Primáti (Primates) představují řád placentálních savců, jenž zahrnuje infrařády lemurů a ksukolů, outloňů a komb, nártounů a opic včetně lidí. Pokud se nepočítá člověk, primáti osídlili všechny kontinenty Starého světa včetně Madagaskaru, dále Střední a Jižní Ameriku. Primáty charakterizuje především zdokonalení zraku včetně prostorového a mnohdy barevného vidění, zhoršení čichu a rozvoj mozku; v poměru k tělesné hmotnosti mají primáti největší mozek mezi suchozemskými savci. Končetiny jsou dobře pohyblivé, je vyvinuta klíční kost. Protistojné palce zajišťují dobrý úchop a na prstech se rozvíjejí ploché nehty spíše než drápy.
Postorbitální zápora je kostěný oblouk lebky spojující čelní kost s lícní kostí, který probíhá na zevní straně očnice. Vyskytuje se pouze u savců, zejména u primátů z podřádu Strepsirhini a také damanů, zatímco haplorhinní primáti ji plně integrovali do kostěné očnicové stěny. Jedna z teorií tohoto evolučního rozdílu byla založena na rozdílném významu vidění pro obě skupiny savců. Zatímco haplorhinní primáti (nártounovití a opice) inklinují k denní aktivitě a dominantně se spoléhají na zrakové vjemy, tak strepsirhinní primáti jsou naopak aktivnější v noci a mají sníženou potřebu využívání zraku. Více...
Hlavním rozlišovacím znakem je vzhled jejich nosů, samec má převislý nos ve tvaru okurky dlouhý více než 10 cm (přeneseme-li míry do poměru s člověkem, pyšnil by se průměrný dospělý muž nosem velkým až 30 cm). Na první pohled je jim na obtíž, visí jim přes ústa a při jídle si jej musí odstrkávat. Pravděpodobně však slouží k rezonanci a zesilujícímu volání, při kterém dochází k výraznému zpevnění jinak měkkého nosu. Platí, že čím delší nos samec má, tím větší a fyzicky zdatnější je. Statnější jedinci se ozývají i hlubšími zvuky, pro samice atraktivnějšími, a do větších rozměrů jim taktéž rostou varlata. Více...
Sifaka velký (Propithecus diadema), zastaralým českým jménem požast, je druh lemura z čelediindriovití (Indridae). Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) vede k roku 2020 sifaku velkého jako kriticky ohrožený druh, je zařazen též na první přílohu CITES. IUCN předpokládá v příštích 30 letech populační pokles o nejméně 80 %. Hlavní hrozbou je především pokračující ztráta přirozených stanovišť (těžba dřeva, ústup lesů pro zemědělství a plantážnictví) společně s loveckým tlakem. Druh je velmi vzácný a vyskytuje se jen v nízkých hustotách populací. Některé malé populace, ač chráněné, mohou být kvůli své izolovanosti z dlouhodobějšího hlediska neživotaschopné. Více...
Ostatky, nalézané od 70. let 20. století v hnědouhelném dole Š’-chuej-pa u města Lu-feng v jihočínské provincii Jün-nan, byly původně přiřazeny dvěma odlišným rodům pod názvy Sivapithecus yunnanesis a Ramapithecus lufengensis. Ramapithecus byl přitom považován za předka moderních lidí, zatímco Sivapithecus za lidoopa. Později však bylo zjištěno, že se jedná o samce a samici jediného rodu s výrazným pohlavním dimorfismem. Pro odlišení od jihoasijských nálezů rodu Sivapithecus byly v roce 1987 sjednoceny do nového rodu Lufengpithecus. Více…
Z článků týkajících se obsahu portálu můžete na tento portál odkázat šablonou {{Portály|Primáti}} umístěnou na konci článku těsně nad kategoriemi, resp. {{DEFAULTSORT:}}. V případě, že již článek odkazuje na jiný portál, přidejte odkaz abecedně do již vložené šablony {{Portály}}, vizte návod.
Pokud založíte nový článek týkající se primátů, neváhejte ho přidat do nových článků.