Mechy

Mechy
Vědecká klasifikace
Doména	Eukaryota;
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	vyšší rostliny (Embryobionta);
Oddělení	mechy (Bryopsida); A. Braun
Třídy
	Takakiopsida; rašeliníky (Sphagnopsida); štěrbovky (Andreaeopsida); Andreaeobryopsida; Polytrichopsida; Tetraphidopsida; pravé mechy (Bryopsida); + Oedipodiopsida;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mechy (Bryopsida (sensu lato), Bryophyta (sensu stricto), ale také Musci či Muscophyta^[2]) jsou výtrusné rostliny, u kterých nejsou plně vyvinuté cévní svazky a gametofyt výrazně převládá nad sporofytem. Podle tradičního systému se společně s hlevíky a játrovkami řadily do oddělení mechorosty, v novém pojetí jsou vlastním oddělením. Je známo asi 10 000 druhů v 700 rodech; jedná se o druhé nejpočetnější oddělení vyšších rostlin po krytosemenných.^[2]

Charakteristika

Životní cyklus mechů – rodozměna

Mechy jsou zelené vyšší, ale necévnaté rostliny malého vzrůstu, s výraznou schopností zadržovat vodu.^[3] Většinou preferují vlhká a stinná stanoviště. Také to jsou pionýrské rostliny.

V životním cyklu výrazně převládá haploidní gametofyt. Gametofyt, mechová rostlinka, je schopná fotosyntézy a má poměrně složitou stavbu. Stélka je rozlišena na kořínky, příchytná vlákna (rhizoidy), lodyžku (kauloid) a lístky (fyloidy). Mnohobuněčné rhizoidy fixují mechovou rostlinku k podkladu. Lodyžka má již diferencovaná pletiva, nalezneme i jednoduchá vodivá pletiva. Stěna lodyžky je rovnoměrně ztlustlá, pokožka může být pigmentovaná. Je olistěná, lístky jsou zelené a probíhá v nich fotosyntéza.

Gametangia, tedy pohlavní orgány, vyrůstají na vrcholu lodyžky. Mechové rostlinky mají oddělená pohlaví. Samčí pohlavní orgány, pelatky (antheridia) produkují dvoubičíkaté spermatozoidy, které se ve vlhkém prostředí aktivně pohybují. Samičí zárodečníky (archegonia) obsahují velkou nepohyblivou vaječnou buňku. Po oplození vzniká na gemetofytu sporofyt.

Sporofyt je tvořen nohou, štětem a sporangiem – tobolkou, která produkuje haploidní výtrusy. U rašeliníků a štěrbovek štět chybí. Tobolka má dvoubuněčné průduchy, je vyztužena středním sloupkem (columela), kolem kterého je výtrusorodé pletivo (archesporum). V něm buňky prodělávají meiózu a tvoří se výtrusy. Sporangium je kryté víčkem a čepičkou (kalyptra). Výtrusy dozrávají najednou, ale vypadávají postupně díky obústí, věnci hydroskopických zubů. Obústí je také důležitý systematický znak.

Oplození může proběhnout jen v dostatečně vlhkém prostředí (za deště), kdy se spermatozoidy mohou dostat k vaječným buňkám. Po oplození vznikne diploidní zygota, která se vyvíjí ve sporofyt. Ten vyrůstá z vrcholu mateřského gametofytu a je na něm plně závislý.^[4]

Mechy a voda

Mechy nemají cévní svazky, jejich schopnost rozvádět vodu je tak omezená a to je příčinou jejich malého vzrůstu. Vodu přijímají celým povrchem stélky a rozvádějí ji vodivými pletivy (specializované buňky hydroidy, kapilární prostory uvnitř stélky) nebo po snadno smáčivém povrchu rostlin. Je-li vyvinuta voskovitá kutikula, může sloužit k usměrnění toku vody do určitých částí mechové rostlinky. Způsob, jakým mechy hospodaří s vodou, jim umožňuje využít i velmi malých a horizontálních srážek (např. rosa apod.) Velký povrch a snadná prostupnost stélky také znamená, že mechy jsou citlivé na kvalitu ovzduší i srážek. Slouží tak jako bioindikátory znečištění.

Mechy se vyznačují také velkou substrátovou specifitou (pH půdy, charakter substrátu apod.), protože rhizoidy neumožňují tak dobré využití živin ze substrátu jako u cévnatých rostlin.

Růstové a životní formy mechů

Růstové formy

Jednotlivé mechové rostlinky jsou přizpůsobené podmínkám stanoviště svým tvarem a způsobem růstu – to je růstová forma mechu. Existují dvě základní růstové formy:

vzpřímené (orthotropické) mechy
poléhavé, plazivé (plagiotropické) mechy

Životní formy

Jen málo mechů žije jednotlivě. Interakcí jednotlivých mechových rostlinek a prostředí vznikají životní formy mechů. Jeden druh mechu může vytvářet i více životních forem. U jednotlivě rostoucích mechů se životní forma rovná formě růstové.

jednotlivci
povlaky
nízké trsy
vysoké trsy
ocásky
polštáře
propletené porosty
záclony, visící mechy

Využití

Zadržují vodu.
Pomáhají zpevňovat půdu.
Rašelina lze použít jako fosilní zdroj energie.
Rašelina a výluhy z ní se používá k úpravě vody v akvaristice, též jako materiál pro dno akvária.
Jako dekorace do interiérů například ve formě mechových obrazů.

Systém

Systém je samozřejmě proměnlivý, jednotlivé třídy se postupně přidávaly se zvyšující se úrovní vědeckého poznání. Do tříd Takakiopsida, Andreaeopsida, případně ještě Tetraphidopsida, patří obvykle jen několik zástupců.^[2]

třída: Sphagnopsida – rašeliníky

řád: Sphagnales – rašeliníkotvaré
řád: Ambuchananiales

třída: Takakiopsida
třída: Andreaeopsida – štěrbovky

řád: Andreaeales – štěrbovkotvaré

třída: Briopsida – pravé mechy

řád: Polytrichales – ploníkotvaré – někdy samostatná třída Polytrichopsida
řád: Tetraphidales – čtyřzoubkotvaré – někdy samostatná třída Tetraphidopsida
řád: Buxbaumiales – šikouškotvaré
řád: Diphysciales – krčankotvaré
řád: Timmiales – podnožitkotvaré
řád: Encalyptales – čepičnatkotvaré
řád: Funariales – zkrutkotvaré
řád: Archidiales – úpolníčkotvaré
řád: Grimmiales – děrkavkotvaré
řád: Dicranales – dvouhrotcotvaré
řád: Pottiales – pozemničkotvaré
řád: Splachnales – volatkotvaré
řád: Orthotrichales – šurpekotvaré
řád: Hedwigiales – těhovcotvaré
řád: Bryales – prutníkotvaré
řád: Rhizogoniales
řád: Ptychomniales
řád: Hookeriales – kápuškotvaré
řád: Hypnales – rokytotvaré

Fylogenetický strom

Současné (2019) představy o příbuznosti jednotlivých skupin zobrazuje následující fylogenetický strom:^[5]

mechy

Takakiophytina – Takakiopsida – Takakiales

Sphagnophytina – Sphagnopsida – Sphagnales (rašeliníkotvaré)

	Andreaeophytina – Andreaeopsida – Andreaeales (štěrbovkotvaré)

	Andreaeobryophytina – Andreaeobryopsida – Andreaeobryales

Bryophytina

	Oedipodiopsida – Oedipodiales

	Tetraphidopsida – Tetraphidales (čtyřzoubkotvaré)

Polytrichopsida – Polytrichales (ploníkotvaré)

Bryopsida (pravé mechy)

Buxbaumiidae – Buxbaumiales (šikouškotvaré)

Diphysciidae – Diphysciales (krčankotvaré)

Gigaspermidae – Gigaspermales

Funariidae (sensu stricto)

	Encalyptales (čepičatkotvaré)

	Funariales (zkrutkotvaré)

Timmiidae – Timmiales (podnožitkotvaré)

Dicranidae

?

