Vavřinec Svátek
Vavřinec Svátek (též Svatek; 8. srpna 1828 Stožice[3] – 21. srpna 1910 Dolní Černošice[4][5]) byl český advokát a politik, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady.
| JUDr. Vavřinec Svátek | |
|---|---|
 Vavřinec Svátek (Světozor, 1910) | |
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1861 – 1867 | |
| Ve funkci: 1869 – 1889[1] | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1873 – 1879[2] | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Národní str. (staročeši) |
| Narození | 8. srpna 1828 Stožice  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 21. srpna 1910 (ve věku 82 let) Dolní Černošice  Rakousko-Uhersko |
| Příbuzní | Olga Rautenkranzová (vnučka) |
| Profese | advokát |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatNarodil se v rodině rolníka Vojtěcha Svátka a jeho manželky Kateřiny, rozené Šrámkové, původem z Koječína.[3][6]
Profesí byl advokát a politik.[7] Vystudoval práva a po dokončení školy nastoupil jako koncipient u JUDr. Friče v Praze. Brzy se začal i veřejně angažovat.[8] Když se koncem 50. let začal rozkládat neoabsolutistický režim, podal si Svátek na přelomu let 1859 a 1860 žádost o povolení k vydávání českého politického deníku. Jeho žádost byla tehdy ještě policií zamítnuta.[9][10]
Přispíval do novin. Po obnovení ústavního života v Rakouském císařství počátkem 60. let 19. století se zapojil do politiky. Patřil mezi osobní přátele Františka Ladislava Riegera a náležel mezi přední politiky Národní strany (staročeské).[8] V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl zvolen v kurii venkovských obcí (volební obvod Písek – Vodňany) do Českého zemského sněmu jako oficiální kandidát českého volebního výboru (Národní strana).[11][12] Do sněmu se vrátil v doplňovacích volbách v září 1869, nyní za kurii městskou, obvod Strakonice – Sušice – Vodňany.[13] Mandát za tento obvod obhájil ve volbách roku 1870[14] a ve volbách roku 1872.[15] Čeští poslanci tehdy praktikovali politiku pasivní rezistence, kdy bojkotovali práci sněmu, nechávali se zbavit mandátu pro absenci a opětovně byli voleni. Svátek takto po ztrátě poslaneckého křesla byl za stejný obvod zvolen v doplňovacích volbách v říjnu 1873,[15] v doplňovacích volbách v červenci 1874,[16] doplňovacích volbách na jaře 1875[17] a v únoru 1876.[18] Znovu zde za staročeskou stranu[19] uspěl i v řádných volbách roku 1878[20] a volbách roku 1883.[21]
V téže době také zasedal v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam byl zvolen v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii venkovských obcí, obvod Písek, Strakonice, Blatná atd. Z politických důvodů se nedostavil do parlamentu, čímž byl jeho mandát i přes opakované zvolení prohlášen za zaniklý. Fakticky se tedy na práci Říšské rady nepodílel.[22]
Trvale rovněž zasedal v obecním zastupitelstvu a místní školní radě Karlína a v tomto městě zastával i funkci náměstka starosty. Byl mu udělen titul čestného občana Karlína,[8] k roku 1870 působil jako tajemník obecního úřadu v Karlíně.[23] Zemřel v roce 1910 v Dolních Černošicích, během pobytu na letním bytě.[4][5]
Jeho první manželka Růžena, rozená Braunbecková, původem z Vodňan,[24] zemřela v Karlíně v roce 1870.[23] Jejich dcera Růžena Rautenkranzová[24] byla múzou malíře Jano Köhlera[25] a matkou režisérky Olgy Rautenkranzové.[26] Po smrti své ženy se Svátek podruhé oženil roku 1883, kdy si v Karlíně vzal svobodnou Johanu Hofmeistrovou z Hofeneků, rovněž původem z Vodňan.[6]
Reference
editovat- ↑ Během převážné části 70. let se vzhledem k politice pasivní rezistence fakticky na činnosti sněmu nepodílel.
- ↑ Vzhledem k politice pasivní rezistence se fakticky na činnosti Říšské rady nepodílel.
- ↑ a b Matrika Vodňany 35, sn. 83 [online]. SOA Třeboň [cit. 2024-04-07]. Dostupné online.
- ↑ a b Matrika Třebotov 62, sn. 65 [online]. SOA Praha [cit. 2024-04-07]. Dostupné online.
- ↑ a b Bolestně dojati oznamujeme truchlivou zprávu, že všemohoucí povolal k Sobě našeho drahého manžela, otce i děda, pana JUDra. Vavřince Svatka. Národní listy. 1910-08-23, roč. 50, čís. 231, s. 8. Dostupné online.
- ↑ a b Matrika KAR O5, sn. 215 [online]. AHMP [cit. 2024-04-07]. Dostupné online.
- ↑ Záhlaví : Svátek, Vavřinec, 1828-1910 [online]. Šmidingerova knihovna Strakonice - katalog Clavius [cit. 2013-08-10]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ a b c JUDr. Vavřinec Svátek. Národní politika. Srpen 1910, roč. 28, čís. 231, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 160.
- ↑ Ecce Homo - Julius Grégr, politik a novinář [online]. rozhlas.cz [cit. 2013-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-29.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1861skc/stenprot/004schuz/s004005.htm
- ↑ Národní listy 20. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6086911&picp=&it=&s=djvu
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/3/stenprot/001schuz/s001001.htm
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1870skc/1/stenprot/002schuz/s002002.htm
- ↑ a b http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/003schuz/s003001.htm
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/3/stenprot/001schuz/s001004.htm
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/4/stenprot/002schuz/s002001.htm
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/5/stenprot/002schuz/s002001.htm
- ↑ Národní listy 21. 9. 1878, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5011283&picp=&it=0&s=djvu
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1878skc/1/stenprot/002schuz/s002001.htm
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1883skc/1/stenprot/002schuz/s002002.htm
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ a b Matrika KAR Z3, sn. 88 [online]. AHMP [cit. 2024-04-07]. Dostupné online.
- ↑ a b Matrika KAR N7, sn. 57 [online]. AHMP [cit. 2024-04-29]. Dostupné online.
- ↑ KAVIČKA, Karel Antonín; MALÍKOVÁ, Silvie; PAŘÍK, Vojtěch; PARIK, Passionaria. Jano Köhler. Brno: Jiří Brauner – Kartuziánské nakladatelství, 2018. ISBN 978-80-87864-14-2. S. 93, 98.
- ↑ Matrika KAR N13, sn. 271 [online]. AHMP [cit. 2024-04-29]. Dostupné online.
