Wikipedie

Olga Rautenkranzová

česká režisérka a herečka v éře němého filmu

Olga Rautenkranzová (provdaná Košková, podruhé provdaná Nedomová, 22. září 1891 Karlín[1][2] – 14. července 1973 Varnsdorf[3][4]) byla česká herečka a filmová režisérka. V roce 1918, v éře němého filmu, natočila dva snímky, romanci Kozlonoh a komedii Učitel orientálních jazyků (tu společně s dalším filmovým průkopníkem Janem S. Kolárem), takže je považována za první českou filmovou režisérku.[5] Druhou českou filmovou režisérkou se roku 1919 stala Thea Červenková, třetí v roce 1923 Zet Molas.

Olga Rautenkranzová
Narození22. září 1891
Karlín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. července 1973 (ve věku 81 let)
Varnsdorf
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníherečka a filmová režisérka
ChoťMiloslav Nedoma
PříbuzníVavřinec Svátek (děd)
Miloslav Nedoma (otčím)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

editovat
 
Reklama distribuční společnost Biografia na film Učitel orientálních jazyků

Narodila se 22. září 1891 v Karlíně u Prahy do rodiny Ludvíka Rautenkranze a jeho manželky Růženy, rozené Svátkové.[2][6] Pokřtěna byla jako Olga Anastasie.[2] Otec Ludvík pocházel z Holic a pracoval jako strojní inženýr v Rustonce (později se stal i jejím ředitelem[7]), matka Růžena byla dcerou karlínského politika a advokáta Vavřince Svátka. Svatbu měli v Karlíně 21. listopadu 1887,[8][9] o rok později se jim narodil syn Jan.[10] Manželství Rautenkranzových ale bylo roku 1903 soudem rozvedeno od stolu a lože. Růžena poté žila s dětmi odloučeně,[11][12] v roce 1919 došlo k definitivnímu konci manželství: soudní rozluce.[8] Růžena, narozená roku 1867,[13] byla již na přelomu 19. a 20. století platonickou láskou malíře Jano Köhlera a poté byla jeho celoživotní přítelkyní a múzou, které adresoval mnoho dopisů a kreseb a jejíž podobu využíval na množství svých grafik a obrazů.[14][15] Po rozluce si v roce 1922 vzala Köhlerova blízkého svobodného přítele, právníka a úředníka Miloslava Nedomu (1875–1954).[16][17] Zemřela v roce 1926.[18][19]

Olga Rautenkranzová studovala herectví pod vedením Marie Hübnerové z pražského Národního divadla. Po absolvování studia vystupovala jako herečka a tanečnice v pražském i brněnském Národním divadle. Její role zahrnovaly balet i činohru.[20] Do brněnského Národního divadla nastoupila v létě 1912[21] a v sezóně 1912/1913 byla jednou ze sólistek činohry.[22]

Patrně díky jejím divadelním zkušenostem jí oslovila společnost Lucernafilm s nabídkou natočení filmu, díky čemuž se stala první českou filmovou režisérkou. V roce 1918 režírovala podle scénáře Quida Marii Vyskočila filmovou romanci Kozlonoh, v níž také ztvárnila hlavní ženskou roli, hraběnčinu dceru Anisju. Ještě před uvedením snímku do kin jí Lucernafilm nabídl natočení dalšího filmu, komedie Učitel orientálních jazyků, kterou zrealizovala tentýž rok ve spolupráci s Janem Stanislavem Kolárem, jenž napsal i scénář. I v tomto druhém snímku hrála hlavní ženskou roli, tentokrát markýzu Sylvu, vyslancovu dceru.[1][20] Poté se však stáhla z veřejného života, takže o jejích dalších osudech nebylo známo téměř nic.[20]

Dne 19. července 1919 se v Praze provdala za Jana Koška, poručíka v záloze. Jejich manželství bylo později soudně rozvedeno od stolu a lože a posléze v dubnu 1933 soudně rozloučeno.[23] Dne 14. listopadu 1933 se v Praze opět vdala; jejím druhým manželem se stal Miloslav Nedoma, její nevlastní otec a vdovec po její matce Růženě.[24] Zatímco Nedoma zemřel roku 1954,[24][25] datum úmrtí Olgy Nedomové nebylo známé. Žila ještě kolem roku 1947, kdy bylo zpracováváno třetí vydání Nového slovníku československých výtvarných umělců, do kterého její manžel přispíval bádáním v archivech a ve kterém je zmiňována.[15][26] Roku 1964 je uváděna v monografii o sochaři Václavu Levém od Marie Černé, tehdy žila ve Šluknově.[27]

Olga Nedomová zemřela 14. července 1973 ve Varnsdorfu ve věku 81 let.[4] Deník Lidová demokracie vydal 21. července 1973 pouze krátkou zprávu, že „Olga Nedomová, spisovatelka a překladatelka, zemřela ve Varnsdorfu ve věku 82 (sic!) let“.[3] V přehledu zemřelých českých spisovatelů, vydaném roku 1974, ji Jaroslav Kunc označuje jako překladatelku a uvádí chybné datum úmrtí 19. července 1973.[28]

