Tento článek je o druhu pevné látky. O elektronické součástce pojednává článek Krystal (elektronika).

Krystal je pevná látka, v níž jsou stavební prvky (atomy, molekuly nebo ionty) pravidelně uspořádány v opakujícím se vzoru, který se zachovává na velké vzdálenosti (oproti atomárním měřítkům). Struktura krystalu je tak určená základní jednotkou vzoru, nazývanou jednotková buňka, jejíž periodické opakování ve třech rozměrech tvoří krystalovou mřížku. V jednorozměrných či dvourozměrných strukturách (jako atomové řetězce či membrány) není při větších rozměrech periodické uspořádání stabilní (Merminova-Wagnerova věta).[1] Krystaly jsou obecně anizotropní.

Krystaly křemene

Látka skládající se z krystalů se označuje jako krystalická.

Krystalickou látku lze převést na amorfní zahřátím a následným prudkým zchlazením. Amorfní látku převedeme na krystalickou dlouhodobým udržováním vysoké teploty.

Nová definice

editovat

Objev kvazikrystalů přivedl v r. 1992 Mezinárodní krystalografickou unii ke změně definice krystalu. Namísto tradiční definice krystalu jako periodické struktury zní nová definice takto:

Krystal je jakákoli pevná látka, jejíž difrakční diagram je bodový.[2][3]

Nová definice s sebou přináší i nové symetrie s lokálním dosahem, tzv. nekrystalografické symetrie.[4]

Druhy krystalů

editovat

Podle stupně uspořádanosti lze rozlišovat:

  • monokrystaly - periodicita je zachovaná v celém objemu (až na krystalové poruchy). Příkladem je např. diamant, křemen nebo kamenná sůl.
  • dvojčata - srostlé monokrystaly oddělené tzv. dvojčatnou rovinou.
  • polykrystaly - složené z mnoha zrn neboli krystalitů. Uvnitř těchto zrn jsou částice uspořádány pravidelně, avšak vzájemná poloha těchto zrn je náhodná a nepravidelná, takže se látka navenek jeví jako izotropní. Mezi polykrystaly patří většina krystalických látek, např. kovy.

Existuje také takzvaný časový krystal.[5] Ten vykazuje periodicitu i v čase. Ten může existovat i klasicky.[6][7]

Ideální krystal

editovat

Ideální krystal je teoreticky důležitá představa útvaru, jehož struktura je zcela pravidelná, bez poruch, a rozprostírá se ve všech směrech nekonečně daleko.

Skutečné krystaly se liší konečnými rozměry (i když oproti rozměru jednotkové buňky mohou být ohromné), přítomností poruch (přítomnost některých defektů je za konečných teplot podle základních zákonů termodynamiky nevyhnutelná), a také tím, že geometrická představa buňky a mříže udává pouze střední polohu atomů.

Ideální strukturu ideálního krystalu lze popsat z hlediska symetrie jednou z 230 prostorových grup, jež lze klasifikovat podle 14 typů prostorových mřížek v 7 soustavách.

Krystalové soustavy

editovat
Související informace naleznete také v článku Krystalografická soustava.

Podle počtu rovin souměrnosti, os souměrnosti a přítomnosti či nepřítomnosti středu souměrnosti lze krystalové tvary nerostů zařadit do skupin, které se nazývají krystalové soustavy. Jsou to (podle vzrůstající souměrnosti) soustavy:

  • trojklonná (triklinická) - Nesvírají pravý úhel a nejsou stejně dlouhé.
  • jednoklonná (monoklinická) - jedna osa je kolmá na ostatní, nejsou stejně dlouhé.
  • kosočtverečná (ortorombická) - osy svírají pravý úhel a nejsou stejně dlouhé.
  • čtverečná (tetragonální) - osy svírají pravý úhel, dvě z nich jsou stejně dlouhé.
  • šesterečná (hexagonální) - tři osy v jedné rovině jsou stejně dlouhé a svírají úhly 60°, čtvrtá osa je na ně kolmá a není stejně dlouhá.
  • klencová (trigonální) - osy a svírají úhel 60° s osou c svírají úhel 90° a jsou stejně dlouhé ("sešláplá krabice")
  • krychlová (kubická) - osy svírají pravý úhel a jsou stejně dlouhé.

Krystalová vazba

editovat
Související informace naleznete také v článku Krystalická struktura.

Podle způsobu, jakým jsou v krystalu vázány jednotlivé atomy (hovoří se o krystalové vazbě), se rozlišují následující typy krystalů:

Eulerova rovnice pro monokrystal

editovat

Počet ploch a vrcholů musí odpovídat počtu hran + 2

 

Zajímavost

editovat

Reference

editovat
  1. The beginning of the end of order: Experiments prove Mermin-Wagner fluctuations. phys.org [online]. 2017-03-30 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Crystal. Online dictionary of Crystallography, International Union of Crystallography. Poslední změna 13. únor 2012 (anglicky)
  3. Acta Crystallographica A48 (1992), s. 928. Dostupné online
  4. Noncrystallographic symmetry. Online dictionary of Crystallography, International Union of Crystallography. Poslední změna 18. květen 2009 (anglicky)
  5. MIHULKA, Stanislav. Vědci stvořili časové krystaly a zároveň novou formu hmoty. osel.cz [online]. 2017-01-29. Dostupné online. 
  6. Classical time crystals could exist in nature, say physicists. physicsworld.com [online]. 2020-02-11 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. YAO, Norman Y.; NAYAK, Chetan; BALENTS, Leon; ZALETEL, Michael P. Classical discrete time crystals. S. 438–447. Nature Physics [online]. 2020-04. Roč. 16, čís. 4, s. 438–447. Dostupné online. DOI 10.1038/s41567-019-0782-3. (anglicky) 
  8. 20 Things You Didn’t Know About Crystals, geologypage.com

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat