Jiří Maximilianovič z Leuchtenbergu
Jiří Maximilianovič z Leuchtenbergu (29. února 1852, Petrohrad – 16. května 1912, Paříž), také známý jako Georgij Romanovski nebo Georges de Beauharnais, byl nejmladší syn Maximiliana de Beauharnais a jeho manželky, ruské velkokněžny Marie Nikolajevny.
| Jiří Maximilianovič z Leuchtenbergu | |
|---|---|
| kníže Romanovský vévoda z Leuchtenbergu | |
.jpg) | |
| Narození | 29. února 1852 Petrohrad, Ruské impérium |
| Úmrtí | 16. května 1912 Paříž, Francie |
| Manželky | Tereza Petrovna Oldenburská Anastázie Černohorská |
| Potomci | Alexandr Georgijevič z Leuchtenbergu Sergej Georgijevič z Leuchtenbergu Elena Georgijevna z Leuchtenbergu |
| Rod | Beauharnais |
| Otec | Maximilian de Beauharnais |
| Matka | Marie Nikolajevna Ruská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rodina a dětství
editovatJiřího otec Maximilian de Beauharnais v roce 1839 odcestoval do Petrohradu, kde získal ruku velkokněžny Marie Nikolajevny, nejstarší dcery ruského cara Mikuláše I. Maximilianovi byl následně udělen titul císařská Výsost. Jelikož byl Jiří syn ruské velkokněžny a šlechtice povýšeného na ruského knížete Romanovského, bylo s ním jednáno jako s pokrevním princem, stejně tak i s jeho sourozenci. Všichni nesli oslovení císařská Výsost.
Po smrti jejich otce v roce 1852 se velkokněžna Marie morganaticky provdala za hraběte Grigorije Stroganova. Vzhledem k tomu, že toto manželství bylo utajeno před jejím otcem carem Mikulášem I. (a její bratr car Alexandr II. nemohl sňatek dovolit a raději předstíral nevědomost), byla Maria nucena odejít do zahraničí. Alexandr však se svou sestrou soucítil a měl pro ni pochopení, a tak věnoval zvláštní pozornost jejím dětem z prvního manželství, které žily v Petrohradu bez matky.
Manželství
editovatManželství s Terezou
editovat12. května 1879 se sedmadvacetiletý Jiří oženil s Terezou Petrovnou, nejmladší dcerou oldenburského vévody Petra a jeho manželky Terezy Nasavsko-Weilburské. Terezin starší bratr Alexandr se v roce 1868 oženil s Jiřího sestrou Evženií. Terezin dědeček byl ženat s velkokněžnou Kateřinou Pavlovnou, dcerou cara Pavla I. Ruského a jejich potomci vyrůstali v Rusku, až se plně "rusianizovali", stejně jako Jiřího vlastní rodina. Tereza tak, navzdory svému německému titulu, vyrostla v Rusku, stejně jako před ní její otec. Byla vždy považována za součást ruské carské rodiny.
Jiří a Tereza spolu měli jednoho syna:
- Alexandr Georgijevič z Leuchtenbergu (13. listopadu 1881 – 26. září 1942), 7. vévoda z Leuchtenbergu, podporučík husarské gardy a pobočník ruského cara, ⚭ 1917 Naděžda Caralli (1883–1964), morganatický sňatek
V červenci 1881 pořádala britská záložní eskadra v Kronštadtu zábavu na palubě HMS Hercules. Oběda se zúčastnili Tereza a její manžel, car s carevnou a další významné osobnosti ruské a německé královské rodiny. O dva roky později, 19. dubna 1883, zasáhla pár tragédie, když Tereza v Petrohradu zemřela.
Manželství s Anastázií
editovat
ve Smolném institutu v Petrohradu byly pod přímou ochrannou carevny Marie Fjodorovny vzdělávány dvě černohorské princezny, Milica a Anastázie. Zůstaly v klášteře rok poté, co dokončily své vzdělání, a staly se velmi populárními tím, že se bavily ve společnosti. Obě dívky brzy padly do oka dvěma členům ruské císařské rodiny: Petru Nikolajeviči a Jiřímu.
16. dubna 1889 se sedmatřicetiletý Jiří šest let po Terezině smrti v Sergejevsku oženil s o šestnáct let mladší princeznou Anastázií Černohorskou. Car Alexandr III. dal Anastázii velkou svatební výbavu, stejně jako značné věno.
Spolu měli manželé dvě děti:
- Sergej Georgijevič z Leuchtenbergu (4. července 1890 – 7. ledna 1974), 8. vévoda z Leuchtenbergu, zemřel svobodný a bezdětný
- Elena Georgijevna z Leuchtenbergu (3. ledna 1892 – 6. února 1971), ⚭ 1917 Stefan Tyszkiewicz (24. listopadu 1894 – 6. února 1976)
Rodina vlastnila malý statek u Černého moře, kde trávila zimu. Při tamním pobytu v roce 1905 byla rodina svědky vzpoury bitevní lodi Potěmkin. Na jaře rodina přebývala až do léta v petrodvorecké residenci Villa Sergjevskaja Datcha.
