Zet Molas
Zet Molas, vlastním jménem Zdena Holubová, provdaná Zdenka Smolová (18. března 1896 Hradec Králové – 1956 Německo) byla česká filmová režisérka, herečka, scenáristka a průkopnice české filmové kritiky.
| Zet Molas | |
|---|---|
 Zet Molas v roli Marie, film Mlynář a jeho dítě | |
| Rodné jméno | Zdena Holubová |
| Narození | 18. března 1896 Hradec Králové |
| Úmrtí | 1956 (ve věku 59–60 let) |
| Povolání | filmová režisérka, herečka, režisérka a scenáristka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatStudovala na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Otakara Španiela, po válce navštavovala École des Beaux-Arts v Paříži.
I díky financím od svého manžela, podnikatele Bohumila Smoly, se v roce 1923 v Praze prosadila v pořadí jako třetí česká režisérka (po Olze Rautenkranzové a Thei Červenkové) se svým venkovským romantickým filmem Závěť podivínova.[1]
Po dokončení filmu se vydala do Francie údajně natáčet filmovou adaptaci románu Théophila Gautiera Slečna de Maupin.[1] Ve filmu měla být titulní postavou operní diva, která svým šarmem sváděla obě pohlaví.[1] Produkce se však nepovedla a film nebyl nikdy dokončen, proto se Molas vrátila zpět do Prahy.[1]
V období 1926–1927 spoluvlastnila s manželem a vedla jako hlavní redaktorka časopis Český filmový svět. Původně byl popularizačně laděn, ale pod jejím vedením dostal výrazně avantgardní ráz.[1] Kromě jejího osobního estetického vkusu za to mohl i její milostný poměr s Vítězslavem Nezvalem, který poté začal do časopisu přispívat svými recenzemi, esejemi a básněmi spolu s několika dalšími autory z okruhu levicového uměleckého svazu Devětsil.[1] Molas v té době psala do časopisu vlastní teoretické články, kritické stati či běžné recenze.[1] Ve svých textech zastávala avantgardní pozici, avšak na rozdíl od většiny avantgardistů doma i v zahraničí nevymezuje film striktně v opozici vůči ostatním druhům umění.[1]
Molas také vlastnila společnost Molas–film.[2] Připravovala natáčení několika dalších filmů; v roce 1926 tisk oznámil, že se již natáčí film Slečna de Maupin ve spolupráci Zet Molas a Vítězslava Nezvala (scénář i režie). Ve filmu měly mj. hrát Zet Molas a Anny Ondráková. Dalším připravovaným filmem společnosti Molas měl být Karneval Vítězslava Nezvala.[3] V roce 1937 bylo oznámeno dokončení scénáře a plánované natáčení filmu Milostná mámení podle divadelní hry Franka Tetauera.[4] Tyto plány se ale neuskutečnily.
Poté, co vzniknul film Pancéřové auto, odjela do Německa a Francie. V Československu se ve filmovém průmyslu znovu uplatnila v letech 1936–1937 filmem Karel Hynek Mácha.
Soukromý život
editovatZet Molas byla poprvé provdána jako Grossmanová, pak po rozvodu za velkoobchodníka s dřevem Bohumila Smolu. V Praze žili manželé Smolovi v ulici Národní obrany.[5] Bohumil Smola se za německé okupace přihlásil k německému původu. Exponoval se již krátce po vzniku Protektorátu, např. již v červenci 1939 byl jmenován tzv. Treuhänderem (arizačním důvěrníkem) v pražském kině Adria.[6] Společně s Molas schvaloval okupační moc Německa. Po válce byla proto odsunuta do Západního Německa, kde v zapomnění zemřela.[7] Její dcera Helena Smolová (1922), si v roce 1943 zahrála dvě epizodky ve filmech Mlhy na blatech a Tanečnice.
Roku 1925 prožila krátký a bouřlivý milostný vztah s Vítězslavem Nezvalem. Nezval mj. napsal dva oslavné akrostichy na jméno Zet Molas a zveřejnil je v Českém filmovém světě.[2]
Dílo
editovatDebutovala filmem Závěť podivínova (1923, film je považován za ztracený). Jeho natáčení probíhalo v ateliérech A-B, které byly postaveny podle scénických návrhů Molas.[1] Film byl oceňován dobovou kritikou pro své výtvarné zpracování i herecké obsazení.[1]
Ve filmu Mlynář a jeho dítě (1928, považován za ztracený), který vznikl podle divadelní hry Ernsta Raupacha v její vlastní produkci, využila Molas některé prvky avantgardy.[1] Jedná se o vůbec první český pokus o skloubení filmu s poetikou surrealismu (v době, kdy ve Francii vznikal například Andaluský pes).[1] Film je pojat v záměrně vyhraněném výtvarném stylu a zpracovává lehce nadpřirozený námět o mlynáři, kterému se na hřbitově zjevují duše těch, kteří mají zemřít.[1] Díky tomu je považována za první avantgardní režisérku v Čechách, společně s Milošem Hajským.
V roce 1929 Molas vyprodukovala i napsala námět a scénář česko-německé akční krimi komedie režírované Rolfem Randolfem, Pancéřové auto.[1] Ve filmu si také zahrála hlavní roli ženské milenky automobilového závodníka.[1]
Do české kinematografie se vrátila až v roce 1936, kdy zpracovala scénář ke komedii Lojzička. O rok později natočila svůj poslední snímek Karel Hynek Mácha s Ladislavem Boháčem v hlavní roli. Jednalo se o životopisný film natočený podle divadelní hry Emila Synka Mimo proud a zároveň o její klíčové dílo.[1] Vybočila v něm ze svých avantgardních výbojů a pojala ho jako klasicky vystavěné drama.[1]
Filmografie
editovat- 1923 – Závěť podivínova (námět, scénář, režie)
- 1928 – Mlynář a jeho dítě (scénář, režie, role mlynářovy dcery Marie)
- 1929 – Pancéřové auto (námět, scénář, role Hamiltonovy dcery Bessy)
- 1936 – Lojzička (scénář; režie Miroslav Cikán, hlavní role Jarmila Beránková)
- 1937 – Karel Hynek Mácha (scénář, režie; hlavní role Ladislav Boháč)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q Zet Molas – Revue. Filmový přehled [online]. [cit. 2023-01-31]. Dostupné online.
- ↑ a b POSPÍCHALOVÁ, Barbora. Český filmový svět 1926/1927. Reflexe českého a evropského němého filmu v dobové revue.. Brno, 2010 [cit. 2019-07-03]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Miroslav Jeřábek. Dostupné online.
- ↑ Nový český film. Lidové noviny. 9. 3. 1926, s. 4. Dostupné online.
- ↑ Scenario filmu Milostná mámení dokončeno. Národní politika. 4. 11. 1934, s. 4. Dostupné online.
- ↑ Pražský adresář 1938-1939, Smola Bohumil a manželka Zdeňka, s. 1269
- ↑ Důvěrníci v kinech. Národní politika. 25. 7. 1939, s. 4. Dostupné online.
- ↑ FIKEJZ, Miloš. Český film, Herci a herečky, II. díl: L–Ř. Praha: Libri, 2007. ISBN 978-80-7277-334-3. Kapitola Molas Zet, s. 208.
Literatura
editovat- Luboš Bartošek: Náš film. Kapitoly z dějin (1896 - 1945), Máj, Praha, 1985
- POSPÍCHALOVÁ, Barbora. Český filmový svět 1926/1927. Reflexe českého a evropského němého filmu v dobové revue.. Brno, 2010 [cit. 2019-07-03]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Miroslav Jeřábek. Dostupné online.
