Nártounovití

čeleď primátů

Nártounovití (Tarsiidae) je čeleď primátů, která dostala své jméno podle extrémně dlouhého nártu. Kromě toho mají také obrovské oči, kterými vidí velmi dobře ve tmě. Živí se hlavně hmyzem, který loví ve skoku. V menší míře loví také ptáky a hady. Samice jsou březí 6 měsíců a poté rodí jediné mládě. Stres v zajetí jej někdy vede k tomu, že si ublíží, nebo se dokonce zabije. Nártouni žijí na indonéských ostrovech (zejména Sulawesi, Borneo, Sumatra) a na Filipínách.

Jak číst taxoboxNártounovití
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Nadtřídačtyřnožci (Tetrapoda)
Třídasavci (Mammalia)
Nadřádplacentálové (Placentalia)
Řádprimáti (Primates)
PodřádHaplorhini
Infrařádnártouni (Tarsiiformes)
Čeleďnártounovití (Tarsiidae)
Gray, 1825
Sesterská skupina
opice (Simiiformes)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stavba těla

editovat

Tělo nártouna měří jen 10–18 cm a ocas přibližně 25–30 cm. Samci dosahují hmotnosti 120–140 g, samice jsou asi o 10 g lehčí. Třetinu jeho těla zabírá hlava s průsvitnýma ušima a obrovskýma očima, které mají v průměru až 1,5 cm a váhu až 6 g, což je více než váha celého jejich mozku. V poměru k tělu má nártoun největší oči ze všech savců. Kdyby byly oči člověka ve stejném poměru k tělu jako u nártouna, musely by být stejně veliké jako grapefruit.[1] Na očích jim také chybí tapetum lucidum – reflexní vrstva sítnice oka, která se typicky vyskytuje u nočních živočichů a způsobuje zelený odlesk jejich očí. Nártoun dokáže otáčet hlavou o 180°.

Na koncích prstů má nártoun paličkovité polštářky. Má mohutné zadní končetiny a dobře vyvinuté stehenní svaly. Ocas je dlouhý a lysý s řídkým ochlupením na konci. Konec ocasu je ze spodní strany holý a jsou na něm papilární linie (otisk prstu), podobně jako např. u lidské ruky.

Primáti, kteří se živí převážně hmyzem, mívají vysoké ostré hrbolky na stoličkách a krátké jednoduché střevo.

Způsob života

editovat

Přes den se nártoun ukrývá v dutinách stromů. V noci vyráží lovit. Pohybuje se po tenkých větvičkách stromů a přeskakuje ze stromu na strom až šestimetrovými skoky. K udržení ve větvích mu velmi pomáhají dlouhé prsty s bambulkovitými polštářky a také ocas, který využívá jak na držení, tak jako kormidlo při letu. Nártouni mají výtečný zrak, čich i sluch a jsou tedy velmi dobrými a rychlými lovci.

Žijí v rodinných skupinách, které čítají 4 až 6 exemplářů. Ve skupině žije většinou samec, jedna či více samic a několik mláďat, která se ještě neosamostatnila.

Samice rodí počátkem období dešťů (listopad, prosinec) po 6 měsících březosti jediné mládě. V zajetí se nártouni množí jen velmi málo. Dožívají se 8–12 let. Většina populace se však dříve stane kořistí kočkovitých šelem a krajt. Loví jej i kočka domácí, takže je ohrožen i v okolí vesnic. Kořistí se stává především ve dne, kdy se ukrývá v dutinách stromů a má snížené šance úniku.

Nártouni jsou jediní výhradně masožraví primáti na světě. Živí se hmyzem a nebo drobnými obratlovci (ještěrky, drobní gekoni). Nejedí žádné listí nebo ovoce.[2]

Zajímavosti

editovat

Nártoun byl pro svou obratnost v lovu a malý vzrůst předlohou rytíře Yody z Hvězdných válek – ptáky dokáže lovit za letu během skoku ze stromu na strom. Mnoho lidí si také povšimne velké podobnosti nártouna s Glumem z Pána prstenů.[3]

Nártouni tvoří na základě studie z roku 2010 (Groves & Shekelle) tři rody, předtím byl hodnocen pouze jediný rod Tarsius.[4] Výčet žijících druhů:

rod Carlito
rod Tarsius
rod Cephalopachus

Podle IUCN jsou považováni:

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. https://www.stoplusjednicka.cz/zrak-petkrat-jinak-zivocichove-s-nejpodivnejsima-ocima
  2. Nártouni filipínští, ohrožení skřítci z pralesů
  3. MARTINOVÁ, Zdena. Skřítci z ostrovů: oči větší než žaludek [online]. CZECH NEWS CENTER a.s, 2010-12-10 [cit. 2018-02-02]. Dostupné online. 
  4. GROVES, Colin; SHEKELLE, Myron. The Genera and Species of Tarsiidae. International Journal of Primatology. 2010-12, roč. 31, čís. 6, s. 1071–1082. Dostupné online [cit. 2020-02-28]. ISSN 0164-0291. DOI 10.1007/s10764-010-9443-1. (anglicky) 
  5. [1]

Externí odkazy

editovat