Když byl ještě ženatý se svou druhou manželkou, odstěhoval se Jiří ke své francouzské milence, k velkému hněvu morálně založeného cara Alexandra III. Když zjistil, že Jiří tráví prázdniny v pobřežním městě Biarritz v jihozápadní Francii, Alexandr prohlásil: "Princ tedy myje své špinavé tělo ve vlnách oceánu".
Jejich manželství bylo považováno za "prudké a bouřlivé", Jiří ji údajně "urážel a pobuřoval hned od prvního dne jejich manželství". Anastázie dokázala dosáhnout rozvodu 15. listopadu 1906. Různé zdroje připisují Jiřímu, že vypadal dobře, ale byl "hloupý a spíše lítostivý jedinec", ačkoli tyto zprávy kolovaly nejčastěji v souvislosti s jeho druhou ženou, o které se při zařizování rozvodu s Jiřím říkalo, že to chce udělat, protože už nemůže žít s mužem "nesnesitelné hlouposti". Anastázie se později provdala za velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče, vnuka cara Mikuláše I. (bratrancem Jiřího a z matčiny synovcem Jiřího první manželky Terezy) a švagra své sestry Milicy. Obě sestry byly v ruské společnosti známé jako "černé nebezpečí", kvůli jejich rodné zemi Černé Hoře, jejich tmavé pleti a zálibě v okultismu.
Pozdější roky
editovatV roce 1901 se úmrtími a morganatickými sňatky svých starších bratrů Jiří stal hlavou ruské větve rodu Beauharnais. Na přelomu dvacátého století, když byl stále ženatý s Anastázií, byl Jiří považován za možného nástupce bezdětného srbského krále Alexandra. Alexandr byl svržen a zavražděn při vojenském převratu a jeho následníkem se stal Petr I. Karađorđević.
Jiří po svém otci zdědil velkou sbírku maleb, soch a dalších uměleckých prací, kterou si s sebou Maximilian vzal z Mnichova do Petrohradu, když se ženil s velkokněžnou Marií Nikolajevnou. Jiří zemřel 16. května 1912 ve věku 60 let v Paříži a byl pohřben ve velkoknížecím mauzoleu v Petropavlovské pevnosti v Petrohradu.
Odkaz
editovatJiří byl jediný z bratrů, který uzavřel dynastické manželství. Protož však ani jeden jeho syn neměl manželské potomky, bavorský titul vévody z Leuchtenbergu v roce 1974 zanikl.
Jiří se objevuje jako postava v Bílé noci Petrohradu, napsané jeho příbuzným Michalem Řeckým a Dánským.
Vývod z předků
editovat| Francis V. de Beauharnais | ||||||||||||
| Alexandre de Beauharnais | ||||||||||||
| Marie Anne Henriette Françoise Pyvart de Chastullé | ||||||||||||
| Evžen de Beauharnais | ||||||||||||
| Joseph de Tascher | ||||||||||||
| Joséphine de Beauharnais | ||||||||||||
| Rose des Vergers de Sannois | ||||||||||||
| Maximilian de Beauharnais | ||||||||||||
| Fridrich Michal Falcko-Zweibrückenský | ||||||||||||
| Maxmilián I. Josef Bavorský | ||||||||||||
| Marie Františka Falcko-Sulzbašská | ||||||||||||
| Augusta Bavorská | ||||||||||||
| Jiří Vilém Hesensko-Darmstadtský | ||||||||||||
| Augusta Vilemína Marie Hesensko-Darmstadtská | ||||||||||||
| Marie Luisa Albertina Leiningensko-Falkenbursko-Dagsburská | ||||||||||||
| Jiří Maximilianovič z Leuchtenbergu | ||||||||||||
| Petr III. Ruský | ||||||||||||
| Pavel I. Ruský | ||||||||||||
| Kateřina II. Veliká | ||||||||||||
| Mikuláš I. Pavlovič | ||||||||||||
| Fridrich II. Evžen Württemberský | ||||||||||||
| Žofie Dorota Württemberská | ||||||||||||
| Bedřiška Braniborsko-Schwedtská | ||||||||||||
| Marie Nikolajevna Ruská | ||||||||||||
| Fridrich Vilém II. | ||||||||||||
| Fridrich Vilém III. | ||||||||||||
| Frederika Luisa Hesensko-Darmstadtská | ||||||||||||
| Šarlota Pruská | ||||||||||||
| Karel II. Meklenbursko-Střelický | ||||||||||||
| Luisa Meklenbursko-Střelická | ||||||||||||
| Frederika Hesensko-Darmstadtská | ||||||||||||
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku George Maximilianovich, 6th Duke of Leuchtenberg na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Georgij Maximilianovič z Leuchtenbergu na Wikimedia Commons
| Vévoda z Leuchtenbergu | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Evžen Maximilianovič z Leuchtenbergu |
1901–1912 Jiří Maximilianovič z Leuchtenbergu |
Nástupce: Alexandr Georgijevič z Leuchtenbergu |
