Lelkoun krátkoocasý

druh ptáka rodu Batrachostomus

Lelkoun krátkoocasý (Batrachostomus poliolophus) je noční pták z řádu lelkounů, který se endemicky vyskytuje na indonéském ostrově Sumatra.

Jak číst taxoboxLelkoun krátkoocasý
alternativní popis obrázku chybí
Lelkoun krátkoocasý
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádlelkouni (Podargiformes)
Čeleďlelkounovití (Podargidae)
Rodlelkoun (Batrachostomus)
Binomické jméno
Batrachostomus poliolophus
Hartert, 1892
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systematika

editovat

Druh popsal německý ornitolog Ernst Hartert v roce 1892. Lelkoun krátkoocasý se řadí do rodu Batrachostomus, tedy největšího rodu čeledi lelkounovití, resp. řádu lelkouni (Podargiformes). Druh byl původně považován za konspecifický (náležící k témuž druhu) s lelkounem bornejským (Batrachostomus mixtus), avšak na základě novějších výzkumů morfologie (Cleere 1998[2]) došlo k vydělení lelkouna bornejského do samostatného druhu.[3] Druhové jméno poliolophus pochází z řeckého polios („šedý“) a lophos („chocholka“).[4]

Lelkoun krátkoocasý je nenápadný menší pták o délce těla 21–22 cm. Křídlo je dlouhé kolem 135 mm, ocas 95 mm, zobák 19 mm a běhák 18 mm. Zobák je u báze široký, na konci zašpičatělý a zahnutý dolů a je světle hnědě až slámově zabarven. Z čela a od ušních otvorů vyrůstají poměrně dlouhé štětiny. Svrchní část opeření samce je zrzavě hnědá. Na krku se nachází bílá skvrna. Svrchní strana křídel je zrzavě hnědá, avšak krovky a ramenní perutě mají výrazné bílé skvrny. Spodina je zrzavě bílá či jemně zrzavo krémová, avšak jednotlivá pera mají tenké zrzavé lemování. Svrchní strana těla samice je více do zrzava než do hněda a je také světlejší, její krovky nejsou tak výrazně bíle skvrnité.[2][5]

Rozšíření a populace

editovat

Vyskytuje se endemicky na ostrově Sumatra, kde obývá lesní oblasti v Barisanského pohoří. Velikost populace je neznámá; počet pozorování lelkounů je velmi nízký, avšak předpokládá se, že to je dáno noční povahou druhu spolu s jeho silně kryptickým vzezřením spíše než velmi nízkou populací. Druh je hodnocen jako téměř ohrožený z důvodu pokračujícího odlesňování Sumatry. Vzhledem k tomu, že k odlesňování dochází hlavně v nížinách a lelkouni krátkoocasí obývají hlavně oblasti mezi 660–1400 m n. m., není ohrožen tak jako některé jiné ptačí druhy sumaterských nížin.[6]

Biologie

editovat

Lelkoun krátkoocasý je noční pták. Živí se hmyzem. Hlasově se projevuje hlasitým stoupavým pískáním, po kterém následuje série 5–7 klesavých tónů připomínající slabiku ua. Hnízdí snad někdy mezi květnem a srpnem. Hnízdo z lišejníků, mechu a prachového peří je umístěno několik metrů nad zemí v místě větvení. Hnízdo je oválného tvaru kolem 7×5,5 cm a hluboké pouze kolem 2,5 cm. Samice klade pouze jedno vejce o rozměrech cca 29×20 mm.[2]

Reference

editovat
  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. a b c CLEERE, Nigel. Nightjars: A Guide to the Nightjars, Nighthawks, and Their Relatives. UK / US: Yale University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-300-07457-3. S. 130–131. (anglicky) 
  3. Nightjars, Oilbird, potoos, frogmouths – IOC World Bird List v12.2 [online]. [cit. 2022-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 313. 
  5. MAHABAL, Anil; THAKUR, Sanjay; PATIL, Rajgopal. Distribution records and extended range of the Sri Lanka Frogmouth Batrachostomus moniliger (Aves: Caprimulgiformes: Podargidae) in the Western Ghats: a review from 1862 to 2015. Journal of Threatened Taxa. 2016-09-26, roč. 8, čís. 11, s. 9289–9305. Dostupné online [cit. 2022-11-17]. ISSN 0974-7907. DOI 10.11609/jott.2775.8.11.9289-9305. (anglicky)  Archivováno 17. 11. 2022 na Wayback Machine.
  6. Batrachostomus poliolophus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2017: e.T22689610A110295036, 2016 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2017-1.RLTS.T22689610A110295036.en. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • CLEERE, Nigel. Nightjars : A Guide to the Nightjars, Nighthawks, and Their Relatives. UK / US: Yale University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-300-07457-3. S. 125. (anglicky) 
  • HOLYOAK, D. T. Nightjars and their allies : the Caprimulgiformes. New York: Oxford University Press, 2001. ISBN 9780198549871. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat