém bodě  .

Omezený operátor

editovat

Operátor   je omezený (ohraničený), pokud existuje   takové, že pro každé   platí

 ,

kde   je norma prvku   v prostoru   a   je norma prvku   v prostoru  .

Lineární operátor je spojitý právě když je omezený. Součin omezených operátorů představuje opět omezený operátor. Podobně platí, že součet omezených operátorů je opět omezeným operátorem.

Infimum čísel   operátoru   představuje normu operátoru  , tzn.

 .

Normu lze také získat jako supremum množiny čísel   pro všechny jednotkové prvky  , tzn.

 .

Operátory na Hilberových prostorech

editovat

Operátory na Hilbertových prostorech jsou klíčové v kvantové mechanice. Dále budeme využívat Diracovu notaci pro zápis skalárního součinu   na těchto prostorech.

Sdružený operátor

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Sdružený operátor.

Ke každému lineárnímu operátoru   existuje sdružený operátor  , který splňuje vztah

 

Platí vztahy:

 ,
 ,
 
 
 

navíc pokud existuje inverzní operátor, platí

 .

Symetrický operátor

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Hermitovský operátor.

Operátor   se označuje jako symetrický (někdy také hermitovský), jestliže platí

 

pro všechna   a   z definičního oboru  .

Operátor   se označuje jako antihermitovský, je-li operátor   hermitovský.

Samosdružený operátor

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Samosdružený operátor.

Operátor  se nazývá samosdružený, jestliže platí

 ,

přičemž požadujeme i rovnost definičních oborů. Pro omezené operátory jsou pojmy samosdružený, hermitovský a symetrický ekvivalentní.

Samosdružený operátor   je pozitivní, když pro každé   platí

 

Operátor se označuje jako normální, když platí

 ,

kde   označuje komutátor.

Unitární operátor

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Unitární operátor.

Operátor   je unitární, pokud platí

 .

Pro libovolný unitární operátor   platí

 .

Jestliže operátor   splňuje vztah

 ,

pak operátor   označujeme jako izometrický. Izometrický operátor sice splňuje vztah  , avšak na rozdíl od operátoru unitárního může být  .

Projekční operátor

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Projekce (lineární algebra).

Omezený lineární operátor   se označuje jako projekční, splňuje-li podmínku

 .

Pokud navíc  , jde o ortogonální projekci.

Je-li   projekční operátor, pak je projekčním operátorem také

 ,

kde   představuje operátor identity. Platí přitom vztahy

 ,
 .

Je-li   vektor normalizovaný k jednotce, pak projekční operátor do jednorozměrného podprostoru tvořeného všemi vektory lineárně závislými na   lze vyjádřit jako

 

Jestliže množina vektorů   tvoří ortonormální bázi podprostoru  , pak projekční operátor do   vyjádříme jako

 .

Pokud je  , pak je projekční operátor operátorem identity, takže

 .

Tento vztah představuje tzv. relaci úplnosti (uzavřenosti).

Operace s operátory

editovat

Součtem dvou operátorů   vznikne operátor  , pro který platí

 .

Operátor   označíme jako součin operátorů   a  , tzn.  , pokud pro každé   platí

 .

Pomocí předchozího vztahu lze definovat mocninu operátoru, například  .

Násobení operátorů není komutativní, tedy v obecném případě pro dva operátory  . Abychom vystihli vzájemnou nekomutativnost dvou operátorů  , zavádíme tzv. komutátor operátorů

 .

Dva komutativní operátory   splňují pro libovolné   vztah

 .

Jsou-li hermitovské operátory   komutativní, pak mají společné vlastní funkce.

Jestliže operátory   komutují, tedy  , pak pro libovolné funkce  ,   platí

 .

Kromě komutátoru se zavádí také antikomutátor operátorů

 .

Z definice komutátoru a antikomutátoru vzniknou následující vztahy:

 ,
 ,
 ,
 ,
 
 ,
 ,
 .

Platí také Jacobiho identita

 .

Použití

editovat

Operátory jsou nepostradatelné jak v diferenciálním počtu v matematice (například operátor nabla), tak při použití v kvantové mechanice a při zjednodušování zápisu identit (rovnic) jinde ve fyzice.

Související články

editovat