Wikipedie

Thea Červenková

česká filmová kritička, herečka, režisérka a scenáristka

Thea Červenková, či Tea Červenková, křtěná Terezie (17. května 1878 Praha[1] – 1961 či 1957? São Paulo), byla česká filmová režisérka (druhá po Olze Rautenkranzové),[2] scenáristka, žurnalistka, spisovatelka a autorka divadelních her.

Thea Červenková
Rodné jménoTerezie Červenková
Narození17. května 1878
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1961 (ve věku 82–83 let)
São Paulo
BrazílieBrazílie Brazílie
Povoláníherečka, spisovatelka, filmová režisérka, filmová herečka, filmová dokumentaristka, filmová kritička, novinářka, dramatička, filmová producentka, scenáristka, překladatelka a filmová scenáristka
Aktivní roky1914–1923
ZaměstnavateléFilmový ústav (1918–1923)
Pragafilm
Sascha-Film
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

editovat

Rodinný život

editovat

Narodila se 17. května 1878 v Praze na Novém Městě ve Školské ulici č. 687/13 v rodině řezníka Václava Červenky (1845–1922[3]) a jeho manželky Žofie, rozené Barochovské (1848–1915[4][5][6]), pokřtěna byla jménem Terezie.[1][7] Měla bratra Václava (1880–1956),[8][9] který se později vystěhoval do Brazílie (zemřel v São Paulu),[10][9] a několik dalších sourozenců, kteří zemřeli v dětském věku.[7] Její otec byl místopředsedou Prvního spolku ku podporování řezníků královského hlavního města Prahy.[6] Už v roce 1915 rodině patřil dům v Klicperově (dnešní Záhřebské) ulici č. 634/13 na Královských Vinohradech[6] (na jehož dvorku byly později natočeny i mnohé Červenkové filmy[11]).

Dne 30. června 1897 se Terezie Červenková v Praze u sv. Havla provdala za inženýra a továrníka v Košířích Františka Císaře (1867[12]–???).[13][14] Syn Václav se jim narodil 26. září 1900.[15][13] Manželství bylo rozvedeno od stolu a lože v roce 1901 a rozloučeno v roce 1918.[14] Se synem žila sama, František Císař se totiž vystěhoval nejprve do Ruska, kde byl již v říjnu 1900, a pak do Brazílie (v roce 1903 přebýval v Porto Alegre),[16][17][13] kde se v Riu de Janeiru v roce 1908 znovu oženil.[18]

V letech 1910–1913 byla v policejních přihláškách v pražské aglomeraci zapsána jako Terezie Císařová-Dvorská (rozená Červenková, dramatická umělkyně), vždy byla přihlášena sama.[19][20][21] Veřejně známá byla jako Tea (Thea) Červenková, křestní jméno též uváděla jako Zíňa[13] či Ziča.[22] V letech 1913–1914 se v tisku podepisovala též jako Tea Červenková-Dvorská.

Žurnalistka, dramatička a divadelní režisérka

editovat

V roce 1902 byla zaměstnáním uváděna jako modistka,[17] později jako operní zpěvačka.[7] Umělecké vzdělání údajně získávala i v cizině, mj. ve Vídni u režiséra Maxe Reinhardta.[23][p 1] Dramatickému umění pak v Praze nejpozději od roku 1915 i sama vyučovala (česky i německy).[25]

Od roku 1913 jí Český denník a Národní politika uveřejňovaly fejetony.[26][27] Lidové noviny ji v roce 1918 označily za „známou fejetonistku“.[28]

Zasazovala se o rozvoj českého divadla.[29] V roce 1915 uvedlo pražské divadlo Urania její adaptaci románu Hřích paní Hýrové od Václava Štecha, kterou sama režírovala.[30] Totéž divadlo uvedlo v roce 1916 její tříaktovou komedii Požár továrny; uváděly se tehdy již i další její hry Babička a Komedie.[31][32] V roce 1915 působila jako režisérka souboru „Česká činohra“, se kterým realizovala Tylovu veselohru o třech aktech Děvče z předměstí aneb Všecko přijde najevo (v Pištěkově Lidovém divadle na Královských Vinohradech),[33] drama O lásku od Antonie Fischerové z prostředí slepeckého ústavu (tamtéž),[34] dvouaktovou kratochvíli Lupičem z přinucení od Quida Maria Vyskočila (hotel Palace)[35] a rozmarnou aktovku Stará paní od Ladislava Mattuše (tamtéž).[35]

 
Toulky moravským Slovenskem

V roce 1917 vyšel její vzpomínkový vlastenecký cestopis Toulky moravským Slovenskem, který byl kritikou přijat přívětivě.[28] V knize vylíčila své dojmy, nálady a vzpomínky z letního pobytu v roce 1916 na Slovácku v Blatnici pod Svatým Antonínkem a návštěv Brna, Svatého Antonínka, Hodonína, Těšic, Hroznové Lhoty, Velehradu, Uherského Hradiště, Tasova, Velké nad Veličkou, Javorníka, Skalice, Olomouce a Svatého Hostýna. Ještě v roce vydání utrpěla publikace zpětným zásahem válečné cenzury, která autorčino užití pomístního názvu „Cesta hříšníků“ na Hostýně v souvislosti s návštěvou Františka Josefa I. považovala za urážku členů císařského rodu.[36]

Začátky ve filmu a společnost Slaviafilm

editovat

V roce 1916 ji tisk uvedl jako autorku myšlenky, podle které by cizina měla být seznamována s díly české literatury prostřednictvím filmu[37][38] (tuto myšlenku realizovala např. v roce 1921 filmem Babička). V lednu 1917 ve fejetonu poukázala na to, že dílům zahraniční literatury se postupně dostává filmové dramatizace, nicméně i v českých zemích už se prý „cosi zvolna kutí“.[39] Prokazatelné počátky filmové práce Tey Červenkové se řadí do roku 1918.

V červnu 1918 založila Tea Červenková spolu s kinooperátorem Josefem Brabcem, který se stal technickým ředitelem, kinematografickou společnost Slavia (též Slaviafilm). Červenková se věnovala umělecké stránce.[40] Ve Slavii měly vzniknout první pokusné filmy Náměsíčník a Monarchistické spiknutí v Praze.

Slavia se nevyhnula politickým potížím. V roce 1918, kdy Červenková natáčela na pražském Staroměstském náměstí převratové události, upadla v podezření, že chtěla aranžovat scény, které by Čechy ostouzely, a předat je rakouským společnostem. Červenková tento úmysl popřela. (Snímek se nedochoval.) V říjnu 1918 společnost prodala.[41]

Když byla v důsledku revolučních událostí 3. prosince 1918 provedena domovní prohlídka u emauzského opata Albana Schachtleitera (později byl z Prahy vyhnán), byla Thea Červenková označena za jeho „důvěrnou sekretářku“.[42][43] Noviny přinášely tvrzení o tom, že do časopisu Hlas národa psala fejetony pod pseudonymem „Dagmar“ a honorář za ně dostávala zprostředkovaně právě od Schachtleitera.[44] Měsíc předtím měla být propuštěna z pozice redaktora listu Union, prý v souvislosti s prodejem Slavie rakouskému podnikateli.[45] Nato měla odjet na Slovensko a snad dále do Pešti, kde jí zaměstnání nabídly německo-maďarské noviny.[45] Převor kláštera se písemně ohradil proti vysloveným nařčením včetně toho, „že spisovatelka T. Červenková-Dvorská byla kdy sekretářkou neb něčím podobným u opata Albána“.[46]

Natočením filmu Byl první máj společně s kameramanem Josefem Brabcem pro Slaviafilm se v roce 1919 stala druhou českou filmovou režisérkou. Do jednoduchého děje o mladíkovi snícím před schůzkou s milou se jí podařilo angažovat pozdějšího režiséra Svatopluka Innemanna, jeho matku, operní zpěvačku Ludmilu Innemannovou, a komika Josefa Švába-Malostranského.