Archidiales (úpolničkotvaré)

Catoscopiales

Scouleriales

Bryoxiphiales

Grimmiales (děrkavkotvaré)

	Dicranales (dvouhrotcotvaré)

	Pottiales (pozemničkotvaré)

Bryidae

►

Bryidae

Splachnales (volatkotvaré)

Hedwigiales (těhovcotvaré)

Bartramiales (kulistcotvaré)

Bryales (prutníkotvaré)

Rhizogoniales

Orthotrichales (šurpkotvaré)

Hypnanae

	Hookeriales (kápuškotvaré)

	Hypnales (rokytotvaré)

Odkazy

Reference

↑ GOFFINET, Bernard, William R. Buck. Systematics of the Bryophyta (Mosses): From molecules to a revised classification. Monographs in Systematic Botany. Missouri Botanical Garden Press, 2004, roč. 98, s. 205–239.
↑ ^a ^b ^c ^d KALINA, Tomáš; VÁŇA, Jiří. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Praha: Karolinum, 2005. 606 s. ISBN 80-246-1036-1.
↑ MIROSLAV, Čeněk,. Mechy a lišejníky va sbírkách NZM Ohrada-Muzea lesnictví, myslivosti a rybářství. Praha: Národní zemědělské muzeum (nzm) 96 Seiten s. ISBN 9788086874166, ISBN 8086874168. OCLC 935768350
↑ Z. Pilous, J. Duda, Klíč k určování mechorostů ČSR, Nakladatelství československé akademie věd, Praha 1960, 1.vydání, 1500 výtisků, str. 24-34
↑ Yang Liu, et al. Resolution of the ordinal phylogeny of mosses using targeted exons from organellar and nuclear genomes. S. 1–11. Nature Communications [online]. Springer Nature Publishing AG, 2. duben 2019. Roč. 10: 1485, s. 1–11. Dostupné online. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/s41467-019-09454-w. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu mechy na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo mech ve Wikislovníku
Bryologie na Katedře botaniky BF JU
Přehled mechorostů, klíč

[Goffinet_&_Buck_2004-1] GOFFINET, Bernard, William R. Buck. Systematics of the Bryophyta (Mosses): From molecules to a revised classification. Monographs in Systematic Botany. Missouri Botanical Garden Press, 2004, roč. 98, s. 205–239.

[kalina-2] KALINA, Tomáš; VÁŇA, Jiří. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Praha: Karolinum, 2005. 606 s. ISBN 80-246-1036-1.

[3] MIROSLAV, Čeněk,. Mechy a lišejníky va sbírkách NZM Ohrada-Muzea lesnictví, myslivosti a rybářství. Praha: Národní zemědělské muzeum (nzm) 96 Seiten s. ISBN 9788086874166, ISBN 8086874168. OCLC 935768350

[klíč-4] Z. Pilous, J. Duda, Klíč k určování mechorostů ČSR, Nakladatelství československé akademie věd, Praha 1960, 1.vydání, 1500 výtisků, str. 24-34

[Yang_Liu_2019-5] Yang Liu, et al. Resolution of the ordinal phylogeny of mosses using targeted exons from organellar and nuclear genomes. S. 1–11. Nature Communications [online]. Springer Nature Publishing AG, 2. duben 2019. Roč. 10: 1485, s. 1–11. Dostupné online. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/s41467-019-09454-w. (anglicky)

[2]

[1]

[3]

[4]

[5]

Mechy

Vědecká klasifikace
Doména	Eukaryota
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	vyšší rostliny (Embryobionta)
Oddělení	mechy (Bryopsida) A. Braun
Třídy^[2]
Takakiopsida rašeliníky (Sphagnopsida) štěrbovky (Andreaeopsida) Andreaeobryopsida Polytrichopsida Tetraphidopsida pravé mechy (Bryopsida) + Oedipodiopsida^[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.