Filmografie

editovat

Herecká filmografie

editovat

Režijní filmografie

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Olga Rautenkranzová na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Olga Rautenkranzová [online]. Filmovyprehled.cz [cit. 2024-04-30]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Matrika KAR N13, sn. 271 [online]. AHMP [cit. 2024-04-30]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Olga Nedomová. Lidová demokracie. 1973-07-21, s. 4. 
  4. ↑ a b Zápis v matriční knize zemřelých 1973, MÚ Varnsdorf (snímek pořízen 2024-06-03)
  5. ↑ Český film: režiséři-dokumentaristé. Praha: Libri Dostupné online. ISBN 978-80-7277-417-3. 
  6. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 500, obraz 247: Rautenkranz Ludwig [online]. NA [cit. 2024-04-30]. Dostupné online. 
  7. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 500, obraz 245: Rautenkranz Ludvík [online]. NA [cit. 2024-04-30]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Matrika KAR O5, sn. 336 [online]. AHMP [cit. 2024-04-30]. Dostupné online. 
  9. ↑ Bolestně dojati oznamujeme truchlivou zprávu, že Všemohoucí povolal k Sobě našeho drahého manželka, otce i děda, pana JUDra. Vavřince Svatka. Národní listy. 1910-08-23, roč. 50, čís. 231, s. 8. Dostupné online. 
  10. ↑ Matrika KAR N13, sn. 68 [online]. AHMP [cit. 2024-04-30]. Dostupné online. 
  11. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 500, obraz 248: Rautenkranzova (Svatkova) Růžena [online]. NA [cit. 2024-04-30]. Dostupné online. 
  12. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 500, obraz 246: Rautenkranz Ludvík [online]. NA [cit. 2024-04-30]. Dostupné online. 
  13. ↑ Matrika KAR N7, sn. 57 [online]. AHMP [cit. 2024-04-30]. Dostupné online. 
  14. ↑ KAVIČKA, Karel Antonín; MALÍKOVÁ, Silvie; PAŘÍK, Vojtěch; PARIK, Passionaria. Jano Köhler. Brno: Jiří Brauner – Kartuziánské nakladatelství, 2018. ISBN 978-80-87864-14-2. S. 46, 93, 98. Dále jen Kavička a kol.. 
  15. ↑ a b TOMAN, Prokop; TOMAN, Prokop Hugo. Nový slovník československých výtvarných umělců, 1. svazek. Praha: Ivo Železný, 2000. Dostupné online. ISBN 80-237-3633-7. S. 513. 
  16. ↑ Kavička a kol., s. 45–46.
  17. ↑ Matrika MAG O19, sn. 136 [online]. AHMP [cit. 2024-04-30]. Dostupné online. 
  18. ↑ Dne 5. t. m. zesnula v Praze po krátké nemoci paní Růžena Nedomová (Rautenkranzová) roz. Svatková…. Národní listy. 1926-12-08, roč. 66, čís. 336, s. 5. Dostupné online. 
  19. ↑ Matrika ŠT Z16 [online]. AHMP [cit. 2024-04-30]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b c ŠRAJER, Martin. Pátrání po Olze Rautenkranzové [online]. Filmovyprehled.cz, 2021-08-05 [cit. 2024-04-30]. Dostupné online. 
  21. ↑ Noví sólisté. Moravská orlice. 1912-08-20, roč. 50, čís. 189, s. 6. Dostupné online. 
  22. ↑ Divadlo. Rovnost. 1912-07-26, roč. 28, čís. 167, s. 5. Dostupné online. 
  23. ↑ Matrika MAG O4, sn. 117 [online]. AHMP [cit. 2024-05-01]. Dostupné online. 
  24. ↑ a b Matrika MAG O62, sn. 144 [online]. AHMP [cit. 2024-04-30]. Dostupné online. 
  25. ↑ WAGNER, Jan. Miloslav Nedoma (1875–1954): Literární pozůstalost číslo 488a. Praha: Literární archiv Památníku národního písemnictví v Praze, 1966. Dostupné online. S. 3. 
  26. ↑ TOMAN, Prokop; TOMAN, Prokop Hugo. Nový slovník československých výtvarných umělců, 1. svazek. Praha: Ivo Železný, 2000. Dostupné online. ISBN 80-237-3633-7. S. 607. 
  27. ↑ ČERNÁ, Marie. Václav Levý. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, 1964. Dostupné online. S. 90. 
  28. ↑ KUNC, Jaroslav. Kdy zemřeli…? : přehled českých spisovatelů a publicistů zemřelých v letech 1971–1974 a doplňky k rokům 1935–1970. Praha: Státní knihovna ČSR, 1974. Dostupné online. S. 165. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Olga_Rautenkranzová&oldid=24269431“