Nártoun západosundský

druh primáta

Nártoun západosundský (Cephalopachus bancanus) je primát z čeledi nártounovití (Tarsiidae) a rodu nártoun (Cephalopachus). Dlouhou dobu byl řazen do rodu Tarsius společně s jinými druhy nártounů, avšak protože se od řady druhů odlišoval, byl pro něj vyčleněn samostatný monotypický rod Cephalopachus. I systematika v rámci druhu není jasná. Obecně jsou uznávány čtyři poddruhy: Cephalopachus bancanus bancanus, Cephalopachus bancanus saltator, Cephalopachus bancanus borneanus, Cephalopachus bancanus natunensis, avšak jejich systematika není plně probádána. Mezinárodní svaz ochrany přírody se kloní k tomu považovat tyto nártouny za samostatné druhy, a to až do vyřešení otázky jejich systematiky.

Jak číst taxoboxNártoun západosundský
alternativní popis obrázku chybí
Nártoun západosundský
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Nadřádplacentálové (Placentalia)
Řádprimáti (Primates)
Infrařádnártouni (Tarsiiformes)
Čeleďnártounovití (Tarsiidae)
Rodnártoun (Cephalopachus)
Binomické jméno
Cephalopachus bancanus
Horsfield, 1821
Rozšíření nártouna západosundského (červeně)
Rozšíření nártouna západosundského (červeně)
Rozšíření nártouna západosundského (červeně)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nártoun západosundský se vyskytuje na jihu Sumatry, na Borneu a na blízkých ostrovech. Tento druh může žít v primárních i sekundárních lesích a žije také v lesích podél pobřeží nebo na okraji plantáží. Délka těla činí 121–154 mm. Extrémně dlouhý ocas je delší než tělo, měří 181 až 224 mm a není pokryt srstí, až na chomáč chlupů na konci. Vyvinuly se velké oči a membránovité uši, které jsou tenké a téměř nepokryté srstí. Zbarvení se pohybuje od bledě olivové nebo červenohnědé k bledé nebo tmavě šedohnědé, možná se mění s věkem. Celkový zubní vzorec činí 2,1,3,3 pro horní čelist a 1,1,3,3 pro spodní čelist.

Je to noční druh, probouzí se před západem slunce. Stráví až 2 hodiny sháněním potravy. Živí se hlavně hmyzem (brouci, kobylky, švábi, motýli, kudlanky, mravencovití…), ale i menšími obratlovci, jako jsou některé druhy netopýrů, ptáků, ale loví také hady včetně jedovatých (zaznamenána predace na druhu Calliophis intestinalis). Kořist lokalizuje pomocí zvuku, lapí ji předními končetinami a zakousne ji. Během útoku zavírá oči. Druh je monogamní. Mláďata se rodí s otevřenýma očima a plně ochlupená. Domovské území opouštějí po dosažení pohlavní dospělosti.

Rychlá ztráta přirozeného prostředí v důsledku přeměny lesů, vysazování plantáží olejných palem, požáry i těžby dřeva vedou k ohrožení těchto primátů. Kromě toho je tento druh také odchytáván pro nezákonný obchod se zvířaty, anebo neprávem považován za škůdce zemědělských plodin, a proto likvidován. Ohrožuje jej také používání pesticidů. Podle IUCN patří mezi zranitelné taxony, je zařazen na přílohu CITES II a chráněn zákonem v Indonésii a Malajsii.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Horsfield's_tarsier na anglické Wikipedii.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].

Externí odkazy

editovat