Výrobna filmů Filmový ústav

editovat

Poté, co se Slavia stala výhradně filmovou půjčovnou, provozovala Červenková v letech 1920 až 1923, společně s Janem Brabcem, na Královských Vinohradech vlastní výrobní firmu Filmový ústav, která zahrnovala výrobnu, malý filmový ateliér a laboratoř. Tam mezi jiným poprvé zfilmovala novelu Boženy Němcové Babička (1921).

Ve Filmovém ústavu debutoval i režisér Václav Wasserman (Kam s ním, 1922) a z jeho produkce vzešly i dokumentární a kulturní snímky (např. o Karlu Havlíčku Borovském).

Další osudy

editovat

Činnost Filmového ústavu skončila v roce 1923, když opustila Československo. O jejím dalším životě nejsou prozatím dohledány spolehlivé zdroje; literatura uvádí bez dalších podrobností a zdrojů jako místo jejího pobytu a úmrtí brazilské São Paulo, jako rok úmrtí 1961 či někdy 1957.[p 2] List Národní politika, do kterého přispívala v době svého pobytu v Praze, otiskl její reportáže z významných událostí roku 1928 v Riu de Janeiru a v São Paulu, což potvrzuje její pobyt v Latinské Americe.[47][48]

Angažovanost v jiných oblastech

editovat

Během první světové války se Tea Červenková zapojovala do činnosti českých ženských spolků, přátelila se s jejich organizátorkou Libuší Bráfovou a její rodinou. Působila ve výboru družstva Svéráz – Hospodářské družstvo pro svéráz krojový a bytový (působení doloženo v letech 1915[49]–1918[50]), ve společnosti dalších dam jako byly Anna Slavíková, Valérie Hachlová-Myslivečková, Anna Jehličková, A. Prencová, A. Nesá, slečna Rosenbergová, Marie Hoppe-Teinitzerová, paní Nekvasilová, Marie Farská, Marie Havelková, Božena Hamerová, Růžena Houšková-Tillnerová či Doubravka Hlaváčová.[49][50] Na charitativním večeru na památku Marie Červinkové-Riegrové (sestry Libuše Bráfové) v lednu 1916 přednesla Červenková životopis zesnulé a předčítala z jejích zápisků z národní pouti na Velehradě v roce 1885, kterou navštívila se svým otcem, F. L. Riegrem.[51] Činnost Svérázu inspirovala její vlastní studijní cestu na Slovácko a některá další místa Moravy v létě 1916, z níž v roce 1917 vydala vzpomínkovou knihu, kterou věnovala památce své matky, „upřímné vlastenky“.[52] Propagaci cestopisů Marie Červinkové-Riegrové se Tea Červenková věnovala i po návratu z cesty.[53]

V listopadu 1914 podepsala (podpis T. Červenková-Dvorská) spolu s předními osobnostmi jako T. G. Masaryk, Ladislav Šaloun, Josef Thomayer, František Úprka a dalšími výzvu k podpoře fondu ve prospěch českých literátů, žurnalistů a výtvarníků.[54] Za tímto účelem také v létě 1915 spolu s Karlem Hašlerem, Ottem Boleškou, V. Lukavským, Ladislavem Šalounem, K. V. Muttichem, Otakarem Štáflem a Karlem Štapferem sestavili, z části napsali a nacvičili v cirkuse Koruna představení zorganizované výborem vedeným podnikatelem Emilem Sommerschuhem.[55]

Politicky se za česká práva angažovala v květnu 1917, když připojila svůj podpis[56] pod tzv. Projev českého spisovatelstva[57] (též Manifest českých spisovatelů).[p 3]

Působila i jako filmová teoretička a kritička. Své články z těchto oborů v letech 1919–1920 uveřejňovala v časopise Československý film.[58]

Dílo

editovat

Divadlo

editovat
  • 1915 – Hřích paní Hýrové (dramatizace, režie; předloha: Václav Štech: Hřích paní Hýrové) – Praha, Urania
  • 1915 – Josef Kajetán Tyl: Děvče z předměstí aneb Všecko přijde najevo (režie) – Praha, Lidové divadlo na Královských Vinohradech, v rámci „České činohry“
  • 1915 – Antonie Fischerová: O lásku (režie) – Praha, Lidové divadlo na Královských Vinohradech, v rámci „České činohry“
  • 1915 – Quido Maria Vyskočil: Lupičem z přinucení (režie) – Praha, hotel Palace, v rámci „České činohry“
  • 1915 – Ladislav Mattuš: Stará paní (režie) – Praha, hotel Palace, v rámci „České činohry“
  • 1915/1916? – Babička (autorka?)
  • 1915/1916? – Komedie (autorka?)
  • 1916 – Požár továrny (autorka, režie) – Praha, Urania

Filmografie

editovat
 
Plakát filmu Babička

Odborníci poukazují na technické nedostatky filmového díla Tey Červenkové, ale současně konstatují, že adaptacemi klasických děl české literatury si kladla vyšší cíle.[23]

Režie

editovat

Scénář

editovat

Námět

editovat

Herečka

editovat

Próza

editovat
  • 1917 – Toulky moravským Slovenskem : dojmy, nálady a vzpomínky (Grosman a Svoboda, Praha, 79 s.)

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Literatura k tomuto tvrzení zdroj neuvádí, o možné pravdivosti nasvědčuje zmínka v Národní politice 18. ledna 1915 „…bylo viděti, že je žačkou Reinhardtovou“.[24]
  2. ↑ Pravděpodobně se uchýlila ke svému bratrovi do Brazílie, kde nakonec ve věku 79 let v roce 1961 zemřela; přesné datum úmrtí ale není známo a dle některých zdrojů k němu mohlo dojít už v roce 1957. Její bratr Václav zemřel v São Paulu v roce 1956.[9]
  3. ↑ V tomto manifestu se čeští spisovatelé, vedení Aloisem Jiráskem, obrátili na české poslance rakouské říšské rady s požadavkem ve jménu národa „…jenž sám promluviti nemůže…“, aby se zastali českých práv a požadavků a pokud tak neučiní, aby se raději vzdali svých mandátů.

Reference

editovat
  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu – farnost při kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském
  2. ↑ Národní filmový archiv: Olga Rautenkranzová
  3. ↑ Matrika VIN Z8, sn. 82, str. 77 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2024-04-07]. Dostupné online. 
  4. ↑ Matrika VIN Z7, sn. 154, str. 149 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2024-04-07]. Dostupné online. 
  5. ↑ Úmrtí. Národní politika. 14. 4. 1915, s. 6. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c Pohřeb paní Žofie Červenkové. Národní politika. 16. 4. 1915, s. 5. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c Soupis pražských obyvatel: Červenka Václav, 1845. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  8. ↑ Matriční záznam o narození a křtu (6. a 15. srpna 1880) – farnost při kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském
  9. ↑ a b c Brasil, São Paulo, Registro Civil, 1925-1995 – úmrtí Wenceslau José Cervenha, Indianópolis, São Paulo, 1. 3. 1956, záznam č. 4581
  10. ↑ úmrtní oznámení Žofie Červenkové. Národní listy. 14. 4. 1915, s. 6. Dostupné online. 
  11. ↑ Ateliér Filmového ústavu
  12. ↑ Matrika TO N13, sn. 191, str. 186 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2024-04-08]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b c d Soupis pražských obyvatel: Císař František, 1867. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  14. ↑ a b Matrika oddaných, sv. Havel, 1875-1902, snímek 301. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  15. ↑ Archiv hlavního města Prahy, Sbírka matrik, katolické, Praha II – Nové Město, Kostel sv. Apolináře, AP N67 (narození 1899–1900), str. 362
  16. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 67, obraz 82 („Císař Franz 1867“): „Laut Erhebung nach Russland übersiedelt. Erheb. 27/10 [1]900“; „18/II. 1903 in Porto Alegro, Estado Rio Grande, Brasilien.“
  17. ↑ a b Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 67, obraz 291 („Císař Theresie 1878“): „Gatte Franz Cisař lebt ger. geschieden in Brasilien“
  18. ↑ Brasil, Rio de Janeiro, Registro Civil, 1829-2012 – sňatek Franz Cisar a Franciska Theresia Herren, Rio de Janeiro, 11. 7. 1908 (záznam č. 339)
  19. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 67, obraz 290 („Císař (Dvorská, Červenková) Terezie (1882)“) [online]. Národní archiv [cit. 2024-04-08]. Dostupné online. 
  20. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 67, obraz 289 („Císař (Dvorská, Červenková) Terezie (1882)“) [online]. Národní archiv [cit. 2024-04-08]. Dostupné online. 
  21. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 67, obraz 288 („Císař (Červenka, Dworský) Therese (1882)“) [online]. Národní archiv [cit. 2024-04-08]. Dostupné online. 
  22. ↑ Rodinné zprávy. Národní listy. 1891-06-27, s. 3. Dostupné online. 
  23. ↑ a b BARTOŠEK, Luboš. Náš film. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1985. S. 62. 
  24. ↑ http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7244353
  25. ↑ Dramatickému umění. Národní politika. 9. 9. 1915, s. 9. Dostupné online. 
  26. ↑ ČERVENKOVÁ-DVORSKÁ, Tea. Jak ze Zeyerovy »Sestry Paskalíny« stal se »Das Mirakel«. Český denník. 1913-10-01, roč. 2, čís. 269, s. 1. Dostupné online. ISSN 1801-2620. 
  27. ↑ např. Tea Červenková: Malostranská pohádka. Národní politika. 16. 6. 1915, s. 3. Dostupné online. 
  28. ↑ a b Poznámky literární (recenze knihy). Lidové noviny. 25. 1. 1918, s. 1. 
  29. ↑ „Česká činohra“. Národní politika. 1915-01-19, roč. 33, čís. 19, s. 4. Dostupné online. 
  30. ↑ L. M. Divadlo a hudba/Hřích paní Hýrové. Národní politika. 1915-01-18, s. 6. Dostupné online. 
  31. ↑ Divadlo a umění/Požár továrny. Národní listy. 1916-09-17, s. 6. Dostupné online. 
  32. ↑ Požár továrny. Národní politika. 1916-09-17, roč. 34, příloha č. 258, s. 3. Dostupné online. 
  33. ↑ Pištěkovo lidové divadlo na Král. Vinohradech. Národní politika. 1915-03-02, roč. 33, čís. 61, s. 9. Dostupné online. 
  34. ↑ „Česká činohra“. Národní politika. 1915-03-30, roč. 33, čís. 89, s. 9. Dostupné online. 
  35. ↑ a b Večer českých autorů. Národní politika. 1915-05-13, roč. 33, čís. 132, s. 7. Dostupné online. 
  36. ↑ WÖGERBAUER, Michael. V obecném zájmu. Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře 1749–2014. Svazek 1. Praha: Academia : Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., 2015. 2 svazky (1661 s.). Dostupné online. ISBN 978-80-200-2491-6. Část čtvrtá V zájmu širší a užší vlasti. Literární cenzura v éře měšťanského liberalismu a modernismu, s. 559. 
  37. ↑ Literatura/České romány ve filmech. Našinec. 1916-07-03, s. 4. Dostupné online. 
  38. ↑ ČERVENKOVÁ, Tea. Literatura ve filmu. S. 1–2. Národní listy, Večerní vydání [online]. 1916-10-17 [cit. 2023-03-03]. S. 1–2. Dostupné online. 
  39. ↑ Umění kinematografické. Národní politika. 16. 1. 1917, s. 1. Dostupné online. 
  40. ↑ Nová česká filmová společnost. Domov. 19. 9. 1918, s. 4. Dostupné online. 
  41. ↑ POLÁK, Ivan. Nejistá sezona: Slaviafilm napříč obdobím němého film. Brno, 2016. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Michal Večeřa. Dostupné online.
  42. ↑ Opat emauzský p. Albán Schachleitner pod dozorem. S. 4. Večer: lidový deník [online]. Roln. tiskárna, 1918-12-05 [cit. 2023-03-03]. S. 4. Dostupné online. 
  43. ↑ Albanova sekretářka. S. 4. Večer: lidový deník [online]. Roln. tiskárna, 1918-12-05 [cit. 2023-03-03]. S. 4. Dostupné online. 
  44. ↑ Thea. S. 4. Večer: lidový deník [online]. Roln. tiskárna, 1918-12-05 [cit. 2023-03-03]. S. 4. Dostupné online. 
  45. ↑ a b Ostuda s prodejem »Slavia-filmu«. S. 4. Večer: lidový deník [online]. Roln. tiskárna, 1918-12-05 [cit. 2023-03-03]. S. 4. Dostupné online. 
  46. ↑ WOLFF, Odilo. Po 10.000 korunách. Čech. 1918-12-07, roč. 48, čís. 334, s. 8. Dostupné online. 
  47. ↑ Santos ve smutku. Národní politika. 11. 4. 1928, s. 3. Dostupné online. 
  48. ↑ President Hoover v Rio. Národní politika. 16. 1. 1929, s. 1. Dostupné online. 
  49. ↑ a b Její Excel. pí. Marie hr. Coudenhoveová ve vánoční tržnici „Svérázu“. Národní politika. 4. 12. 1915, roč. 33, čís. 335, s. 2. Dostupné online. 
  50. ↑ a b Valná hromada Svérázu. Ženský svět. 25. 4. 1918, s. 31–32. Dostupné online. 
  51. ↑ Památce Marie Červinkové-Riegrové. Národní politika. 1916-01-28, roč. 34, čís. 28, s. 3. Dostupné online. 
  52. ↑ ČERVENKOVÁ, Tea. Toulky Moravským Slovenskem : dojmy, nálady a vzpomíky. Praha: Grosman a Svoboda, [1917]. 79 s. S. 3. 
  53. ↑ Hospodářské družstvo pro Svéráz. Národní politika. 1917-01-19, roč. 35, čís. 17, s. 7. Dostupné online. 
  54. ↑ Pomocná činnost. Lidové noviny. 8. 11. 1914, s. 2. Dostupné online. 
  55. ↑ Slavnostní představení v cirku „Koruně“. Národní politika. 1915-08-03, roč. 33, čís. 213, s. 3. Dostupné online. 
  56. ↑ Osvědčení souhlasu s národním projevem českého spisovatelstva. Národní politika. 30. 5. 1917, s. 5. Dostupné online. 
  57. ↑ Appel spisovatelů na české poslance rakouské říšské rady. Národní listy. 14. 5. 1927, s. 1. Dostupné online. 
  58. ↑ Jindřiška Bláhová: Thea Červenková (anglicky). wfpp.columbia.edu [online]. [cit. 2023-02-21]. Dostupné online. DOI 10.7916/d8-dn2b-9w86. 

Literatura

editovat
  • POLÁK, Ivan. Nejistá sezona: Slaviafilm napříč obdobím němého filmu. Brno, 2016. 57 s. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Ústav filmu a audiovizuální kultury. Vedoucí práce Michal Večeřa. Dostupné online.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Thea_Červenková&oldid=24340198“