Kyselina citronová
Kyselina citronová je slabá trikarboxylová kyselina nacházející se v citrusových plodech. Je přírodní konzervační látkou a používá se jako dochucovací prostředek jídel, nealkoholických a alkoholických nápojů. V biochemii je důležitým meziproduktem v citrátovém cyklu.[2]
Kyselina citronová | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název |
|
Triviální název | kyselina citronová |
Anglický název | citric acid |
Sumární vzorec | C6H8O7 |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 77-92-9 |
PubChem | 311 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 192,13 g/mol |
Teplota tání | 153 °C |
Teplota varu | dehydratace při 175 °C |
Hustota | 1,665 g/cm³ |
Disociační konstanta pKa | pKa1=3,15 pKa2=4,77 pKa3=6,40 |
Bezpečnost | |
[1] Varování[1] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kyselina citronová se nachází v různých druzích ovoce a zeleniny, největší výskyt (největší koncentrace) je v citronech a limetkách, kde může dosáhnout až 8 % hmotnosti sušiny.
Vlastnosti
editovatKyselina citronová je při pokojové teplotě bílá krystalická látka. Vyskytuje se buď jako bezvodá, nebo jako monohydrát. Bezvodá krystalizuje z horké vody, zatímco její monohydrát krystalizuje za studena. Monohydrát může být převeden na bezvodou kyselinu při 74 °C. Kyselina citronová je velmi dobře rozpustná ve vodě (59,2 g/100 ml při 20 °C) a také se dobře rozpouští v ethanolu. Z chemického hlediska má kyselina citronová vlastnosti jako ostatní karboxylové kyseliny. Při zahřátí nad 175 °C se rozkládá na kyselinu akonitovou.[3]
Historie
editovatObjev kyseliny citronové je připisován perskému alchymistovi z 8. století Džábiru Ibn Hajjánovi. Středověcí evropští učenci si byli vědomi existence přírodní kyseliny v citronech a citronových šťávách. Švédský chemik Carl Wilhelm Scheele poprvé izoloval kyselinu citronovou v roce 1784 krystalizací z citronové šťávy. V průmyslovém rozsahu se začala kyselina vyrábět v roce 1860. V roce 1893 objevil C. Wehmer, že některé druhy plísně Penicillium dokážou produkovat kyselinu citronovou z cukru. Nicméně tento mikrobiální způsob výroby kyseliny nebyl průmyslově důležitý až do první světové války, která přerušila italský export citrusů. James Currie v roce 1917 objevil, že plíseň druhu Aspergillus niger může účinně vyrábět kyselinu citronovou. O dva roky později firma Pfizer započala průmyslovou výrobu kyseliny citronové na tomto principu.
Výroba
editovatV dnešní době převažuje průmyslová výroba pomocí kultury Aspergillus niger. Při této výrobě je kultura krmena sacharózou, aby produkovala kyselinu. Poté je kultura zfiltrována a kyselina je z výsledného roztoku vysrážena pomocí hydroxidu vápenatého. Ze vzniklé vápenaté soli kyseliny citronové se samotná kyselina získá pomocí kyseliny sírové.
Použití
editovatDoplněk stravy
editovatV potravinářství se kyselina citronová používá jako ochranná a dochucovací látka, hlavně u nápojů (bývá označována jako přídatná látka E 330). Soli (citráty, a především ty s kovy) se používají jako zdroj minerálů při dietách či při onemocnění, kdy dané minerály organismu schází.[zdroj?]
Změkčování vody
editovatDíky schopnosti tvořit s kovy cheláty se kyselina citronová přidává do mýdel a čisticích prostředků.
Ve fotografické chemii se používá jako kyselá součást některých přerušovacích lázní a ustalovačů. Dá se však nahradit polovičním množstvím koncentrované kyseliny octové.
Krevní konzervy
editovatKyselina citronová zabraňuje srážlivosti krve a proto je používána také v krevních konzervách.[4]
Reference
editovat- ↑ a b Citric acid. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Krebsův cyklus a dýchací řetězec | E-ChemBook :: Multimediální učebnice chemie. e-chembook.eu [online]. [cit. 2023-08-04]. Dostupné online.
- ↑ ACONITIC ACID. web.archive.org [online]. 2011-06-05 [cit. 2023-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-06-05.
- ↑ HOŘEJŠÍ, Jaroslav. Krev je zvláštní šťáva. Časopis Vesmír [online]. 1994-02-05 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu kyselina citronová na Wikimedia Commons